Článek
Česká televize už třicet let seká vánoční pohádky jako Baťa cvičky. Není se čemu divit. Sledovanost každé z nich neklesá pod milion a půl diváků, naopak se mnohdy stoupá až k rekordním statistikám dvou až třem milionům, čímž se snadno zařadí mezi nejúspěšnější a nejsledovanější pořady roku bez ohledu na kvalitu. A právě ono slovní spojení „bez ohledu na kvalitu“ si na Kavčích horách nejspíš zarámovali hned u vchodu, protože v případě vánočních televizních pohádek má jednoznačně přednost kvantita před kvalitou.
Tradice televizních vánočních pohádek sahá do roku 1993. Rekord ve sledovanosti nepřekvapivě drží Troška
Nejprve trocha historie. V roce 1993 odstartovala Česká televize novodobou štědrovečerní televizní tradici pohádkou Sedmero krkavců. Hned o rok později televizní produkci na pár dalších let s několika výjimkami vystřídaly pohádky určené nejdříve pro kina jako Princezna ze mlejna (1994), Nesmrtelná teta (1995), Lotrando a Zubejda (1998) nebo Anděl páně (2006), jehož pokračování z roku 2016 patří k nejnavštěvovanějším tuzemským filmům v novodobé historii.
Série ryze televizních pohádek pokračovala rokem 2007 Strachovými Třemi životy, které však k obrazovkám mnoho diváků nepřilákaly. Sledovanost přesto s každým dalším rokem pozvolna stoupala až k v novodobých dějinách té nejsledovanější – Krakonošovu tajemství, jenž si na Vánoce 2022 pustilo přes 3 miliony diváků. Absolutní rekord pak drží Zdeněk Troška se svou Princeznou ze mlejna 2, se kterou v roce 2001 dosáhl neuvěřitelného čísla 4,1 milionů.
Po Kouzelníkovi Žito si ČT sypala popel na hlavu. Kvalitní a zapamatovatelné pohádky ani poté nevznikly
Zato naopak největším vánočním propadákem ČT byla pohádka Kouzelník Žito (2018). Toto dílo, svým názvem nechtěně připomínající pseudonym Daniela Landy, z dílny ostříleného pohádkáře Zdeňka Zelenky (Nesmrtelná teta, RumplCimprCampr, Duch nad zlato) schytávalo největší „hejt“ za ošklivé CGI efekty, které byly i v 90. letech líbivější, a afektované přehrávání představitelky princezny Adélky, Anny Kadeřávkové. Výsledek 24 % na ČSFD.
Od této zkušenosti, po níž Zelenka již raději nenatočil žádný další film, si ČT dala s výsledkem o něco více záležet. K žádným zázrakům to ale nevedlo. Loňský Klíč svatého Petra sice dosáhl oslnivé sledovanosti 2,9 milionů, avšak hodnocení sklouzlo na nepříliš oslnivých 54 %, přičemž si po roce na příběh a postavy vzpomene pouze jen pohádkový fajnšmekr nebo poctivý koncesionář.
A to je právě jeden z největších neduhů moderních vánočních pohádek ČT. Mnozí diváci si náležitě začali klást otázku, zdali má dále smysl točit tyto v lepším případě veskrze průměrné, v horším případě silně podprůměrné a zapomenutelné televizní vánoční pohádky, když na 20 pokusů připadá sotva jedna, ke které se pravidelně rádi vracíme (třeba takový Anděl páně, že ano).
České televizi se vánoční pohádky nadále štědře vyplácí
Podle webu Kinobox vzniklo v naší kotlině mezi lety 1922 a 2020 více jak 800 filmových a televizních pohádek. Takovýto nadbytek produkce tohoto v Česku silně zakořeněného filmového žánru zákonitě musí vést k únavě, ale také vysokým nárokům, protože je s čím srovnávat. Jenomže pro Českou televizi je to stále v mnoha ohledech výnosný byznys i v situaci, kdy pohádka nevydělává tržby napřímo z kin. Pravděpodobnost televizního propadáku je totiž v případě vánoční pozice ČT minimální.
Je to dáno tím, že na Štědrý den žhavý elektronky televizorů i ti jedinci, kteří po zbytek roku hořekují nad tím, proč platit poplatky, když na bednu vůbec nekoukají. Díky nim se může vedení ČT ve výroční zprávě každoročně honosit koláči sledovanosti s více jak 60 % podílem na trhu – a dá-li divák, tak i pokořením nějakého toho letitého rekordu –, aniž by museli vynaložit kdovíjaké úsilí, zatímco se konkurence potácí s miliontými reprízami Sám doma, Pretty Woman, Lásky nebeské, Tří bratrů, jejichž sledovanost štrejchne milion leda omylem.
Takže už asi chápete, proč se ČT vyplatí chrlit jednu vánoční pohádku za druhou bez ohledu na kvalitu I ta nejhorší pohádka „udělá půl druhého milionu“, protože Vánoce = ČT1. Tvůrci pohádky a zástupci televize se mohou díky tomu poplácat po zádech a nějaké hodnocení z jakéhosi filmového portálu bez pocitu viny hodit za hlavu.
Náklady jsou dále zanedbatelné (asi 15–30 mil. korun), knižní předlohy nevyčerpatelné a během těch cca dvou tří natáčecích týdnů se nikdo nijak zásadně nenadře, i kdyby výsledek zaostal za očekáváním. Horší je to s tím, když se do pohádek začnou vkrádat témata, která do nich úplně nepatří.
Tři emancipované princezny nepotřebují prince, dokáží se o sebe postarat samy
Tím se vracím zpět k avizovaným Třem princeznám, které stihly celý měsíc před svou premiérou vzbudit na internetových diskuzích pořádné vášně. Mnozí se například nemohli naladit na neokoukané, až zcela neznámé tváře mladých hereček Josefíny Markové, Doroty Šlajerové a Sáry Černochové, jejichž zosobněné princezny rovněž nesou patřičně světová jména: Sofie, Leona a Flóra. Nebo jim předem vadila přítomnost „protekčního synka“ Ivana Trojana, Josefa, kterého začíná být „všude plno“.
Terčem zřejmě největší kritiky je pak samotná synopse příběhu, který vypráví o „aktivních, sebevědomých princeznách, které nemusí nikdo ochraňovat, zachraňovat nebo vysvobozovat“ (a princ jim nejspíš bude nosit dýňové latté).
Je tedy jasné, že se letos rozhodla ČT bourat na Štědrý den zažité konvence tradičních pohádek a přiblížit látku k mladé generaci. Já osobně s tím vlastně nemám zásadní problém, pakliže výsledek nebude tlačit tato progresivní témata a prvky na úkor tradičního příběhu, jako to v posledních letech dělá například Disney. Však teprve uvidíme.
Protože tu ale mluvíme o vánoční pohádce, vyvstává podstatná otázka, zdali je toto ten produkt, který v tuto roční dobu chceme skutečně sledovat. V mezičase dojídání posledních zbytků bramborového salátu a rozbalování první dárků pod stromečkem totiž bude mít velká spousta diváků stejně úplně jiné starosti.
Z toho důvodu tato ožehavá moderní témata opírající se o feminismus a emancipaci (nebo nedej bože to, jestli může princ políbit princeznu bez jejího souhlasu) v takovéto formě stejně vyzní do prázdna, protože jim divák nebude věnovat plnou pozornost.
Pokud je však z takovéto pohádky vyjmeme, zbyde nám velmi pravděpodobně (dle předchozích zkušeností) chudý produkt, který už nemá, čím dalším zaujmout: herci, postavami, hudbou, kulisami či digitální kamerou, která pak spíše než dobovou pohádku připomíná soudobé televizní kriminálky. A už ani ty kostýmy mnohdy nejsou, co bývaly.
Co by měla ideální vánoční pohádka vlastně nabídnout?
Vánoční pohádky nejsou ideální příležitostí pro velké žánrové a tematické experimenty, které ve výsledku jen ve společnosti vyvolávají další vyhrocené diskuze a názory. Vánoční pohádky mají lidi spojovat, tak jako tento svátek samotný. A toho tvůrci nejlépe dosáhnou, pokud se budou držet osvědčených prvků, které fungovaly v minulosti a fungují i nyní.
On totiž ten správný recept a pomyslné kouzlo z našich starých pohádek z časů „za nás bylo vše lépe“ také není spjatý s tehdejším režimem nebo novými společenskými tématy. Takovou Pyšnou princeznu či Císařova pekaře nemilují diváci pro jejich nepřehlédnutelnou propagandu budovatelského socializmu, ale pro to, jak si tvůrci pohráli s postavami, příběhem a humorem, aby byl výsledek nenáročný, odpočinkový, a především veselý, až místy vůči režimu ryze parodický (v čemž Werich vždy exceloval).
V neposlední řadě spolu s nádhernými kulisami českých hradů a zámků, prvotřídními kostýmy, které nám závidí celý svět, okouzlující hudbu a správně obsazenými vzájemně se doplňujícími herci (Werich–Burian, Dlouhý–Vetchý, Trojan–Dvořák) lze na takovéto pohádky koukat až do zblbnutí, ať už to jsou Tři oříšky pro Popelku, Byl jednou jeden král, S čerty nejsou žerty, Dařbuján a Pandrhola, Princ a Večerniceoba Andělé páně a pár dalších.
I kdybychom z nich totiž vyjmuli nějaké to pomyslné „závadné moderno“, v jádru to zůstávají pevně ukotvené, přímočaré příběhy a bravurně napsané a zahrané charaktery, s nimiž rádi sdílíme sváteční chvíle, abychom se radovali z toho až zase dobro zvítězí nad zlem, přestože dopředu víme, jak to dopadne. Zkrátka oddechová podívaná, která k Vánocům neodmyslitelně patří a na kterou se celý zbytek roku těšíme.
Tak snad to někdo z tvůrců pohádek ČT včas pochopí. Jinak hrozí, že se česká pohádková tradice s časem vytratí, protože ty nové nadále nebudou stát za nic a rychle se na ně zapomene, mezitímco ty staré budou už moc ohrané a pro mladou generaci zastaralé.
