Článek
Částečně to chápu a mají to tak asi všechny rodiny. Ale někdy to bylo až přespříliš, a proto jsem dneska na tuto větu silně alergická. Člověk si přeci potřebuje občas nahlas zanadávat, když se mu něco nedaří a opravdu se předtím nebude rozhlížet, zda není za tújemi podél plotu schovaný jeden ze sousedů. Ani nemám zapotřebí se bavit se svou rodinou pouze za zavřenými dveřmi a pouze mezi čtyřmi stěnami doma. Nevidím problém v tom, že si můžeme o tom, co bylo nového, promluvit na zahradě. Od toho přeci ta zahrada je. Aby se na ní trávil čas, a ne mlčky, ale vesele, živě, družně, přátelsky.
Stejně tak nechápu, proč někteří lidé svým přátelům a známým lžou jen proto, aby se blýskli, kdo má chytřejšího syna/dceru či vnuka/vnučku. Pochlubí se, když Tonda začne chodit už v 10 měsících, ale o tom, že už mu budou 3 roky a stále nechodí na nočník, to už ne, a když se jich i někdo na to výslovně zeptá, tak radši lžou. Stejně tak se pochlubí, že Maruška studuje vysokou školu, ale když se někdo ptá, jak se jí tam daří, tak odpoví, že výborně, i když třeba sotva proleze nebo dokonce opakuje ročník.
Proč to dělají? Proč si navzájem lžou? Protože se za to stydí? Aby vypadali lépe? Život snad není pouze o úspěších, ale obecně o cestách a rozcestích. A ne každá cesta vede někam dál. Některá končí jako slepá ulička, ze které se musíme vrátit a hledat ten správný směr. Nikdo není dokonalý, tak proč má někdo potřebu se vyžívat v cizím neštěstí a říkat věty typu „To mně by se nikdy nestalo“. Ano, možná by se jim toto nestalo, ale zase se jim stalo něco jiného, o čem mlčí. Proč blízcí lidé nejsou k sobě upřímní a nebaví se jak o věcech příjemných, tak i o těch méně příjemných? Pokud to jsou dobří přátelé, tak by naopak mohli třeba poradit a ne roznášet drby. A pokud to dobří přátelé nejsou, tak proč s nimi trávit čas přetvařováním? Buď mě má někdo rád takovou, jaká jsem, i s mými chybami a vadami na kráse, anebo nemá, a pak není o čem se bavit.
Mně když se něco nelíbí nebo když potřebuji něco nutně probrat, tak rozhodně nekontroluji, že mám zavřená všechna okna a dveře, aby náhodou někdo něco nezaslechl. Nemám potřebu se nějak kontrolovat. Stejně tak jako mě nezajímá soukromý život mých sousedů, tak předpokládám, že ani můj je nezajímá. A i kdyby cíleně poslouchali, tak mně je to jedno. I oni nejsou neomylní, i když se tak třeba tváří, jak se jim nikdy nic podobného nestalo.
Někdo zachází dokonce tak daleko, že kvůli cizím lidem a jejich názorům přestává být sám sebou. Nevezme si odvážnější oblečení, protože co by tomu řekli lidi. Nevěnuje se svému oblíbenému koníčku na zahradě, protože je bizarní, a co by tomu řekli lidi. Tajně se schází se svým novým přítelem mimo domov, protože co by tomu řekli lidi, že ona má zase nového chlapa a tak bych mohla pokračovat donekonečna.
Abych to uzavřela. Zamyslete se někdy nad svým chováním. Buďte k sobě upřímní, neradujte se z cizího neštěstí, nešiřte drby, ale naopak buďte si oporou v časech dobrých i zlých. Nepomlouvejte nikoho za zády, ale řekněte mu to na rovinu do očí. Nebuďte lhostejní k cizímu utrpení, ale pomozte, když je někdo cizí v nouzi. Nikdy totiž nevíte, kdy vy jednou můžete potřebovat od cizích pomoc.
