Článek
Ach dvojité. Za to, jak nádherné čtení to bylo a je, a ach taky proto, že knížka Děti z Bullerbynu patřila mojí sestře. Ač jsem tak nějak předpokládala sourozenecké znárodnění, nekonalo se. Kniha byla, je a bude její. No ještě dobře jsem dopadla, moje dcera nechce své knihy sourozencům ani půjčovat.
Jak jsem chtěla kojencům předčítat…
Knihu jsem tedy neměla. Ale můj příběh nekončí, kdepak. Tato má neukojená touha vlastnit tuto knihu měla pokračování. Coby nadšená prvomatka půlročního dítěte masírovaná bohulibou propagandou, že dětem se má číst, jala jsem se v půlroce svého prvorozeného dítěte Děti z Bullerbynu aktivně kupovat. Konečně já a můj nový rod budeme vlastnit rovněž onen skvost, jehož držení mi ve věku nezletilém nebylo souzeno.
Naivně jsem se domnívala, že budu své kojenecké a batolecí děti podvědomě kultivovat kvalitní četbou, nicméně nakonec jsme skončili u mnohem přízemnějších knížek, Děti z Bullerbynu putovaly na půdu a čekaly na svou chvíli. Na chvíli, kdy své děti seznámím s Literaturou s velkým L.
Konečně jsem se dočkala
A když jsme nedávno se sedmiletou, pětiletým a tříletou úspěšně přečetli Lottu z Rošťácké uličky vypůjčenou z knihovny, pocítila jsem, že čas nazrál. Sezam se otevřel, vlezla jsem na půdu. A pustili jsme se do Dětí z Bullerbynu. Nadšením tři metry do stropu sice mé ratolesti neskákaly, ale kniha se jim líbila. Je pravda, že pro dnešní děti (ostatně i pro většinu dnešních mladších dospělých) jsou určité pojmy, akce a situace totálně mimo mísu. Jednocení řepy třeba například. Nebo fakt, že rodiče nechají své sedmi, osmi a devítileté děti plavit se samotné kdesi po jezeře v pramicích. Ale pěkné to je. Ne že ne.
Bullerbyn mě ZASE dostal
I přes tuto neprovázanost s dnešní dobou a výchovou mě ovšem kniha opět a zase pohltila. Čím? Jak dětství kdysi bylo skutečně dobrodružné dětství. Což o to, i já mohu v Ostravě dětem připravit dobrodružné dětství, taková cesta MHD ve Vítkovicích také vyžaduje jistou míru odvahy, ale přeci jen mi ve městě chybí ta zemitá přírodní složka. Spojení s přírodou, zvířaty, manuální prací. A tak. Abyste mě dopře pochopili, jsem mírně nostalgická a velice sentimentální. Řekla bych, že dost sentimentální na to, že já takové dětství z 6. patra paneláku taky nikdy neprožila. Možná právě proto bych si to pravé nefalšované děství pro své poklady přála. Skály, pastviny, šplhání po stromech, seníky a tak.
No co se dá dělat. Kdysi jsem chtěla být Lisa, dnes bych ráda byla její matka. I když si tedy život plný zatápění, vyvařování a zavařování, praní kdoví v čem a kdoví jak, absolutně nedovedu představit, stejně jako to, že neexistuje žádný únik do virtuálního světa (a to v něm já osobně příliš času netrávím).
Bullerbyn stárne, ale uchovejme ho
Bullerbyn působí jak z jiné galaxie, pro generaci alfa možná i z jiného vesmíru. Ale i tak jsem za to, aby se tyto světové skvosty četly a četly a četly dokola. Protože když už ty naše děti nepustíme samotné prodávat třešně někde u cesty nebo lézt po nebezpečných skalách mimo náš dohled, ať si dobrodružství prožijí aspoň na papíře.
A pro ty, kteří dočetli až sem, mám malé překvapení.
Připravila jsem KVÍZ, jak dobře znáte Děti z Bullerbynu. Tak schválně.
