Článek
Někdy cítíme, kam nás naše cesty táhnou, jindy tápeme v nejistotě. Snad každý během svého života hledal své skutečné zaměření, tu nejlepší cestu. Někdo si může říct:
„Už nevím jak dál.“
„Mám pocit, že má cesta je u konce.“
„Někam mě to táhne a já nevím kam.“
„To je ta správná cesta.“
Jsou to určité životní milníky, které nám napovídají, že v naší existenci je něco mnohem víc, že jsou nějaké síly, které nás ovlivňují v uvažování, cítění a rozhodování se. Zde se nabízí otázka, kde hledat odpovědi a řešení, když vědomě stále něco schází nebo nenacházíme ty správné odpovědi ke spokojenosti. Pod povrchem našeho vědomí se skrývá ta část naší existence, které se říká nevědomí. Nevědomí je stejně jako drahé kameny pod povrchem, obsahující skryté energie.
A my se dnes zkusíme podívat pod povrch…
Pavla: Marky, skrytou energií se myslí také naše nevědomí. Co je to vlastně to nevědomí?
Markéta: Pojem nevědomí, podvědomí nebo nadvědomí, se používá velice dlouho a lidé jej chápou jako něco, co je skryté, jako nějakou energii, která je pod povrchem vědomí. Něco neuvědomovaného, nepopsatelného, ale přesto vnímatelného. Já si myslím, že fenomén nevědomí v sobě vlastně zahrnuje i vědomí, jen tato složka má ještě poznávací funkci. Jakoby nevědomí potřebovalo „vytahovat informace“ z vědomí, protože nevědomí nedisponuje smyslovým vnímáním. Některé informace ale jdou ze smyslů rovnou do nevědomí, aniž by prošly vědomým záznamem, jsou to takzvané podprahové vjemy. Co se týče historických souvislostí a obecné roviny souhlasím se švýcarským psychiatrem C.G. Jungem, který se už v minulém století touto problematikou zabýval, že nevědomí je jen jiný název pro to, co různé filozofie nazývají například tao, vesmír, nús, matka příroda, nebo Bůh. Tak jako je pod povrchem naší běžné reality skryté nevědomí, pod povrchem země v různých vrstvách můžeme najít mnoho druhů kamenů, krystalů, které byly vytvořeny přírodou za extrémních podmínek. V hlubších vrstvách nevědomí, můžeme mluvit o takzvaném kolektivním nevědomí, které je tvořené zkušenostmi celého lidstva. V kolektivním nevědomí se formují archetypy. Archetyp je něco jako forma, něco co nemá přesnou podobu. Je to mýtické podobenství, které se nedá vysvětlit. Je to forma, ve které jsou symbolicky ukryty zkušenosti lidstva s určitým typem představ o realitě a prožitků s ní spojených (např. lásky, moci, moudrosti, smrti, strachu). Dá se také říci, že archetypy jsou podobné krystalové mřížce. Tyto nevědomé představy ale mají velkou sílu, pokud se archetyp vynoří, je velice těžké jeho působení ignorovat. Jung dokonce soudil, že člověk nemá šanci archetypu nepodlehnout.
Markéta: Jak jsou na tom krystaly? Také disponují energií, která na nás působí? Pavli, jak na nás minerály vlastně působí?
Pavla: Minerály obsahují své vlastní osobité informace. Zkusme si celé spektrum kamenů představit jako živé bytosti. Tak jako my, každý z nich má jinou vlastnost, nese v sobě jiný energetický potenciál a obsahuje různé informace. Působí na nás přenosem těchto informací, které přijímáme přes svůj energetický čakrový systém. Intuitivně si vybíráme krystaly obsahující stejnou informaci, kterou my vyzařujeme. Tudíž pokud nám chybí například láska, tento nedostatek si neseme ve svém informačním poli a zpravidla si vybereme takový kámen, který působí na srdeční centrum. To je ale za předpokladu toho, že necháme působit intuici.
Markéta: Takže člověk vlastně nemusí přemýšlet a bádat, aby si vybral správný kámen. Když instinktivně sáhne po tom, který se mu zrovna líbí, nesplete se. To se mi líbí. Zajímalo by mě, jaká je historie léčby kamenů? Třeba, kdy jsou zaznamenány první léčebné procedury?
Pavla: První zmínka o účincích minerálů pochází z doby údajné ztracené Atlantidy (12.000 př. n.l - 9.600, př.n.l.), kdy se tyto nerosty měly používat k léčbě a mezihvězdné komunikaci. Prameny o této „skutečnosti“ najdeme v Platónových dílech. Platón byl řecký filosof, který žil v době 427 př.n.l. - 346 př.n.l. Jeho tvrzení se zatím nedaří vědecky podložit i když dodnes se ho snaží ověřit mnoho vědců a archeologů. Účinky krystalů také znali a dosud znají indiánské kmeny. Např. kmen Hopiů, který se stále nachází na jihozápadě USA, používá krystaly jako pomoc při diagnostice nemoci.
Markéta: Spojovalo se někdy působení krystalů s léčivými bylinkami?
Pavla: První písemná zmínka o využití minerálů současně s bylinkami, kterou jsem dohledala, pochází z doby 11.-12. století n.l. od patronky přírodovědců a filozofů, křesťanské mystičky, přírodovědkyně a lékařky Hildegardy z Bingenu. Ta měla k léčbě využívat převážně bylinky a minerály. Od ní jsem se dozvěděla, jak vlastně můžeme z minerálů jejich léčivý potenciál využívat přímo vnitřně. Hildegarda z minerálů získávala jejich léčebné účinky pomocí kondenzace vodní páry. Zavěsila minerál nad nádobu s vařící se vodou tak, že vodní pára se srážela na hrotech krystalů a skapávala zpět do nádoby. Tento nápoj se pak popíjel. Nebo jednoduše nechávala minerály „louhovat“ v nádobě s vodou. Pak stojí za zmínku třeba i to, že k očistě kamenů a jejich dobíjení slouží vykuřování bylinek. Kmen Hopiů - prastarý indiánský kmen jehož historie vzniku sahá do 11.století n.l. využívá bylinky a minerály dodnes.
Markéta: Když budu nějaký kámen - krystal využívat, za jak dlouho se “ vybije” a jak dlouho se potom “nabíjí “?
Pavla: Toto je velmi individuální. Zkusme si představit, že kámen je jako nádoba s životadárnou vodou. My tu vodu běžně popíjíme a pokud vše jde tak jak má a je nám dobře, většinou se náš pitný režim nijak nemění a můžeme si stanovit nějaký průměr za jak dlouho nádobu vypijeme. Pokud například onemocníme, logicky se zvýší i nárok na pitný režim. Stejné je to i s kameny. Nějakým způsobem na nás působí, čerpáme z nich energii, ale když se naše nároky na příjem energie zvýší, za kratší čas kámen jakoby vysajeme. Tudíž ho musíme i častěji nabíjet. Tady se nedá všeobecně určit jak dlouho vydrží energie a jak dlouho trvá než se zase nabije. Měli bychom se řídit tím jak s námi kameny komunikují a tudíž tedy intuicí. Pokud máme pocit, že kámen už na nás nemá takové účinky, měli bychom ho nabít a nabíjet tak dlouho dokud nám bude připadat, že to je potřeba, abychom pak ze své další práce s nimi měli dobrý pocit.
Markéta: Na mém nočním stolku mám vždy nějaký kámen. Na jakou vzdálenost vlastně účinkují krystaly?
Pavla: Krystaly působí jako jakýkoliv jiný zářič. Když si pustíme basové reproduktory, jejich vibrace cítíme v různé vzdálenosti jinak. Když se jich budeme držet, budeme sami vibrovat. Když poodstoupíme, budeme ty vibrace stále cítit, budeme se chvět. Jak budeme zvyšovat vzdálenost, pořád budeme cítit jemné chvění, které však se zvětšující vzdáleností bude slábnout. Pak záleží na tom, kolik těch reproduktorů budeme mít a jak velké. Nejsilnější účinek má tedy minerál, se kterým máme přímý kontakt. Může to být amulet, který nosíme na sobě nebo jen fakt, že si kámen při meditaci vezmeme do ruky. Kámen, který budeme mít umístěný v místnosti na nás také bude mít vliv, protože tam s námi existuje a vnímáme ho, ale nebude samozřejmě takový jako kdybychom ho vzali do ruky.
Pavla: Marky, vraťme se ještě k tomu našemu vnitřnímu prostředí. Ty jsi známá tím, že se zabýváš analýzou projevů nevědomí. Hodně pracuješ s pojmy Anima a Animus. Můžeš nám o nich, prosím, něco blíže povědět?
Markéta: Tyto dva pojmy používal známý švýcarský psychiatr C. G. Jung, jsou to názvy archetypů a označují dvě protichůdné energie, mužský a ženský princip, jin a jang. Světlo a tmu. Když se narodí miminko, jeho JÁ je samozřejmě pouze nevědomé, formuje se jako nový, zatím plně ponořený ledovec v oceánu nevědomí. Vědomí se vynořuje postupně a zhruba ve třech letech si dítě začne uvědomovat samo sebe jako samostatnou bytost. Lidská duše ale není jen ženská, nebo jen mužská, má v sobě energii obou pohlaví. Podle fyziologie (zpravidla) pak jeden druh energie - osobnosti převáží a člověk se identifikuje jako chlapec, nebo dívka. Tato osobnost je pak vědomá a v nevědomí zůstává energie opačného pohlaví. Jung nazval nevědomou vnitřní osobnost muže animou a vnitřní osobnost ženy animem. Animus je energie reprezentující typicky mužského chování, je energií logu, slova. Je to přímá energie připomínající letící šíp, symbolizuje ji například den, slunce, světlo, vítr a oheň. Naopak anima uvnitř mužské duše je jeho skutečnou druhou polovičkou, je to ženská energie, energie erotu, citů, vztahů. Její energie je široká, rozprostírá se, přerušuje světlo, proto je tmou. Jejím symbolem je typicky měsíc, noc, temnota, voda a země.
Pavla: Jak je můžeme identifikovat v naší osobě? Poznat kdo převažuje a proč?
Markéta: Protože oba archetypy jsou obyvatelé nevědomí, je jejich identifikace dost těžká.Můžeme je najít v emocích, pocitech a myšlenkách. Vědomí a nevědomí funguje jako váha. Jak jeden ustoupí, šup, a je tam druhý. Takže když poklesne vědomí, můžeme si tak nějak koutkem oka všimnout, že naše myšlení najednou vzalo jiný směr. Bohužel je to ale často v situacích, kdy nás zaplaví emoce, takže je to dost obtížné. Zkus odchytit svoji zarytou myšlenku při hádce. Takové to přesvědčení, že máš pravdu. Když se přistihneš, jak Ti něco v hlavě říká, že Tvůj oponent je idiot, protože si myslí něco jiného než Ty. S velkou pravděpodobností jsi na stopě Animovi. Anima můžeš potkat i ve snu. Ve snech se anima a animus většinou personifikují jako postavy opačného pohlaví nebo jako zvířata.
Pavla: Můžeme se s nimi spojit i jinak než skrze sny?
Markéta: Myslím si, že jsme v těsném kontaktu s energií opačného pohlaví při nějaké činnosti, kdy používáme fantazii a intuici, především tedy když vytváříme nějaké umění. Dalo by se dokonce říct, že tato energie vlastně tvoří skrze nás, tehdy je toto spojení silné. Samozřejmě, během meditace je také možné oslovit animu, či anima, ale na to jsou potřeba větší zkušenosti.
Pavla: Kde se poprvé vzala zmínka o jejich působení?
Markéta: Myslím si, že tyto fenomény úzce souvisí se starou čínskou filosofií, která sahá do období asi 600 let před naším letopočtem. Je to učení o protikladech, které popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.
Pavla: Jak je můžeme ukonejšit, když zjistíme, že jsou s námi v nerovnováze? Jak zařídit, aby s námi spolupracovali?
Markéta: Anima v muži je jinová energie, eros, temná energie kterou je třeba usměrnit. Je potřeba jí dát pevné hranice. Zkrotit ji v sobě. Animus je naopak jangový princip, síla logu - logiky, myšlení. Je potřeba jej ukonejšit, nepřetlačovat, zmírnit (nekrotit), snažit se s ním komunikovat, použít ženskost a soucit. Teď mě napadá k čemu bych to přirovnala. Představ si, že jedeš na divokém koni, nemůžeš seskočit a musíš někam dojet. Je tedy potřeba se s tím tvorem nějak domluvit, ale nesmíš mu podlehnout a nechat ho aby cválal kam ho napadne. Měla by ses proti jeho působení obrnit a být sama sebou. Muž přitáhne uzdu a donutí animu (vlastně sebe) k chování, které má vymezené hranice. Žena musí svého koně - anima (opět vlastně sebe) chlácholit, drbat za ušima a dodávat odvahu. Muž by měl na animu použít typicky mužské zbraně, žena by měla na anima používat ženské taktiky. Jde tedy o vztahové napětí mezi energiemi obou pohlaví, které tím vytváří sílu-energii pod povrchem, tedy v nevědomí.
Spojení vědomí a nevědomí si můžeme představit jako obrovský kus ledovce vědomí, který pluje po moři nevědomí. Mimochodem, slovo „krystal“ je odvozeno z řeckého slova „krýstallost“, což v překladu znamená „led“ (pozn. autora). Toto podobenství vědomí a nevědomí se prezentuje poměrně často. Je to vlastně stejná substance v různých skupenstvích. Vědomí se jakoby rozpouští v nevědomí.
„Duše má, veď mě a konej skrze mě, co sis dala za úkol v tomto životě…“
Pavla a Markéta
Zdroje: Drahé kameny a krystaly - Catherine Bowman, Aury a jak jim rozumět - Cassandra Easová, Tajemství krystalů - Catherine Bowman, C.G.Jung a kolektiv - Člověk a jeho symboly Portál, 2017, C.G.Jung - Výbor z díla II. Archetypy a nevědomí Holar 2018
