Článek
Dostáváme zkušenosti, orientaci, které nás formují pro další kroky životem. Pak je ale velmi důležitý fakt, jak dokážeme tento přínos zpracovat pro svůj rozvoj osobnosti.
Své první zážitky jsme schopni vnímat už v prenatálním období kolem 3. měsíce, kdy se začínají tvořit první volná nervová zakončení a my můžeme už posoudit, jestli je nám v plodové vodě příjemně nebo ne.
Je velmi důležité si uvědomit, že naše vnímání okolností, které na nás působí a ovlivňuje nás, začíná už v prenatálním období.
Tam se také začíná formovat předpoklad jak svůj život budeme prožívat.
Zátěž se už tedy může „rodit“ v tomto období.
Co to vlastně tedy je, ta „zátěž“?
Já osobně si představuji, že je to nějaká informace, kterou jsme nedokázali zpracovat, tak zůstala sedět někde hluboko v duši jako závaží na misce vah.
Čím více takových závaží získáme, tím více bude jedna miska na váze klesat.
Žijeme ve světě kvantové fyziky, kdy už jsme schopni dokázat existenci nejmenších elementárních částic. Víme, že ve své podstatě nic není statické, ale tyto částice jsou v neustálém pohybu. Prochází i námi ve formě určitých informací. Pokud je dokážeme na úrovni podvědomí zpracovat, prochází dál, nic nás netíží. Pokud ale nějaké informaci věnujeme větší pozornost společně s emotivním prožitkem, mohou se v nás tyto energie zablokovat, zacyklit.
Jistě už jste slyšeli výraz „kruh zla“, že někdo se motá v začarovaném kruhu.
Tak začíná jedna miska vah klesat a nám je těžko.
Vysvětlíme si to ještě na jednom příkladu.
V těle máme 7 energetických bodů - říká se jim čakry. Každá z nich má vliv na určitou část těla a orgány.
Když se na některé čakře „zasekne“ nezpracovaná informace, zacyklí se a toto energetické centrum už není schopno přijímat novou volnou energii, naopak. Stává se pro nás „těžké“, protože dojde k poruše volného proudění energií. Tato energie zůstane na určitém místě a jakoby se točí dokola, neprochází volně dál, blokuje přirozený energetický proud. Pak mnoho lidí říká tu větu např. „Bolí mě u srdce.“ nebo „Je mi z toho těžko.“ Čím déle toto centrum zůstane zablokované, tím větší tíži pociťujeme „Já už to neunesu.“
Je velmi důležité si uvědomit, že každá nepříjemná informace, kterou nejsme schopni nebo ochotni zpracovat může udělat na duši velkou paseku. Nemusí to být vidět hned, ale časem se to projeví. I dnešní medicína se odvolává na to, že spoustu nemocí vzniká psychosomaticky.
Pak se většina lidí snaží jen misky vah vyrovnat, to s sebou ale nese velký nárok na příjem dalších energií. Ta zátěž, která tam sedí, bude sedět dál, občas to něčím vykompenzujeme, ale vnitřně nám může být stále hůř a náš život se může zdát být stále těžším. Váha se může jevit jako vyrovnaná, ale vcelku je čím dál tím těžší. Místo abychom zpracovali, co jsme na ní naložili, nakládáme stále více.
Jediným řešením jak z tohoto kolotoče vystoupit je najít své zátěže a postupně zpracovávat jejich informace, aby došlo k uvolnění.
Uvědomit si, co nás tíží a na tom pracovat.
K tomu nám může pomoci kontakt s naším podvědomím. Dostat se do něj můžeme například formou pravidelné meditace.
Je to jako rozmotávat zauzlenou zahradní hadici. Když jsou na ní uzle, voda nemůže proudit, že? V místě, kde je uzel se voda tlakuje, ale nemůže volně projít dál. V momentě, kdy se nám povede hadici rozplést, voda může dál proudit a nikde nevzniká žádný tlak.
Takový je nárok na naše energetická centra v těle, nechat je průchodná, aby energie námi mohla volně protékat.
Je třeba odpustit…
Pak můžeme životem kráčet „lehce jako pírko“.
Zdroje:
https://is.muni.cz/el/ped/jaro2014/SC4BK_ONPS/um/kap2/kap2_5.html
Základní kniha o čakrách - Shalila Sharamon, Bodo J.Baginski
https://publi.cz/books/270/01.html
