Článek
Rockovou tancovačku můžeme považovat za regionální specifikum, které nemá obdobu zřejmě nikde ve světě, vlastně nejde ani o celostátní fenomén. Regiony, kde se to hemžilo rockovými kapelami hrajícími až šestihodinové taneční zábavy (tento pojem dodnes používá pro označení koncertů Saša Pleska z rakovnické skupiny Brutus), byly především jižní Morava, východní Čechy, jižní Čechy a překvapivě také Praha, respektive pražské kapely vyjíždějící do přilehlých venkovských oblastí.
Výsadní postavení však měl západočeský region, a to z několika důvodů. V první řadě šlo o velké množství kapel, které se skutečně dokázaly prosadit natolik, že dokázaly plnit sály k prasknutí i třikrát za víkend. Ale především šlo o region, kde se kapely ve větší míře prosazovaly vlastní tvorbou a každá měla na kontě desítky písní, které můžeme bez nadsázky nazvat regionálními hity, které znala celá generace v 80. letech dospívajících mániček.
Možná bychom se ještě měli zastavit u příčin vzniku tak silných regionálních scén. Jedno z vysvětlení je poměrně logické. V oněch dávných dobách museli umělci absolvovat takzvané přehrávky u regionálních komisí, kde získávali různý stupeň kvalifikace, což znamenalo mimo jiné i to, že jim bylo vymezeno, na jakých akcích mohou hrát. A jelikož šlo o víkendovou volnočasovou záležitost (dostat se k profesionálním papírům byl běh na pekelně dlouhou trať), bylo logické pohybovat se takzvaně kolem komína a vybudovat si zázemí právě v domovském regionu. Zároveň tato tancovačková kultura v podstatě logicky navazuje na kulturu vesnických dechovek, které však nejen svým žánrem, ale ani textovým zaměřením písní o mysliveckých adjunktech a jejich dívkách, co jim darují své šátečky, už nemohly mladou generaci oslovit.
Kapely tohoto zaměření začaly vznikat už na počátku 70. let, přičemž do dnešních dnů přežila ODYSSEA (předtím vystupující pod názvy Koule nebo Vozembouch). Ta zůstala dodnes etalonem skutečného bigbítu bez jakéhokoli pejorativního zabarvení onoho výrazu. Jak čas postupoval, přibývaly další kapely. Z těch, které po desítky let brázdí západočeská pódia, mají kořeny v 70. letech například MEDIUM, ELEGIE nebo SIFON.
Pokud jde o žánry, tak zaměření kapel procházelo stejným vývojem jako hudba ve světě. S pompézním hardrockem až artrockem koketovali MEDIUM nebo SIFON, ELEGIE (později přetransformovaná v EXTRA BAND) má dokonce kořeny v jazzrocku, KYKLOP (dnes známý jako BRUTUS) neváhal objíždět štace se svou poněkud svéráznou verzí rokenrolu. Byly tu kapely vzhlížející se v pompézním stadionovém rocku (EGES, DOA ROCK, REFLEX). Ostatně, po celé republice platí, že tancovačkový bigbít je většinou jakousi českou výrazně zpěvnou verzí právě melodických kapel na pomezí hard rocku (GEMMA, ROGALLO, SEJF) a heavy metalu (DEPO, starý KEČUP, TELEFON). Na nástup heavymetalové vlny téměř bez zpoždění reflektovali SAPON nebo EXCALIBUR. A taková FATA MORGANA nebo FERAT neváhali vyrazit na zteč vesnických kulturáků s hudbou, která měla v případě prvně jmenovaných blízko k black metalu a v případě Feratu k thrash metalu. Není náhodou, že odtud si své muzikantské posily vytáhl do první ligy Törr nebo Arakain.
Cílem tohoto článku však není rozebírat tady jednotlivé plzeňské kapely, jejich slavná období, vzpomínat na jejich hity, vypitá piva a sbalené dívky na akcích. Ale podívat se, jak to na kdysi věhlasné západočeské bigbítové scéně vypadá dnes.
Kdo občas projíždí západočeským venkovem, ten si jistě všiml, že plakáty výše zmíněných kapel (i mnoha dalších, které jsem pro opravdu nepřeberné množství nezmínil a které onu osmdesátkovou slávu také zažily) se pravidelně na vývěskách objevují dodnes. Často i v totožné grafické podobě. Znamená to, že se za ty desítky let nic moc nezměnilo? Stále je venkov v okolí Plzně rejdištěm stejných kapel jako v 80. letech a kulturáky každý víkend čelí nájezdu odžískovaných mániček?
Většina těchto kapel hraje minimálně přes 40 let, je tedy jasné, že to dnes bude vypadat trochu jinak, už jenom s ohledem na to, že mnozí tehdejší teenageři, kteří na zábavách tehdy řádili, už začínají z dálky vyhlížet penzi.
Současná pozice jednotlivých starých kapel na současné západočeské scéně je dána především dvěma faktory.
1. Jak silnou měly pozici v 80. letech
Zde můžeme jmenovat TURBO, i když já osobně ho vzhledem k tehdejší okamžité celostátní popularitě k regionálním kapelám neřadím. Ale určitě můžeme jmenovat EXTRA BAND, kterému také pomohlo několik celostátních hitů, anebo ODYSSEU, které se rovněž podařilo už v 80. letech proniknout i do jiných regionů tím, že si to vyloženě vyjezdila, stejně jako rakovnickému BRUTUSU, který navzdory jeho středočeské geografii k západočeskému fenoménu řadím také.
2. Jak dokázaly využít tržních podmínek v 90. letech
Přelom 80. a 90. let je regionálními kapelami nazýván apokalypsou. Zpoza hranic se sem linula konkurence v podobě doposud nedostupné západní hudby, z Prahy je drtil nástup metalových kapel, které začaly vydávat jedno album za druhým u velkého vydavatelství a dobývaly televizní hitparády, a k tomu už se za rohem chystal nástup diskotékové konkurence v podobě eurodance. Přesto se některé kapely dokázaly úpadku vyhnout a některé dokázaly chytit příležitost za pačesy. Dokonale se to povedlo BRUTUSu, který se od počátku 90. let rozjel vstříc masové popularitě díky překvapivě prozíravému marketingu (rozesílání koncertních rozpisů, bohatý merch, účast ve filmu). Vydávat alba a pracovat na vzestupu začal také SIFON, který oním výpadkem na začátku 90. let také nebyl zasažen. Že je nutné točit alba a dostat muziku k lidem, pochopili v polovině 90. let, kdy se scéna začala postupně vzpamatovávat z onoho drtivého KO, také GEPARD, VEJCE nebo pivně punková ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA. Kdo však tuto dobu příznivou k natáčení a dostávání své hudby mezi další potenciální posluchače nezachytil, ten se z toho nevzpamatoval dodnes.
Mohu zde parafrázovat švédského kytaristu Yngwieho Malmsteena, který má k mladé generaci muzikantů krutě upřímný vzkaz: „Pokud jsi nebyl slavný v 80. letech, tak už si to Ferrari asi nekoupíš.“ Pro západočeské kapely platí: „Pokud jsi nevydával alba v době, kdy to lidi zajímalo, tak už ty kulturáky asi každý týden vyprodávat nebudeš.“
Vyvolení pořád hrají často
Západočeský bigbít tady stále je. Jen rozpis koncertů jednotlivých kapel už je podstatně řidší. Hrát, kdy to jde, si stále může dovolit BRUTUS, donedávna EXTRA BAND REVIVAL (tvořený členy EXTRA BANDU, ale bez kapelníka a autora největších hitů), který zvolnil tempo, zřejmě z důvodu únavy z intenzivního koncertování a také s ohledem na nutnost šetřit po operaci zpěvákovy hlasivky. Plný diář má také ODYSSEA, která ale zažila i mnohem hubenější období. U ní je to dáno zřejmě určitou exkluzivností vyplývající z věku zúčastněných. Zkrátka, lidi chodí, dokud mají příležitost vidět tyto legendy živé a zdravé. Na některé koncerty přijdou stále stovky lidí, ale přibývá akcí, kde se musejí i tyto v oboru nejúspěšnější kapely spokojit s podstatně skromnější návštěvou.
A jak vypadá taková rocková taneční zábava dnes?
Ostatní kapely už nebrázdí kulturáky a parkety dvakrát za víkend, ale stále se snaží udržovat svůj okruh štací. V posledních letech začali objevovat regionální rodinné stříbro i pořadatelé městských slavností či pivních slavností, kam se tyto kapely začínají po letech protěžování celostátně známých umělců dostávat. Zřejmě i díky tomu, že se z jejich fanoušků stáli starostové a podobně. Návštěvnost klasických tanečních zábav už se zřídkakdy dostává do řádu stovek, i překročení jedné stovky účastníků bývá někdy považováno za úspěch. Publikum se obvykle rekrutuje z věkového rozmezí od 45 let výše, i když některým kapelám se podařilo během své hudební a koncertní cesty získávat i nějaké procento mladších fanoušků. Ale můžete přijít i na akci, kde to vypadá jako na srazu klubu důchodců. Parketům už nevévodí dlouhé vlasy. Ti starší o ně přišli, ti mladší je možná ani nikdy neměli. A i ty ošoupané modré džísky jsou garderóbou výrazné menšiny návštěvníků. Z výše vyplývajících skutečností je jasné, že už nejde o žádnou divočinu, během zábavy se obvykle nerozbije žádný stůl, židle, ba ani sklenice a také případné pěstní konflikty jsou záležitostí vyloženě ojedinělou, obvykle způsobenou spíše místním folklórem a vztahy nežli rozbouřenou bigbítovou atmosférou. Těch, kteří se motají či usnou na stole, je také velmi málo. A asi nemusím psát, že akce těchto regionálních kapel už delší dobu nejsou místem, kam si mladíci chodí primárně namlouvat nevěsty.
Hrají tady i novější kapely?
Mladších kapel, které žánrově navazovaly na tuto scénu, vznikalo v průběhu let mnoho (SANTA ZUZANA, FOBIE, ARBES, HEWER, XATAX, LUNCH BEAT, GREYMON, KREDENC, MAYBE), ale na nějaké stabilní úrovni se dodnes udrželi jen MASH a výdrž prokázali také CERBEROS, ti však dnes fungují spíše na klubové bázi, stabilně koncertuje i o něco novější KATR.
Kuriozita: zdvojené kapely
Ač by výše uvedené mohlo vést k domněnkám, že po desetiletí žijící fenomén se pomalu, ale nenávratně odebírá na odpočinek a na kdysi známá jména padá prach, jak se postupně odebírají do zapomnění, může překvapit jedna kuriozita, kterých známe několik i na celostátní úrovni, ale na té plzeňské se objevuje v ještě častějších kadencích, a to jsou rozdvojené kapely. Znáte to, osobnosti se pohádají a rázem máme na scéně dvoje Zakázané ovoce, vedle Arakainu Niakaru, dvoje Plastic People Of The Universe, dvakrát Hudbu Praha, dvakrát Titanic, tahanice kolem Citronu a tak dále. Ovšem, to jsou celostátně známé kapely, kde má snaha neodpoutat se od slavného jména celkem pochopitelné logické, a především ekonomické důvody. Proto může být překvapením, že se to v ještě větší míře děje i na poli zdánlivě uvadající regionální scény. Největší tlačenice byla o EXTRA BAND. V době vydání alba Best Of od této kapely, se postupně vydaly dobývat znovu pódia EXTRA BAND REVIVAL se dvěma bývalými členy Extra Bandu (postupně do kapely přišli ještě další dva, takže celkem se z původní kapely mohli na pódiu setkat i čtyři najednou) a EXTRA BAND v čele s kapelníkem a autorem písní Jaroslavem Rajtmajerem. Ten se v průběhu let potýkal s častými personálními změnami, a nakonec byl z vlastní kapely sám vyšachován, takže EXTRA BAND dnes působí v sestavě, kde nepůsobí nikdo, kdo by byl u fanoušků se jménem Extra Band nějak spojen. A sám Rajtmajer hraje své písně pod názvem své původní kapely ELEGIE, takže dnes si můžete „extráče“ dopřát ve třech podobách. V jednu chvíli jsme mohli potkávat ve dvou podobách také KEČUP, to, když si z kapely čerstvě vyobcovaný Daniel Dobiáš postavil svůj vlastní band, nicméně ten provozoval kapelu spíše pod svým jménem a NEW KETCHUP BAND bylo spíše přízvisko doprovodné kapely, navíc to trvalo krátce. Dnes je mimochodem zpátky v Kečupu. V současné době můžeme narazit ve dvou podobách na SIFON, a to po rozkolu kapelníka s dalšími členy kapely. Dvakrát tady máme i MASH, jeden se dvěma zakládajícími členy a druhým z dlouholetých zpěváků, druhý MASH opět tvoří odštěpená většina zbývajících členů, kteří však název nakonec přetransformovali na SMASH. V jednu chvíli jsme mohli narazit i na dvě kapely TELEFON, to, když se vedle po mnoho let ustálené sestavy začal objevovat i akustický, složený ze starých a původních členů. Dnes nefunguje ani jeden, protože stávající Telefon se přejmenoval na HEKR a staří členové svou verzi vzkřísili jen příležitostně. Západočeský rodokmen měl i KREYSON MEMORIAL, což byl pokus o Kreyson bez Ládi Křížka. Skutečnou kuriozitou, která sice nepatří do rockových záležitostí, ale ono západočeské rozdvojování dokonale ilustruje, je pak přetahování bývalých členů revivalových ABBA STARS.
Jaké jsou tedy trendy?
Podle Františka Marka, který už přes dvě desetiletí připravuje rozpisy koncertů kapel po západočeském kraji, lze sledovat na této scéně dva trendy. Tím prvním je, že tradiční bigbítové kapely příliš nevystupují na nových štacích (kromě výše zmíněných slavností). Tím druhým je, že začíná zcela dominovat zájem o kapely, které nehrají vlastní tvorbu. Prvním typem jsou revivaly (koncertně maximálně vytížené jsou hned dva západočeské revivaly Kabátu, pohybují se zde i dva revivaly skupiny Lucie a mnoho dalších), druhým typem kapely, které hrají všehochuť, kde dominují známé písně známých českých kapel označovaných pejorativně za agrometal (Doga, Alkehol, Harlej, Škwor nebo výše zmíněný Kabát). Regionální scéna však vedle toho čelí i přímo originálům těchto kapel. neboť i tato řekněme bigbítová první liga objíždí vesnické štace. Současně je zde obrovská konkurence větších i menších festivalů, koncertů velkých hvězd a v neposlední řadě i nehudebních zábavných eventů (hudba už postupem času není pro tolik lidí vyloženě životním stylem). Tyto trendy jsou logické. Zatímco před 40 lety se písně mohly šířit častým regionálním koncertováním a šířením nahrávek na kazetách putujících lokálně po kamarádech, dnes se hudba šíří prostřednictvím platforem, které regionální dělení neznají a nepotřebují. Fenomén silné regionální scény tak měl jasný časový rámec, navíc daný i specifickým společenským zřízením. Tato situace je proto zcela neopakovatelná.
A co novější kapely, jiné žánry a jiné trendy?
V letech 2000 - 2010 vznikalo na Plzeňsku obrovské množství kapel všech možných žánrů a stále zde slušně fungovala rozsáhlá klubová scéně, i když o něco méně než v 90. letech. Vznikalo hodně kapel punkrockových, vznikaly kapely poprockové i metalové ale zdálo se, že kulturákům a parketům začne dominovat žánr SKA, který se dominantně ujal u celé generace. SKA kapelám se opravdu dařilo, některé se postupně prosadily i za hranicemi regionu a zdálo se, že zde bude nový dlouhodobý fenomén. Postupně však i tyto kapely začaly zanikat, i když mám pocit, že mnohdy na svém vrcholu. V současné době mám pocit, že vznikajících mladých kapel zásadně ubylo, stejně jako ubylo samotných muzikantů. Když nějaká starší kapela shání nového člena, málokdy uloví nějakého mladíka, spíše se musí poohlédnout po nějakém starém kořenovi z řad svých bývalých konkurentů. O co je však kapel méně, o to jsou žánrově různorodější. Rock je sice v regionu stále nejsilnějším žánrem, ale stále více akcí je žánrově rozkročenějších, takže v současnosti můžeme slyšet na pódiích opravdu všechno možné. Blues, jazz, dixieland, nejrůznější alternativu, indie, kapely se nestydí ani za čistokrevný pop, přibývá country kapel (v souvislosti s přibýváním vodáckých kempů pořádajících koncerty), vznikají i orchestry a bigbandy, působí zde i několik úspěšných extrémně metalových kapel. Co naopak mizí, jsou dechovky a překvapivě také dříve nesmírně silný melodický metal. I když je zde pár (ale opravdu jen pár) kapel, které se toto železo snaží kout, tak tento žánr ze západních Čech skoro zmizel.
Co tedy západočeskou scénu čeká?
Logický vývoj. Asimilace do celostátní scény, tedy normální stav všude ve světě. Jak jsem napsal výše, rozvoj regionální scény byl dán specifickými historickými a společenskými podmínkami. Kdo dnes dokáže muziku dostat k lidem, ten získá zhruba stejné procento posluchačů v každém českém regionu. Pojďme si tedy onen regionální fenomén užít, dokud tu jeho dozvuky ještě máme, a užívejme si, že patříme k těm, kdo tuto neopakovatelnou situaci mohli prožít.
Odkazy k tématu:
