Řešení pro zvýšení porodnosti existuje a je velmi jednoduché. Jsme na to ovšem připraveni?

Letos se předpokládá nový „rekord“, kdy počet narozených zřejmě nepřekročí ani hranici 75 000. Čím to je a jak pokles zastavit jednou provždy?

Na internetu se všude můžete dočíst názory jiných lidí, obvykle generace babiček a dědečků, někdy dokonce ještě rodičů, kteří mají již dávno své děti dospělé, jak jsou dnešní mladí sobci, jak si jen chtějí užívat, jezdit po světě, a proto nezakládají rodiny. Je tomu ale skutečně tak? Já tomu zkrátka nevěřím. Vidím problém někde docela jinde.

V odbornějších článcích zase čteme, že je to obecně globální problém všech vyspělých civilizací a že za strmý pokles může převážně zvyšující se životní úroveň, protože je tento jev viditelný právě u všech rozvinutých států, kde se žije dobře. Ani toto není úplně pravda.
Respektive ano, nepopírám, že tato podobnost je čistě náhodná, ale není to tak, že automaticky zvyšující se životní úroveň způsobí pokles porodnosti.

Zvyšující se životní úroveň způsobí pouze to, že člověk je více vzdělaný, více rozvíjí svůj osobní potenciál, tudíž daleko více přemýšlí o své budoucnosti, s čímž přirozeně souvisí i založení rodiny. Tento člověk totiž myslí i na životní úroveň svých dětí dopředu, a proto tu nastává spíše plánované rodičovství než bezmyšlenkovité založení rodiny jako u méně rozvinutých států, kde je porodnost naopak vysoká, protože jim je v podstatě jedno, zda děti dokážou zaopatřit, jelikož tak dalece tamější jedinci vůbec nedohlédnou, ba naopak.

Rodí se tam většinou mnohem více dětí z několika důvodů:

1) Nulový sociální systém - ve většině rozvojových zemí neexistuje žádný důchodový systém. Lidé si tak obvykle pořídí více dětí, doufajíc, že některé z nich se o ně skutečně na stáří postará. Čím více, tím lépe.

2) Vysoká úmrtnost novorozenců a malých dětí - málo tamějších dětí se skutečně dožije dospělosti. Bohužel takovým rodičům vůbec nedochází, že zvýšením porodnosti se jev nevymýtí a chudoba se pouze více prohloubí.

3) Velmi omezené možnosti a přístup ke vzdělání - tento bod vlastně souvisí se všemi předchozími body. Tím, že nejsou tamější lidé vzdělaní, tak se rozhodují na základě svých vlastních pocitů a spíše biologických pudů, než na základě rozumu. Ženy nevidí, jak je tam venku svět velký, takže jsou v područí svých mužů a často až doslova otrokyněmi nejdříve svých vlastních rodičů a později svého manžela. Obstarávají domácnost, pole, zvířata a děti. To berou jako svou primární úlohu a víc od života nechtějí, protože vlastně ani nevědí, co všechno jiného jim může nabídnout, když nikdy nic z toho tam venku skutečně nezažily. Někde dokonce ani nemohou bez manžela opustit dům, ani se setkávat s jinými lidmi, obzvláště s jinými muži. Jsou tak doslova uvězněny doma a jejich jediným rozptýlením z tohoto nekonečného kolotoče domácích prací a péče o dobytek je vlastně to dítě.

4) Velmi malá až nulová práva žen - s tím souvisí i předchozí bod. Ženy mají v rozvojových zemích omezené právo na vzdělání, někdy dokonce vůbec žádné. Někde nemohou vykonávat běžné zaměstnání jako muži či mají zakázáno volit. To jsou velmi smutná data.

5) Náboženské důvody - někde náboženství zakazuje jakékoliv ochranné pomůcky proti početí, protože sexuální akt by podle víry měl vždy směřovat ke zplození nového života, jinak je takový akt považován za hříšný, pekelný, hodný potrestání. I takové názory ještě dnes můžete u silně věřících jedinců stále slyšet i v naší menšinové populaci. A dokud se náboženství bude ubírat tímto směrem, nikdy ke zlomu nedojde.

Vraťme se ale na začátek, proč vlastně ženy nechtějí rodit. Cestování, koníčky, nedostatek financí hrají až podružnou roli. Skutečný důvod, proč ženy nechtějí rodit, vidím jinde. Nechtějí totiž přijít o svou svobodu, své postavení, svou nezávislost.

Když přijde na svět dítě, je to vždy žena, kdo musí opustit svůj předešlý život a všeho se vzdát na úkor toho dítěte. Je to žena, která dá bye bye své předešlé práci a nastoupí na mateřskou. Je to žena, kdo se nakonec ocitne tímto rozhodnutím a zcela dobrovolně v dočasné chudobě, protože její mzda je nenávratně pryč a na konci mateřské, kde se to ještě dá, protože pobírá zhruba 60% svého předešlého výdělku, nastupuje rodičovská, která znamená doslova strmý pád na dno, protože z dosavadní, dejme tomu třeba průměrné mzdy, která pro rok 2025 činí 48 295 Kč hrubého (přibližně 38 017 Kč čistého) nebo z mediánové mzdy, která je více vypovídající a jež činí pro tento rok 42 901 Kč hrubého (přibližně 34 044 Kč čistého) klesne její příjem díky mateřství na částku kolem 10 000 Kč měsíčně v případě ještě starého rodičovského příspěvku (celková suma 300 000 Kč na 3 roky, maximálně 4 roky čerpání) nebo v případě nového rodičovského příspěvku na 11 291 Kč měsíčně (celková suma 300 000 Kč na maximálně 3 roky čerpání).

To opravdu nevypadá pro ženy příliš lákavě. Není to o tom, že by ženy nechtěly rodit vůbec, ale nechtějí se toho všeho, co taková dlouhá budovaly jen tak zahodit přes plot a dobrovolně vstoupit opět do nejistoty. Najednou se z nich stávají opět ty křehké a závislé bytosti, které nejenže musí jejich manžel či partner živit, protože uznejte sami, že z 10 000 Kč či 11 000 Kč dneska člověk nevyžije ani sám, natož s dítětem, tak i přijdou o svou svobodu, protože se musí 24/7 starat o své dítě. Už si zkrátka nemohou dělat co chtějí a kdy chtějí. Už je tu i ten malý uzlíček, který mámu potřebuje a bude to tak trvat ještě dlouho.

U mužů se většinou nic moc po narození dítěte nemění. Otcové stále chodí do práce, stále se mohou setkávat se svými přáteli i pěstovat nějakého koníčka. Nikdo se jich aktivně neptá, když vyrazí ven mezi lidi sami, zda mají zařízené hlídání. Doma sice valná většina z nich už svým partnerkám a manželkám vypomáhá, ale ne na plný úvazek, jak by to mělo být. Stále se společnost dívá na muže, kteří občas „pohlídají“ své dítě, jako na hrdiny. Už to slovo pohlídat, které se běžně používá, zní docela hrozně. Je snad otec chůva? Ne, je přeci taky rodič, stejně jako matka. Tedy z logiky věci by se měl přeci o své dítě plnohodnotně postarat rovným dílem, stejně jako matka.

Otec, který veze kočárek, je pro společnost hrdina a matka, která nastoupí v roce dítěte do práce je sobecká kariéristka, která by nejlépe ani žádné dítě mít neměla, když ho hned „odloží“ do jeslí či dětské skupiny místo toho, aby o něj laskavě pečovala minimálně do 3 let 24/7 a ještě byla vděčná za to, že jí to tento stát vůbec umožňuje. Je to ale skutečně pro české ženy taková výhra? Data říkají přesný opak, porodnost klesá.

Problémem a hlavním důvodem, proč ženy nechtějí rodit je příliš dlouhá rodičovská dovolená. S každým dítětem musí být žena doma 3 roky, než může nastoupit do školky. To jsou ale pro ženu na 3 roky přerušené společenské styky, zaměstnání, dochází k odložení vlastních životních cílů, ke vzdání se svobody, vzdání se v podstatě sebe sama. Některé ženy pak bohužel tyto roky vnímají dokonce jako 3 ztracené roky života, což je velmi smutné takové věty slyšet.

Ano, žena může své dítě třeba v roce odložit do nějaké dětské skupiny. Je to ale pro samotné dítě žádoucí? Většina žen si to uvědomuje, a proto tuhle možnost zvažuje až na posledním místě. Za prvé je taková soukromá dětská skupina drahá, jesle ani nezmiňuji, protože nejsou příliš kapacitně dostupné, za druhé si je ta žena vědoma, že její dítě ji potřebuje a nechce přijít o ty nejdůležitější pokroky v jeho životě: první krůčky, první věty, první usednutí na nočník. Toto všechno si většina žen uvědomuje, a proto dobrovolně podstoupí tříleté domácí vězení ve prospěch svého dítěte, protože je pro většinu žen jejich dítě nade vše. Ty, co třeba už po roce nastoupí do práce ve skutečnosti nejsou kariéristky, jak je mnohými předkládáno a vyčítáno. Povětšinou se jedná o ženy, které nemají na výběr. Jsou to totiž většinou ženy, které partner/manžel opustil a které zůstaly na výchovu dítěte samy. A proto, že z 10 či 11 000,- se opravdu ve dvou vyžít nedá, nemají v podstatě na výběr a musí nastoupit do práce takto brzo, aby byly vůbec schopné sebe i své dítě uživit samy. Ne vždy se jedná o ženy, které zplodily dítě Bůh ví s kým. Velmi často se jedná i o dlouhodobé vztahy, které ale přesto zkrachovaly.

Takže místo neustálé kritiky směřované primárně k ženám bychom se měli my všichni hluboce zamyslet, jak to udělat lépe, aby se žena takto necítila. Protože většina žen ne že by nechtěla děti či se stát matkami obecně, ale ony se právě nechtějí vzdát svého předešlého života, a proto rodičovství odkládají, což je za mě velmi pochopitelné. Proto se. většina žen „obětuje“ pouze jednou, což k zachování zdejší populace skutečně nestačí . A řešení tu je a je dokonce velmi jednoduché. Jenže chceme ho opravdu slyšet?

Skutečným řešením je rozdělení mateřské a rodičovské povinnosti mezi matku a otce. Fakticky rozdělit mateřskou a rodičovskou dovolenou, tedy celé 3 roky, na půl a první polovinu, tedy rok a půl by logicky připadal na matku, druhý rok a půl zase na otce. Oba by se podíleli na výchově svých dětí stejnou měrou, oba by na chvíli přerušili svůj dosavadní život, své zaměstnání, kontakty, ale každý z nich pouze na poloviční dobu.

V takovém případě by zároveň oba v očích zaměstnavatele znamenali stejné riziko odchodu na rodičovskou dovolenou, tudíž by už nedocházelo k diskriminaci matek malých dětí a žen v plodném věku obecně, protože riziko odchodu z práce kvůli mateřství a rodičovství by rázem bylo pro obě pohlaví stejné, což by nejen pomohlo vyrovnat možnosti na pracovním trhu pro ženy, ale zároveň by to i logicky mohlo vést ke zvyšování mezd u žen, takže i propast u výdělků mezi ženami a muži by se postupně zmenšovala.

Je tu ovšem i druhé řešení, které by dávalo ještě mnohem větší smysl než to první, které je ale ještě o mnoho hůře proveditelné. Tím by byla práce na poloviční úvazek pro oba. Jinými slovy, v podstatě nikdo by se nemusel úplně vzdát svého předchozího života kvůli dítěti. Oba rodiče by pracovali na poloviční úvazek a v roli pečovatele by se střídali. V době, kdy by byl jeden doma s dítětem, by byl druhý v práci, a naopak. Oba by se tak pravidelně v péči o dítě střídali.

Tento model by navíc podpořil i ekonomický růst, protože by rázem z pracovního trhu nevypadlo tolik žen v produktivním věku mezi 18. a 45. rokem kvůli rodičovské dovolené na několik let, jako je tomu nyní. Ostatně v zahraničí, kde se ženy vrací do práce mnohem dříve, je to standardem. Tyto ženy pracují ve valné většině pouze na částečný úvazek, když jsou děti malé a o plný úvazek si řeknou v podstatě, až když děti odrostou. U nás to běžné není a většina žen po nástupu děti do mateřských škol musí stíhat všechno: péči o děti, domácnost včetně vaření a pak i práci na plný úvazek. Nedivme se, že se do toho mnohým ženám nechce dělat moderního otroka a tvářit se u toho ještě spokojeně a blaženě. Kdo by taky chtěl.

Další výhoda tohoto modelu by byla i ve finanční stránce pro rodinu. I nadále by se vyplácel rodičovský příspěvek jako nyní, ovšem žena by měla i nějaké své vlastní vydělané peníze a nebyla by tolik finančně závislá v tomto životním období matky na muži. Zároveň i pro otce by to byla velká zkušenost, protože mnoho z nich si stále myslí, že rodičovská je skutečně dovolená a péče o děti a domácnost je velmi jednoduchá a je vlastně výhrou. Mnoho z nich by po takové skutečnosti otevřelo oči a i po skončení rodičovské dovolené by ženě automaticky více pomáhalo i poté, protože děti tu stále budou, myčka se sama nevyskládá ani nenaloží, prádlo se samo nevytřídí, pračka se sama nenaplní, vyprané prádlo se samo nepověsí, uschlé prádlo se samo nevyžehlí, jídlo se samo neuvaří, podlaha se sama nezamete ani nevytře, koberec se sám nevysaje ani okna se sama neumyjí.
Domácnost přeci obývají dva dospělí a troufám si říct, že snad i rozumní lidé, kteří jsou schopni a ochotni se domluvit. Nebo snad ne? Ženy už dávno chodí do práce stejně tak jako muži, takže nevidím důvod, proč by domácnost a péči o dítě měly obstarávat pouze ony. Ženy mají přeci taky svůj osobní život stejně jako muži. Tak neměli by se i muži podílet na chodu domácnosti a péči o děti rovným dílem?

Já pevně věřím, že když se mladé ženy nebudou cítit dítětem tak svázané a zahnané do kouta, tak budou na mateřství pohlížet zcela jinak. Doba se změnila, okolnosti a možnosti se taktéž změnily, tak neměli bychom se změnit i my všichni a pohlížet na budoucnost zcela odlišně? S nízkou porodností se potýkají v podstatě všechny rozvinuté země, není to jen problém České republiky. Můžeme to být ale právě my, kdo bude průkopníkem v této oblasti a být tak příkladem pro ostatní země.

Zvyšování rodičovského příspěvku nutně nepovede k automatickému zvyšování porodnosti, to je nutno si uvědomit. To, že děti potřebujeme, je taky fakt. Teď nehovořím pouze o důchodu, přestože se stále k jeho vyplácení používá průběhový systém, který je za mě velmi špatný a pouze odsouvá problém do budoucnosti a odnesou to ve finále ti nejmladší z nás, ale mladé potřebujeme především na skutečný chod státu. Potřebujeme zdravotní personál, policisty, hasiče, pečovatele, ale i bankéře, účetní, učitele, dělníky, pekaře, opraváře, zedníky, pokrývače, řezníky, kuchaře, zemědělce, popeláře aj. Všechny profese jsou potřebné, a na to, aby je někdo vykonával, musí taky někdo nový přijít na svět, protože populace nehorázně stárne a může nastat totální kolaps, když nebudou přicházet na svět děti. Není to jen o důchodech, jak tu mnozí píší.

Aby nakonec Afrika nebyla jedinou naší spásou, protože tam je přesně obrácený problém, a to velmi vysoká porodnost, s čímž se pojí vysoká chudoba a hladomor. Pokud chceme mít Českou republiku stále převážně českou, musíme pro to něco udělat my všichni a každý by měl začít u sebe. Ne jen neustále kritizovat ostatní a přirovnávat je k sobě, že když jsem to já sama zvládla se třemi dětmi, tak to zrovna tak mohou zvládnout i ostatní. Na to skutečně nikoho k rodičovství nepřilákáte, ale naopak odradíte.

Přilákáte je na rovnováhu mezi osobním životem, rodičovstvím a pracovním životem. O více dětech začnou lidé přemýšlet, pokud nebudou mít dojem, že dítě je v životě překážkou, že dítě je brzdí v osobním rozvoji a že dítě je vnímáno i celkově společností jako nežádoucí. Je důležité rodiny podpořit. Vytvářet více pracovních míst na částečné (ideálně pouze poloviční) úvazky, více se zapojovat do chodu domácnosti a výchovy dětí (zejména tatínkové, ale i širší rodina) a být zase skutečně rodinou, jako tomu bylo kdysi.
Vždyť dříve se i babičky a dědečkové, tety a strýcové podíleli na hlídání rodinných potomků, stejně tak jako vnukové či vnučky, synovci i neteře se pak později v dospělosti podíleli spolu se svými rodiči na péči o své starší prarodiče, bylo to naprosto běžné.

Proč už tato praxe vymizela a každý se chce starat jen sám o sebe? Neprospívá to nikomu. Lidský druh je z biologického hlediska komunitní, stejně jako primáti. Když si vypomůžeme navzájem, tak to bude pro všechny snazší.

A život bude směřovat zase tím správným směrem, ze kterého jsme se nyní odklonili.

Článek je primárně sepsán na základě vlastních zkušeností, prožitků, dojmů, pocitů i svědectví ostatních žen v mém okolí, které se aktuálně ocitají na mateřské či rodičovské dovolené nebo které rodičovství v brzké době plánují.

Kurzy.cz. Výpočet čisté mzdy v roce 2025 - online kalkulačka [online]. Použito. [14. 12. 2025] Copyright © 2000 - 2025 Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o. Dostupné z: https://www.kurzy.cz/kalkulacka/vypocet-ciste-mzdy/?gad_source=1&gad_campaignid=201291740&gbraid=0AAAAAD_MHvichrJIdss62pliNhnNccAqO&gclid=Cj0KCQiA6NTJBhDEARIsAB7QHD1p37qNATPn6rgyz3A3KltMkRwR_sjYLuR-blY4ve1KbnaTgwBzPFQaAteYEALw_wcB

NĚMEČKOVÁ, Michaela. ŠTYGLEROVÁ, Terezie. Porodnost spadla na historické minimum [online]. Aktual. [16. 06. 2025]. © Český statistický úřad (ČSÚ) | 2025. Dostupné z: https://statistikaamy.csu.gov.cz/porodnost-spadla-na-historicke-minimum

LÁZŇOVSKÝ, Matouš. Odhady se ošklivě pletou. Novorozenců ubývá rychleji, než všichni čekali [online]. Aktual. [10. 12. 2025]. Copyright © Seznam Zprávy, a.s. Copyright © Seznam.cz, a.s. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-odhady-se-osklive-pletou-novorozencu-ubyva-rychleji-nez-vsichni-cekali-293457