Článek
Kupříkladu taková výměna automatu na kávu. Doba, kdy na chodbách trůnily jednoduché automaty, kde jste stiskli jedno tlačítko a dostali jste jakousi směs přibližně evokující chuť kávy, horké čokolády, kapučína či mokačína, je pryč a člověk si musí zvykat na stále sofistikovanější zařízení, kde si výsledný nápoj musíte složitě nakombinovat. Já se v kávě nevyznám, nevím, jaký je rozdíl mezi caffé latté a mokačínem. A když jsem měl službu u nás ve vesnické klubovně a jeden ze strýců si objednal kafe, musel jsem se ho zeptat, jak se to vlastně dělá. Jistě se teď ptáte, proč tedy k tomu kávomatu chodím? Těžko říci, zřejmě nějaká kombinace setrvačnosti vyplývající z přirozené potřeby udržovat sociální vztahy na patře a lenosti udělat si čaj.
Nedávno proběhla na chodbě další aktualizace a objevil se tam kávomat značně menší, než byly ty předchozí, zato však s obrázky, jak takové nabízená kafe vypadají. Čili i neznalec nápojů tohoto druhu má konečně jasno a může si vybrat své občerstvení podle odstínu hnědé barvy na oněch náhledech. Co naopak automatu na schopnostech ubylo, to je schopnost sladit. Ale to jsem uvítal jako vylepšení, neboť na na tom předchozím jsem nepoznal chuťový rozdíl mezi latté, u kterého jsem zadal volbu bez cukru a u kterého jsem zadal volbu s cukrem. A ani další kolegové a kolegyně se nemohli shodnout na tom, zda to tlačítko funguje či nikoliv. Nyní si tak konečně mohu řídit slazení analogově, neboli vyprázdněním jednorázových přiložených sáčků.
Mohlo by se zdát, že navzdory obezřetnému vztahu k novotám proběhla tentokrát výměna ke spokojenosti konzervativnějšího zaměstnance, tj. automat je plně stavěný na míru kávovému negramotovi. Jenže, objevila se jiná zrada.
Můžete si totiž sami určit objem, kolik toho chcete. A to v procentech. Na displeji je osa, kde je přednastaveno 100 %. Ukazuje se, že procenta jsou skutečně variabilním údajem, neboť doposud se nepodařilo nikomu určit, jakému objemu těch 100 % odpovídá, neboť se to mění, a to i u opakovaně žádaných totožných nápojů. Ale to se nakonec stalo oblíbenou hrou a každý to bere tak, že množství, které od automatu dostane, odpovídá výhře na kole štěstí.
Jednoho dne to ale automat poněkud přehnal. Naléval mi, naléval a ne a ne přestat. Již dávno překročil běžnou maximální hladinu a já pojal podezření, že hrnek (celkem objemný) bude přelit a zpanikařil jsem. Souboje s technologiemi bývají těžké, ostatně se tomu věnuje i spousta sci-fi filmů. Stál jsem tam já, opodál dvě kolegyně se zatím prázdnými hrnky a přede mnou automat mimo jakoukoli kontrolu a přímý vliv člověka, zcela zbavený zábran. Nevěděl jsem, co si počít, a v hlavě mi bleskl v danou chvíli jediný použitelný nápad, kterým jsem byl vyzbrojen pouze díky pravidelnému čtení dětem před spaním. Když se tedy objem blížil k okraji hrnku, vykřikl jsem:
„Hrnečku, dost!“
Nic se nestalo, a tak jsem svou výzvu ještě zopakoval. Drama, které popisuji, se odehrálo během několika sekund, ale já si pamatuji každou setinu těchto okamžiků.
Kde se vzala, tu se vzala, před automatem stála vedoucí vedlejšího oddělení, pohotově stiskla tlačítko STOP a vrhla po mně velice udivený pohled.
„Ty bys to fakt nezastavil?!“
„Já nevěděl, že to jde takhle!“
„Vždyť je to tu napsané. Stačí číst.“
Z celé příhody jsem si vzal jedno poučení. Čtení je věc dvousečná, takže se to s ním nesmí přehánět. Zatímco čtení větších celků, jako jsou pohádky, mě přivedlo k nefunkčnímu řešení, moderní doba plná zkratek a efektivní komunikace probíhá prostřednictvím kratších textů. A pokud budu místo krátkých vzkazů na displejích a monitorech číst knížky, tak v současném a budoucím světě neobstojím. A vy taky ne.
A to prý pohádky vybavují člověka do života a dávají mu poučení…
Odkazy:
Karel Jaromír Erben: Hrnečku, vař!
Poeticky košatá verze Hrnečku, vař!
Hrnečku, vař! jako audiopohádka
Řešení problémů s automaty na kávu:
