Článek
Člověk je vnímající bytost. Každou vteřinu naší existence mozek přijímá obrovské množství informací. Během jedné vteřiny musí prověřit 100 miliard bitů.
1 bit je základní a současně nejmenší datová jednotka používaná především v číslicové a výpočetní technice a v teorii informace. (Pro představu: Když se zeptám ano nebo ne - je to informace jednoho nebo druhého ano/ne nebo +/-)
Mozek ale není schopen pojmout takové množství informací, při plném nasazení zvládne zpracovat 50 bitů za sekundu. Z toho 7 bitů je zpracováno ve vědomí a 43 v podvědomí.
Další omezení je však ještě významnější…
Náš mozek, rozum se raději zabývá záležitostmi které už zná. Tzn. že ze 100 miliard bitů si každou sekundu vybere jen 50 stejných, protože už je zná. Je to z důvodu základního nastavení přežití, vybírá si pro pocit jistoty, bezpečí a kontroly.
Aby mohl zpracovat novou informaci, musí se ta stejná informace alespoň 7× vyskytnout během krátké doby. To pak mozek-rozum zreviduje svých 50 známých bitů a odstraní některé uložené informace, které již delší dobu nepoužíval. Po této revizi je schopný přijmout nové informace ke zpracování. Už jen tento fakt by nám měl napovědět, že životní problémy nelze řešit rozumem, protože ten stále hledá řešení v minulosti. Vnímání mozku je jako smyčka.
A třetím omezením rozumu je, že z těchto 50 bitů mozek vybere jen část informací (uvádí se 85%) které vnímáme očima. Přitom náš zrak je nejslabší ze všech smyslů, pouze 15% informací které přijímáme očima odpovídá realitě.
Co z toho plyne…
Představte si takovou běžnou téměř každodenní situaci, která se vyskytuje u většiny lidí:
Na základě rutiny manželka přichází domů. Manžel není zvyklý si moc po sobě uklízet a jeho zkušenost je taková, že manželka vždy po příchodu řekne „Tady je ale nepořádek.“ On už se na základě zkušenosti připravuje na opakující se situaci. Manželka jde ale od kadeřníka, mezi dveřmi se usmívá a čeká na pochvalu. Jeho se zmocní podivný pocit, že se od něj něco očekává, ale neví co, přemýšlí, prochází své staré záznamy. Pro jistotu zatím mlčí. Žena se zeptá „Ničeho sis nevšiml?“ A tak jak to většinou bývá, on v první chvíli změnu účesu nevidí. A opravdu nevidí nebo spíše nevnímá, protože změna zatím nepronikla do aktivní části jeho současného vnímání, protože vnímání se u něj z velké části skládá z minulosti.
Možná už toto vědomí omezenosti našeho rozumu nás dovede k tomu, abychom jej nebrali tak vážně.
A co s tím?
Jak se říká: Někdy je třeba vyhodit staré odpadky.
zdroje:
Karl Grunick a Lucas Buchholz - Objev svou inteligenci těla, https://cs.wikipedia.org/wiki/Bit
