Článek
Odeberou vám jen trochu krve, aby se zjistily potřebné hodnoty
Tak nějak takhle se mě snažila uklidnit výživová poradkyně v nejmenované firmě, zabývající se výživovým poradenstvím. Většině klientů se tady snažila ubrat na hmotnosti, já přišla s cílem trochu na tu svou hmotnost zvýšit. Kromě faktu, že mi bylo nabízeno spoustu produktů ve formě sypké směsi, kterou bylo třeba zalít a vypít, aby do sebe člověk dostal minerály, se zde i vážilo na speciální váze, kde člověk viděl, kolik má svalů, tuků atd.
Pro mě svět, do kterého bych nečekala, že vkročím, ale co vám budu vykládat, byla jsem i zvědavá. Všichni chodí s tím, že chtějí zhubnout, tak budu originál, budu chtít přibrat. Dost mě zajímalo, co mi poradkyně sdělí. Rovnou jsem ji upozornila, že rady typu ,,jezte víc ořechů a vajíček, zařaďte houby“ u mě nezaberou, zmíněné položky nejím. I kdybych se snažila je pozřít, můj žaludek by okamžitě dal najevo, že tohle tedy ne.
Aby se mnou poradkyně mohla sestavit plán a zjistit, co vše chybí, nebo naopak ve mně je v přebývajícím množství, potřebovala krevní rozbor. No dobře, tak odběr krve přece není nic hrozného. Už jsem si v duchu naivně představovala žádanku do nemocnice, jakou vám dávají praktičtí lékaři, ale to jsem se fakt spletla. Poradkyně mě poslala na místo, kde jsem nikdy nebyla a absolutně jsem nechápala, proč právě tam. Vysvětlila mi, že jenom na tomhle místě se provádí odběry krve, které jsou potřebné pro další práci. A hlavně se liší objem odběru od toho nemocničního. To už jsem nastražila uši – liší se objem odběru??
Na mou otázku, kolik se toho bude odebírat, mi sdělila, že dvě ampule. Nechápala jsem proč. Říkala jsem si, že stačí udělat jeden větší odběr a krev rozdělit, ale takhle to očividně nefunguje. No dobře, tak půjdeme na odběr krve. Člověk má být nalačno. Takže jsem se jen modlila, abych to ráno zvládla a vše šlo bez problému.
Ilustrační foto
S vědomím, že nejspíš budu vypadat jako dotyčná paní na obrázku jsem se odhodlala k návštěvě pracoviště, kde měl proběhnout ,,pokrevní rituál“. Vybavená energy tyčinkou a Coca-Colou pro všechny případy. Nepila jsem, nejedla jsem, tak by mělo vše proběhnout bez komplikací.
Haló, paní, proberte se
Vstoupím do budovy, kde se mě ujme příjemně vypadající starší zdravotní sestra, která mi vysvětlí, že bude odebírat dvě ampule, ale bude to malé množství, takže se nemusím bát. Potrvá to jen chvilku. Tak to zní celkem přijatelně. Sedla jsem si tedy na křeslo a nechala si uvázat hadičku, načež jsem zaťala ruku v pěst a pumpovala, aby mi vyběhly žíly. Ty v celku rychle naskočily, tak jsem si říkala, že to je ok. Sestra vzala do ruky injekci, což už ,,oukej“ nebylo, ale dokud se člověk nedívá, tak se nic neděje. Odvrátila jsem hlavu a přejížděla pohled z okna na stůl. Ucítila jsem malé štípnutí a následně tah, který chvíli trval. Za chvíli už sestřička hlásila, že je vše úspěšně dokončeno a mám to za sebou. Místo vpichu zalepila a přiložila tamponek s pokynem ,,Přitiskněte, chvíli držte“.
Jak jsem stará, tak jsem blbá. Později jsem pro sebe neměla pro sebe jiných slov, než těchto. Přitiskla jsem a chvíli držela, ovšem pak jsem povolila, což jsem asi dělat neměla. Čekala jsem, že už držet nemusím, ta chvíle byla opravdu delší než obvykle, takže jsem polštářek uvolnila. Ovšem podívala jsem se na něj a viděla jsem krev. Ne nijak extra, spíš to bylo, jako kdyby tam flíček krve o velikosti špendlíkové hlavičky, takže téměř nic. Ovšem za chvíli s z té ,,špendlíkové hlavičky“ stal ,,knoflík“ a to už jsem pochopila, že je ,,asi něco špatně“. Že bych měla znovu zmáčknout, protože jsem to zkrátka asi uvolnila moc brzy, mě v tu chvíli nenapadlo. Vlastně mě nenapadlo vůbec nic, protože jsem najednou měla černo před očima a tmu. Nikdy nekončící temnotu. Pocit, že se propadám někam hlubokým vesmírem a nikdy nedopadnu.
Nevím, jak dlouho jsem byla mimo sebe, ale bylo mi divné, že cítím na hrudníku tlak. A ke všemu někoho vzdáleně volat moje jméno. Co to je za nesmysl? Kolem mě tma a někdo volá mé jméno. Tak jsem už definitivní blázen nebo co? Tlak na hrudníku pokračoval a já se pokusila jít za tím hlasem. To už jsem přicházela k sobě a než jsem se definitivně vzpamatovala a mohla se začít hýbat, tak si jenom vybavuju dlaň sestřičky, která mi tlačí na hrudník. A že to bolelo. Něco jsem zamumlala a začala jsem ruku odstrkovat. Sestřička přestala a lehce mě propleskla po tváři, asi aby se ujistila, že opravdu přicházím k sobě. Já, překvapená, co se děje, ona ustaraná, že má v místnosti pacientku zřejmě probírající se z asi hodně hlubokých mdlob. Nebo jak bych to nazvala.. Když jsem se vzpamatovala úplně, ruku jsem měla přelepenou, krev nikde a všechno normálně fungovalo.
Ačkoliv jsem se trochu klepala, dokázala jsem se s pomocí sestřičky přesunout na lůžko, kde jsem si vzala energy tyčku a Coca-Colu, abych do sebe něco dostala, hádala jsem, že asi budu mít pořádně nízký tlak. K mému překvapení však sestřička tlak před tím, než jsem si dávala ,,svačinku“ změřila a hlásila (pro mě normální) hodnoty 117/75. Obvykle ten tlak takový mívám, snad nikdy jsem ho neměla víc jak 118, takže jsem se divila, že nemám hodnotu např. 100/60. Sestřička se podivovala, ale víc to neřešila, byla ráda, že jsem při sobě. Poděkovala jsem jí za péči a počkala jsem, než pro mě přijel bratr, který mě odvezl domů.
A na závěr? Z krevního rozboru se zjistilo, že sem tam mám nižší hodnoty, než bych měla mít, ale dalo se na čem stavět a mohl být sestavený výživový plán. Ten ,,překvapivě“ zahrnoval vajíčka, houby a ořechy, no, co k tomu dodat. Snažila jsem se to nahradit alespoň něčím jiným, co by mělo podobný efekt na přísun potřebných vitamínů a minerálů.
A humorná tečka na závěr – dle lékaře, který měl k dispozici rozbor krve a konzultoval stravu, kterou bych dle něj měla do jídelníčku zařadit, jak určitě nebyla nalačno, ale něco jsem snídala. Já, která by mohla dát ten den ruku do ohně a klidně do něj i celá vejít, že jsem od půlnoci do odběru krve do sebe nic nedostala. 😊
Zdroje:
Osobní zkušenost autorky
