Článek
Už nyní je jasné, že druhý Joker s podtitulem Folie à Deux vejde do dějin jako ukázkový příklad tvůrčího a studiového selhání, aneb jak lze z divácky oblíbeného a milovaného originálu, nadto ověnčeného dvěma Oscary, vytvořit zcela zbytečný, nudný a nenáviděný sequel(filmové pokračování), který chce každý po odchodu z kina nejraději vymazat z hlavy.
Zatímco diváci jednoho dne opravdu zapomenou, hollywoodské producenty a hlavouny ze studia Warner Bros. (WB) bude tato neuvěřitelně drahá chyba budit ze spaní ještě dlouhé roky. To oni si ji totiž sami před pár lety sobecky vysnili.
První Joker byl nečekaný hit a zlomový milník pro komiksový žánr
První Joker režiséra komediální trilogie Pařba ve Vegas, Todda Phillipse, byl na podzim v roce 2019 nečekaným diváckým hitem, který se „zanedbatelným“ šedesátimilionovým rozpočtem zbořil žebříčky návštěvnosti, jako vůbec první film s ratingem R vydělal přes miliardu dolarů, posbíral 11 nominací na Oscara, a ještě stihl ovládnout sociální sítě například dnes legendárním tanečkem na schodech.
Přestože byla kritika opět zdrženlivější a všímavější cinefilové nemohli přehlédnout vykrádání motivů z počáteční tvorby Martina Scorseseho (Taxikář, Král komedie a New York, New York – mimochodem vše s Robertem De Nirem), nakonec se nad ním všichni slitovali a vesměs souzněli s o mnoho nadšenějšími diváky. Nadšení byli také Jokerův představitel Joaquin Phoenix (Gladiátor, Walk The Line)a islandská skladatelka Hildur Guðnadóttir (seriál Černobyl), kteří si jako jediní zlatého plešouna odnesli až domů.
Pro komiksový žánr jako takový to byl zásadní zlom, který všem ukázal, že se dají obrázkové sešity brát ještě vážněji než Nolanův Temný rytíř a studia se nemusí dále bát, že by na komiksové adaptace plné krve, brutality a kontroverzních společenských témat, jako je vyobrazení lidí s mentální poruchou, nepřišly davy diváků. Zatímco se dnes studia eRkových komiksových filmů tolik nebojí, před pěti lety tomu bylo o mnoho jinak.
Dalšího Jokera nechtěl točit ani režisér. Studio ho přemluvilo napěchovaným balíkem peněz
Warneři se tehdy totiž konceptu Jokera báli, a tak musel Phillips shánět oporu, rozumějte peníze, ještě jinde – v koprodukčních partnerech z Village Roadshow, BRON Studios. A z počátku i v samotném Martinu Scorsesim, jehož tvorbu „vykradl“, a kterého (možná proto) pak vystřídal Phillipsův parťák z Pařby ve Vegas, Bradley Cooper. Rober De Niro však naštěstí u projektu zůstal, aby si mohl střihnout opačnou roli než v Králi komedie.
Proč to uvádím? Jednak proto, že byla situace s druhým dílem dočista opačná – Warneři naopak nutili Phillipse napsat a zrežírovat pokračování doslova za jakoukoliv cenu. Což dále souvisí s druhým bodem, kdy navzdory obrovským tržbám jedničky Warneři třeli bídu s nouzí kvůli nevýhodné smlouvě. Prvního Jokera finančně zaštítili především zmíněná menší studia, zatímco se WB postaralo hlavně o distribuci do kin.
Z miliardového koláče si tak ukrojili sotva třetinu, a to jejich hlad po dolarech neukojilo. Obzvláště když jim tou dobou v kinech propadal jeden nákladný projekt za druhým (DC komiksovky, čtvrtý Matrix, Fantastická zvířat a mnoho dalších).
Tržby prvního Jokera pro ně byly přízrakem, který chtěli zopakovat, jen se tentokrát o onen koláč lakomě s nikým nedělit. Tři roky v kuse chodili za Phillipsem pro druhého Jokera, až se Phillips utrhl…ze řetězu. Ten si ve smlouvě vydupal absolutní tvůrčí svobodu, kontrolu na výsledným střihem a vynechání (v mainstreamové branži povinných) novinářských projekcí, rozhovorů apod. Čili splněný sen každého filmaře na světě. A také natáčení v domovském Los Angeles, což nabobtnalo rozpočet do astronomických výšin 200 milionů dolarů, přestože dílo není nijak výpravné či náročné na vizuální efekty. Ba přímo naopak.
Warnerům to ale bylo fuk, pokud se zopakují miliardové tržby. Zpět na palubu se pochopitelně musel vrátit také Phoenix, jehož prakticky jediným požadavkem bylo nemuset pro roli drasticky hubnout jako posledně s konzervou tuňáka a jablkem denně. Přesvědčovací metoda v podobě spekulovaných 20 milionů dolarů „na dřevo“ pro oba pány, kteří si byli vědomi, že takové peníze už nikdy vidět nemusí, dokonale zabrala. Přáním diváků navzdory.
Joker 2 si sice drží řemeslné kvality stále na vysoké úrovni, dobrý film to ale z něj neudělá
Druhý Joker se totiž od začátku ocital v nezáviděné situaci, kdy po něm netoužili, jak z počátku samotní tvůrci, tak ani diváci či skalní fanoušci. Každý si byl dobře vědom, že se moment překvapení jedničky nemůže zopakovat, postava Arthura Flecka nemá, co příliš dalšího nabídnout a samotné finále funguje tak dokonale, až právem patří mezi jedny z nejlepších filmových konců minulé dekády.
Naděje tuplem opadla, když se profláklo, že se do kin řítí „muzikál s Lady Gaga“. Ačkoliv sama patří mezi nejpopulárnější současné sólové zpěvačky a coby herečka si udělala dobré jméno filmem Bradleyho Coopera Zrodila se hvězda, muzikály jsou v kinech předem odsouzeny k záhubě. Proč? To by bylo na delší povídání. Stačí připomenout, že nedávného Wonku totéž studio radši presentovalo jako vánoční rodinnou podívanou, a nikoliv jako film, ve kterém se polovinu času zpívá v Továrně na čokoládu.
Warnerům už nezbývalo nic než doufat, že do kinosálů zabloudí alespoň skalní fanoušci, kteří se za Jokera každý rok převlékají na Halloween a kterých po světě rozhodně nepobíhá málo. Doufali zbytečně. Výsledkem byl ostudný start v amerických kinech s necelými 40 miliony dolarů čili o 60 % nižší než v případě úspěšné jedničky, a následný pád v tržbách o 80 % další týden. Laicky řečeno: průser jako Brno vymykající se i těm nejčernějším predikcím.
Bude s originálními mainstreamovými filmy zase na nějakou dobu amen?
Na film, který diváky uspává nekonečnou a nikam nevedoucí expozicí, střídáním pouhých dvou lokací (šedivé Arkhamské věznice/blázince a soudní síně) či poměrně slušnými, avšak příběh příliš nerozvíjejícími muzikálovými čísly to znamenalo rychlý pád do zapomnění a kinosály po celém světě zející prázdnotou. Něco takového si velebená jednička rozhodně nezasloužila a výsledek z kolosálního průšvihu nevytáhne ani opět skvostná kamera Lawrence Shera, hudba Hildur Guðnadóttir a ani Phoenixův nepopiratelně kvalitní herecký výkon.
Protože Folie à Deux v kinech zcela jistě nenastřádá ani 300 milionů dolarů, přičemž by stejně potřebovala trojnásobek, aby se dostala do zelených čísel, stane se jedním z největších kasovních propadáků v dějinách filmu. A protože v této branži vždy platí pořekadlo „za vším hledej peníze“, je to právě tato část neúspěchu, která nejvíce rozhodne/rozhodla o budoucnosti podobných autorských snímků, k jejichž realizaci je zapotřebí spousta odvahy a tvrdého vyjednávání s neúprosnými studii.
To dále povede k tomu, kdy poněkolikáté v řadě ošklivě spálené studio Warner Bros. pro příště sváže svým režisérům ruce ještě víc, že zase budeme naříkat nad záplavou všelijakých umělecky vykastrovaných sequelů, remaků a rebootů populárních filmových značek (proto už se chystá např. nový Harry Potter a Pán prstenů) a ptát se, proč se netočí originální autorské projekty.
To vše díky, totiž kvůli nenasytům, kteří jako Todd Phillips udělají pro peníze cokoliv, aby se zajistili na dva životy dopředu, a tedy natočí obsahově vyprázdněné a zcela zbytečné dílo poplivávajíce milovaný originál. Co by na to asi řekl nebožtík Frank Sinatra? Inu „That’s Life…“
