Článek
Mami, co tam na zahrádce mám vlastně zalít?
Takže si to řekněme na rovinu – z celé naší rodiny se mi ,,zahradnické geny“ vyhnuly obloukem. To víte, překážce na silnici se musíte vyhnout. Akorát, že tenkrát při výrobním procesu asi zapomněly dát blinkr, jinak bych si na ně počíhala a aspoň pár si jich chytla, abych pak v normálním životě mohla trochu zamachrovat, jak se o některé květiny pečuje. Bohužel, asi jsem měla na sobě zrovna ceduli ,,Zákaz vjezdu“, nebo ,Stůj, dej přednost v jízdě (jinému genu)“. Takže to dopadlo tak, jak to dopadlo. Neříkám, že nejsem schopná vzít konvici a zalít nějaké to teritorium hlíny na zahrádce, když mi to přesně označíte. Nemusíte to obehnat takovou tou kriminální páskou, ale postačí fotka z Google mapy, abych věděla, kam přesně mají moje kroky směřovat. A občas si říkám, že být na zahrádce vybavená latinským slovníkem, aby se člověk vyznal v názvech květin, by také nemuselo být od věci.
No, co si budeme povídat, žádná páska k dispozici nebyla, latinský slovník taky ne. Zato byla k dispozici moje mamka jako ,,přítel na telefonu“ a její snaha mi pomoct, protože věděla, že v květinách se absolutně neorientuju. Jo, poznám jahody, maliny, tulipány, petrklíč, růže, gerberu, slunečnici, karafiát. To by snad mohlo stačit, ne? Občas si z nervozity popletu i sedmikrásku s kopretinou, než si na chvíli zapamatuju hlavní rozdíl. No, takže abych nebyla na zahrádce taková ta pověstná ,,Alenka v říši divů“, za kterou mě po akci museli považovat snad všichni sousedé, co mě tam pak viděli v akci, bylo rozhodnuto, že mě zachrání jednoduchá věc – tedy plánek zahrádky. No, skoro bych řekla, že Pobertův plánek z Harryho Pottera, protože jsem měla pocit, že všechny okrasné květiny se přede mnou schovaly a hrály si na neviditelné. A já bych je asi měla jako Náměsíčník opravdu hledat. Možná, že by mi nějaká hypnóza snad i pomohla, protože jsem si říkala, že když plánek zahrádky budu mít, bude to do 10 minut hotové. Jo, jaká já jsem byla naivka…
Plánek zahrádky
S nákresem zahrádky jsem si říkala, že to bude jasné, v tomhle se přece musí vyznat i naprostý trouba. Takže – po urputném souboji se zámkem, kdy jsem si říkala, že snad budu nucena zámek od vchodu vypáčit, protože ani jeden klíč nespolupracoval, jsem se dostala dovnitř. K boudě už jsem šla s optimismem, že to bude rychlé. Rychlý byl tak maximálně můj tep, když jsem zjistila, že jsem úplně v háji. Kde je konev? Trochu jsem to tam přehrabávala, než jsem se ke konvi dostala. Plná naděje jsem ji naplnila vodou a stoupla si na začátek ,,hrací plochy“. A skoro by se dalo říct ,,Člověče, nezlob se“. Pravá strana plánku šla tak akorát, prostředek byl poněkud horší. Křížky jsem se snažila identifikovat a snad bych příště i ocenila uvedení stupňů a minut, pro přesnější orientaci.
Čekali byste stejně jako já, že ve čtverečcích s nápisem ,,kytky“ máte hledat kytky? Jenže tam nebylo nic, jen hlína. Aaa, počkat, tady je ta nějaká osudná kytička, co je zakřížkovaná, nesmím ji připravit o její vláhu. Zalila jsem pak i ostatní pokřížkovaná místa, než mi došlo, že za chvíli si budu dělat onen osudný kříž asi i sama na sobě. Ano, já se prostě pokřižuju, protože to bude snad to jediné, co udělám na sto procent. No, naštěstí v době moderních technologií existují i aplikace, takže hurá na WhatsApp a spojit se s mamkou.
Kdo čekal, že hovor bude spása, ten se spletl. Místo ,,Alenky v říši divů“ jsem si připadala jak v seriálu ,,Ztraceni“. I Mr. Bean by byl milionkrát úspěšnější než já. Mamka i sice řekla, co se má zalít, ale po odvykládání asi tak šestého názvu květiny, která mi nic neříkala, jsem ji zastavila a vyzvala k tomu, aby zkrátka jen řekla, co přesně mám zalít a kamerou namířila na zahrádku. Opatrně a lehce krok za kokem jsem našlapovala, aby mamka měla čas na to zjistit, kde se přesně nachází. Poté, co zjistila, že absolutně nemá šanci se semnou dorozumět tou její květinovou řečí, jsme si řekly, že na to půjdeme jednoduše – bude mi říkat ,,vpravo, vlevo, rovně, vpřed, vzad.“ Na tom se nedá nic splést, říkáte si? No dá, když si někdo poplete strany a já skončím v bodě B, místo v bodě A. To už se začínám smát. Smích mě ovšem přejde, když zjistím, že na zahrádce nejsem sama, a dost možná bych vyhrála první cenu, kdyby byla někde skrytá kamera. Zkuste si představit člověka, co vůbec neví, co má zalít a chodí tedy od jednoho hlínovitého konce k druhému s napřaženým mobilem a dožadující se okamžité pomoci.
Mamka mi po telefonu sdělila, co je třeba dolít. Když jsem si jí doptala ještě na jeden křížek, dovedla mě na místo, kde jsem pyšně řekla, že to jediné jsem trefila, i když jsem nechápala, proč křížkuje plevel. No, ehm… Odpovědí mi bylo, že tam sice křížek je, ale nebyla tím myšlena ona osudová kytička, kterou jsem zalévala s posvátnou úctou, že jsem se konečně do něčeho trefila. Ty dané kytičky byly pod hlínou, ještě nestihly vylézt. Asi tak, díky za zkaženou radost.
Když jsem dolila danou oblast, kterou mamka požadovala zalít, otočila jsem mobil na druhý konec zahrádky. To už jsem slyšela, jak mamka sděluje, že ,,tamhleto je taky nějaký suchý, to bys ještě mohla zalít“ a ,,tady by to taky chtělo trochu zavlažit“. Ve výsledku už jsem se celá podrážděná zeptala, zda by nebylo lepší, když bych zalila celou zahrádku? Samozřejmě, že odpovědí by bylo, že by to vůbec nebylo špatný. Bez komentáře…. Věřím tomu, že všem sousedům jsem připravila báječnou podívanou.
V roli nejlepší kamarádky – strunová sekačka
Co vám budu vykládat, s květinami já kamarádka asi nikdy nebudu. Zato možná budu dobrá jako ,,travnatý ničitel“. Sice tedy nejprve přišla mamka s tím, že sekačka absolutně nechce sekat, načež se já, která tomu ani za mák nerozumí, rozhodla, že to dám dohromady. Babylonskou věž nedostavím, ale té sekačce domluvím. Baterka svítila, ale sekačka prý vůbec nereagovala. Rychlá porada s AI, abychom daly baterku odbít na 2-3 hodiny a pak zkusily zázrak? No, proč ne? Nakonec jsem odevzdaně na zahrádce sekačku vytáhla, baterku vrazila dovnitř, zmáčkla dětskou pojistku a….vrum, ono to fungovalo.
Moje podezření že mamka nejspíš předtím neměla pojistku zmáčknutou, trochu sílilo, ovšem mamka si stála za svým, pojistku stisknutou měla. Říkala jsem si, že ji třeba neudržela na místě, já sama s tím měla problém. Ale to prý ne. Posekala jsem tedy všechno možné v okolí, dokud sekačka fungovala a pak s pocitem, že víc už dneska opravdu nezničím, jsem sekačku vypnula a chtěla ji omýt. K mému překvapení tam bylo nahromaděný bordel již z nějakého předešlého sekání, takže to šlo ven opravdu hodně špatně. Nakonec to nejtěžší bylo venku, ale i tak jsem nechápala, kde se to tam vzalo. Mamka nesekala, aspoň nic neříkala. Dost možná právě proto se jí třeba ta sekačka nespustila. Ne kvůli baterce, ale kvůli ztvrdlému bordelu, co v ní byl. Nicméně, ať už to bylo tak nebo onak, aspoň něco se mi na té zahrádce povedlo. A já se ujistila, že k zahrádce ještě nějakou dobu mít nějaký znalý vztah nebudu. Ale když se do něčeho ohledně zahrádky pustím, stojí to za to. Minimálně někomu alespoň zlepším den.
Sekačka na trávu
Jste vášnivými zahradníky, nebo vám zahrádka a vše okolo ní nic moc neříká?
Zdroje:
Zkušenost autorky
