Článek
Náhodné úmrtí? Tady je něco podezřelé
29. září 1982 znamenal pro Chucka Kramera, poručíka hasičů, z počátku den jako každý jiný. Ovšem až do poledne, kdy obdržel hlášení o zdravotní nevolnosti mladého muže, Adama Januse. Bylo mu 27 let. Necítil se nejlépe a chtěl si vzít volno. Ovšem, než jeho žena stačila cokoliv říct, tak omdlel. Ačkoliv se přivolaná záchranná služba snažila udělat první poslední, aby život mladíka zachránila, nepodařilo se a Adam zemřel. V nemocnici se sešla celá rodina, která nechápala, jak je možné, že mladý a zdravý muž, jako Adam mohl tak najednou zemřít. Vše poukazovalo, že nejspíše utrpěl infarkt.
Bylo spoustu otázek, na které hledali všichni nějakou srozumitelnou odpověď? Užíval Adam léky? Měl nějaké problémy? Celá rodina se sešla v Adamově domě, kde spolu měli truchlit. Ačkoliv se dvěma příbuzným úplně nechtělo, nakonec se účastnili také. Ovšem při truchlení požili tabletky Tylenolu, které ležely na stole. A chvíli na to už měli zdravotní komplikace i oni. Bílá pěna u úst, nabíhající bělmo v očích, třes těla. A opět volání záchranné služby. Ani tentokrát se nepodařilo přivést je k životu. Oba zkolabovali, nereagovali, bělmo, pěna. Ovšem záchranářům bylo jasné jedno – žádný infarkt to není. Tohle je něco úplně jiného. Tady řádí vražedná zbraň.
Na pomoc si přivolali zdravotní sestru Helen Jensen, která prohlédla domů. Pátrala hlavně po stopách možné otravy z jídla. Lednice ničemu nenasvědčovala, zato koupelna měla malé tajemství. Tím tajemstvím byla zbrusu nová lahvička Tylenolu. Tento lék byl extra silný. Po vysypání tabletek Helen zjistila, že chybělo 6 kapslí. Závěr? Řádí tu Tylenol. Další špatné zprávy měly ale následovat.
Po probrání situace na základně se záchranáři dozvěděli, že zemřela ještě dvanáctiletá dívenka Mary Kellerman, která se necítila dobře. Měla rýmu. Rodiče jí doporučili vzít si dvě kapsle Tylenolu, v naději, že jí to pomůže. Ovšem ono to ,,pomohlo“ úplně jinak. Zdravá, mladá dívenka v koupelně zkolabovala a zemřela, přes veškerou snahu lékařů se nepodařilo mladý život zachránit.
Vzhledem k takto podezřelým úmrtím se do případu zapojil Dr. Thomas Kim. Měl různé zkušenosti z JIP, viděl pacienty s různými příznaky otravy nejrůznějších látek, ovšem tohle bylo těžší. Lidé umírali bez příznaků. A hlavně rychle. Sám řekl, že člověk hned nezemře při otravě, trvá to s příznaky dva tři dny. Prohledával odbornou literaturu a napadlo ho, jestli by to nemohlo vše souviset s kyanidem. Doslova jako scény z filmu, kdy člověk skousne kapsli kyanidu, aby si zajistil rychlý konec. Nechal otestovat krev dvou zemřelých na kyanid a vyděsil se, když mu bylo sděleno, že výsledky jsou pozitivní.
Tabletky
Byla tedy svolána tisková konference, na které se upozornilo na náhlá úmrtí s podezřením na souvislost s Tylenolem, obsahujícím kyanid. Toto potvrdil i soudní lékař, jenž vydal doporučení, aby lidé neužívali extra silný Tylenol. Ovšem i tak tato rada přišla pozdě, jelikož mezitím zemřela další žena na nevolnosti. Celé Chicago, ve kterém docházelo k úmrtí se ponořilo do strachu, lidé začali být vyděšení. Hlavou se jim honilo jen ,,zemřu, když si vezmu jinou pilulku? Není v ní kyanid?“. Začala narůstat panika ve velkém.
Tylenol měla na starosti firma Johson&Johnson, která si byla vědoma strachu lidí z toho, užívat jejich nejznámější a nejvýnosnější lék. Lék, který byl doporučován na bolest, byla na něj reklama, kam jste se jen podívali. A tohle mělo způsobovat úmrtí všech lidí? Firma dostala strach, protože pokud by mohl být Tylenol kontaminován v jejich výrobnách, tak je to pořádný malér. Ztráta důvěry lidí, ztráta lidských životů, ztráta všeho. Panovaly spekulace, že někdo může mít na firmu ,,pifku“.
Aby se vyšetřování trochu pohnulo dopředu, kromě stažení výrobků z regálů se úředník Robert Berzeczek jde podívat do laboratoře na kapsle Tylenolu. Všimne si podezřelých hnědých hrudek, tvořících se na některých kapslích. Když se podívá zblízka, pozná zřetelně, že s kapslemi bylo manipulováno a prášek v nich byl vysypán. Kapsle se skládala ze dvou částí, které šlo prsty od sebe oddělit. Jednoduše řečeno – původní lék byl odebrán a nahrazen kyanidem, kapsle byla pak složena zpátky.
Bylo nutné zjistit, kde byly léky vyrobeny. Díky malým číslům na lécích se zjistilo, že byly vyrobeny ve dvou oblastech, kde proběhlo vyšetřování. Philadelphie a Texas byly v hledáčku vyšetřovatelů. Jelikož se nezjistila žádná manipulace, probíhaly spekulace, jak mohl travič postupovat při otravách. Teorií bylo nakoupit Tylenol z regálů, odsypat několik kapslí, nasypat kyanid, zavřít a lék vrátit do regálu. Manipulovat s balením a dostat do kapsle kyanid bylo dle odpovědi jednoho lékárníka otázkou tak 30 vteřin. Navíc v té době nebyla prakticky žádná zabezpečení, kyanid byl dostupný v železářství. Takže to nebyla žádná velká námaha toto provést.
Netrvalo dlouho a přišel i výhružný dopis s požadavkem převést milion dolarů na bankovní účet v Kontinentální bance. Majitelem účtu byl Fred McCahey, který vlastnil cestovní kancelář a pocházel z bohaté rodiny. Ten rozhodně neměl důvod požadovat převedení takové sumy. Ovšem také vyšlo najevo, že se pohádal s jedním nepřátelským mužem, jménem Robert Richardson, jehož žena Nancy byla bývalou zaměstnankyní oné cestovní kanceláře. Nancy obdržela šek na výplatu peněz, ovšem šek nebyl nikdy proplacen. To už by byl slušný motiv. Analytici získali složky s Robertovým písmem, porovnali a došli k závěru, že se jedná o osobu, která pravděpodobně dopis napsala. Navíc jeho fotka byla podobná vzhledově muži, který v lékárně pozoroval ženu, jenž si zakoupila Tylenol a později zemřela. Vypadalo by to na rychlý konec – vyhlášení pátrání po podezřelém, ukázka muže, kterého hledají. Ovšem do toho přichází další komplikace – jeden svědek se přihlásí, když uvidí fotku muže v televizním vysílání a oznamuje FBI, že muž na obrazovce není Robert Richardson, ale James Lewis. Ihned se stal hlavním podezřelým.
Život Jamese Lewise nebyl jednoduchý. Matka jeho a sourozence opustila v motelu a on vyrůstal u adoptivních rodičů. Občas míval sklony k emocionálním výbuchům. Spřátelil se s Raymondem Westem, který žil v sousedství, kam se James odstěhoval, když se oženil. Narodila se mu dcera Toni, která měla srdeční vadu, a i když lékaři udělali vše možné, aby malé dívence pomohli, po pěti letech zemřela. Smrt dítěte nese špatně každý rodič, neméně tak James, který po její smrti trávil hodně času u Raymonda. Ten se již necítil příjemně v jeho přítomnosti a před svými přáteli se o Jamesovi zmínil. Později zmizel a nikdo o něm neslyšel. Později policie prohledala jeho dům, ve kterém našla jeho zmrzačené a rozřezané tělo. James Lewis byl obviněn z vraždy, ovšem i když proti němu byly důkazy, policie je nesměla kvůli porušení práv použít. Byly tu ale důkazy o sepsání výhružného dopisu, díky kterému byl James poslán na 10 let do vězení.
Firma Johnson&Johnson po nějaké době brzy vrátila Tylenol zpět na trh, tentokrát s protiopatřeními, aby nikdo nemohl s lékem manipulovat. Víčka silnější, ochranná silnější fólie, nebylo prakticky možné, aby se do lahvičky člověk dostal a vyměnil obsah za kyanid. Ovšem i tak se stalo, po požití Tylenolu zemřela mladá žena.
Lahvička s léky
Nebylo možné prokázat, jak se mohla žena otrávit Tylenolem. Dcera jedné ze zemřelých obětí začala pátrat na vlastní pěst a zjistila, že policie některé informace zatajila, popř. jim nevěnovala pozornost. Firma Johnson & Johnson se také dušovala, že kyanid není používán při výrobě Tylenolu, což se ale ukázalo jako lež, jelikož kyanid byl používán při stěžejních testech tohoto výrobku.
Firma Johnson & Johnson se brzy dostala do spekulací, zda nemohla být přímo ona zodpovědná za kontaminaci lahviček kyanidem, který byl přímo k dispozici v továrně, kde se Tylenol vyráběl. Ačkoliv tvrdila, že kyanid je zabezpečený a pod zámkem, nebylo tomu tak, měl k němu přístup kdokoliv. Kromě toho se také uvedlo, že lahviček mohla být kontaminována celá řada a zemřít mohli i starší lidé, kteří ale pro svůj věk na přítomnost kyanidu v těle nebyli později testováni. Proto, pokud senior zemřel v důsledku otravy kyanidem, nepřišlo by se na to, protože by se jeho smrt považovala vzhledem k věku za přirozenou. Takže obětí mohlo být daleko víc, jen se o nich neví.
Přestože se James Lewis několikrát dostal do teorií, proč by měl být právě on Tylenolovým vrahem, nebylo mu nic prokázáno. Byl vyslýchán, občas se přeřekl, takže policie měla další záminku k tomu, aby jej obvinila, ale nebyl za vraždy obviněn.
Později rodiny obětí zažalovaly firmu Johnson & Johnson, protože dle nich firma uvedla mylné informace o přístupu ke kyanidu a mohla být zodpovědná za smrt několika lidí. Firma se s rodinami později finančně vyrovnala, částka nebyla zveřejněna. Stejně tak nebyly policií zveřejněny dokumenty, ve kterých byly vedeny výslechy zástupců firmy. Nikdo se dodnes nedozvěděl, kdo měl ,,tylenolovou aféru“ na svědomí.
Zdroje:
Netflix – Odložený případ: Vražedné léky proti bolesti
