Článek
Můj seriál o knihách nemá ambice přinášet recenze, zasvěcené rozbory nebo vyčerpávající fakta. Jde výhradně o zavzpomínání na knihy, se kterými člověk kdysi strávil nějaký čas a nyní se jde o své dojmy podělit s dalšími potenciálními čtenáři.
Dnes se podíváme na knihu Timur a jeho parta. Oblíbenou, vysmívanou, často parodovanou a s hlavním hrdinou, který se stal i metaforou pro abnormálně uvědomělého člověka konajícího dobro na všechny strany. Na úvod je třeba říci, že pokud máte tuto knihu rádi, jedna informace vám může vzpomínky na partu kluků nezištně pomáhajících rodinám odvedených vojáků značně zkazit. A proto si ji nechám až na konec.
Olga a Žeňa jsou sestry, jejichž otec je na frontě. Na jeho radu obě sestry odjíždí na venkov. Zatímco osmnáctiletá Olga vystupuje spíše v rodičovské roli, a tak se třináctiletou Žeňu snaží držet zkrátka, všemožně ji sekýruje, omezuje ve svobodomyslném poznávání venkova a v neposlední řadě úkoluje, Žeňa se seznamuje se zdejší partou, které vládne nezpochybnitelnou autoritou morálně nevykořenitelný Timur, což je takový Mirek Dušín v pionýrské košili. Ne že by ho jeho parta poslouchala na slovo, ale při jakémkoli dialogu, kdy Timur rozvážně argumentuje a nachází trefná slovo pro umocnění svých myšlenek, čtenář hned zjistí, kdo že všechny převyšuje svým intelektem, rozhledem a strategickým myšlením. Timurova parta totiž nejsou nějací sígři chodící po vesnici a hledající, jaké darebáctví by provedli, je tomu právě naopak. Inkognito pomáhají rodinám, které se ocitly bez mužů odvedených na frontu. Zatímco se hospodyně vytratí ze dvora, tak jí tajně nasekají dřív nebo nanosí vodu a podobně. Tato činnost je prováděna v naprostém utajení a své tajemství dokáže parta udržet i ve chvílích, kdy jde do tuhého a padá na ni podezření z páchání nejrůznějších darebáctví, která však má na svědomí konkurenční parta Mišky Kvakina, která si s tíživou válečnou situací hlavu neláme a vyhovuje jí, že podezření za její vylomeniny, mezi které patří i krádeže, se rozprostře i na Timura a spol.
Pokud vám v Rychlých šípech lezlo nekonečné klaďáctví Mirka Dušína na nervy, vězte, že oproti Timurovi je pouze učedníkem. Na co Mirkovi stačí jedna věta obecného moudra, o kterém se nepochybuje, tam dokáže Timur dlouze rozvažovat s myšlením generálního tajemníka a zkušenostmi filosofa, jenž už dávno všechny životní zkušenosti načerpal. Kniha však má nepopiratelné kouzlo právě ve znázornění oné sounáležitosti, kterou Timurova parta cítí s rodinami, které se musejí obejít bez mužů, kteří už se možná nikdy nevrátí. V Timurově podání působí pomoc těmto osamoceným ženám, které se musejí bez otců postarat o potomky, jako nejpřirozenější věc na světě, proto není divu, že kniha mnoho dětských a mladistvých part inspirovala k tomu, aby dělaly to samé a takzvaní „Timurovci“, kteří se knihou inspirují, působí v zemích bývalého Sovětského svazu dodnes. Zatímco v popředí příběhu se nám odehrává klasické dobrodružství městské dívky mezi rozličnými vesnickými partami, dostává se čtenářovi i morálního apelu a není ušetřen ani syrově podané odezvy války, kdy se například maminka s nemluvnětem v náručí zmiňuje, že její dcerka ještě ani nemůže vědět, že svého tátu ztratila ještě dřív, než se narodila.
A na závěr k té informaci, kterou jsem zmiňoval na začátku. Kniha vyšla v roce 1940. Pokud jste dávali při hodinách dějepisu pozor, pak vám v hlavě sepne, že ti chlapi, kteří byli v knize odvedeni na frontu, zřejmě nešli bránit Sovětský svaz před Němci, ale spíše se chystali na výpravu do Finska nebo do Polska. Jeden z výkladů říká, že Arkadij Gajdar útok Němců a následné těžké časy předvídal a knihou připravoval sovětské rodiny na to, že jejich muži půjdou do zbraně. Potenciál knihy si tak uvědomilo i vedení Sovětského svazu a takřka hned po vydání knihy byl natočen i film. Právě za účelem toho, aby mládež motivoval k následování Timurova jednání. Toto vysvětlení na mě působí logicky, přihlédnu-li však k tomu, že i Stalin uvěřil tomu, že Němci zaútočí, až ve chvíli, kdy mu německé tanky jezdily takřka po zahradě, tak pochybnosti rozptýleny nejsou.
Timur a jeho parta je knihou, ve které je patos vyzdvižen na nejvyšší stupeň a kombinace ušlechtilých činů třináctiletých dětí s tíživou atmosférou války a nejistotou zavanutou do každé rodiny, z ní dělá originální a neopakovatelný zážitek.
Podle knihy byl takřka okamžitě natočen i film, zde je jeho profil na ČSFD.
Ať už tuto knihu považujeme za něco, co by bylo potřeba rozebírat v bakalářské práci, nebo ne, jedna taková vznikla a lze tam najít zajímavé postřehy. Najdete ji zde.
