Článek
Dvojice, které ztvárnili ve filmech, totiž spolu ve většině případů tráví čas zcela proti své vůli. Bud Spencer obvykle ztvárňuje dominantního samotáře, který chce mít svůj klid, zatímco Terence Hill je obvykle vetřelcem, který ho dostává do situací, ve kterých se ocitat nechce. A z toho pak vzniká komický nebo akční efekt jejich filmů.
Dobrovolně spolu tráví čas jen ve dvou filmech:
Dva machři mezi nebem a peklem (1972)
Zde jsou oba na stejné vlně. Dva piloti, jejichž spolupráce je vědomá a rovnocenná. Nejprve spolu provozují nebezpečnou živnost (nabourat letadlo, ale přežít a získat od jeho majitele část provize z vyplacené pojistky), poté se rozhodnou věnovat férovému obchodování kdesi na konci civilizace, čímž zkříží cestu místnímu organizovanému zločinu. A i když i zde dochází ke konfliktům a hádkám, spojenectví není nikdy narušeno a po celou dobu sledujeme sehranou dvojku parťáků, kteří se respektují.
Dva misionáři (1977)
Dva církevní misionáři starající se o domorodý kmen a svérázným způsobem kombinující křesťanskou mytologii s tamějšími pohanskými zvyky. Zcela dobrovolně a se stejnými zájmy se stavějí na obranu svých lidí proti vnějšímu ohrožení. Ke konfliktu mezi nimi dojde pouze na konci, ten však nevychází z kontrastu mezi postavami, ale ze zásadního přiznání jedné z nich. Každopádně jde asi o nejčistší dobrovolné partnerství v jejich filmografii.
V dalších dvou filmech je patrné napětí mezi postavami:
Bůh odpouští, já ne (1967)
První film, kde vystupují jako dvojice. Zároveň jediný zcela bez komediálních prvků. Hill jako věčně zachmuřený tvrdý pistolník eastwoodovského typu, dost nejasného charakteru, Spencer jako zaměstnanec pojišťovny, který jej chce přimět ke spolupráci. Jde však ještě o drsný westernový vztah bez jakéhokoli kamarádského jiskření, naopak je plný vzájemných urážek a vzájemného vydírání. Vztah je ryze pragmatický a ke konci filmu dokonce dochází ke konfliktu, kdy si to natvrdo a bolestivě rozdají mezi sebou.
Boot Hill (1969)
Poněkud zvláštní film, kde má Spencer oproti Hillovi trochu menší prostor. Jde o jejich poslední film, který se snaží udržet otěže vážného westernu. Nevystupují zde ani jako velcí kamarádi ani jako protivníci, jde o pragmatické partnerství. Spolupráce je dobrovolná, ale ne vyloženě přátelská.
V ostatních filmech se Hillova postava k té Spencerově vyloženě vetře:
Hill vystupuje jako mladší, agilnější, chytrý a především vlezlý typ. Spencer jako robustní, dominantní, spíše machr, který vedle sebe nikoho nechce. Humor a dynamika vzniká právě z oné nesymetrie. Hill provokuje a podvádí, Spencer je nucen to snášet. Režiséři vtipně využívají fyzický kontrast mezi oběma herci, ale i rozdílu mezi dobrovolnou a vynucenou spoluprací. Ta má totiž větší komediální potenciál než úplná symetrie.
Trumfové eso (1968)
První nesmělá aplikace toho, co bude později fungovat. Oba zde sledují vlastní zájem a jdou za společným cílem. Pomstou a penězi. Formálně jde o dobrovolnou spolupráci, ale psychologicky jde o vztah založený na výhodnosti. Není to o tom, že se vzájemně vybrali jako parťáci, ale spíše ve stylu „ty se mi hodíš“. Zajímavé je, že na legraci je zde spíše Eli Wallach nežli naše oblíbená dvojice.
Pravá a levá ruka ďábla (1970)
Film, který definuje všechny další, které budou ve výčtu následovat. Dva bratři. Hill chce být po boku Spencera, dokonce k němu chová obdiv, ten ho u sebe nechce, protože ho pouze přivádí do průšvihů, navíc ani neovládá žádné pořádné řemeslo (třeba kradení koní). Jejich spolupráce není dobrovolná, spíše funguje na bázi „Jsme rodina, když už jsi tady, tak to s tebou chvíli vydržím, ale pak se sbal a vypadni.“ Hill manipuluje, Spencer to musí snášet. A vzájemná pomoc? Když na Spencera míří tři pistolníci, Hill se s pomocí nijak neobtěžuje, protože tohle by měl Bud zvládnout sám. A Spencer se do Hillových rvaček s místní hordou zapojuje jen proto, že jakékoli jiné vyústění situace ohrožuje kšeft, na který se chystá.
Malý unavený Joe (1972)
Pokračování Pravé a levé ruky ďábla, i když ne úplně striktní. Každopádně pokračuje stejná dynamika mezi postavami. Spolupracují jen proto, že to situace vyžaduje. A když nebezpečí pomine, snaží se Spencer Hilla zbavit.
Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (1974)
Zde jsou od první chvíle rivaly, kteří se přetahují o vyhranou červenožlutou bugynu. Na základech dětinské přetahované „o hračku“ stojí zápletka celého filmu. Dvojice je nucena začít spolupracovat poté, kdy bugynu při rabování zničí mafiánská banda místního bosse (který však své mafiánské postavení zdědil a tvrdý psycholog ho teprve učí být oním nesmlouvavým šéfem). Zde máme opět dominantní vzorec všech budoucích filmů: „Nemám tě rád, ale teď se mi hodíš.“ Také zde způsobuje Hill Spencerovi problémy (např. způsobí jeho vyhazov ze sboru), nicméně v průběhu děje se oba začnou nějakým způsobem respektovat a napětí mezi nimi postupně mizí. A nebýt závěrečné havárie a opětovného zničení bugyny, zřejmě by se rozešli jako přátelé…
Dva výtečníci (1977)
Dva chlápci se stejným osudem. Každý nezávisle na sobě zpohlavkuje stejnou bandu gaunerů, poté se setkají, vznikne konflikt, ale společné trable je donutí se spojit. Poté se Spencer (jak jinak) snaží Hilla zbavit, zatímco ten se na něho snaží nalepit. Každý jeho nápad (jak jinak) dostává dvojici do dalšího průšvihu, což vyvrcholí nedobrovolným absolvováním náboru k policii, kde se z nich opět stávají nedobrovolní spojenci. Vyšetřovaný případ je pohltí natolik, že se jejich spolupráce postupně stává dobrovolnou.
Sudá a lichá (1978)
Bud Spencer, bývalý sázkař, dnes řidič kamionu, který nechce nic víc, než mít klid a v klidu si připravovat své oblíbené fazole. Hill přichází jako vetřelec, který se snaží Spencera vtáhnout do akcí a problémů, často pod falešnou záminkou (nechme stranou špionážní profil jeho postavy). Už několikátý film, kde vystupují jako biologičtí bratři. Hill zkouší nejrůznější triky, aby donutil Spencera k akci, a ten navzdory své neústupné masce vždy podlehne. Reaguje rozmrzele, ale nakonec se vždy nechá přesvědčit. A i když ke konci přichází zpohlavkovat na lodní casino svého vykutáleného bratra, nakonec dojde k typické finálové bitce, která končí společným naházením padouchů na jeden kulečníkový stůl.
Hroši v Africe (1979)
Hill přijíždí jako dobrodruh bez jasných motivací do Afriky, kde chce Spencer jen v poklidu provozovat svou živnost turistického průvodce, který vydělává na kýčovitých falešných suvenýrech a doprovázení akčnějších turistů na lov nějaké té místní fauny. Hill jej jako agilní ochránce zvířat dostává do problémů, dokonce jej připraví o vyhlídkový autobus. A Spencer je nucen se všemu přizpůsobit. Přesto najdou společný zájem a spojí se proti obchodníkům se zvířaty. Zajímavostí je, že zde na rozdíl od jiných filmů nemá Hill Spencera pod svou kontrolou, dostává se do skutečných problémů, ze kterých jej jeho parťák musí i přes všechny potíže, které mu způsobil, tahat.
Kdo najde přítele, najde poklad (1981)
Zřejmě nejujetější film naší dvojice, zejména pojetím padouchů a humorem, jehož dětinskost je dovedena ad absurdum. Tomu odpovídá i přepálené rozvržení kontrastů. Hill jako nezodpovědný, a výjimečně ne úplně chytrý floutek, který se dostává do takových potíží, že neexistuje jiná možnost než zmizet hodně daleko, Spencerovo samotářství je tentokrát dovedeno do maxima, takže se chystá v osamění obeplout zeměkouli na malé jachtě, na kterou se mu Hill při útěku z pevniny vetře. Po konfliktu na lodi ztroskotají na pustém ostrově, kde Spencer Hilla dle svých slov nezabije jen pro případ, že by měl později hlad. Ke spojenectví je donutí banda pirátů, kteří na ostrov připlouvají zřejmě od Modré ústřice. Hillovo konání, které dostává Spencera do průšvihů, však pokračuje až do konce filmu, kde si tvůrci dovolili hned trojnásobně tento motiv do maxima vytěžit a dát Budovi mnoho dalších důvodů, proč Terence proklínat.
Jdi na to (1983)
Spencer je propuštěn vězení a jediné, po čem touží, je sekat dobrotu a už se tam nikdy nevrátit. To by ovšem nesměl potkat Hilla, který ho nejprve namočí do bezelstné krádeže kamionu a poté pomocí břichomluvectví i do kuriozního únosu policistů. Při útěku jsou mylně považováni za tajné agenty, a jelikož není na výběr, jsou naverbováni do mise, která vyžaduje nejlepší profíky tajných služeb. Ke spolupráci je donutí společné nebezpečí a společné trable. Spolupráce se ale překvapivě od této chvíle stává celkem harmonickou, možná i díky opatření tajných služeb, které jim navrtaly do zubu čip, který jim nedovolí se vzdálit.
Dvojníci (1984)
Tentokrát je dohromady nesvede náhodné setkání, ale pátrání agentury, která hledá dvojníky pro dva superbohaté jihoamerické bratrance. Již v čekárně u organizátorů je jasné, že ti dva si do oka rozhodně nepadnou. Však si také hned vzájemně vymění několik trefných urážek s přesvědčením, že už se nikdy neuvidí. Ale finanční odměna za dvojničení je příliš lákává a ten týden to snad jeden s druhým vydrží. Hill je opět vtipný frajírek, zatímco Spencer zachnuřený morous. Kromě peněz je k perfektní spolupráci nakonec motivují i sympatie ke svým dvojníkům. Každého k tomu svému, samozřejmě. Film má geniální konpcept. Jak vytěžit ještě více legrace z dvojice Spencer a Hill? Použít ve filmu dva Spencery a dva Hilly.
Superpolicajti z Miami (1985)
Tentokrát jde o bývalé parťáky, kteří se moc dobře znají z úspěšné spolupráce u policie. Jenže, jak už to bývá, Spencer už od policie odešel a teď chce mít hlavně svůj klid (nečetli jste to v tomto článku už několikrát?) co nejdále od svého bývalého parťáka. Ten mu ale Hill nedopřeje a lstí, která vede k dalším trapasům, jej přesvědčí k návratu, aby pak společně dotáhli jeden starý případ. V průběhu filmu konflikt mizí a Spencer obrací očí v sloup jen ve scénách, kdy Hill potřebuje peníze.
Borec a lovec (Průseráři) (1994)
A končíme tam, kde jsme s osvědčeným vzorcem začali. Poslední film, který navazuje na jejich westernové komedie. Znovu dva bratři. Hill chce být se Spencerem, Spencer naopak chce, aby byl co nejdál od něho. O tom, po jak velkém odloučení touží, nás přesvědčí ve scéně, kdy své rodině barvitě popisuje, jak jeho bratr kdysi zemřel, zatímco ten se tomu směje za rohem, anebo když se jej spoutaného a nehybného neobtěžuje osvobodit a odjíždí co nejdál. Film si vystačí s jednoduchým motivem. Jejich matka si přeje strávit s nimi společné Vánoce, a tak se Hill snaží toto přání uskutečnit. Při cestě, kterou s ním Spencer nedobrovolně absolvuje, jej pak (jak také jinak) dostává do několika průšvihů, přičemž následné vysvobozování přináší spoustu komických situací.
Bilance:
Čísla hovoří jasně. Ve dvou, možná třech filmech spolu tráví dvojice čas dobrovolně a nenuceně, u jednoho filmu je Hill nedobrovolně vtažen do spolupráce Spencerem a ve všech ostatních je Spencer nucen snášet svého vykutáleného parťáka.
