Článek
Shodou okolností publikuji tento článek dva dny po 80. narozeninách Eda O´Neila, představitele Ala Bundy. Ed patří k několika málo vyvoleným sitcomovým hvězdám, co se prosadily hned v několika světoznámých seriálech. A rozhodně se nedá říci, že by ve všech opakoval stejnou figuru, ba právě naopak. Dnešní článek ale bude patřit jen světu Ala Bundy.
Není ale smyslem tohoto článku opakovat všechna mnohokrát omílaná klišé o kontrastu k seriálům typu Cosby Show a podobně. Pojďme se na osudy Ala Bundy a jeho okolí podívat takzvaně zevnitř seriálu a připomenout si, jak se jeho dynamika vyvíjela.
Zpočátku relativně standardní sitcom
Tedy, jak se to vezme. Kontrast k sitcomům se šťastnými a úspěšnými rodinami byl patrný od úvodní klapky, byť i standardní rodinné sitcomy měly veškerý humor založený na kontrastech velmi výrazných hlavních charakterů. Ale pokud jde o samotnou stavbu, rozdíly ještě nebyly tak markantní. Jak však seriál získával na popularitě, tak se i tvůrci zbavovali zábran a vše vystupovalo ze zažitých standardů, až došlo k naprostému utržení ze řetězu. Jde o jeden z mála sitcomů, jehož vtipnost postupem času narůstala.
Umělý smích: Od rekvizity po akcelerátor komických situací
Ženatý se závazky se v tomto opravdu vymyká ze všeho. Většina klasických sitcomů používá smích jako rytmickou pomůcku. Herci udělají pauzu, diváci se zasmějí a jede se dál. U Ženatého se závazky se ale postupně stalo něco jiného. Reakce publika začaly fungovat skoro jako další postava.
Al Bundy pronášel úderné a cynické hlášky. Postupem času to vypadalo tak, že Al něco pronese, publikum reaguje dlouhým smíchem nebo potleskem. Al stojí, šklebí se, dokonce si vychutnává vítězství, jak to někomu nandal. A teprve po doznění aplausu, ke kterému v pozdějších sériích dokonce sám dává pokyn, pokračuje v dialogu. Přestože Al přímo na diváky nemluví, jde o typické prolomení čtvrté stěny. Seriál se natáčel před živým publikem, což tomu hodně pomohlo. Herci mohli reagovat na skutečné reakce v sále. Ed O’Neill (Al) měl dobrý komediální timing a uměl ty pauzy „prodat“. Někdy stačil výraz obličeje nebo drobné gesto a smích pokračoval. Některé hlášky jsou tedy napsané tak, aby vyvolaly reakci, ostatní postavy rovněž čekají, až smích odezní a smíchu je přizpůsobeno i tempo dialogů. Aplaus je využíván i v dalších scénách, především těch zaměřených na nejnižší pudy, kupříkladu vstoupí-li na scénu nějaké dobře obdařená spoře oděná blondýna. Jestliže v prvních sezónách je styl ještě blíž klasickému sitcomu, postupně jsou reakce publika silnější a delší a scénáře s tím začaly počítat. V pozdějších dílech už jsou momenty, které působí skoro jako skeče vložené do děje, právě díky těm pauzám a reakcím.
Al Bundy. Ze sitcomového táty téměř standup komik
Později se Alovy výstupy začaly měnit, jeho hlášky byly stále delší a strukturovanější a jeho monology začaly mít charakter stand-up výstupů. Tuto změnu nám potvrzuje i fakt, že v pozdějších sezónách už publikum reagovalo potleskem i na samotný Alův vstup do scény. Aplaus dozněl a Al teprve potom pronesl některý ze svých typických bonmotů. V tomto směru je jeho postava naprostým unikátem. Je absolutním středem seriálu a publikum jej vnímá jako svého. V některých epizodách je vidět, že ostatní herci čekají spolu s ním a nechají moment „doznít“, což u jiných postav nebývá. Publikum se tak stává Alovým spojencem. Vybralo si ho jako toho svého.
Části této výsady se později dostane i dalším postavám. Podobně natěšené je publikum ve chvíli, kdy vstoupí Marcy a očekává se její plamenný moralistický projev.
Proměna sousedky Marcy
Marcy vystupuje na začátku jako typická puťka, byť s ambicemi. Mladá aktivní manželka s ideály. Jak léta ubíhají, stává se z ní výrazná, někdy až militantní levicová aktivistka, která od Peggy přebírá roli zásadního kontrastu k Alovi. Na počátku vychází humor z její naivity a ambice být lepší než okolí. Její konflikty s Alem už jsou ideologicky stejné jako v dalších sezónách, ale zde je zatím jen trochu snaživá a idealistická. Postupně se ale posouvá od ideálů k agresivnější, až militantní formě aktivismu. Její snahy o správné chování se mění v komickou dominanci, kdy nutí ostatní držet její morální zásady. To vše vede k přestřelkám, ve kterých ona reaguje přehnaně na každou Alovu hloupost, zatímco on cynicky útočí na její principy. Bez její angažovanosti by Alovy hlášky neměly protihráče a vyzněly by do prázdna.
Také ostatní postavy se posouvaly do extrému
Klíčový rys celého Ženatého se závazky. Z ujetého, ale stále relativně běžného sitcomu, se stává kultovní groteska. Každá postava se postupně stává karikaturou své původní verze. Kelly je na počátku naivní, ale sympatická dívka, postupně se její hloupost zveličuje až do absurdních extrémů, stejně jako její promiskuita. Peggy byla původně lenivá, ale občas funkční manželka. Postupně se její lenost spolu s neskrývaným úmyslem ztrpčovat Alovi život stává jejím definujícím rysem. Bud je zpočátku inteligentní a vychytralý, snaží se manipulovat a využívat situace, posléze se stává tragikomickým tím, jak sbírá sexuální nezdary a jak selhává jeho snaha být cool.
Výměna Steva Rhoadse za Jeffersona D´Arcyho
V tomto případě šlo o velmi riskantní tah, který mohl narušit veškerou dynamiku sitcomu. Steve byl v podstatě normální člověk v nenormálním světě. Ambiciózní bankovní úředník, který se snaží být vzorným manželem a dodržuje standardy, které Al otevřeně ignoruje. Komika pak vychází z toho, že se Steve nechá Alem namočit do něčeho morálně pochybného, co poté musí žehlit u své upjaté manželky Marcy.
Jefferson tuto osu úplně otočil. Není snaživec, nýbrž profesionální flákač, gigollo nechávající se živit manželkou a nestydící se za to. S Alem si rozumí víc než Steve. Tím se ztratil původní kontrast „zodpovědný vs. nezodpovědný muž“. Teoreticky to mohlo seriál ochudit, protože zmizela postava, která reprezentovala běžnou střední třídu.
Nakonec to však fungovalo. Proč? Protože se celý seriál posouval stále blíže k absurditě. V pozdějších sezónách už svět Bundových nebyl karikaturou reality, ale skoro groteskou. Jefferson do toho stylu zapadal líp než Steve, který byl napsaný relativně realisticky. Díky této změně mohly být konflikty mezi Alem a Marcy ostřejší než dřív, nová dynamika byla i ve vztahu Jefferson a Marcy (ona kariéristka, on parazit) a Al s Jeffersonem mohli občas vystupovat jako komická dvojice. Jefferson vlastně posílil Alovu pozici, protože mu dal spojence. Steve byl někdy druhý rovný protihráč, zatímco Jefferson spíše katalyzátor gagů než soupeř, takže seriál mohl víc stavět na Alovi jako centru. Se Stevem byl humor víc o frustraci, sociálním trapasu a přešlapech slušného člověka, s Jeffersonem o cynickém spojenectví, absurditě a otevřeném výsměchu institucím, jako jsou manželství a práce.
Z dnešního pohledu je zajímavé, že seriály často po odchodu výrazné postavy slábnou, ale tady se stal opak – hodně diváků si spojuje „klasickou“ éru seriálu právě s Jeffersonem.
Rozšíření Alova světa
Jak se Ženatý se závazky postupně posunul od satiry manželství ke groteskní karikatuře amerického snu, tak výměna Steva za Jeffersona byla vlastně začátek druhé, silnější fáze seriálu. Kolem Ala Bundy se postupně vytvořil mikrosvět mužských spojenců. Jefferson byl první, kdo s Alem nevedl ideologickou válku, ale spíše si ním notoval. Tím vznikla mužská solidarita proti manželkám, více gagů postavených na společném cynismu a méně morální korekce, kterou představoval Steve. Nakonec přišel spolek NO MA´AM (Ne madam), který byl vlastně institucionalizovanou frustrací. Tady už seriál otevřeně přechází do absurdní roviny, kdy Al už není jen frustrovaný prodavač bot — stává se vůdcem směšné mužské sekty. Seriál už nestojí jen na rodině, ale rozšířil se mimo obývák Bundových. Al získal publikum i uvnitř děje. Má potlesk od studiového publika, ale má i vnitřní publikum - své kumpány, což zesiluje jeho pozici mytické postavy. Kdyby zůstal Steve a seriál dál držel relativně realistický kontrast, pravděpodobně by se vyčerpal. Místo toho se z něj stal kult. Pozdější sezóny jsou extrémnější, hlasitější, víc karikované a zároveň sebevědomější.
Shrnutí
Extrémy, kterých postupem času přibývá v charakterech postav, v zápletkách i v samotném pojetí sitcomu, zesilují veškeré kontrasty a tím i komediální potenciál. Publikum si postupně zvyká, že nic není normální, všechny reakce jsou přehnané a absurdní situace jsou pravidlem, nikoliv výjimkou. A ač se najde nemálo těch, co pro ně byl pozdější charakter tohoto sitcomu extrémem, právě tomuto posunu vděčí Ženatý se závazky za svou dlouhověkost a kultovnost.
Odkazy:
Alovi Bundovi už jsem se věnoval ve starším článku:
Ženatý se závazky na ČSFD
Ženatý se závazky na Wikipedii
Článek o seriálu na ČT24
Co dnes dělají herci ze seriálu
Rozsáhlý článek na Kinoboxu:
