Nový Superman ztělesňuje vše špatné na moderních popkulturních filmech

Nejnovější komiksový počin režiséra Jamese Gunna (Strážci Galaxie) – přeběhlíka z Marvelu s velmi osobitým tvůrčím přístupem, nezaměnitelným vizuálním jazykem a zkušenostmi s prací s mnoha postavami – je popkulturním tématem č. 1, před kterým se na internetu nikdo neschová.

Nepřekvapivě je na základě takového masivního hypu a rozporuplných kvalit aktuální Superman nejrozebíranějším, nejcitovanějším, nejzbožňovanějším a současně nejnenáviděnějším filmem nejen uplynulé části tohoto roku, ale celkově za hodně dlouhou dobu.

Ve zkratce se diváci v digitální kecárně nemohou vzájemně shodnout, zdali se jedná o superhrdinský majstrštyk nové éry, moderního střihu a pro mladé diváky, anebo jde o slepou uličku v již tak postupně upadajícím žánru pláštěnkářů z obrázkových sešitů, jimiž se trh (divák) cítí přesycen, a ty nové přeplácané a za každou cenu rádoby originální pokusy jaksi nestojí pořádně za nic, respektive jsou na jedno zhlédnutí a šlus. Žádný restart, žádný druhý dech.

Jenomže nový Superman s tváří nováčka stříbrného plátna Davida Corensweta nechce a nemůže být pouhým letním výplachem, na jeho úspěchu a přijetí silně závisí celá blízká budoucnost DC Comics spolu s produkujícím Warner Bros. Studios (obecně prostě Warneři) a kariéry šéfů tohoto nového filmového univerza – Jamese Gunna a Petera Safrana.

Není to poprvé, co Warneři se zpožděním a ve zběsilém tempu dohání to, co si konkurence (Marvel) pečlivě a opatrně budovala dlouhé roky – protože práce kvapná, málo platná. Tehdy se Warneři bolestivě spálili s příliš ambiciózní vizí Zacka Snydera (Muž z oceli, Batman vs. Superman, Liga Spravedlnosti), kdy veškeré plány a chystané projekty zamířily do koše, nebo z nich byly odstraněny návaznosti na DCEU (DC Extended Univers jakožto odpověď na MCU – Marvel Cinematic Universe).

Naneštěstí nyní s Gunnem v mnohém chtíc-nechtíc opakují tytéž chybné kroky, jako je přehršle nových i starších postav namačkaných v jednom dvouhodinovém filmu, odkazy na minulé i budoucí dění, kde je pro lepší pochopení děje nutné zhlédnout jeden či dva seriály, a kvůli čemuž se náhodný zabloudivší divák v kině cítí zmaten a přehlcen.

James Gunn ve svém vysněném projektu musel do jedné stopáže namačkat spoustu prvků, odkazů, podzápletek a vedlejších postav, které si ovšem on sám navymýšlel a defacto také odsouhlasil. Zatímco u Marvelu veškeré nápady prochází sítem Kevina Feige a pár dalších exekutivců, Gunn se Safranem (jenž se více stará o produkci a marketing) mají v DC takřka volnou ruku, hlavně, aby se už něco vyrobilo pro tento měkký restart Snyderova DCEU, jemuž neoficiálně říkejme třeba „DCGU“ – DC Gunn Universe.

Veškeré chvála nebo kritika proto právoplatně primárně směřuje za jeho jménem. Gunn se sice chce vyvarovat hlavní chybě svého předchůdce, aby veškeré příběhy automaticky směřovaly k epickým týmovkách ala Avengers, ale naopak chce příběhy vzájemně propojovat jen zlehka a vše ostatní nechat na diváckém přijetí a tržebních výkonech v kinech, což je za mě dobrá taktika.

Přejeďme však ke konkrétním kvalitám a nekvalitám Supermana jako takového, protože takový rozpačitý start rozhodně neměl být v plánu, a ačkoliv již nyní nelze mluvit o ryzím propadáku finančním ani diváckém, původní očekávání byla tak astronomická, že současná rozpačitost a slabší přijetí snímku v zámoří (tedy u nás, mimo USA) lze považovat přinejmenším za nezanedbatelné zklamání.

Jak jsem nastínil v úvodu, nový Superman dokonale – leč nelichotivě, leč dobrovolně – ztělesňuje vše zlé na dnešní digitální době, přesycenosti a celkovém úpadku klasického obrazového vyprávění oproti dobám, kdy i takovéto akční výplachy byly srozumitelnější, oddechovější a lépe odvyprávěné (např. první Iron Man, Raimiho Spider-Mani, Singerovi X-Meni atd.)

Že je filmový vkus diváků generace Z a Alfa výrazně odlišný od těch starších, jsem rozebral v nedávném příspěvku, který bych shrnul jako případ „Minecraft vs. létající slepice aneb úpadek filmového vyprávění a celkové kultury na úkor fanservisu“. Aby tedy filmaři uspokojili jejich hyperaktivní potřeby a doplnili mladým divákům deficity dopaminu, musí každou minutu na plátně docházet k nějakým digitálním kejklům, akci, humoru, cameu známých postaviček nebo roztomilému vrtošení Supermanova psíka Krypta (naneštěstí kompletně z jedniček a nul, čímž postrádá opravdovou roztomilost).

Nový Superman se zkrátka oproti Muži z oceli nebo Superman se vrací nebere tolik vážně. Vlastně vůbec. Gunn rovněž pozměňuje/upravuje Supermanův/Clarkův charakter, než jsme byli zvyklí z minula, a dopřává nám ikonického superhrdinu, který krvácí, ustavičně dostává na hubu od záporáků (kterých je tu požehnaně) potřebuje tým, aby je dokázal porazit, a u Metropolisanů je oblíbený asi jako Trump na návštěvě v LA.

Corenswetův „Supík“ je opravdu odlišný od předchozích celovečerních zpracování, zkráceně bych řekl zřejmě slaboch a bez „tahounských“ dovedností, a to může jít mnohým proti gustu už z principu. Už jen v tomto ohledu se diváci nemohou shodnout, jestli je lepší než takový Cavill, nebo naopak horší.

Dále, již v úvodu snímku Gunn odbývá tradiční vtažení do nového fiktivního světa hrstkou vět a hned se skáče do akce. To, co se běžně vyzdvihuje jako pozitivum namísto dlouhého kecání a nekonečné expozice, se stává kamenem úrazu současných hollywoodských bijáků.

Akci upřednostňují jako prostou vizuální popcornovou atrakci, avšak bez pevně vybudovaného základu, jakými jsou postavy a jejich motivace, kvůli čemuž celé to snažení leckdy s opravdu dobrými scénami vyšumí do prázdna, protože je nám jedno, co se komu děje, jelikož nejsme seznámeni s jejich motivy a ze vzájemného souboje nevyzařuje napětí a vzrušení. Letitá scénáristická pravidla holt neočůráš, Jamesi.

Vůbec se nepokouším tvrdit, že by snad těmto základům nerozuměl, naopak má jako zkušený filmař a spisovatel bohaté zkušenosti přinejmenším s trilogií Strážců galaxie, v nichž jednotlivé momenty dokonale fungovaly.

V Supermanovi to všechno ale jaksi pozapomněl a upřednostnil prostoduchou zábavu a atrakci před výživným dějem, který se přirozeně a logicky vyvíjí. Vypomáhává si berličkami, jako je „kapesní vesmír“, teleport, nanoboti nebo „antiprotonová řeka“, u nichž je cítit umělé vkládání do příběhu. Je toho zkrátka tolik, že si už po týdnu nepamatuju, o čem to pořádně bylo a co si moje mysli nyní pouze domýšlí. Mám v tom mišmaš, přiznávám.

Takový momentů bych ostatně mohl citovat ještě víc včetně vojenského konfliktu dvou fiktivních zemí, které nápadně připomínají Rusko s Ukrajinou a vměšování se USA, do filmu to však leckomu zbytečně vnáší závan aktuální politiky. Ačkoliv přiznávám, že tato jediná vsuvka mi nepřišla hloupá, jen bych ji upřednostnil jiném filmu a daleko lépe rozvinutou.

Vrcholem této dramaturgické neohrabanosti je jedna konkrétní akční scéna nad Metropolisem v pozadí záběru během rozhovoru Supermana s Lois Lane (Rachel Brosnahan), do níž Superman nezasahuje, protože se novou hrozbu stará parta „Gangu spravedlnosti“. Tu tvoří noví superhrdinové Green Lantern (Nathan Fillion), Hawkgirl (Isabela Merced) a Mr. Terrific (Edi Gathegi), kteří jsou nám představováni ve spěchu za pochodu, a tak není čas řešit, kdo je kdo.

Je to, jako kdyby Marvel rozjížděl MCU rovnou prvními Avengers, načež by Iron Mana, Kapitán Ameriku a Thora představil jednotlivě a do hloubky až posléze. Tady se někdo znovu pokouší vynalézt kolo tak, že bude hranaté.

Naopak vztah Kenta s Lane není špatně načrtnut, moc času na něj film však také nemá, jelikož Lane tentokrát neslouží jako prostředek k opakovanému zachraňování, ale je sama hybatelkou děje.

Film, který se prezentuje jako „Superman“, a tak diváci logicky očekávají především tohoto superhrdinu v červených slipech a jeho nově pojatý restart, je ve výsledku „Superman, jeho parta, hyperaktivní pes a holka na zabití“. A ano, už trailer nám to naznačoval, přesto toto pojetí může někoho v kině rozladit.

Audiovizuální stránka diváka také úplně neposadí na zadek. Měřítko a rozpočet snímku na jednu stranu nelze upřít, Gunn však opět vsadil na vybledlé, přesvícené scény jako ve svém Sebevražedném oddílu z roku 2021 a seriálu Peacemaker, kvůli čemuž Superman neúmyslně (?) připomíná tuto televizní produkci.

CGI také často kvalitativně pokulhává. Třeba Krypto a monstra jsou hodně detailní, zato antiprotonová řeka vypadá jak z počítačové hry. Dvě potitulkové scény naprosto marné a nevtipné.

Hudební stránka vykrádá Williamsovy motivy z originálu, a vlastně proč ne, když je to stejně nepřekonatelná melodie, nic nového už skladatelé John Murphy a David Fleming do snímku nepřináší. Zato Zimmerův předchozí soundtrack pro Muže z oceli je orchestrální skvost na úrovni Temného rytíře.

Aby toho nebylo málo, Gunn si přivedl dvorního kameramana Henryho Brahama, s nímž spolupracoval na předchozích čtyřech projektech. Do snímku to sice vnáší konstantní dynamiku a často také pozoruhodné netradiční úhly.

Tato ADHD kamera ale jindy dělá medvědí službu např. hercům a herečkám, jímž širší objektiv deformuje obličejové rysy, které pak vypadají tak protáhle a ne-sexy, konkrétně pak v létání.

Objektivní Supermanova bilance v kinech tyto rozpačité dojmy ztvrzuje. Z filmu není ani kasovní hit, ani propadák. Recenze v USA snímek veskrze chválí, diváci rovněž, ale ve zbytku světa včetně Česka nebo pro Hollywood důležité Číny to má spíše blíže ke zklamání.

Momentálně reportované celosvětové tržby 406 mil. dolarů nejsou po dvou týdnech rozhodně málo, ale opět ani žádný zázrak, jak se někteří na sociálních sítích včetně zástupců studia skrze (svá) spřátelená média jako Variety, Deadline a THR pokouší vehementně tvrdit.

V Česku o Supermana takový zájem, že se po dvou týdnech propadl na 7. příčku návštěvnosti (aktuálně 42 tisíc) a převezlo jej například navštěvovanější a měsíc staré F1 nebo komediální novinka Kouzlo derby s otřepaným Langošem.

Pro srovnání, Muži z oceli se v roce 2013 podařilo nastřádat 668 milionů, což také nebylo úplně mnoho kvůli rozpočtu 225 mil., ale stačilo to, aby se pokračovalo dál v DCEU s Batmanem vs. Supermanem. Gunnovi první Strážci Galaxie o rok později trhli 774 milionů s rozpočtem 170 mil. a byl z nich mega hit.

Doba postoupila, inflace narostla, rozpočty nabobtnaly, lístky zdražily, jenomže do kina chodí méně a méně lidí. Objektivně proto platí (a to není můj výmysl, nýbrž analytiků, kteří se tržbám dlouhodobě věnují), že by současní Superman musel při svých astronomických nákladech 300 mil. dolarů (+ minimálně 150 mil. na masivní reklamu) nastřádat alespoň trojnásobek (tedy 900 mil.).

V ideálním případě, aby se mohlo bouchat šampaňské a pokračovat v nastaveném „DCGU“, by musely být tržby čtyřnásobné čili více než miliarda, jinak dopadne jako propadnuvší poslední díl Mission: Impossible s obřími náklady 400 mil. a konečnými tržbami pod 600 mil., kvůli kterým skončí Cruisova závěrečná mise hluboko v mínusu, i když se studio tváří, že je vše OK.

A to je již nyní silně nepravděpodobné, přičemž se „Supík“ poměrně nadře i na tuto poloviční metu, tedy 500 mil., protože je za rohem Fantastická čtyřka. To prostoduchý Minecraft byla jiná kasovní hitparáda, byť miliarda nakonec nepadla.

Jak již bylo řečeno, internet je rozdělen do dvou bublin, kde jedna kvality a výkon Supermana bezvýhradně adoruje, zatímco jej druhá strana strhává až mnohdy bez posvěcených podkladů a zdrojů označuje za „totální propadák“.

Citací se Simpsonových bych to vyjádřil asi následovně: „Pravda není černá, ani bílá, ale světle šedá, vole!“

Pokud jste dočetli až sem a na filmu jste ještě nebyli, není nic lepšího než nedávat na mě, ani na druhé, ale jít si do kina udělat vlastní názor. Buď budete nadšení, nebo zklamaní. Vždyť je to jenom film, proboha.

Jisté je, že zájem o nový univers není ze strany fanoušků takový, jaký by si studio přálo. Vážně proto hrozí, že se ze současných plánovaných projektů „DCGU“ dočkáme sotva půlky, a pak se zase bude restartovat pod vedením nového „génia“.

Zdroje: moviezone.cz, moviezone.cz, csfd.cz, boxofficemojo.com, kinomaniak.cz