Článek
Slušelo by se začít článek oním převařeným klišé o dětství bez mobilů a počítačů. Zde se však ocitáme v době ještě o trochu vzdálenější. Do osady Bullerbyn, kde se budeme setkávat s partou šesti dětí ze tří místních statků, dosud nedorazil ani automobilismus. Však také děti chodí každý den pěšky do školy do Storbynu, jenž zřejmě zrovna není, co by kamenem dohodil. A pokud jde o samotnou školu, jde o klasickou malotřídku a paní učitelka bydlí v místnosti přímo ve školní budově. Ale zase tak daleko v historii, abychom byli úplně bez civilizačních vymožeností, se zase nenacházíme. I když se obyvatelé Bullerbynu nejčastěji dopravují koňskými povozy, na silnici ve Storbynu už probíhá čilý automobilový provoz.
Bullerbyn je samota, kde jsou tři statky. Mellangärden, Sorgärden a Norgärden. V jednom z nich bydlí hlavní hrdinka Lisa se svými dvěma staršími bratry, v jednom Brita a Anna a v jednom Olle, jemuž posléze přibude malá sestřička Kerstin. Děti jsou v první části knihy ve věku asi od 7 do 10 let, v druhé části nám o dva roky zestárnou. V knize vystupují i rodiče těchto dětí, ale jde o prefabrikované postavy, které do děje nijak nevstupují, stejně jako čeledín s děvečkou. Jedinými výraznými dospělými typy jsou tak dědeček, jenž má vždy po ruce svůj povzdech „Achojojo“ doplněný vzpomínkou na mládí, a nevrlý alkoholem rozervaný švec bydlící na půli cesty. I tak můžeme snadno vydedukovat, že dospělý svět se zde stejně skládá jenom z úmorných zemědělských a kutilských prací, příprav na zimu, sušení, zavařování… Zkrátka a dobře, pokud by se autorka pustila do popisu (s vědomím, že děti jsou každé práce účastny), už by ten život Bullerbynu pro malého čtenáře možná tak lákavý nebyl.
Vypravěčkou příběhů je Lisa, spolu se sousedkou Annou nejmladší členka této party z konce světa. Nečekejte žádnou velkou akci, napínavá dobrodružství ani vyložené průšvihy, ale spíše banální příhody z dětských her, společenských událostí a oslav svátků, při kterých se dozvíte i mnohé ze života v oněch časech, kdy jste veškeré svoje potřeby nemohli vyřešit jedním zajetím do nedalekého supermarketu, ale museli jste hospodařit, dělat si zásoby na zimu, a pokud jste chtěli přece jenom něco koupit, bylo třeba poslat děti pěšky do nedalekého městečka do koloniálu, kterážto cesta jim zabrala několik hodin.
Bullerbynské děti jsou každopádně spokojené a šťastné a s radostí vyhlížejí každou možnost zažít něco nového. Výchova jejich rodičů je celkem liberální, takže když si děti vzpomenou, že pojedou na výlet na jezero nebo budou spát ve stodole, není žádný problém. Vypravěčka Lisa je spořádaným venkovským děvčetem, které už v 7 letech plánuje pokračovat v životním stylu svých rodičů ve svém rodišti, dokonce už vymýšlí stejný osud i pro všechny své kamarády, když už ve své fantazii dává dohromady páry (v jediné ze dvou možných variant bez příbuzenského křížení) i bullerbynské statky, kde budou tyto dvojice v dospělosti hospodařit. V kontrastu s touto slušňačkou je její nejstarší bratr Lasse, neformální vůdce celé bullerbynské party, neobyčejně vynalézavý kluk, který má vždy po ruce spoustu nápadů, jak si vystřelit ze svého okolí a stát se hlavním aktérem všech nápadů, které se mu rodí v hlavě. Skončí-li cokoliv, co podniká, fiaskem, nikterak se z toho nehroutí a udělá vše pro to, aby z toho vyšel v rámci možností bez ztráty důstojnosti. Co si budeme povídat, chcete ho za kamaráda, ať už tu knihu čtete jako malý, anebo ji jako dospělý předčítáte před spaním svému potomkovi. Zdobí ho též slušná výřečnost a vtip. V jeho stínu vystupuje Bosse, který takovou originalitou obdařen není, ale rád se čehokoli, co Lasse vymyslí, zúčastní. V dalším statku bydlí emočně labilní Olle, jenž se stejně jako radovat ze života dokáže i naštvat či urazit. A v posledním statku je pak úsečná Brita, která se zdá ze všech dětí nejrozumnější, a její mladší sestra Anna, která je jakousi méně uvědomělou kopií Lisy.
Když jsem knihu četl jako malý, vnímal jsem ji jako nekompromisní souboj mezi chlapeckým a dívčím světem. Ač byl Lasse velice vynalézavý v možnostech, jak si z holek vystřelit, trojice dívek vždy nekompromisně odhalila každé klukovské tajemství, s jehož existencí je Lasse s okázalou tajemností seznamoval. Objeveny tak byly skrýše v seně ve stodole, prolomeno bylo několik tajemství a vrcholem pak bylo odhalení tajemné skříňky mudrců. Popravdě řečeno, při současném čtení potomkovi před spaním jsem žádný takový konflikt nenalézal, jen mírné rozdíly mezi světem fantazie a uličnictví kluků a racionální rozumnosti holek. Ostatně, jak Lisa sama říkala: „Je zajímavé, že vždycky, když kluci vymyslí nějakou hru, tak jdou dělat něco zábavného, třeba lovit, zatímco my čekáme doma a uklízíme.“
Nemám přehled, jaké popularitě se Děti z Bullerbynu těší mezi současnými dětmi a zda se k nim vůbec dostanou, ale rozhodně jde o zajímavé nenáročné čtivo, při kterém se člověk dozví mnoho o tom, jak to v dětských partách vypadalo předtím, než do jejich světa (ale i světa dospělých) pronikly nejrůznější moderní vymoženosti. Radost z maličkostí, možnost mít jen to, co si člověk sám vyrobil, zařídil nebo ve své fantazii vymyslel. Protože svět sám o sobě a bez jakýchkoli hraček nabízí nekonečně možností k vyžití. A to je asi tím největším a zcela nadčasovým poselstvím této knihy.
Děti z Bullerbynu na Databázi knih:
Autorka Astrid Lindgrenová:
Galerie ženských osobností: Astrid Lindgrenová:
Rozbor díla: Děti z Bullerbynu
Děti z Bullerbynu. Sen mého dětství kdysi a sen mého mateřství dnes. No jo, stará láska nerezaví
