Článek
Jak tak jezdím po republice, tak mé oči v každé vesnici spočinou na plakátovacích plochách, odkud se postupem času ztrácejí plakáty tradičních regionálních kapel, zatímco přibývají loga nejrůznějších celostátních gigantů. S přízviskem revival. V tomto článku se pokusím nahlédnout na problematiku revivalových kapel několika pohledy.
Kapely hrající hity tu byly vždy
Nejprve si vymezme rozdíl mezi revivalovou skupinou a kapelou, která hraje dejme tomu všeobecně žádaný repertoár, ať už máme na mysli nejrůznější šlágry či písně od známých kapel. V muzikantském žargonu jsou trochu zjednodušeně označované za „plesovky“ či „tanečáky“. Je třeba říci, že v českých zemích má dlouhou tradici hudba, která je určena k poslechu, tanci a kolektivnímu zpěvu. K tomu se hodí písně, které každý zná, které si mohou všichni společně zazpívat a u kterých vědí, jak si na ně skočit na parketu. Oproti meziválečným časům, kdy tanečním zábavám vládla dechovka, však došlo do dnešních dnů k určitému posunu. Kapelníci dechových kapel tenkrát často cestovali po republice, poslouchali jiné kapely a bedlivě sledovali, s čím pánové Vacek, Vejvoda či Machek, skladatelští vládci tohoto žánru, zase přijdou. Pokud tyto kapelníky zaujala nějaká písnička anebo došli k názoru, že by se i na jejich štacích mohla líbit, vyvinuli maximální úsilí k získání slov a notového záznamu (pokud noty nezískali, spoléhali ti nejgeniálnější dokonce na svůj sluch a paměť), pečlivě píseň nazkoušeli a doufali, že se na jejich vystoupeních chytne a jejich objevitelské úsilí nepřijde vniveč. Co je však důležité. Aby se nová píseň, kterou si kapelník ze svých cest přivezl, u publika chytla, musela být samozřejmě zahrána co nejlépe.
Dnešní situace je jiná. Zábavové kapely už neseznamují publikum s novými písněmi a nečekají, jestli se budou líbit, naopak hrají písně, které už jsou všeobecně známé a které už před nimi proslavilo rádio, televize či internet. Z toho vyplývá, že nároky na provedení těchto šlágrů už nemusejí být tak vysoké, protože co si budeme nalhávat, publikum na tyto akce primárně nechodí proto, aby uspokojilo svou uměleckou náročnost. Což nemyslím nijak zle, po pracovním týdnu se prostě chce každý jen pobavit. Tudíž známý popěvek podaný tak, aby byl poznán, často k zábavě a okamžitému štěstí stačí. Je samozřejmě na každém posluchači, zda se s takovým provedením spokojí a zda příště na kapelu půjde znovu. Ale kupříkladu nejrůznější svatební kapely a samohrajková dua to řešit nemusejí, protože dotyčný se v nejbližší době znovu ženit nebude a nějaká nová svatba se na obzoru vždycky objeví.
A jak se od toho liší revivaly?
Rozdíl mezi „plesovkou“ či „tanečákem“ na straně jedné a revivalem na straně druhé je zejména v marketingových možnostech. Kapela jmenující se „Hudebně zábavná skupina Lojzy Vomáčky“ nebo třeba „Vodníci“ si svou popularitu a další koncertní možnosti musí zpočátku přece jenom vyjezdit, pokud tedy v regionu poptávka výrazně nepřevyšuje nabídku. Revivalová skupina je zde ve výhodě. Může totiž využít marketingového potenciálu svých předobrazů, takže návštěvník je pak na koncert zván prostřednictvím plakátů s dobře známými logy Deep Purple, Kabát, Iron Maiden, Ozzy Osbourne, Tři sestry a podobně. Samozřejmě s přízviskem revival. Díky lákání na známé jméno se jim tedy od začátku otvírají větší možnosti. Je výrazný rozdíl, zda dá pořadatel místní akce na plakát logo výše zmíněné fiktivní skupiny „Bubáci“ nebo „Kabát revival“. Tímto tedy revivalová kapela získává výrazný náskok před jinými kapelami hrajícími převzaté písně. O náskoku před skupinami, které se pokoušejí prorazit vlastní tvorbou, snad ani není třeba hovořit. Známé jméno táhne a u publika, jež tyto akce navštěvuje, můžete často slyšet, že bylo na Kabátech, na Lucii, na Ajronech a podobně. Pořadatel zase dává prostřednictvím plakátu posluchači najevo, že na akci uslyší známé písně od známé kapely.
V případě těchto kapel asi nelze příliš často mluvit o výraznosti či osobitosti. Když příští rok přijede jiný Olympic revival než letos, nikdo z návštěvníků si toho ani nevšimne a na loňskou kapelu už si ani nevzpomene.
Co vede muzikanty k založení revivalové kapely?
Co vede muzikanty k tomu, aby založili revival? Odpovězme si nejdřív na otázku, proč se vůbec zakládají kapely. Ač to může vypadat jako generalizování, dá se říci, že existuje jen několik málo jedinců, kteří se rozhodli stát se muzikantem proto, že jejich nejvyšším cílem je napodobování oblíbeného umělce a hraní jeho songů. Nejčastější motivací k založení kapely je složit nějaké hity, vyprodávat stadiony a užívat si vše, co je spojeno s hraním v úspěšné kapele. Anebo to zažít aspoň v menším provedení. I jedinec, který je hnán nejupřímnější snahou prostě něco tvořit a po slávě nebaží, po nějaké formě uznání také nejspíše touží. Ale to se bavíme o muzikantech autorsky činných. Jak je to ale s autorsky nečinnými muzikanty, kteří ale působí v kapelách produkujících vlastní repertoár? Není snad jedno, zda hrají na pódiu písně svého spoluhráče anebo repertoár slavné kapely? Co je vede k tomu, že si vyberou složitější a méně vděčnou cestu? Odpověď je zřejmě taková, že i oni touží být součástí vzniku něčeho originálního, o čem mohou říci: „Tohle je naše kapela a toto jsme spolu stvořili.“
Mnoho začínajících kapel se v počátcích rozehrává na písních svých oblíbených kapel, ale obvykle jde jen o prvotní fázi, než se muzikanti vyhrají natolik, aby začali tvořit vlastní písně dle svých aktuálních schopností. Tady tedy zárodek revivalových kapel nehledejme. Ten hledejme ve chvíli ZLOMu.
Kdy dozraje čas k založení revivalu?
ZLOM může u muzikanta přijít bez ohledu na věk a zkušenosti. Dva příklady za všechny. Kapele, kterou parta s nadšením zakládala, se nedaří získat si stálý okruh fanoušků a koncertních příležitostí. Druhým příkladem je muzikant, který byl zvyklý hrát v úspěšné kapele, avšak ta z nějakého důvodu přestala existovat nebo její sláva skomírá nebo byl vyhozen, takže se hudebník po letech ocitá v pozici, kdy ztratí výdělek. V těchto případech přichází otázka: „Co dál?“
Existují jen tři důvody k založení revivalu:
1. Chceme vzdát hold své oblíbené kapele
Bohulibý důvod, u kterého mám ale značné pochybnosti, jestli je aspoň u procenta revivalových muzikantů důvodem skutečným. Těžko uvěřit tomu, že parta padesátiletých strejců je takovými fanatickými obdivovateli skupiny Kabát, že jí chtějí za každou cenu vzdávat hold. Těžko uvěřit tomu, že někdo, kdo se donedávna pokoušel prosadit se svou kapelou, najednou prozřel a zjistil, že smyslem jeho muzikantského života je vzdávat hold Ozzymu Osbournovi. U lidí aktivních v hudební branži lze očekávat poněkud širší posluchačský rozhled. Není pak zvláštní, že svůj revival mají pouze ty nejznámější a nejslavnější kapely z každého žánru? Pokud je v republice několik revivalů skupiny Metallica, proč se plakátové vývěsky nehemží také názvy jako Exodus revival, Anthrax revival, Megadeth revival, Death Angel revival? To přece také musí být oblíbené kapely každého thrashmetalisty. Metallica má sice určitý přesah své popularity, ale to hraje roli mezi náhodnými posluchači. Mezi aktivními metalovými muzikanty se popularita kapel Metallica a třeba Kreator či Overkill liší jen minimálně.
2. Peníze
Nenechte se mýlit, ani hraním v revivalu si nemusíte vydělávat nějaké horentní sumy. Avšak ta jistota, že nezůstane jen u cesťáku, tady vždycky je. Pořadatel nekupuje zajíce v pytli a vy mu vezete známou značku (i když není vaše) a všichni vědí, jak to asi bude vypadat. Finanční motivace je dominantní právě u té skupiny muzikantů, kteří byli zvyklí hrát ve známější kapele a už v ní nehrají anebo její popularita klesla na takovou míru, že její aktuální existence už je ve stínu její dřívější slávy jen utrpením. Takto obvykle vznikají revivaly tuzemských kapel, přičemž zakladatelé při domlouvání svých prvních koncertů využijí svých kontaktů z bývalých kapel.
3. Aspoň trochu toho uznání od lidí
Častý a o něco upřímnější důvod. S vlastní kapelou to nejde, a tak se revival stává jedinou možností, jak ty lidi před pódiem mít, vydělat si víc než na benzín a vytáhnout se před holkama či kamarády s kytarou. Najednou je všechno snazší, koncerty se snáze domlouvají a lidí, pokud se revival trefí do aktuálního vkusu, také chodí více.
Výhody hraní v revivalové kapele
- výdělek nad rámec cesťáku (oproti dřívějším ztrátám)
- snazší domlouvání koncertů
- koncerty už si zpravidla nemusí kapela zařizovat od A do Z sama
- zvyšuje se pravděpodobnost hraní na akcích, kde je účast publika zaručena (večírky, městské slavnosti)
- i na samostatné koncerty přijde více lidí
- lidi znají písně, které se hrají, o koncertní tutovky je tedy postaráno
- odpadají hádky v kapele při skládání a prosazování nových skladeb, nemluvě o aranžích
- není třeba shánět peníze na natočení CD
- odpadá 90 % marketingové práce
Nevýhody hraní v revivalové kapele
- muzikant si nevybuduje vlastní osobnost (nikdo si jej nezapamatuje, a když pořadatel pozve za půl roku jiný Deep Purple revival, je to úplně jedno, nikdo to nepozná, muzikant je pro návštěvníky jen anonymním pěšákem na jeden večer)
- muzikant po sobě nic moc nezanechá, nic není staršího než právě skončený koncert revivalové skupiny
- potlesk publika vlastně patří ve skutečnosti někomu jinému
- despekt muzikantských kolegů, možno se (někdy i oprávněně) utěšovat, že jde o závist
- čtení článků, jako je tento
Pořadatelský pohled
Pořadatelé jsou často podobnými nadšenci jako muzikanti, jelikož organizování koncertů regionálních kapel je činností riskantní. Těžko se tedy divit, že v situaci, kdy jsou lidé ochotní platit za falešné Queeny nebo Kabáty, přizpůsobí nabídku poptávce.
O poznání horší je situace, kdy se revivalové kapely objevují na festivalech. Nemám teď namysli festiválek na parketu za vsí, kdy po celodenním programu přichází večerní vystoupení revivalové kapely, které se stává jakousi náhražkou zábavy s hudbou pro každé ucho, ale situaci, kdy se revivalové kapely objevují běžně v lineupech festivalů a městských slavností vedle zaběhnutých jmen na scéně (v ještě horším případě pak dokonce bez nich).
Posluchačský pohled
Proč lidé na revivaly chodí? Pokud jde o českou agroscénu, pak je důvodem znalost písní. Motivace lidí, kteří přijdou na Lucii revival nebo Kabát revival, je stejná, jako když se jdou pobavit na jinou libovolnou kapelu hrající písně, které znají. Potkají se s přáteli, dají pár piv, klobásu, společně si zazpívají. Stejnou motivaci má i pořadatel, který potřebuje něco, na co lidi určitě přijdou a u čeho se budou bavit. O něco méně už chápu někoho, kdo jde na revival Pink Floyd třeba do O2 arény.
Kvalita jednotlivých revivalů - má smysl ji řešit?
„Ale tenhle revival je fakt dobrej, není jako jiné revivaly.“ Také už jste to někdy slyšeli? Bezpochyby je dobře, že když už se někdo rozhodl pro napodobování, dělá to aspoň dobře. Lze do určité míry ocenit, že někdo skutečně umí zahrát skladby jako originál a v kulturáku či na venkovním parketu vytvoří iluzi velké stadionové šou. Toto se třeba daří dvěma nejznámějším tuzemským revivalům skupiny AC/DC. Na druhém konci kvalitativní stupnice pak jsou kapely, které jsou spíše seskupeními, co přišla zahrát na zábavku něco málo songů od kapely, jejímž revivalem mají být.
Závěrem
Ať je to jak chce, revivaly v podstatě navazují na to, jak to u zábav k poslechu a k tanci chodilo vždycky. Provozování muziky bylo vždy v maximální míře o tom, že zahrajete lidem písně, které mají rádi. Paradoxně je tak historickou výjimkou spíše to období, kdy byli řadoví návštěvníci koncertů lační po tom, že jim kapely hrály vlastní tvorbu. Právě tímto obdobím jsem odkojen já, takže se musím přiznat, že představa, jak platím vstupné na revivalovou kapelu a následně si užívám koncert a vzhlížím k muzikantům, je pro mě trochu absurdní. Jak ale vyplývá z uvedeného, a nemyslím to nijak ironicky, vzhledem k historickým konotacím jsem tu ten divný spíše já.
