Jiří Sovák a Jiří Schmitzer: Slavná rodina, kterou rozdělil alkohol a smrtelné nehody

Jedna rodina, dvě herecké legendy, tři závažné nehody a společná láska k alkoholu. To jsou ingredience, které nenávratně poznamenaly, a nakonec zcela rozvrátily vztah Jiřího Sováka s jeho jediným synem Jiřím Schmitzerem. Ačkoliv před kamerou dokázali sehrát dokonalý herecký koncert, v soukromí panovalo hrobové ticho a vzájemná zášť. Po tragické nehodě otec syna definitivně zavrhl, přestože měl sám na svědomí podobný prohřešek. Ponořte se do příběhu o rodinné hrdosti, hluboké zášti a pokrytectví, které přetrvalo až do hrobu.

Příčiny jejich napjatého a odtažitého vztahu sahají dávno před Schmitzerovo narození, respektive do doby jeho raného dětství, odkud pramení první životní křivdy. Jiří Sovák (vlastním jménem Schmitzer) byl za svůj život třikrát ženatý, ale zplodil pouze jediného potomka. Jiří Schmitzer má pro změnu potomky tři.

Sovák své první manželce Blance, se kterou se oženil krátce po 2. světové válce, a malému Jirkovi dobré rodinné zázemí nevytvořil. Když byly chlapci teprve dva roky, Sovák od rodiny nadobro odešel.

Matka Blanka následně zakázala synovi se s otcem stýkat. Výchova malého Jiřího však neprobíhala ideálně ani z její strany. Často ji suploval dědeček, a Schmitzer dokonce musel trávit čas v celotýdenní družině. Jak sám později v rozhovoru přiznal, právě tam se pod dohledem vychovatelů naučil své pověstné tvrdohlavosti a odolnosti vůči šikaně.

Nedostatečná otcovská opora v Schmitzerově životě měla paradoxně kořeny v Sovákově vlastním dospívání. Jeho otec Vladimír, který vlastnil hostinec, si přál, aby jednou převzal rodinný podnik, a proto jej poslal vyučit se na číšníka. Přestože mladý Sovák vzdělání dokončil, už tou dobou jej to tíhlo k herectví. Nejdříve si vyzkoušel ochotnické divadlo, načež toužil zkusit konzervatoř.

To se nesetkalo s vřelým přijetím v rodině. Otec Vladimír jej odstřihl od financí, čímž devatenáctiletý Sovák nadobro odešel z domu a aby se uživil, protloukal se nejrůznější nádeničinou v kamenolomu nebo jako pojišťovák.

Konzervatoř úspěšně dokončil v roce 1941, kdy si současně změnil německy znějící příjmení Schmitzer na umělecké Sovák, které mu znělo veseleji. Jednak jako gesto vůči nacistické okupaci a možná také na truc vlastnímu otci, který jeho hereckou dráhou opovrhoval.

Když se později Jiří Schmitzer rozhodl vydat na uměleckou dráhu, otec – tehdy již hvězda stříbrného plátna 60. a 70. let – jej překvapivě podpořil. To na krátký čas oživilo jejich zpřetrhané vazby.

Schmitzer absolvoval DAMU v roce 1974, načež získal angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. První větší filmovou roli zaznamenal o rok dříve v komedii Tři chlapi na cestách režiséra Oldřicha Lipského, který jej později obsadil i do mnohem populárnějšího počinu.

Z toho důvodu, když se dnes vysloví jména Sovák–Schmitzer, diváci si dodnes budou pamatovat především jejich spolupráci v nezapomenutelné komedii Marečku, podejte mi pero! (1976) a v milovaném seriálu Chalupáři (1975), kde ztvárnili role otce a syna, respektive dědečka a vnuka. Vzájemná chemie a slovní přestřelky přidaly oběma dílům na přirozenosti a humornosti, přestože realita jejich vztahu byla v soukromí stále napjatá. Mohlo se zdát, že společné projekty staré křivdy pohřbí, ale osud tomu chtěl jinak.

První a nejbolestivější zlom nastal už v roce 1976, krátce po natáčení zmíněné komedie Oldřicha Lipského. Jiří Schmitzer po návratu z divadelního představení pod vlivem alkoholu zapříčinil dopravní nehodu, při níž zemřel chodec, zatímco on z místa činu ujel. Soud mu prokázal vinu a odsoudil jej ke třem letům vězení, z nichž si za dobré chování odpykal polovinu. Žádný milující otec tam venku na něj už nečekal.

Když vyšel na svobodu, žádné vřelé přivítání se nekonalo. Jiří Sovák měl tehdy pronést tvrdá slova: „Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát. Žes byl ale ožralý jako dobytek, to se nepromíjí.“ Svého syna se tehdy zřekl a až do své smrti s ním nepromluvil.

Zatímco se Schmitzerovu pozdější kariéru podařilo úspěšně obnovit díky menším či větším rolím v dalších lidových klasikách, kupříkladu Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983) nebo Vesničko má středisková (1985) od Jiřího Menzela, důvody tohoto definitivního zavržení se plně objasnily až s odstupem let. Schmitzer totiž za mříže putoval ještě jednou, a to v roce 1980, opět kvůli alkoholu za volantem.

Při návratu ze svatby, posilněn alkoholem, sjel Schmitzer se svým vozem Fiat 127 v obci Horní Jirčany v důsledku podnapilosti při průjezdu levotočivou zatáčkou do příkopu a narazil do sloupu osvětlení. Ve voze s ním cestoval kamarád Jaromír s manželkou Radanou. Zatímco Schmitzer vyvázl jako zázrakem bez větších zranění a Radana pouze s otřesem mozku a vykloubeným loktem, třiadvacetiletý Jaromír takové štěstí neměl.

„Vzpomínám jen, ale to byl mžik, že hledali Jaromíra a volali na něho. Potom už vím jen z doslechu, že ho našli na té zahradě a tahali přes plot zpátky. Když dorazila záchranka, manžel byl mrtvý,“ vzpomínala Radana pro Blesk.

Jaromír při nárazu vylétl zadním okénkem ven na zahradu přilehlého domku, jeho zranění byla neslučitelná se životem. „Měl proraženou spodní lebeční kost a plíce,“ popsala poté, co se v nemocnici probudila z kómatu, kde se současně dozvěděla, že je v jiném stavu.

Rovněž jí doktoři sdělili, že za ní do nemocnice přišla návštěva – Schmitzerův otec Sovák. „Ptali se, jestli ho mohou ke mně pustit, ale já jim to zakázala a doteď toho moc lituju. Myslela jsem si, že mě chce uplatit. Nakonec jsem se ale dozvěděla, že se přišel za syna omluvit.“

Naopak Schmitzer se jí neomluvil nikdy: „U soudu na mě jenom tak koukal. Vlastně vůbec nic neříkal, jen mlčel. Mluvil za něho advokát Friml,“ doplnila pro Blesk s tím, že se na jeho filmy dodnes nedokáže koukat.

Jiří Schmitzer za způsobenou nehodu, při které nadýchal přes dvě promile, znovu putoval do vězení. Za dobré chování si odseděl pouze dva a půl roku, načež mu byl zbytek trestu opět podmínečně prominut se zkušební lhůtou tří let. V květnu 1985 byl amnestován, a další měsíc na to si zažádal o navrácení řidičského oprávnění, které mu bylo původně odebráno na 5 let. Celou tuto druhou kauzu se mu podařilo na dlouhá léta před veřejností tajit.

Sovákův nekompromisní postoj k synovým prohřeškům nabyl trhlin až dlouho po hercově smrti. Archivy bezpečnostních složek odhalily, že i národní umělec měl na svědomí podobnou tragédii, a to jen pár let před tou první synovou.

Jak v roce 2023 vyštrachal ze spisů deník Blesk, v lednu 1971 měl pod vlivem alkoholu řídit i sám Jiří Sovák. Ve večerních hodinách se měl vracet svým autem z Mníšku pod Brdy, když nedaleko restaurace Na Kapli došlo ke srážce chodce, který z důvodu neposkytnutí první pomoci na následky svého zranění ještě toho večera zemřel.

Vyšetřování Veřejné bezpečnosti s pomocí očitých svědků odhalilo, že se vůz vizuálně shodoval s tím, který řídil Sovák včetně poškození. Nadýchat měl 1,78 promile, za což se hájil, že si dal k jídlu jedno pivo, a to tři hodiny před jízdou. Pro nedostatek důkazů potvrzující jeho zavinění nehody a pravděpodobně i díky svým kontaktům v nejvyšších patrech KSČ se Sovákovi podařilo vyhnout trestu a celou kauzu na dlouhá desetiletí ututlat. Na rozdíl od syna byl obžalován pouze za řízení pod vlivem.

Sovákovo černé svědomí přesto nenalezlo žádné polehčující okolnosti v případě jeho syna. Naopak, dokonal svůj předchozí záměr na syna zanevřít, a dokonce jej i vydědil. Schmitzer mu na oplátku za to nedošel na pohřeb, když v roce 2000 Jiří Sovák umírá po následku pádu v koupelně, při kterém si zlomil krk, ale po následné operaci se již neprobral z narkózy.

I přes tyto drastické životní zkoušky se Schmitzer dokázal postavit na nohy. Dnes žije ve spokojeném manželství, má dospělé děti a je uznávaným čtyřnásobným držitelem Českého lva. Ačkoliv herectví v posledních letech z důvodu zhoršujícího se zdraví omezil jen na vybrané role (Staříci, Citlivý člověk, seriál Most!) a divadlu se od roku 2019 nevěnuje, našel klid ve skládání hudby a koncertování.

Zdroje: idnes.cz, blesk.cz, super.cz, kafe.cz, vlasta.cz, medium.seznam.cz, medium.seznam.cz, lifee.cz, wikipedia.org, wikipedia.org, csfd.cz, csfd.cz