Zlomené kosti, popáleniny i díra v lebce. Jackie Chan kvůli svým filmům opakovaně riskoval život

Jackieho Chana zná snad každý. Herec, který dokáže během několika vteřin zneškodnit skupinu protivníků, přitom ještě stihne udělat nějakou hloupost a nás diváky rozesmát. Jenže za jeho filmy se skrývá něco, co už tak veselé není. Dětství strávené v mimořádně přísné škole, roky tvrdého tréninku a také zranění, při kterých mu několikrát šlo o život. Jackie Chan si totiž většinu nebezpečných scén dlouhá léta natáčel sám. A občas za to zaplatil opravdu vysokou cenu.

Jackie Chan se narodil 7. dubna 1954 v Hongkongu jako Chan Kong-sang. Jeho rodiče Charles a Lee-lee pracovali pro francouzského konzula. Rodina neměla peněz nazbyt a když Jackie povyrostl, začalo být jasné, že klasické vzdělávání mu příliš nesedí. Ve škole se Jackiemu zkrátka příliš nedařilo. Byl neposedný, chvíli nevydržel v klidu a do učení se mu zrovna nechtělo. Rodiče se proto rozhodli, že ho dají někam, kde by mohl svou energii využít trochu jinak. V sedmi letech tak nastoupil do Čínské dramatické akademie, kterou vedl mistr Yu Jim-yuen. Vyučovala se tam tradiční čínská opera, což ovšem neznamenalo jen zpívání a hraní divadla. Děti se musely naučit také tančit, zvládat nejrůznější akrobatické kousky a samozřejmě i bojová umění.

Jackie tehdy nejspíš ještě netušil, co ho vlastně čeká. Rodiče odjeli za prací do Austrálie a on zůstal v Hongkongu, daleko od nich. Navíc ve škole, kde se s dětmi zrovna nemazlili.

Den začínal časně ráno a většinu času zabíral trénink. Protahování, stojky, přemety, salta, nejrůznější bojové sestavy. Pořád dokola. Když se něco nepovedlo, muselo se to zopakovat. A když se to povedlo, trénovalo se dál, aby to příště bylo ještě lepší. Takto Jackie strávil prakticky celé dětství. Na obyčejné dětské hry nebo nějaké lenošení moc času nezbývalo.

Disciplína byla nesmírně přísná. Jackie později vzpomínal také na fyzické tresty, které tehdy patřily k běžným výchovným metodám školy. Kdo neposlouchal nebo něco pokazil, mohl dostat výprask. Dnes by podobné zacházení s dětmi vyvolalo značné pobouření. Tehdy však bylo součástí systému, který měl vychovat dokonale připravené umělce.

Jackie v akademii strávil přibližně deset let. Naučil se tam věci, které později ohromovaly miliony diváků. Jak už jsem ale psala výše, přišel kvůli tomu o velkou část „běžného“ dětství, podobně jako řada dalších umělců nebo sportovců, kteří trénovali už od útlého věku.

V akademii Jackie poznal také kluky, se kterými se později potkával před kamerou. Třeba Samma Hunga nebo Yuena Biaa. Oba se časem prosadili jako herci a kaskadéři, ale tehdy to byli prostě spolužáci, kteří stejně jako Jackie trávili celé dny trénováním. Patřili také do skupiny Sedm malých štěstí, se kterou vystupovali před publikem. Předváděli akrobacii, bojové sestavy i tradiční čínskou operu. A docela zajímavé je, že právě z této party nakonec vzešlo několik lidí, kteří později výrazně ovlivnili hongkongské akční filmy.

Jackie se ale k filmu dostal už jako malý kluk. Občas si zahrál nějakou drobnou roli, později začal pracovat jako kaskadér. To mu ostatně sedělo. Akrobacii měl za ty roky pořádně natrénovanou a nebál se ani náročnějších scén. V 70. letech se tak dostal dokonce k natáčení s Brucem Leem. Objevil se ve filmech Pěst plná hněvu a Drak přichází, i když samozřejmě nešlo o žádné hlavní role.

Bruce Lee byl tehdy na vrcholu slávy. Jenže v roce 1973, když mu bylo pouhých 32 let, náhle zemřel. Filmoví producenti tím přišli o svou největší hvězdu a začali hledat někoho, kdo by mohl zaujmout jeho místo. Zkoušeli to s různými mladými herci. A jedním z nich byl i Jackie, kterému se tím otevřela příležitost, o jaké si ještě pár let předtím mohl nechat jen zdát.

Jenže napodobovat Bruce Leeho mu příliš nešlo. Přesněji řečeno, nebylo to ono. Lee působil na plátně jako téměř neporazitelný bojovník, zatímco Jackie měl úplně jinou povahu. Rád vtipkoval, dělal grimasy a dokázal ze souboje udělat něco, co připomínalo akrobatickou komedii. Postupně pochopil, že právě v tom může být jeho největší výhoda.

Zlom přišel koncem 70. let s filmy Škola hada a Mistrův syn. Diváci najednou viděli bojová umění trochu jinak. Hrdina nebyl neporazitelný. Dostával rány, padal, utíkal, občas se pořádně zesměšnil. Ale nakonec se dokázal zvednout. A Jackie Chan začal být hvězdou.

S rostoucí popularitou začaly být jeho filmy stále náročnější. Jackie totiž nechtěl, aby diváci sledovali jen dobře sestříhané souboje. Chtěl jim ukázat něco skutečného. Pokud měl jeho hrdina skočit z vysoké budovy, často z ní opravdu skočil. Když měl proletět skleněnou tabulí, skutečně jí proletěl. A když se při natáčení něco nepovedlo, nezřídka to znamenalo cestu do nemocnice.

V roce 1983 například při natáčení filmu Projekt A předvedl scénu, při které visel vysoko nad zemí na ručičkách hodinové věže. Následně se pustil a spadl přes látkové přístřešky na zem. Scéna se natáčela opakovaně. Jeden z pádů skončil nepříjemným zraněním krku.

Ještě známější je sekvence z filmu Police Story z roku 1985. Jackie v ní sjíždí po tyči ozdobené elektrickými světly několik pater nákupního centra. Při pádu proráží skleněnou konstrukci a dopadá dolů. Na plátně to vypadá úžasně. Ve skutečnosti utrpěl popáleniny, pořezal se a poranil si záda. A přesto právě podobné scény pomohly vytvořit jeho pověst herce, který je ochoten riskovat téměř všechno.

Jackie měl navíc jednu zvláštnost. V závěrečných titulcích některých filmů nechával promítat nepovedené záběry z natáčení. Diváci tak mohli vidět, že za povedeným saltem se někdy skrývalo několik bolestivých pádů. Nebyly to žádné počítačové triky. Byly to skutečné nehody.

Nejvážnější zranění přišlo v roce 1986 během natáčení filmu Božská relikvie. Štáb tehdy pracoval v Jugoslávii a Jackie měl natočit scénu, při které přeskočí ze zdi na strom. Na jeho poměry nešlo o nijak mimořádně obtížný kousek. Podobné skoky zvládal od dětství.

První záběr se podařil, ale Jackie s výsledkem nebyl spokojený. Rozhodl se scénu zopakovat. Při dalším pokusu však ztratil kontrolu nad pohybem. Větev, které se zachytil, nevydržela a Jackie spadl na zem. Hlavou narazil do kamene. Následky byly katastrofální.

Jackie si při pádu zlomil lebku. A nebylo to žádné lehké zranění, ze kterého by se za pár týdnů dostal. Jeho stav byl vážný, takže ho okamžitě převezli do nemocnice a lékaři museli operovat. Naštěstí se jim podařilo ho zachránit.

Úplně do pořádku už se ale nedostal. V lebce mu po operaci zůstala trvalá stopa a na jedno ucho od té doby hůře slyší. Přitom za sebou měl už tehdy spoustu nebezpečných scén, při kterých se mohl zranit mnohem snáz. Nakonec ho málem zabil obyčejný skok na strom. Sám Jackie později vzpomínal, že tohle bylo nejhorší zranění, jaké kdy při natáčení utrpěl.

Zranění lebky rozhodně nebylo jediné. Jackie Chan si během kariéry poranil nos, prsty, kotníky, kolena, ramena i záda. Některé kosti měl zlomené opakovaně. Při natáčení filmu Návrat draka si například poranil bradu. V dalších filmech si zlomil kotník nebo poškodil koleno. Známá je také nehoda při natáčení Rachotu v Bronxu, kdy si při skoku zranil kotník tak vážně, že musel nosit sádru. Natáčení ale pokračovalo. Sádra byla upravena tak, aby na kameře připomínala obyčejnou botu. To už dnes působí skoro neuvěřitelně.

Jackie samozřejmě nebyl jediným člověkem, který při jeho filmech riskoval. Postupně kolem sebe vytvořil vlastní kaskadérský tým, jehož členové společně připravovali náročné souboje a akrobatické scény. I oni utrpěli řadu zranění. Sám herec přitom opakovaně přiznával, že strach při nebezpečných scénách cítil. Nebyl žádný člověk bez pudu sebezáchovy. Jen se naučil strach překonávat a věřit dlouhým letům tréninku.

Postupně se však začalo ukazovat, že lidské tělo nevydrží všechno. Zranění se sčítala a některá se ozývala i dlouho po zahojení.

Přestože byl Jackie Chan v Asii obrovskou hvězdou, cesta do Hollywoodu nebyla jednoduchá. V 80.  letech se pokoušel prosadit v amerických filmech, například Souboj cti nebo Ochránce spravedlnosti. Výsledky však nebyly takové, jaké si představoval. Američtí producenti se ho často snažili přizpůsobit zavedenému obrazu akčního hrdiny. Jenže Jackieho síla spočívala právě v tom, že byl jiný.

Větší průlom přišel až v roce 1995 s filmem Rachot v Bronxu. O tři roky později následovala Křižovatka smrti, ve které si zahrál po boku Chrise Tuckera. A najednou ho znali diváci prakticky po celém světě.

Následovaly další filmy, například Tenkrát na východě, Tuxedo nebo Cesta kolem světa za 80 dní. Jackie se stal jednou z nejznámějších tváří akčního filmu. Zajímavé přitom je, že jeho úspěch nikdy nestál pouze na bojových uměních. Velkou roli hrála také komika. Jackie se nebál vypadat směšně, dostat výprask nebo utíkat před silnějším protivníkem. A právě tím se odlišoval od mnoha jiných akčních hvězd.

Za úspěšnou kariérou se ovšem skrýval také komplikovaný osobní život. Jackie Chan se v roce 1982 oženil s tchajwanskou herečkou Joan Lin. Mají spolu syna Jayceeho, který se rovněž věnoval herectví a hudbě. V roce 1999 však vyšlo najevo, že Jackie měl mimomanželský vztah s bývalou královnou krásy Elaine Ng. Z tohoto vztahu se narodila dcera Etta Ng.

Herec nevěru veřejně přiznal. Jeho vztahy s dětmi, zejména s dcerou, se později opakovaně dostávaly do médií a nebyly zdaleka tak idylické jako jeho filmové příběhy. Jackie také ve své autobiografii otevřeně popisoval některé nepříjemné stránky vlastního chování v mladších letech. Mluvil o nezodpovědném utrácení, alkoholu i o tom, že se v rodině nechoval vždy dobře.

Jeho život tedy není jen příběhem pracovitého chlapce, který se vlastní pílí dostal na vrchol. Má i kapitoly, na které nejspíš příliš hrdý není.

S přibývajícím věkem začal Jackie Chan své pracovní tempo postupně měnit. Stále natáčí akční filmy, ale ty nejnebezpečnější kousky už nemůže předvádět tak jako ve dvaceti nebo třiceti letech.

V roce 2016 získal čestného Oscara za celoživotní přínos filmu. Pro herce, který kdysi začínal jako malý chlapec v přísné operní škole a později se živil nebezpečnými kaskadérskými scénami, to bylo mimořádné uznání.

Dnes je mu přes sedmdesát let. Za sebou má desítky filmů, nespočet akrobatických scén a tolik zranění, že jejich úplný seznam by vydal na samostatný článek.

Když se člověk podívá na některý z jeho starších filmů, možná se zasměje stejně jako před lety. Jackie spadne ze schodů, proletí oknem nebo dostane ránu židlí. Oklepe se, udělá legrační obličej a pokračuje dál. Ale my už víme, že některé z těch pádů skutečně bolely. A že za nimi nebyl jen filmový trik, ale člověk, který kvůli své práci nejednou skončil na operačním sále.

Zdroje:

https://www.oscars.org/governors-awards/2016/jackie-chan

https://www.npr.org/2017/10/13/557166099/jackie-chan-jumps-back-into-the-action-with-the-foreigner

https://www.theguardian.com/film/2001/sep/14/artsfeatures1

https://www.philstar.com/entertainment/2000/06/02/92120/jackie-survivor-more-ways-one

https://www.biography.com/actors/jackie-chan

https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/55422/130104341.pdf?isAllowed=y&sequence=1 (str.40)