Diváci šílejí, popcorn létá vzduchem. Minecraft rozjel virální šílenství, které nemá obdoby

O tom, že se Minecraft filmu podařilo dobýt žebříčky návštěvnosti kin po celém světě včetně Česka, dopřát kinařům nutnou finanční vzpruhu a také na čas pozastavit sérii kasovních propadáků studia Warner Bros., jsem se rozepsal v předchozím článku.

Tentokrát se zaměřím na rozměr tohoto nikým neočekávaného fenoménu, všeobecného šílenství kolem a současně vlivu na budoucnost filmového průmyslu, který je jeden film, jak už historie ukázala, schopen proměnit k nepoznání. Aneb „Is This New Cinema?“

Sociální sítě soustavně zaplavují videa z promítání Minecraftu, ve kterých scény s virálním kontextem jako „I am Steve“, „Nitwit“,a především „Chicken Jockey“ a „Spider Jockey“ vyvolávají bouřlivé reakce v sálech po celém světě. Nejvíce pak v USA a Velké Británii, kde už museli začít neukázněné diváky, kteří se nechávají ovlivnit těmito internetovými virály, důrazně usměrňovat.

Při těchto scénách diváci nejčastěji bezostyšně pokřikují hlášky ze hry, bučí, smějí se, nebo hlasitě aplaudují. Co však vyvolává největší pozdvižení a vrásky na čele provozovatelům jsou incidenty, při nich mládeži nečiní problém pohazovat kyblíky s popcornem, pytlíky s chipsy nebo kelímky s colou a plechovkami od energeťáků mezi sedačkami nebo až na samotné plátno.

Objevily se také ojedinělé případy, kdy se do sálu jednomu z návštěvníků podařilo propašovat živou slepici, kterou následně vytáhl právě ve scéně s „kuřecím žolíkem“ (jak je tento virál v češtině hloupě přeložen). Tento případ pochopitelně nabral dalšího virálního rozměru, který se další skupinky mohou pokoušet napodobovat.

Jak je vidno z videí kolujících na TikToku a YouTube, promítači a personál jsou si těchto momentů již dobře vědomi, a proto v případech, že se v sálu nachází davy teenagerů, v těchto konkrétních scénách z filmu promítání na čas pozastavují, dokud se nezajistí důstojné podmínky v jeho pokračování.

Britské řetězce kin Cineworld a REEL dokonce předem začaly své návštěvníky varovat, že v extrémních případech neváhají volat policii, aby rozvášněné fanoušky umravnila, v případě neuposlechnutí dokonce vyvedla ze sálu.

„Rušivé chování, včetně účasti na trendech z TikToku před projekcí, během ní nebo po ní, nebude tolerováno,“ zní jedno z nich.

„Každý, kdo bude narušovat pořádek, bude požádán, aby opustil sál, a v případě potřeby bude přivolána policie,“ dodává druhé.

Dalším problémem, kromě ohromného nepořádku, který se obzvláště v případě rozlitých limonád těžko uklízí, je pořizování videí přímo z filmu, ač pouze pár vteřinových po vzoru TikToku. Jakékoliv pořizování audiovizuálního záznamu je ve všech kinech na světě zakázané a mělo by být přísně trestané.

Tito „Minecraft ultra fans“, jak by se po vzoru známých fotbalových chuligánů daly tyto skupinky mladistvých přirovnat, sklízejí na internetu vesměs negativní reakce od ostatních, zejména od rodičů, kteří na něj chtějí zajít se svými malými dětmi.

A také od běžných diváků, pro které je kino stále kulturní záležitost s přidanou hodnotou, kam takovéto nezodpovědné buranské až vandalské chování rozhodně nepatří. Jenomže, co chtít od generace, která nemá k ničemu a nikomu úctu?

Naštěstí pro nás v Česku žádné podobné extrémní případy zatím zaznamenané nejsou. Obecná atmosféra v sálech se dá nejčastěji popsat jako dvojitá: Na jedné straně hrobové ticho, které výjimečně neruší svítící obrazovky telefonů či hlasité bavení se, nanejvýš běžné chroustání popcornu a srkání coly (na tento film totiž chodí mládež vybavená pochutinami více než obvykle).

Jindy na straně druhé v těch správných scénách kino doslova vybuchuje emocemi, smíchem a pokřiky, které v samotném závěru snímku završí aplaudování vestoje jako by diváci právě dokoukali nového Kmotra, Pána prstenů, Matrix nebo třeba Temného rytíře či Avengers: Endgame.

Budiž. Mají neskrývanou radost a nestydí se za ni, obzvlášť když se přidají druzí. A já jim to vlastně ze srdce přeju. Pro mnoho z nich Minecraftpředstavuje na jedné straně zhmotnění sen, který provázel jejich dětství intenzivněji než kdejaký jiný popkulturní fenomén, a to včetně těch filmových jako Harry Potter, Pán prstenů, Star Wars, Marvel, DC, které jsou pro mnohé z řad generace Alfa předpotopní a „pro staré“. Každá nová generace má a měla by mít své popkulturní milníky.

Úspěch Minecraftu, který jako jeden z mála současných filmů dokonale zapůsobil na tuto generaci a přilákal je do kina, dokládá demografický průzkum v amerických kinech, při němž vyšlo najevo, že celých 64 %všech návštěvníků tvořila věková skupina pod 25 let. Z toho hned 35 % tvořilo věkové rozmezí 13–17 let.

Pro srovnání takové marvelovky, jenž stále jsou mezi mladými populární, však cílí převážně na lehce starší mužskou skupinu v rozmezí 18–34 let. Není se čemu divit. Z prvních Spidermanů, X-Menů a Avengerů vyrostli po 15 až 25 letech dospělí lidé. Pro školou povinné diváky už tak atraktivní nejsou, ačkoliv se to studia pokouší prolomit omlazováním superhrdinských představitelů.

Komiksovky přesto drží již nějakou tu dekádu podstatný podíl na filmové tvorbě pro kategorii pod 25. Pak už zbývají vesměs jen animáky pro ty úplně nejmenší. Nejen z tohoto důvodu se proto mladí nenaučili ve velkém chodit do kina na novinky, jelikož už vyrůstali ve světě, kde jednak stačí počkat pár týdnů a novinka se objeví na internetu (jako za covidu, a to teď mluvím o oficiální cestě prostřednictvím streamovacích služeb, nikoliv pirátění).

A rovněž proto, že mají ve svých kapsách na dosah jediného kliknutí k dispozici nejširší nabídku audiovizuální zábavy v dějinách lidstva, která uspokojí jejich potřeby kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv a obecně zadarmo. Nemají tak důvod chodit do kina na cokoliv delšího než 30 vteřin, když mohou zůstat pohodlně doma a sjet celý seriál nebo třeba padesát videí.

Nalákat tyto mladé do kin není snadný úkol, čehož jsou si studia i kinaři samotní silně vědomí. Po proměně trhu a záplavě obsahu přežívá tato stoletá kulturní záležitost už defacto pouze na hrstce událostech, které se tu a tam podaří za rok vykřesat.

Poslední Bond, druhý Avatar, třetí Spider-Man, „Barbenheimer“, loňský „Wickediator“ (Čarodějka alias Wicked s Gladiátorem 2), Deadpool s Wolverinem, a právě aktuální Minecraft jsou zářným důkazem, že se v lidech musí vyvolat nadšení a pocit výjimečnosti, jinak většina zůstane doma a takzvaně si počká, až jim biják dorazí do videotéky, což se v posledních letech děje čím dál častěji.

V předchozí části jsem zmínil, že videoherní adaptace jsou novými superhrdinskými filmy čili novým filmovým fenoménem, který zažívá srovnatelný vzestup jako „pláštěnkáři“ na přelomu tisíciletí a následně znovu s rozjezdem MCU. A Warneři jsou „první“, kteří úspěšně narazili na novou zlatou žílu, a už ví, jak s ní nakládat.

Po sériích zklamání či ryzích propadáků jako Tomb Rider, Assassin’s Creed, Max Payne, Doom, Warcraft, Need For Speed, Uncharted nebo loňské Borderlands tvůrci spolu se studiem a marketingovými manažery nesmí opakovat chyby předchozích, tj. ignorovat základní fanouškovskou skupinu, která takovéto projekty podrží, a přehlížet jejich potřeby.

A jaké že jsou jejich potřeby? Jednak aby videoherní film co nejlépe odrážel a ctil samotnou herní předlohu a nepůsobil jako např. některé akční filmy, které jen nesou slavný název (Tomb Rider, Assassin’s Creed, Max Payne, Doom, Need For Speed), ale se svými předlohami mají pouze pramálo společného.

A dále pak postačí, aby obsahoval čistokrevný „fan servise“ – snaha podbízet se fanouškům nejrůznějšími odkazy, narážkami, hláškami, virály, které v nich vyvolají orgasmické reakce jako z pavilonu opic, které se následně nasdílí na „socky“ a spustí lavinu šílenství, které podnítí váhající davy podřídit se a spěchat do kina se svými kámoši, protože tohle si nemohou ani oni nechat ujít.

A protože Minecraft film ukázkově dokázal, že se toho dá dosáhnout i s minimálním tvůrčím úsilím, hereckými výkony, příběhem, zápletkou i financemi (na žánr dnes skromný rozpočet 150 mil. dolarů), přičemž zde nebude potíž zapřáhnout umělou inteligenci a náklady a čas snížit ještě níže, můžeme jen smutně vyhlížet blížící se záplavu ještě horších výplodů v kinech, které budou mít s uměleckou tvorbou pramálo společného.

Takové budeme muset hledat jinde na streamovacích platformách, kde např. aktuálně vysílaná druhá řada seriálu The Last of Us ukazuje, že lze herní příběhy převádět důstojně a kvalitně bez vynuceného podbízení. Minecraft je jen začátek. Kdyby neuspěl, studia by změnila taktiku a šla na to opět jinak.

Pro nás ostatní, ať se nám to líbí, nebo ne, budoucnost kin závisí právě na této mladé generaci a jejich ujetých trendech. Bývalo tomu tak vždy.

Škoda jen, že ruku v ruce s čím dál horší tvorbou – na kterou by stejně nadával každý, komu se nestrefuje do vkusu – upadá i samotná úroveň společenského chování, kdy se nedodržují ani ty nejzákladnější principy, a nezdá se, že by se to z důvodu výše popsaného mělo měnit. To, ať má s námi všemi filmový bůh slitování.

Zdroje: seznamzpravy.cz, kinobox.cz, kinobox.cz, idnes.cz, hollywoodreporter.com,