Ochutnáváte zboží v obchodech před placením? Dopouštíte se krádeže

Server Kupi.cz nedávno přišel s článkem rozebírající neetické chování některých zákazníků v supermarketech, kteří dávají svým dětem např. rohlík do ruky nebo ochutnávají zboží u regálu dávno před tím, než ho zaplatí. Protože server rovněž přinesl vyjádření zástupců největších tuzemských řetězců, máme mnohem lepší přehled o tom, co je tolerované a co už ne.

Pro lepší ponoření se do celé této problematiky uvedu jeden svůj nedávný případ, u něhož jsem se nestačil podivovat: Stál jsem u regálu s džusy ve velkém supermarketu, všude spousta lidí, když si k němu přijel s nákupním košíkem také pár ve středních letech – ačkoliv na věku v tomto příběhu nezáleží, může to v pointě tohoto článku o lecčems vypovídat. Nějakou dobu u něj stáli, protože jim asi (podobně jako mě) dělalo potíž si vybrat vhodnou příchuť z nepřeberného množství druhů, když v tom najednou muž sáhl po jednom z nich a bez problému si jej otevřel, aby ochutnal, jako by to dělal při každém nákupu.

Pánovi očividně příchuť vyhovovala, a proto vložil džus do košíku a společně se svou partnerkou se odebrali k pokladně. Nic se nakonec nekonalo. Pokladní totiž běžně nekontroluje, zdali je zboží načaté, takže si ničeho nevšimla, nákup jim namarkovala a oba vesele odešli z obchodu i se svým „okoštovaným“ džusem.

Celá situace mi nepřestala celou cestu domů vrtat hlavou. Co kdyby jim zvolený džus nechutnal a vybrali by si jiný, stále by ten načatý poctivě zaplatili u pokladny? Nebo by chuťově nevyhovující džus drze vrátili do regálu, vzali si jiný a u pokladny nic nenahlásili? Nemluvě o tom, že by si nebožák krátce po nich tento džus dal omylem do košíku, ale ničeho si nevšiml, dokud by ho doma neotevřel, přičemž by to nebyla vina obchodu, ale nevychovaných zákazníků.

Ke vší smůle tato konkrétní historka nemá žádné rozuzlení. Ale nezoufejte, celá problematika pokračuje dále. Je totiž zarážející, kolik lidí běžně považuje takovéto chování za normální, ačkoliv to samotným provozovatelům supermarketů není pochuti, pouze v zájmu nevyvolávání humbuku kvůli malichernostem to se skřípěním zubů tolerují. Zejména u matek s malými (ukřičenými) dětmi.

Ty často nemají jinou možnost než své obtížně zvladatelné ratolesti vzít na nákup sebou, přestože je jim dobře jasné, že je takovýto výlet nudí, a proto dělají celou cestu virvál anebo se mlsně sápají po kdejaké sladkosti z blyštivých regálů, která však není na nákupním seznamu. Protože děti nedají pokoj, dokud něco nedostanou, a po okřiknutí začnou ještě hlasitěji řvát, rodiče jim dají do ruky alespoň onen rohlík, aby jim doslova zacpal pusu. Avšak výjimkou nejsou ani rozbalené sáčky mnohem dražších bonbonů nebo třeba křupek.

Přitom je ani nenapadne, že se tímto mohou dopouštět krádeže, protože rohlík, který dítěti dali, nebyl ještě zaplacený, nepatřil jim a neměli žádné právo jej konzumovat či ochutnávat. Za toto na ně pochopitelně nikdo nebude volat ochranku, natož policii. Supermarkety tento zlozvyk svým tolerováním podporují. To ale neznamená, že je vše OK.

Zde jsou namátkově dvě vyjádření zástupců Lidlu a Penny, které problematiku nejlépe shrnují:

„Z hlediska čistě právního je všechno zboží ve vlastnictví naší společnosti, až do okamžiku, kdy je u pokladny zaplaceno. Před zaplacením by tak pečivo ani jiné zboží nemělo být konzumováno. V tomto ohledu ovšem spoléháme na poctivost zákazníků a nastalé situace řeší se zákazníkem konkrétní zaměstnanec,“ uvádí Lidl.

„Rozlišujeme mezi situacemi, kdy dítě sní rohlík během nákupu s rodičem (zde v případě potřeby zákazníka upozorníme, že je potřeba zboží nejprve zaplatit), nebo kdy někdo začne konzumovat alkoholické nápoje přímo na prodejně. Tyto případy nekompromisně řešíme jako krádež,“ dodává Penny.

Jinými slovy se personál supermarketu nechce a nebude zabývat takovouto prkotinou jakou je snězený rohlík před placením, pakliže jej zákazník poctivě zaplatí. Totéž by pravděpodobně platilo také v předchozím případu s načatým džusem, který si onen pár nakonec koupil. Alkohol a podobné věkově omezené či cenově dražší položky už ale jsou bedlivě hlídány a takovéto případy by obchod považoval za krádež.

Všichni zástupci se mj. shodují v tom, že je zboží v regálech ve vlastnictví obchodu, dokud nedojde k jeho zaplacení na pokladně. Nepřímo tím dodávají, že ačkoliv jsou tyto případy ospravedlnitelné, jsou vždy v rozporu s obchodní politikou příslušného supermarketu. Daleko přísnější pravidla mohou panovat v případě různých soukromých sámošek a večerek, kde provozovatelé po vlastní zkušenosti „ochutnávačů“ takovéto chování za žádných okolností tolerovat nebudou.

S rozmachem samoobslužných kiosků dále přichází nové úskalí. Kusové pečivo jako rohlík, bageta aj. je na samoobslužné pokladně váženo nejprve velmi citlivou váhou při položení nákupu v „košíkové zóně“, zákazník následně zadá přesný počet kusů pečiva, načež je zboží znovu zváženo v „taškové zóně“, zdali oba údaje souhlasí. Kdyby tedy naše matka z výše popsaného příběhu přičetla jeden již snězený rohlík navíc, pokladnu to zmate a je potřeba přivolat obsluhu, aby ji odblokovala. Logickým řešením je chodit v takovémto případě k normální pokladně. Mám však pro tyto rodiče mnohem lepší řešení: Co takhle si svůj zlozvyk nadobro odpustit?

Jaký je to příklad pro tyto děti, když jsou od malička učeny, že sníst rohlík před zaplacením není nic špatného, když ho pak poctivě zaplatí. Ba dokonce běžného, protože při každém nákupu dostaly do ruky to, co si umanuly, aniž by v nich rodiče pěstovali trpělivost, že dostanou vše až při odchodu z obchodu o pár minut později.

Když toto chování nikdo včas nezastaví, mohou jít tito zákazníci jednoho dne až za hranu. Ochutnat kuličky z X druhů hroznů, aby si náhodou nekoupily kyselý? Rozpůlit celý meloun, aby se podívaly, jak vypadá uvnitř? Sníst brambůrky a u pokladny zaplatit jen prázdný pytlík? Otevřít si krabici mléka, zdali není zkyslé? Ochutnat jeden energeťák za druhým, kterými bude chutnat nejvíc a až ten si následně koupit? „Však mi maminka říkala, že je to dovolené.“ Možná by jim měla raději povyprávět příběh Jeana Valjeana poté, co v Bídnících ukradl bochník chleba.

Supermarkety by to měly ve svém zájmu zavčasu zaříznout. Lidé se chovají čím dál hůře, o tom nejsou pochyby, mizí základní slušné chování a návyky, přičemž si každý myslí, že má na všechno právo, všechno mu patří a ohání se heslem: „Náš zákazník, náš pán.“ Kvůli takovýmto lidem pak řetězce pozvolna opouštějí instalaci nových samoobslužných pokladen, někdy ruší i ty staré, což jen odskáčou poctiví lidé, kteří jejich výhody rychlého obsloužení vítají. Přitom by jen stačilo své děti od malička vychovávat zásadověji podle alespoň jednoho z desatera přikázání.

Zdroje: kupi.cz, kupi.cz