Hlavní obsah
Umění a zábava

Seriálové postavy s nadhledem: Komisař Corrado Cattani (Chobotnice)

Foto: Kojot

Seriál Chobotnice nabízí více postav, kterým se budu moci věnovat ve svých článcích. Dnes začneme tou, která je pro většinu českých diváků zosobněním celé série.

Článek

Legendární italský seriál Chobotnice nás totiž pozval do neúprosného světa mafiánských a politických propletenců tak syrovým způsobem, jak jen to bylo možné. A tak navzdory tomu, že od začátku jeho natáčení uběhly desítky let a dobové kulisy se postupně mění, čas seriálu neubral nic na jeho působivosti a autentičnosti přenositelné do dnešních dnů. Pamětníci si jej mohou pustit bez obav z toho, že by ohrozil jeho nedostižnost v jejich vzpomínkách. A věřím, že nový divák se od něj také neodtrhne. Je trochu záhadou, proč na rozdíl od takových Profesionálů není téměř vůbec reprízován.

Pro českého diváka je zosobněním Chobotnice komisař Corrado Cattani ztvárněný Michelem Placidem (s hlasem Jana Kanyzy). Ten byl ústřední postavou prvních čtyř sérií. Ale musím říci, že minimálně další dvě série s detektivem (nebo spíše agentem) Davidem Licatou ani v nejmenším nezaostávají.

V první sérii je zjevně ambiciózní komisař Corrado Cattani vyslán na Sicílii a jeho prvním úkolem je vyšetřit smrt svého předchůdce. Seznamuje se s místním prostředím, především pak místní smetánkou, mezi kterou jsou již na počátku naznačené nejrůznější zákulisní propletence za hranou zákona. Zatímco v práci jej sledujeme jako profesionála a zásadového muže zákona, v civilu cítíme, že něco vázne. Na Sicílii se stěhuje s celou rodinou, mezi partnery je však patrné pořádné dusno způsobené zřejmě dřívější nevěrou jeho manželky Elsy, která to od Corrada dostává jeho odměřeností pořádně sežrat. A jak tak jeho postavu sledujeme, můžeme se dovtípit, že to ani předtím neměla s tímto odměřeným sucharem asi úplně lehké a pro její povyražení, ať už jej hledala kdekoli, cítíme určité pochopení. Ač jsou v první sérii jeho protivníkem spíše lokální drogoví hráči, je evidentní, že ambiciózní komisař by raději rozpletl síť, která se za těmito postavami z ulice skrývá a která skutečně tahá za nitky zdejších skrytých společenských vztahů. Propletence do vyšších kruhů jsou v této sérii zatím jenom naznačené, i proto se setkáváme s poměrně přímočarou reakcí podsvětí. Unesou Cattanimu pubertální dceru a vydírají jej. Z úsečného komisaře - robota, kterým se nám Corrado doteď zdál být, se stává otec, který má strach o svou dceru, jejíž únos navíc tají před manželkou, která se od něho mezitím odstěhovala. Jak pracně předtím nabyl v novém prostředí respekt a získal své dosud netečné kolegy pro své záměry, o to snadněji a rychleji všechny zklame, když na povel plní všechny požadavky mafiánů a k úžasu kolegů uspokojených z toho, co se v minulém období podařilo, maří vyšetřování, které předtím sám inicioval. A přestože nakonec dosáhne dílčích úspěchů při vyšetřování i zatýkání, jeho angažmá zanechává nevratné následky, po kterých už jeho život nikdy nebude moci být jako dřív. Na závěrečných dilematech komisaře Cattaniho, která se týkají odplaty a její míry, vlastně zpětně pochopíme, proč do nás tvůrci v prvních třech dílech ládovali více „rodinného dusna“, než bylo zdánlivě nutné, a proč byl Corrado vykreslen právě tak, jak byl. Zde na konci se nám v sobě pere zlomený Corrado otec a komisař Cattani - co jsou pro něho paragrafy a nepřekročitelnost práva nade vše. Po skončení zůstává víc otazníků než vyřešeného. Ač by se nikdo nemohl divit osobní pomstě, on zvolí cestu paragrafů a práva, ač mu po předchozích zkušenostech musí být jasné, že to nemůže v žádném případě stačit. Kdo jednou nakoukl do předsíně toho, co se děje za pouličním děním v podsvětí, ten už nikdy nebude mít klid.

V druhé sérii zastihujeme zlomeného Cattaniho ve Švýcarsku, kde s manželkou Elzou pečují o zotavující se dceru která byla mafiá nejen vězněna, ale i znásilněna. Tato životní cesta však vezme nepřekvapivě tragický konec. V sérii jsme svědky toho, jak se Cattani infiltruje do mafie. Pro diváka bude asi těžko uvěřitelné, že by celá protřelá parta kolem Terrasiniho a Laudea otočce zásadového neústupného komisaře uvěřila, nicméně lze usuzovat, že u člověka, který prošel tím, co Cattani, může být naštvanost na zkorumpovaný právní a soudní systém větší než naštvanost na temnou stranu zákona, byť ta je původcem tohoto stavu. Ale předstíraný vztah k hraběnce Camastrové i přímluva jeho zkorumpovaného bývalého učitele Cannita (nyní již šéfa tajné služby, jenž marně doufá, že lze balancovat na obou stranách barikády) toto oslepnutí dokáže částečně odůvodnit. S určitou nevěrohodností této linie se tvůrci vypořádali tím, že Cattaniho nenechali hrát tuto hru dlouho. A ještě dřív, než shromáždí nějaké množství použitelných informací, se sám prozrazuje, když hraběnce Camastrové sám od sebe prozradí veškeré své motivace, neboť se mu i v oné infiltrace zvedá žaludek z ní, jejích "obchodních partnerů i ze sebe samotného. A do boje s mafií se pouští znovu otevřeně z jasných pozic protivníka. V závěru série pak má Corrado k dispozici seznam členů mafie, díky kterému se domnívá, že lze její členy snadno usvědčit a pozatýkat. Divák pak dostane lekci od advokáta Terrasiniho, který velmi racionálním způsobem zhodnotí význam tohoto seznamu v době, kdy je tajný a tudíž může být nástrojem vydírání, a v době, kdy je zveřejněn a kompromitující informace jsou pod nánosem zapomenutí už druhý den zcela bezcenné, natož aby vedly k nějakému zatýkání a zavírání. Dříve tak energického Cattaniho tak na konci druhé série nacházíme v ještě hlubší deziluzi než předtím.

S každou další sérií se dostáváme zase do o něco vyšší ligy. V té třetí se poprvé setkáváme s mafiánem Tanem Carridim, jenž postupně od Corrada převezme roli personifikovaného ztělesnění a vlastně i hybatele této série a kterému v budoucnu věnuji samostatný článek. Zde je zatím učedníkem protřelého bankéře. Po Corradovu boku se objevuje třetí partnerka, opět pochopitelně z prostředí, kterého se týká jeho vyšetřování. Tentokrát jde o bankéřskou rodinu Antinariů. Rozplétáme další chapadla chobotnice, tentokrát nahlédneme až na mezinárodní úroveň a poznáváme další neúprosná pravidla, včetně toho, jak racionálně přijme starý Nikola Antinari to, že o životě a smrti jeho syna, který se navzdory svému rodokmenu pro špinavé obchody moc nehodí, se dle logických zákonitostí rozhoduje jinde. V této sérii Cattani nejde tak přímočaře hlavou proti zdi, veškeré dění připomíná spíše šachovou partii, jejímž je pozorovatelem a do hry vstupuje tehdy, kdy to má skutečně smysl a skýtá to nějaký větší úlovek. Corrado už v této sérii není nekompromisním idealistou, ale spíše šachistou, který trpělivě sleduje hry na poli, na které nemá vliv, a čeká na příležitost střelit v pravou chvíli aspoň do části nervů, odkud se chapadla chobotnice ovládají.

Ve čtvrté sérii se s komisařem Corradem Cattanim rozloučíme. Samotný jeho představitel Michele Placido věděl, že z této životní role už se v životě nevymaní, ale chtěl dát aspoň šanci tomu, že ve své kariéře získá ještě další výrazné příležitosti, aby pro diváky nebyl navždy jen Corradem, a také tvůrcům seriálu bylo jasné, že při rychlosti, s jakou seriál po celou dobu likvidoval všechny kladné postavy, je přežití Cattaniho do čtvrté série úkazem na hranici sci-fi. Celá série se tak odehrává v atmosféře čekání na smrt. Vlastně to připomíná Vinnetoua a film Poslední výstřel, kdy jsme rovněž po celou dobu připravováni na to, co nevyhnutelně musí přijít. Sám Corrado několikrát zmíní, že svou blízkou smrt očekává a to, zda bude znovu něco podnikat ve svém marném boji, či v něm ustane, na tom nemůže nic změnit, neboť sám sebe obětoval už ve chvíli, kdy hada bosou nohou dráždit začal. Je však nucen sledovat počínání další z osudových žen Ester, jejíž cesta se začíná podobat té jeho. Motivace osobní pomsty ji přivede k infiltraci a také ona, stejně jako Corrado, své předstírání ukončí dříve, než by bylo záhodno, což však povede k tragickému konci. Corrado je tím, jenž se musí vyrovnat s faktem, že kolem něho umírají všichni, které přesvědčil pro boj za správnou věc. Přesto se mu podaří nahlédnout ještě hlouběji do zákulisních her, kde mu velcí hráči jasně naznačí, že je pro ně spíše drobnou překážkou nežli zásadním problémem. Konfrontuje se s velmi zajímavými protivníky v čele  Tanem Carridim, jenž vyrostl v hybatele veškerého dění, zdánlivě primitivním pouličním bossem Loutkářem nebo ušlechtilým sběratelem umění a o dost méně ušlechtilým sběratelem komromitujících materiálů na všechny lidi v důležitých pozicích Espinosou.

Corrado Cattani vnesl do našich 80. let trochu jiný typ hrdiny. Takového, který vlastně nikdy nevyhraje, ale navzdory všem ranám, které schytá, zůstává neústupným strážcem spravedlnosti, které nelze nikdy dosáhnout jako celku, ale čas od času lze chobotnici zasáhnout do citlivých míst. Nejsme svědky toho, kterak hrdina na konci dosáhne uspokojení nad tím, čeho dosáhl, ani zadostiučinění, že darebáci dostali na frak. Na počátku sami bojujeme s Cattaniho odměřeností, ale postupně procházíme jeho osudem a spolu s ním se učíme, jak to ve světě vlastně chodí. A seznamujeme se s nejrůznějšími typy hráčů na šachovnici dění v pozadí. A získané poznatky můžeme aplikovat i na současné dění, z něhož také vidíme jen výseče. Během posledních šesti dílů čtvrté série se tak s Catanim loučíme jako s člověkem, jenž je smířený s tím, jak věci na světě fungují, i s tím, že jako někdo, kdo nahlédl za dveře, nemá šanci na klidné dožití. Ale do poslední chvíle zůstává věrný svým zásadám, se kterými k nám na obrazovky vstoupil. Z vlastního přesvědčení i z důvodu poznání, že i v případě, že by od nich ustoupil, je jeho život dávno zpečetěn.

Na Chobotnici jsme se dívali už jako děti. Aspoň tedy ti šťastnější, které rodiče nestihli vyhnat od televize. A ač nebyla šance ji v dětské naivitě pochopit ani ve zlomku její šíře, neboť veškerá popisnost spočívá v jemných náznacích v dialozích (a pochopení některých niancí je dost náročné i pro dospělého diváka), marnost počínání Corrada Cattaniho byla patrná i pro naivní dětskou duši. Takže ač jsme Cattaniho všichni nezměrně obdivovali, při hrách ve školní družině jsme všichni chtěli být spíše mafiány. Protože ti byli vždy o krok napřed. Je zajímavé, že při hrách na indiány (viz výše zmiňovaný Vinnetou) nikdo padouchem být nechtěl. Což o tom, jak neradostné poselství Chobotnice přináší, vypovídá ze všeho nejvíce.

Odkazy:

Seriál Chobotnice na ČSFD:

Série článků o Chobotnici na Metalforever:

Mafie nebyla seriálem zrovna nadšena:

Představitel ústřední role komisaře Cattaniho:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz