Článek
F1 – oddechový letní film, který jsme potřebovali jako sůl
Snímek F1 – The Movie, jak zní jeho oficiální název, nebo prostě familiárně, leč ve psané formě křečovitě „eF jedničky“, měl od počátku svého vzniku výsledné přijetí v kinech velmi nejisté. Bude z toho hit? Pohrnou se fandové formulí do kina? Bude z toho vůbec dobrý film?
Nezkušené „filmové studio“ Apple si řeklo, že by se jim investice do budoucího nákupu práv na motosport F1 pro svou platformu AppleTV+ a tedy natočení jakési celovečerní reklamy pro stříbrná plátna mohlo vyplatit. Že se z nákladného a riskantního pokusu nakonec vyklube aspirant na nejlepší mainstreamový snímek roku a jeden z nejlepších závodních filmů vůbec jistě nečekal absolutně nikdo.
A přeci, již nyní můžeme hned z kraje navodit apetit úspěchu řečí o nejvýdělečnějším snímku se sportovní tematikou všech dob, nejúspěšnějším počinem studia Apple a komerčně nejúspěšnějším filmu v kariéře Brada Pitta (doposud jím byla Světová válka Z).
I přes tyto hřejivé milníky F1 skončí kvůli extrémnímu rozpočtu atakující částku 300 mil. dolarů a (ne)konečnými celosvětovými tržbami přes 600 mil. na čas hluboko v mínusu (než se časem zaplatí z vysílacích práv).
Nejhodnotnější technologickou společnost na světě to nijak mrzet nemusí, pálit peníze by zvládla ještě sto let, celou dobu tady však šlo o vyslání jiného signálu – natočit letní blockbuster jako ze staré školy pro staré pardály i mladé diváky jako se to před lety podařilo v následujících řádcích ještě několikrát skloňovanému snímku Top Gun: Maverick.
Nejrealističtější závodní film všech dob
F1 proto nepřekvapivě sdílí s Maverickem základní skvadru šikulů za kamerou jako režisér Joseph Kosinski, kameraman Claudio Miranda, scénárista Ehren Kruger, producent Jerry Bruckheimer a skladatel Hans Zimmer, čímž si financující Apple spolu s produkční společností Brada Pitta Plan B chtělo usnadnit cestu k zaručenému úspěchu.
Nemluvě o technickém štábu, před kterým stála nová výzva: namontovat IMAX kamery tentokrát ne na stíhačky, ale na karoserii formulí tak, aby nepřekážely při rychlostech přesahující 300 km/h, když se za kokpitem ne náhodou ocitne Pitťák samotný.
Čím větší obraz, tím více to (film) pocítíte. Ta rychlost, ten pocit sedět přímo ve voze. IMAX – to je to, kam já mířím.
Snahou tvůrců bylo docílit co největšího pocitu autenticity jako ze skutečné jízdy formulí na skutečném okruhu v reálném čase bez použití zeleného plátna a dodatečných efektů (na které logicky stejně došlo, ale zkuste ve snímku sami hádat, co je CGI a co skutečnost).
Slogan: „Nejrealističtější závodní film všech dob“ je dočista pravdivý. F1 překonává předešlé závodní klasiky jako Rivalové (2013), Le Mans '66 (2019) a více biografické Ferrari (2023) včetně starých klasik jako Bouřlivé dny (1990) či Gran Prix (1966), kterému je F1 jedna tematicky nejblíže, ve všech technických ohledech.
Doba zkrátka pokročila a to, čeho jsou filmaři schopni dnes docílit, už nezná hranic. Snad jen dno peněženky, ale když máte za zády Apple. Ono taky uvrtat náročného diváka do sedačky, aby dvě hodiny nescrolloval na Tik Toku, ale měl nutkání si opakovaně vyměnit slipy, není snadný úkol.
Příběh je otřepané klišé. Ale nač ho měnit, když skvěle funguje
Zadání letního nenáročného blockbusteru pro široké obecenstvo bylo docíleno také po stránce příběhu. Základní premisou je návrat vysloužilého závodníka Sonnyho Hayese (Brad Pitt) do kokpitu formule na žádost svého starého přítele Rubena (Javier Bardem), jemuž se stáj Apex řítí do propadliště dějin, potřebuje vyhrát sezónu, a ještě ukočírovat mladého, drzého floutka Joshuy „JP“ Pearce (Damson Idris). Nic originálního, leč dokonale funkčního.
Rivalita po vzoru Niki Lauda/James Hunt ze Sonnyho a JP čiší v každém záběru první poloviny snímku. Střet moudrého stáří s drzým mládím pohání příběh směrem ke kýžené katarzi, kde dojde na smíření a spolupráci obou jezdců, jak je ve zdejším poněkud fiktivním světě formulí receptem k úspěchu.
Fanoušci opravdových formulí budou jistě při nejednom okamžiku Sonnyho vylomenin na okruhu brblat, že je to hloupost, že takhle F1 nefungují a že by jej dávno diskvalifikovali. Ale ať si současně odpoví na otázku: Představovaly snad vždy filmy realitu? A mají letní filmové výplachy diváka poučovat a vychovávat? Jistě, že ne.
Žádná převýchova, žádná ideologie, jen ryzí porce zábavy a adrenalinu
„Bruckheimerovky“ jako Mizerové, Skála, Armagedon, Top Gun, 60 sekund aj. měly za úkol diváka vždy primárně bavit. A o to samé tu jde i nyní. Když plakát avizuje formule, tak většinu stopáže zkrátka máme strávit na okruhu v doprovodu spálených gum nebo v jeho bezprostřední blízkosti.
A tak se děje. Nemalá dvou a půl hodinová stopáž díky tomu sviští kupředu jako tyhle splašené karbonové povozy (nebo už hořčíkové?) a zpomalujeme jen nakrátko v příběhovém „pit stopu“, kde povinně rozebereme motivace našich hrdinů.
Vedlejší vztahová linka Sonnyho s konstruktérkou Kate (Kerry Condon) je sice poněkud vynucená, zkratkovitá a klišovitě ušitá pro dámské publikum, přesto je pozoruhodné, že snímek ušitý muži nad 50 let převážně pro muže nad 50 let dokázal zabodovat také u žen.
Přesná čísla není snadné dohledat, ale věřím, že to není pouze mou bublinou a na F1 skutečně chodily/chodí dámy v početném množství klidně i bez svého pánského doprovodu. Anebo se nenechají dlouho přemlouvat, aby mohly spatřit Pittovo mnohokrát odhalené tělo.
A možná to není jediný důvod. Pro totiž sice sledujeme příběh o stárnoucím muži „vyřazeného z moderní společnosti“, tentokrát mu ale „progresivní scénáristé“ neházejí pod nohy jednu životní překážku, depresi, smutek a bolestivou ztrátu za druhou, nýbrž se jej pokouší vykreslit způsobem, že takový hrdina nepatří do starého železa, naopak je jeho údělem předávat životem nastřádaná moudra a zkušenosti.
Je proto veselé sledovat Sonnyho (a současně Pittův) postupný návrat na vrchol sportu, vydobývání si respektu zapřisáhlých škarohlídů ze stáje, kteří ji podrývají zevnitř, a tak vůbec celé katarzní finále na okruhu, které nebudu prozrazovat, ale Sonnyho závěrečný „let“ mi bral dech a dral slzy do očí. Katarze, jak se patří!
Sám Pitt, který na rozdíl o podobně starých kolegů nemá na kontě žádnou úspěšnou filmovou značku, dokazuje Hollywoodu, aby jej neodepisoval.
Zimmerova hudba dodává snímku emoce, energii a „koule“
Za „zimomriavky“ mohla také Zimmerova tradičně dokonalá hudba kombinující oldschoolové synťáky z osmdesátek s moderní populární a taneční hudbou, kdy má noha nezůstala na chvilku v klidu.
Hudební stránka bývá v současných produkcích silně opomíjena a podceňována, přitom je neoddílnou součástí filmu jako celku, která umocňuje celkový zážitek.
Opět se nám tu propojuje staré s novým funkčním způsobem, který není rušivý a který jakoby rovněž předával osvědčená hudební moudra mladým interpretům jako Tiësto, RAYE, Don Toliver, Doja Cat a další. Však posuďte sami. Já se ho nedokážu nabažit.
Vysoká návštěvnost a divácká obliba dokazují, že zájem o tento typ snímků tu stále je
Neobvyklý a nikým nepředpovídaným divácký zájem, spokojené recenze a ještě spokojenější „šeptanda“ dovedly snímek F1 k oslnivým výsledkům v kinech.
Jak bylo řečeno, 600+ milionů v tržbách sice nebude stačit na splacení nákladů, přesto jde o např. srovnatelnou částku, kterou nastřádal daleko komerčnější Superman nebo Fantastická čtyřka jakožto dva ze tří (ještě Jurský svět: Znovuzrození) potenciálních největších letních hitů, které se, měřeno diváckou a vlastně i finanční stránkou, musí před F1 sklonit.
Rovněž, oproti komiksovkám, které již vyklízí pole a přesouvají se na VOD, se F1 stále pravidelně hraje, a to, přestože je také dostupné na AppleTV+. Tak se pozná skutečný zájem a věrnost. A fakt, že je tento snímek potřeba vidět na co největším plátně s ohlušujícím zvukem.
Level Maverick (bezmála 1,5 mld. v tržbách) z toho bohužel nebude ani zázrakem, alespoň u nás v Česku má F1 našlápnuto stát se nejnavštěvovanějším filmem roku, pakliže předjede Vyšehrad Dvje se 450 tisíci diváky (zbývá asi 13 tisíc).
Takovéto hity mě zkrátka hřejí u srdce a musel jsem se o to podělit se světem. Filmy, které jsou normální, zábavné, vtahující, nepokoušející se diváka převychovávat současnou agendou a nepřekrucující společenské postavení, ba naopak se zdejší „první ženskou konstruktérku v historii F1“ povedlo šikovně a nenásilně začlenit do příběhu, že ji divák od srdce fandí.
„Bijáky jako ze staré školy“ si proto ode mě zaslouží každou korunu, která podpoří jejich vznik v následujících letech.
Tahle hollywoodská parta, která se dala dohromady v Top Gunu, totiž rozumí potřebám svých diváků a chce je plně uspokojit, a ne rozčilovat a rozdělovat jako kupříkladu James Gunn právě u nedávného Supermana – přestože v tom nemusel být záměr, povedlo se mu to dokonale.
Pokud vás tedy hlodá, co dalšího se v továrně na sny kutí, pak vězte, že tatáž parta má v plánu oživit další závodní klasiku a dle mnohých nejlepší film na světě – Bouřlivé dny. Cruise a Pitt jakožto poslední skutečné „movie stars“ by mohli zkřížit parohy a umocnit komerční potenciál.
Na další usednutí do sedaček divokých kočárů bychom tak nemuseli čekat dlouho. A já už se teď nemůžu dočkat.
Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, moviezone.cz, boxofficemojo.com, kinomaniak.cz, youtube.com