Kdo je střední třída?

Ačkoli nenavštěvuji maminkovské portály často, náhodou mi vyskočil příspěvek na mé domovské stránce prohlížeče od jedné maminky s názvem „Finance střední třídy, další dítě?“

Po přečtení všech komentářů mě zarazilo, jak se tato za mě nevinná diskuze velmi rychle zvrtla v doslova hon na čarodějnice, kdo je a kdo není střední třída, a jakým způsobem tato diskuze dál vygradovala, i když se zakladatelka vytratila.

Pojem střední třída jasně definovaný není. Co odborník, to vlastní názor. Záleží i na oboru, ze kterého se na střední třídu nahlíží.

Z ekonomického hlediska se odborníci nejčastěji shodnou na tom, že se jedná o domácnosti s příjmy 75% až 200% mediánového příjmu. Jiné ekonomické definice se více než na příjem zaměřují na další ekonomické faktory: platební schopnost, nemovitosti, majetek, auto, možnost alespoň jednou za rok si dopřát luxusní dovolenou, zajištění na stáří, pasivní příjem, investice apod.

Sociální definice naopak vyzdvihuje více ty nemateriální charakterové rysy jako např. důraz na vzdělání, životní styl, finanční gramotnost, inteligenci, všeobecný přehled, politický rozhled, snaha se celoživotně vzdělávat, širší možnosti uplatnění na trhu práce, celoživotní vzdělávání, důraz na ekologickou udržitelnost, umět pracovat s informacemi, kritické uvažování aj.

Dle současných měřítek by se dalo říct, že společenské třídy tu byly od nepaměti. Již v raném středověku byly lidé rozdělováni do 2 základních tříd: na šlechtu a poddané. S vývojem řemesel a obchodu ve městech se vytvářely cechy a jejich členy lze považovat za první podnikatele, obchodníky, tedy za středověkou střední třídu. Byli to lidé, kteří měli sice majetek, avšak ne původ, větší společenský a politický vliv či vzdělání srovnatelné s vyšší třídou.

V novověku díky vědecko-technické a průmyslové revoluci došlo k oslabení vyšší třídy či v některých státech jako např. v tehdejším Československu dokonce ke svržení vyšší třídy a začala se formovat silná dělnická třída.

V komunistickém pojetí nic jako střední třída neexistuje. Karel Marx vysloveně společenské třídy jasně nedefinoval, ale rozlišoval společnost na vykořisťovatele a vykořisťované, dále používal termíny jako proletariát (dělnická třída) a buržoazie (třída kapitalistů).

Já osobně si myslím, že mnohem důležitější než příjem jsou právě výdaje. Ono je zcela něco jiného brát mzdu 50 000,- třeba v Lipové a něco jiného v Praze. Pokud někdo platí nájem nebo hypotéku 25 000,-, tak mu z těch 50 000,- rázem polovina peněz zmizí a není to nic moc. Když naopak někdo bere řekněme 40 000,-, ale bydlení má splacené, opravené a není třeba žádných větších investic, tak si tento člověk žije vlastně daleko lépe, než ten, který bere 50 000,- a platí nájem nebo hypotéku.

Už dávno neplatí, že by výdaje ve všech městech či krajích republiky byly stejné jako tomu bylo dříve. V Praze obecně máte mnohem dražší třeba nemovitosti, jak co se týče kupní ceny, tak i pronájmu. Na hranicích s Německem jsou zase vyšší ceny spotřebního zboží, i když mzdy tomu vůbec neodpovídají.

Každý si představí pod důstojnou mzdou něco jiného. Pro někoho je to oněch 50 000,-, jinému může stačit 40 000,- a někdo jiný by nešel pod 80 000,-.

Proto si myslím, že nejlepším ukazatelem není příjem, ale právě výdaj, potažmo rozdíl mezi příjmem a výdajem. Protože ten zbytek skutečně ukazuje, co rodině po odečtení všech výdajů zůstane a zda z toho může do budoucna něco našetřit či nikoliv.

Je dobré, že se už odhlíží od původu, ale mnohem více se přechází ke schopnostem a zásluhám konkrétních osob. Já osobně bych ustoupila i od vysokoškolského vzdělání, protože jednak se dnes úroveň škol bohužel posunula směrem dolů, a jednak proto, že vysoké školy nejsou bohužel odrazem dnešního světa a ve větší míře stále odráží spíše středověké metody i znalosti, moc se jim nedaří jít s dobou a zohledňovat nároky a potřeby studentů, kteří se zapojí do pracovního trhu 21. stol.

Co se týče profese, ani zde nelze jednoznačně říct, kdo do střední třídy patří a kdo ne. Dříve tam patřili úředníci. Dnes bych si ani tímto nebyla jistá a když se podíváme na jejich plat, tak je spíše žalostný a už vůbec neodpovídá představám střední třídy.

Naopak bych tam zařadila i řemeslníky podnikatele, kteří pracují sami na sebe. Mnohdy berou mnohem vyšší mzdu než manažeři, a co do odbornosti to mají složitější, protože jednak musí zvládat perfektně svou profesi, jednak i manažerské a obchodní dovednosti (fakturace, jednání s úřady, vedení daňové evidence, účetnictví, obecně práce na počítači, strategie nákupu materiálu a vedení zásob, apod.)

Vůbec bych se nebála do střední třídy zařadit i řemeslníky, kteří nepracují sami na sebe, pokud splňují další kritéria střední společenské třídy: usilují o vzdělání, myslí tzv. na zadní vrátka, investují a připravují se na důchod, touží po vlastní nemovitosti nebo ji už dokonce mají apod.

Ono ale i s vlastnictvím nemovitosti bych byla opatrná. Někdo vnímá nemovitost jako cestu ke svobodě, k jistotě, jako zajištění ke stáří. Někdo jiný ale může naopak vnímat vlastnictví nemovitosti jako kouli u nohy. Jako něco, co ho ve skutečnosti brzdí, stahuje k zemi, brání mu třeba střídat zaměstnání, jako něco, co mu brání v jeho skutečné svobodě.

Nelze tedy jednoznačně říct, že střední třída bydlí ve svém bydlení. Z velké většiny ano, ale jsou i tací, kteří by na pořízení vlastního bydlení sice měli, ale nechtějí.

Stejně tak lze nahlížet i na vlastnictví auta. Někde mají třeba pouze jedno auto do rodiny a i kdyby měli na další auto, tak ho třeba nechtějí z ekologických důvodů. Jsou i tací, co zkrátka nemají žádné auto a jsou proti jakémukoliv pořízení auta.

Chci tím prostě říct, že vlastnictví či nevlastnictví určité věci nemusí vůbec nic vypovídat o majetkových poměrech vlastníka, když neznáme příčinu, proč ji daný nemá.

Zároveň ze stejného důvodu nelze lidi selektovat ani podle koníčků. Dříve nákladné koníčky obvykle odrážely sociální status. Typicky to byl golf, jezdectví, jachtaření apod.

Dneska se snaží bohatí spíše moc nevyčnívat, neukazovat na sebe, takže mnohdy ani jejich sousedé o nich neví, že jsou skutečně bohatí. Mnohem více z českých řad vymizeli tzv. snobi. A naopak ti chudší mají větší potřebu dokazovat okolí, že jsou ve skutečnosti bohatí, i když na to nemají a pak se točí v nekonečné spirále dluhů.

Ani typ a druh zaměstnání nemusí vůbec nic vypovídat o schopnostech daného člověka. Může ale nemusí. Znám několik lidí, kteří nakonec zvolili méně náročnou a placenou práci dobrovolně proto, aby měli po práci čistou hlavu a mohli tak více času trávit se svou rodinou, přáteli, anebo aby se mohli více věnovat svým koníčkům.

Konkrétně znám jednoho top manažera, který po 6 letech v nadnárodní korporaci skončil a říkal, že chce zkusit něco jiného, cokoliv, co by ho bavilo, o peníze mu nešlo, zkrátka něco, z čeho nebude tak vyždímaný, kde nebude muset cestovat a bude moct být více se svou rodinou. Nakonec se stal řidičem trolejbusu v MHD dopravě a je šťastný.

Dříve panoval rovněž názor, že rodina s větším počtem dětí bude spíše patřit do nižší třídy než rodina s méně dětmi. Ano, většinou to tak bývá, ale ani to není pravidlem. Opět mohu doložit minimálně 2 případy, kdy tomu tak není. Výše zmíněný bývalý top manažer má 4 děti a finanční ředitel má dokonce 5 dětí.

A nelze přece ani říct, že když je žena nebo muž na mateřské či rodičovské dovolené, že najednou rodina spadla do nižší společenské třídy, protože to v podstatě spadne každá rodina, když vypadne příjem jednoho ze dvou živitelů rodiny. Někde je ten sešup méně znatelný, když žena pracovala např. za minimální mzdu a její muž naopak za nadprůměrnou mzdu, jinde je ale snížení příjmu více znatelné, pokud oba partneři, manželé betou srovnatelnou mzdu lehce nad hladinou mediánu.

Jenže musíme brát v potaz, že takový výpadek je pouze krátkodobý, obvykle 2-3 roky, a pak se ten, kdo pečoval celodenně o dítě, vrátí zpět do práce, obvykle na svou předchozí pozici a rozpočet se opět navýší.

Jediným správným měřítkem pro porovnání sociálních tříd je rozdíl mezi příjmy a výdaji, tedy to, co po odečtení těchto složek zbyde, z čeho se dá šetřit. Hmotný majetek ani luxusní zboží není již dobrým ukazatelem, protože nelze jednoznačně říct, které zboží by to mělo být, protože každý si pod luxusním zbožím představí něco jiného.

Někdo třeba nekoupí auto vyšší třídy ne proto, že by na to neměl, ale proto, že ho nechce, nepotřebuje, protože volí dlouhodobé zhodnocení svých prostředků před krátkodobým potěšením, jelikož jakékoli auto jen vyjetím z prodejny rapidně ztrácí na hodnotě. Někdo zkrátka může chápat auto pouze jako dopravní prostředek a ne jako ukazatel společenského postavení.

Někdo třeba nemá auto vůbec, protože vlastnictví auta pro něj nepřipadá vhodné nebo důležité např. když se snaží o snižování své ekologické stopy.

Ani počet dětí nemusí nic ukazovat o společenském postavení. Někdo je více rodinný typ bez ohledu na sociální třídu a chce víc dětí.

Někdo dokonce ani netouží po vlastním bydlení, protože ho chápe jako prostředek omezování osobní svobody a jako kouli u nohy, která ho donucuje setrvat na jednom konkrétním místě. Jsou to obvykle lidé, kteří touží cestovat, pracovat v zahraničí, poznávat odlišné kultury a zvyklosti.

Není tedy vůbec jednoduché najít jednoznačné měřítko, jak sociální třídy rozlišovat. A vlastně to ani není moc pro běžného občana důležité. Je to spíše důležité pro ekonomy a stát obecně, aby se vědělo, jak se republice daří. Každý snad sám o sobě ví, jak na tom je, co si může dovolit a co už je naopak nad jeho síly.

KLÍMA, Eduard. „„Krize postihne střední třídu.“ Kdo je ale střední třída?" [online]. Aktual. [3. 7. 2022]. © Seznam Zprávy, a.s. | © Seznam.cz, a.s.. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-krize-postihne-stredni-tridu-kdo-je-ale-stredni-trida-207946

WIKIPEDIE.CZ. Sociální stratifikace [online]. Aktual. [11. 3. 2024]. Dostupné z: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_stratifikace

FRIČOVÁ, Ivana. Střední třída v Česku: Patříte k ní? Poznáte to podle příjmu i podle bydlení [online]. Aktual. [21. 2. 2025]. ©VLTAVA LABE MEDIA a.s.. Dostupné z: https://www.denik.cz/spolecnost/stredni-trida.html