Článek
Když sitcom v 90. letech vznikal, byla hospoda vnímána jako společenský fenomén, kdy se u stolu setkávají lidé všech typů a vrstev a nacházejí společnou řeč. Nejen v nejrůznějších blbostech, absurditách a všemožně vtipných situacích vyplývajících z alkoholem posilněné mysli, ale také proto, aby si byli i navzájem užiteční. Zdatný řemeslník poradí nešikovnému inťošovi, právník poradí někomu, kdo je v průšvihu, s nějakými paragrafy a formuláři a tak dále…
V televizní hospodě nám u stolu sedává obzvláště pestrá společnost. Poněkud jednoduchý pivař rekordman v podání Bronislava Poloczka, somrácký harmonikář Joska v podání Pavla Vondrušky, trpasličí kamelot Goliáš v podání Jiřího Krytináře nebo psychiatr Prášek v podání Jiřího Menzela, u kterého mám pocit, že ke stolu usedá spíše za účelem pozorování duševních stavů ostatních zúčastněných, od kterých si drží odstup. Však mu také jako jedinému uctivě vykají. Vše glosuje sarkastický hospodský Dušek v podání Petra Nárožného a excentrický kuchař Kachna, který bývá terčem vtipů a narážek celého osazenstva, ale vše po něm steče a on jim vždy svou bezelstnou horlivostí a výřečností s radostí poskytne další záminku pro pobavení. Prudit sem chodí pan domácí Jonáš v podání Václava Knopa, který tuto postavu pojal jako vlastní reinkarnaci majora Burnse, kterého daboval v seriálu MASH, a nevrlá důchodkyně Jirásková ve skvělém podání Věry Tichánkové, která konečně po všech těch vesnických tetkách dostala roli sednoucí k její přirozenosti, tedy městskou dámu.
Jak jste si všimli, vynechal jsem dva stěžejní štamgasty, které vnímám jako hlavní posunovače děje. Tím prvním je provozovatel soukromé nákladní dopravy, takže trochu podnikatel, ale především nezodpovědný hospodský povaleč Novák v podání Ladislava Potměšila, který je ovšem nevysychající studnicí nejrůznějších vtipných nápadů, do kterých se s radostí nechávají chytit všichni ostatní. A tím druhým je advokát Zatloukal v podání Jana Kanyzy, jehož charakter mi přijde tak zajímavý, že jsem se mu rozhodl věnovat zbytek článku.
Doktor Zatloukal se totiž z té party poněkud vymyká. Je evidentně mnohem inteligentnější než zbytek osazenstva. K vyjadřování používá květnatou mluvu, za kterou by se nemusel stydět ani Karel Čapek (ten však měl na hledání vhodných slov při psaní spoustu času). Pohotově dokáže využívat svých širokých znalostí ze všech myslitelných oborů a každou situaci, která kolem něho nastane, dokáže glosovat takovým způsobem, který neumožňuje mít žádné pochybnosti o jeho širokém rozhledu. Mluví poklidně, trochu s patosem a k jeho proslovům mu jeho přísedící i v nejrozjívenějším stavu vždy poskytnou prostor. Málokdy vstupuje do přímého konfliktu. Pokud se k nějaké takové situaci schyluje a jeho květomluvné zesměšňování je při konfliktu se zápornou postavou (většinou panem domácím) již nedostačující, obvykle dokáže svými řečmi nepřímo vyprovokovat k akci některého z prchlivějších přísedících (kotelníka Babulu nebo řidiče Nováka). Do vypjaté výměny názorů s nepřítelem vstupuje na římo až ve chvíli, kdy skutečně končí legrace a on musí vytáhnout znalosti ze své právnické praxe. Vůči přátelům používá spíše jemných narážek na pomezí laskavosti a rýpavosti. Pohrává si s jejich slabinami, škodolibě komentuje jejich aktuální problémy či počínání, ale zároveň dokáže využít jejich dominantních vlastností k rozjetí zábavy. Během svého vysedávání neztrácí za žádných okolností glanc a důstojnost, proto může bez obav přivést mezi své spolustolovníky svou manželku, neboť dobře ví, že ať se bude dít cokoliv, manželka nemůže dojít k jinému názoru, než že mohla dopadnout mnohem hůře.
Nebývá prvním původcem legrace, na to je v této partě odborníkem řidič Novák v podání Ladislava Potměšila. Je spíše takovým rozehrávačem. Když je na něco, co by mohlo vyústit v povedený trapas či vtipný průšvih, zaděláno, zapojí se do akce a svým poňoukáním dokáže dotyčného přimět k tomu, aby svůj nápad skutečně realizoval a sám se zpovzdálí snaží, aby se konání dotáhlo do úplné absurdity.
Někoho by mohlo napadnout, co tam vlastně mezi ostatními štamgasty dělá. Co jej táhne k trávení času s poněkud primitivním pivařem Babulou, somrákem Joskou či v zájmech poněkud omezeným Goliášem? Zatímco u odměřeného a okázale povýšeného doktora Práška můžeme dojít k závěru, že si sem chodí lechtat ego, popřípadě sbírat materiál pro svou práci psychiatra, doktor Zatloukal je trochu jiným typem. Ten se do Hospody chodí vyloženě bavit počínáním ostatních a dělá mu dobře, když může k nějaké zábavě sám přispět, ač se sám stylizuje spíše do role pozorovatele, který se těch kravin vlastně ani neúčastní. Intelektuální oporu pak má právě v doktoru Práškovi, ze kterého se pravidelně snaží vytáhnout k dané situaci nějaké moudro.
Každopádně je tím typem, který chaotické hospodské zábavě dávají řád a strukturu. Což z něho dělá jakéhosi manažera štamgastského stolu, který se snaží vytěžit maximum z každého člena kolektivu.
