Článek
Chození do kina bylo téměř od svého samotného počátku synonymem levné a dostupné kulturní zábavy pro všechny sociální vrstvy. V porovnání s divadly, koncerty nebo sportovními zápasy stále vychází nejvýhodněji, ovšem ne do situace, kdy do kina vezmete celou rodinu. A protože současná produkce cílí především na rodinky s dětmi, mohou brzo pro kinaře nastat temné časy stejně tak jako pro diváky, kteří raději zaparkují u televize.
Kino jen pro bohaté? Již brzy
Není to dávno, co jsem psal o nenasytných a často bohužel i nevychovaných návštěvnících kin, kteří si se sebou do sálu nosí kýble popcornu a litry limonád, za něž zaplatí tolik, co za samotný lístek, ne-li více. Na jedné straně tak před sály vidíme skupinky, které se bez bohatého občerstvení do kina nevydají a nemají problém utratit za jednu osobu i více jak 500 Kč.
Na straně druhé tu jsou obyčejní návštěvníci, kteří se vypravili v první řadě za audiovizuální kulturou, zvolili vhodné oblečení, před filmem si vypínají telefony a občerstvení považují za okrajovou záležitost, která pro ně není prioritou. Bohužel i v jejich případě se náklady na jednorázovou návštěvu zvolna zdražují, co může spoustu lidí postupně odrazovat. Budou si muset přiznat, že s chozením do kina třeba i 20× ročně je utrum, ať jsou sebevětšími fanoušky kinematografie.
Narážím tu na zdražení základní ceny lístku největšího kinořetězce v České republice, Cinema City, které od minulého měsíce pozměnilo svůj ceník a těsně se přiblížilo k nelichotivé částce 300 Kč za jeden lístek. Tato původem izraelská firma v naší kotlině provozuje celkem 12 multikin a jeden pražský megaplex s IMAX sálem. Svá kina mají rozprostřená v různém počtu v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Ústí nad Labem, Liberci, Olomouci a v Pardubicích.
Právě Cinema City je mezi filmovými fanoušky poněkud černou ovcí z mnoha důvodů, a pakliže mají možnost, raději se mu vyhýbají. Ve spoustě českých měst však tyto možnosti nejsou a často jde o jediný multiplex v okolí. Dalšími hráči na poli kin v Česku jsou domácí společnosti Cinestar (13 multikin) a Premier Cinemas (3 multikina – Praha, Olomouc a Teplice).
Kolik stojí běžný lístek v multikině po zdražení?
Pakliže jste nějakou dobu multikino v Česku nenavštívili, možná půjdete z nových cen do kolen. Nejaktuálnější cena za 2D film pro dospělou osobu vychází v Cinema City na 275 Kč. Není to tak dávno, co se cena pochybovala okolo 220 Kč. Za 3D film se zakoupenými brýlemi to už dělá 320 Kč.
Návštěva sálu IMAX na pražské Flóře, jež je jediným tuzemským IMAX sálem, vychází na neuvěřitelných 309-374 Kč od 2D po 3D film se zakoupenými brýlemi. 4DX sál se speciálními efekty snad je logicky nejdražší návštěvou, a to za 380 Kč pro dospělou osobu bez speciálních výhod. Studenti zaplatí v průměru o pár desítek korun méně.
Dlouhodobou kontroverzí spojenou výhradně se značkou Cinema City je online nevratný manipulační poplatek 24 Kč, který se účtuje vždy, kdy vybíráte a nakupujete na jejich stránkách. Pro diváky cestující z okolních měst např. do Prahy či Brna je to jediná možnost, jak si sedadlo zarezervovat. Jsou tak pravidelně okrádání o neopodstatněných 24 kaček. Co je ještě nejlogičtější je, že se poplatek platí za každý lístek zvlášť, i když jich nakupujete více zároveň.
Dalším, byť dobrovolným výdajem, je nákup popcornu a limonády či jiného občerstvení, jejichž ceny na webu raději neuvádí. Vám alespoň stačí vědět, že např. 0,5 l coly stojí v Cinema City 110 Kč, střední menu cola+popcorn 220 Kč.
Jak si vede konkurence? O něco lépe
Konkurenční provozovatelé si v porovnání se Cinema City vedou o něco lépe. V Cinestar základní ceny startují na 235 Kč, přičemž v Premier Cinemas jsou ještě o 20 Kč levnější. Holt jsou ale po republice pouze tři. S kartičkou studenta se následně dostáváme dokonce pod krásných 200 Kč. Nemluvě o drobných slevách spojených s členstvím.
Pakliže si zákazník občerstvení neodpustí, vysolí z peněženky klidně více jak 500 Kč. A to prosím pouze za jednu osobu. Rodinky s dětmi, jenž po občerstvení lační, odevzdají na kase za 4 osoby třeba 2000 Kč. To už je částka, za níž si můžete pořídit daleko výhodnější a důležitější věci nežli jeden film v kině, a co teprve ještě špatný.
Není vyloučené, že budou v následujícím roce ostatní řetězce ceník Cinema City následovat a sami o několik procent zdraží, avšak předpokládám, že jejich ceny se vyšplhají nanejvýše na úroveň Cinema City před listopadovým zdražením. Levně v multikinech bylo a už nejspíš nikdy nebude. Speciální nabídky jako nedávná levná neděle za 79 Kč (bývala za 69 Kč) budiž výjimkou potvrzující pravidlo.
Anketa
Ceny v ČR jsou vyšší než v zahraničí s většími platy
S takovýmito cenami je chození do multikina vícekrát za rok výrazný zásah do rozpočtu, který si mnoho lidí dobře rozmyslí. Není proto s podivem, že Češi s návratem do kina po covidu opatrně váhají. Na jednu stranu jsme jedna z mála zemí, kde se čísla postupně vracejí na úroveň před rokem 2020, jde to však pomalu a navýšení cen to v příštím roce citelně přibrzdí.
Ve světě je situace o mnoho horší, přičemž letošek aktuálně vypadá na katastrofu připomínající situaci se zavřenými kiny před dvěma lety. Ani mimořádné divácké hity jako Barbie a Oppenheimer celkové tržby nespasily, přičemž podzimní sezóna tře bídu s nouzí. Kina nutně potřebují hit, jakými byly druhý Avatar a Top Gun: Maverick, které plnily sály na několik měsíců, a ne na pár týdnů.
V zahraničí jsou průměrné ceny v přepočtu srovnatelné s těmi aktuálními u nás, avšak tam mají asi 3× větší platy. V USA zaplatí okolo $10, v Británii zase £8 (obojí cca 220 Kč). Češi tak očividně opět na sobě nechávají dříví štípat a raději si předplácí streamovací služby, které podpoří ještě nedávný „konec“ Ulož.to.
Dá se s tím něco dělat? Choďte do malých kin
Neznamená to však, že musíte sedět doma a filmy v kinech vynechávat. Zdražující multiplexy naštěstí automaticky neznamenají, že zdražují všichni. Stále tu pro nás existují obyčejná městská kina, která nabízí ceny v rozmezí 150-200 Kč za standartní promítání.
Velká většina z nich je modernizovaná, nabízí srovnatelný obrazový a zvukový zážitek včetně pohodlnějších sedadel jako v multikinech. Obvykle do nich chodí také méně diváků, čímž se vyhnete neukázněným davům. Jedinou velkou nevýhodou je horší časová flexibilita při výběru filmů, přičemž ty méně divácké se leckdy ani nepromítají. Takových případů ovšem do roka nebývá tolik.
Kino kultura tak může přežívat i nadále, a to zároveň způsobem finanční podpory lokálních provozovatelů, kteří se nesnaží diváka za každou cenu oškubat. A bude-li do nich chodit více diváků, dá se předpokládat, že se postupně zlepší jejich technický stav, zatímco multiplexy za celé roky vysokých cen zřídkakdy obnovovaly svá vybavení.
