Selhává mu mozek a neexistuje léčba: Stav Bruce Willise se už nikdy nezlepší

Když se v březnu 2022 objevila zpráva, že se milovaná akční ikona Bruce Willis nadobro loučí se stříbrným plátnem, málokdo tomu chtěl uvěřit. Šokující sdělení rodiny o odchodu legendy, který urychlila vážná neurodegenerativní porucha, však záhy vystřídalo pochopení. Fanouškům se konečně vyjasnilo, co se s tímto velikánem, proslulým drsňáckým charizmatem a cynickými hláškami, v poslední dekádě vlastně dělo.

V únoru 2023 byla Bruci Willisovi oficiálně diagnostikována frontotemporální demence (FTD). Té předcházela afázie, která mu přinesla stupňující se potíže s řečí. FTD je agresivní onemocnění, které napadá mozek a kognitivní schopnosti, přičemž na něj neexistuje žádný lék ani účinná léčba. Museli jsme se definitivně rozloučit s nadějí na herecký comeback. Zanechal nám však mnoho důvodů, proč na něj vzpomínat s radostí a vracet se k jeho nejpamátnějším rolím v klasikách jako Smrtonosná past, Armageddon, Pátý element, Poslední skaut nebo Pulp Fiction.

Jeho manželka Emma Heming Willis vydala loni na podzim knihu, ve které se světem sdílí upřímnou a zároveň nadějnou aktualizaci o jeho nezlepšujícím se zdravotním stavu. Mluví v ní o každodenních radostech i těžkostech péče o člověka s demencí, o tom, jak se rodina snaží žít v přítomném okamžiku, a o síle laskavosti a trpělivosti, o kterou se s manželem, otcem a dědečkem společně dělí. Objasňuje současně celou záležitost s diagnózou, kolem níž dlouhá léta panovaly fámy a nepravdy.

Diváci Bruce Willise vídávali v posledních letech v čím dál horších filmech, avšak nedokázali si odůvodnit, proč se v nich vyskytuje. Proč má herec, jehož majetek se odhaduje na 250 milionů dolarů, něco takového zapotřebí.

Po dvou uznávaných snímcích Rozpolcený a Skleněný následovaly ještě relativně koukatelná akční béčka Tenkrát v Kalifornii či Přání smrti, než započala smršť ryze céčkových, východoevropských koprodukcí. Ty pocházely z hlavy penězichtivého producenta Randalla Emmetta, který objevil trhu na díru v podobě tzv. direct-to-video filmech, kde jsou hlavním lákadlem zašlých zápletek a toporných scénářů obličeje ikon akčního žánru jako Sylvester Stalone, Steven Segal či Dolph Lundgren.

Producenti v letech 2014–2022 využívali/zneužívali jeho jména k předprodeji distribučních práv po celém světě. Willis obvykle dostal honorář 2 miliony dolarů za pouhé dva dny práce. Tento systém byl efektivní pro generování rychlého zisku, ale eticky sporný, jakmile se ukázalo, že mu jeho stav neumožňuje plně chápat, v čem účinkuje.

Štáby z natáčení filmů jako Pravidla zabíjení nebo Navzdory smrti popsali znepokojivé případy, při nichž Willis projevoval známky zmatení: „Vím, proč jste tu vy, ale proč jsem tady já?“. Dále kvůli neschopnosti zapamatovat si text měl nosit v uchu naslouchátko, skrze které mu asistent předčítal repliky. Při nesprávné manipulaci se zbraní na place, kdy neúmyslně vystřelil slepý náboj na špatnou osobu, panovaly silné obavy o jeho zdraví i zdraví všech, zatímco producenti tyto incidenty nadále bagatelizovali.

Režiséři dostávali instrukce zkrátit Willisovy scény, omezit jeho pohyb a vyškrtnout složité monology. Proto se někdy v příběhu objevil na pouhých sedm minut, odříkal 2–3 věty a zbytek se dotočil s dublérem. Stihl jich tak natočit i deset za rok, proto se mnohé z nich vynořovaly ještě léta po oficiálním konci kariéry.

Anticena Zlatá malina si ze situace utahovala zavedením (po zveřejnění nemoci zrušené) kategorie „Nejhorší herecký výkon Bruce Willise“, protože rolí bylo tolik, že každý rok bylo z čeho vybírat. Skalní fanoušci však plakali a hořekovali na ostudným pohasínáním kdysi zářivé hvězdy. Podle nich to neměl za potřebí. Vždyť mohl hrát v čemkoliv jiném, nebo ještě lépe nehrát vůbec a odejít do důchodu se vztyčenou hlavou. Nikdo, kromě pár zasvěcených, totiž netušil, co se s Brucem Willisem děje.

Rodina se dostala pod neúprosný tlak, tudíž musela vyrukovat s oficiálním prohlášením o hercově neurodegenerativní nemoci. Konečně bylo všem jasné, proč už nehraje ve velkých filmech, proč v těch ostatních takřka nemluví, nechodí, vlastně nedělá vůbec nic, pouze figuruje jako tvář na obale jakéhosi ošuntělého DVD někde v zaplivané bulharské trafice.

Nikdo nikoho nezneužíval, ačkoliv neprofesionální taktiky a marketingové triky některých producentů jsou morálně na pováženou. S posledním vypětím hereckých sil se Willis pouze pokoušel nastřádat dostatečné jmění, aby své nejbližší dostatečně finančně zabezpečil. A díky svému stále zvučnému jménu toho mohl tímto způsobem poměrně jednoduše docílit.

Willisova rodina není malá. S manželkou Emmou Hering Willis přivedli na svět dcery Evelyn Penn a Mabel Ray, kterým je dnes 11 a 13 let. Další tři dcery Rumer (38), Scout (35) a Tallulah (32) má s bývalou manželkou, herečkou a nynější držitelkou Zlatého glóbu za hororové drama Substance, Demi Moore.

Zdali toto rozhodnutí musel učinit, i za cenu veřejné potupy a dehonestace vlastní „star power“, to ví jen sám Bruce Willis. Jedno je jasné. Jeho vlastní hrdost mu bránila v tom, aby se definitivně stáhl do ústranní a dožil někde na ranči, pakliže stále může hrát. I když o své profesi mnohdy cynicky pronášel, že ji dělá jen pro prachy a ve skutečnosti by raději skládal muziku, přeci jen ho to naplňovalo.

Jako jeden z mála dokázal v Hollywoodu úspěšně přesedlat z malé obrazovky na velké plátno, a díky nemuskulaturnímu vzezření střídat žánry a polohy přesahující ten akční. Byla to vášeň, s níž se musel vědomě zvolna loučit.

Odjakživa to byl dříč, který nepocházel z bohaté rodiny, neměl žádné kontakty, k multimilionovým honorářům se propracoval od komparzu v dramatu Rozsudek přes seriál Měsíční svit (za nějž obdržel jediný Zlatý glóbus) až po horor Šestý smysl (za ten si díky procentům ze zisku odnesl tehdy rekordní sumu 100 milionů dolarů).

Bruce, který se v roce 2009 oženil s o třiadvacet let mladší partnerkou, věděl, že se chce jednoho dne usadit, vzdát se veřejného života a vybudovat pro svou rodinu stabilní domov. Osud tomu však chtěl trochu jinak. Emma si postupně začala všímat prvních symptomů, když se otec jejích dvou dětí začal z ničeho nic častěji chovat tlumeně a zaraženě: „Na někoho, kdo je dost výřečný a zaneprázdněný, začal být mnohem tišší. Když se rodina sešla, byl jakoby roztátý. Nebyl to Bruce.“

Progrese onemocnění je neúprosná a postupuje od mírných kognitivních deficitů až k totální ztrátě funkční nezávislosti. Vyúsťuje v postupnou ztrátou osobnosti, empatie, nevhodné společenské chování, apatie a nutkavé jednání.

V Brucově souvislosti se hovořilo o možných vedlejších efektech transplantace vlasů či nespočtu dávných zranění na place akčních filmů, kdy byl vystavován nadměrnému hluku (výbuchy) nebo tvrdým úderům na hlavu.

Nyní, po třech letech, se demence nachází v pokročilejší fázi, při níž Willis s rodinou verbálně komunikuje už jen v ojedinělých „světlých záblescích“. „Že Bruce o demenci neví, je požehnání a prokletí současně. Jsem za to ale opravdu ráda,“ přibližuje Emma jev zvaný anosognózie, kdy je v pacientově vnímání světa je vše „normální“, což mu umožňuje zůstat emocionálně přítomen bez vědomí vlastního stavu.

„Neexistuje na to žádný lék, žádná léčba. Následky se s přibývajícím čase budou pouze zhoršovat,“ dodává. Pacienti s FTD se nejběžněji dožívají 7–13 let od prvního nástupu nemoci. U Willise se první příznaky objevily už někdy v roce 2018.

Navzdory tomu všemu se má Bruce těšit dobré fyzické kondici, a přestože se jeho pohyblivost postupně zhoršuje, je stále mobilní. Je to pouze mozek, který ho zrazuje a kvůli kterému často nepoznává ani své nejbližší okolí nebo reaguje neuctivě a podrážděně. Řečové dovednosti odcházejí jako první. Po třech letech od diagnózy se má nacházet ve stavu, kdy komunikuje už jen s velkými obtížemi.

„Jakmile řeč odejde úplně, jednoduše najdeme jiný způsob komunikace,“ přibližuje Emma, která v jinak náročných dnech plných neustálé péče stále spatřuje v očích svého manžela světlé záblesky nebo chvíle, kdy se dokáže rozesmát svým typickým rázem.

Díky svým nastřádaným finančním zdrojům se nachází v pozici, kdy má přístup k nejlepší možné péči. Péče o pacienta s demencí je totiž extrémně vyčerpávající po emoční i fyzické stránce. To je důvod, proč se v loňském srpnu Willisova rodina rozhodla jej přestěhovat do vhodnějšího bezbariérového domu, kde o něj pečují profesionálové 24/7.

Emma – která se o těchto životních rozhodnutích rozpovídala v nedávném podcastu, kde propagovala svou knihu The Unexpected Journey – vysvětluje, že musela upřednostnit své zdraví a životní potřeby před nemocným manželem. A také kvůli dcerám, které ji potřebují jako mámu a které nejsou přímo dotčeny jeho proměnlivým chováním. Jen díky tomu si všichni mohou během pravidelných návštěvách navzájem předávat bezmeznou lásku a radost ze společných chvil.

Tyto momenty rodina sdílí s celým světem prostřednictvím veselých příspěvků na sociálních sítích. Ne, aby se chlubila, ale aby ostatním ukázala, že jejich akční ikona spokojeně žije dál a těm, kteří se ve svém okolí potýkají s někým, kdo trpí demencí, tím vlila naději a sílu do žil. Jak shrnuje exmanželka Demi Moore: „Klíčem k přežití je nepřidržovat se toho, kým Bruce byl, ale milovat to, kým je v tomto okamžiku.“

V roce 2026 zůstává Bruce Willis ikonou, nikoliv však tou akční pro své svaly a hlášky, nýbrž zcela lidskou pro svou odvahu čelit jedné z nejkrutějších známých nemocí lidského mozku. Obětoval vlastní kariéru, což mu již fanoušci odpustili, aby zaopatřil rodinu a mohlo o něj být důstojně postaráno. Z celé spletité situace díky svému rozhodnutí vyšel jako morální vítěz. Neříkejte mi, že by tohle nevehnalo slzy do očí i takovému cynickému tvrďáku jako je John McClane.

Zdroje: youtube.com, youtube.com, csfd.cz, wikipedia.org, novinky.cz, idnes.cz, today.com, abcnews.com, Legendy akčního filmu, Václav Rybář / Matěj Svoboda – nakladatelství XYZ, 2024