Článek
Autor Tomi Forik reagoval na článek od paní Veroniky Zoubkové s názvem „Na rodičáku 1250 měsíčně. Nevadí, živím z toho jen 4 děti.“ Paní Zoubková skutečně zvolila zavádějící a pro mnohé popudlivý název svého článku. Možná to bylo právě jejím záměrem, aby přinutil jej čtenáře otevřít a tak zvýšil její počet zobrazení, kdo ví. Každopádně v mnohém musím s paní Zoubkovou souhlasit a zkusím celý problém nejen pro pana Forika objasnit. Tedy aspoň tak, jak ho chápu a vidím já.
Ve zkratce paní Zoubková ve svém článku píše, jak může být pro mnohé rodiče těžké živit z rodičovského příspěvku své děti a jak je hranice pro získání vyššího rodičovského příspěvku, který platí pro všechny narozené děti od 1.1.2024, pro dříve narozené nikoli. Paní Zoubková si velmi prozíravě vybrala vyšší výši již na začátku čerpání, aby peníze mohla zhodnotit na spořícím účtu, když se jí zvýšení příspěvku netýkalo, což byl velmi dobrý krok a později si nechala vyplácet 1250,- měsíčně, aby mohla být i nadále s dětmi do dovršení 3 let doma.
To byla velmi moudrá volba a věřím, že mnohé maminky to nenapadlo. Avšak označuji její název článku za přinejmenším klamavý, protože ve skutečnosti pobírala úplně stejný rodičovský příspěvek jako jiné maminky, kterým se narodilo děťátko před rokem 2024, pouze jinak rozložený v čase, na což poukazuje i pan Forik. Ten ovšem buď vůbec nepochopil nebo zde nechtěl předložit čtenářům pravý důvod jejího jednání, proč si celkový obnos 300 000,- takto nerovnoměrně rozložila. Nebylo to, jak píše, aby si prodloužila rodičovskou dovolenou, ale právě možnost ty peníze si rozmnožit a aspoň částečně vykompenzovat inflaci.
Správná otázka ale je, proč si tedy dělala 4 děti, když na ně nemá? Je také nutné rozlišit, zda peníze nemá aktuálně, kdy vydělává pouze manžel nebo obecně i poté, co se opět vrátí do svého zaměstnání. Pokud je to jen aktuální záležitost, tak lze pochopit její rozhořčení.
Souhlasím, že každý by se měl primárně starat o sebe. Ale k čemu tady ten stát tedy je, když se platí nemalé odvody? Na co se to tedy platí? Aby ten, co se celý život fláká, měl z čeho žít? Nebo aby měl ten, co oficiálně pobírá celý život minimální mzdu a zbytek mu jde na ruku, měl důstojný důchod? Proč je vlastně náš stát tak moc solidární? To je totiž hlavní kámen úrazu. Kdyby nebyl tak solidární a nevyhazovaly se peníze oknem, jak se to nyní mnohdy dělá, tak si vedeme o mnoho lépe.
V současné době je nutné zvyšovat porodnost, to ano, ale primárně u pracující skupiny obyvatelstva. Proč třeba mají všichni pobírat rodičovský příspěvek 300 000,- bez rozdílu? Proč není navázán na předchozí výdělky, jako je tomu u mateřské? To by přeci dávalo smysl. Málo odvádím, málo dostanu. To by aspoň motivovalo k tomu, aby se mnozí snažili najít lépe placené zaměstnání. Opět může někdo namítnout, že ale i ty méně placené pozice musí někdo vykonávat. Opravdu musí? Já bych řekla, že nikoli. Práce přeci dávno není ohodnocena podle náročnosti, ale podle střetu nabídky a poptávky. Jinými slovy, pakliže by nebyl nikdo ochoten za tak směšnou mzdu pracovat a zaměstnavatel by potřeboval pozici obsadit, tak by přirozeně musel nabízenou mzdu zvýšit nebo by si tu práci musel dělat sám či robotizovat ji, jiná možnost zkrátka není.
Proč je třeba porodnost zvyšovat? Kvůli špatně nastavenému průběžnému důchodovému systému. Jinými slovy, já ze svých odvodů platím současné důchodce, nikoli svůj budoucí důchod. Na ten se mi zase budou skládat budoucí daňoví poplatníci, a to je asi ten největší kámen úrazu. No jo, jak to ale zařídit? Jak vypořádat současné důchodce? To je ta nejzáludnější otázka za zlatého bludišťáka. Na tu kdyby někdo věděl odpověď, tak je celá věc jednou provždy vyřešena.
Samozřejmě že je nejspravedlivější, aby si každý svými odvody platil svůj důchod. Jenže to by lidé, kteří odešli do důchodu těsně po revoluci, nemohli pobírat nic, jelikož za prvé jejich odvody tehdejší režim rozfofroval, za další odvody byly stejně mizivé vzhledem k jejich dřívějšímu odchodu do důchodu v 55 letech a prodlužující se délce života díky velkému rozvoji zdravotnictví. To vše bylo nutné neodkladně ihned po revoluci vyřešit a jiný nápad než průběžný důchodový systém, tedy že současným důchodcům se bude vyplácet důchod z odvodů aktuálních pracujících, nepřišel. Je to spíš záplata na záplatu, to souhlasím, ale na jiné řešení se tehdy nepřišlo a toto řešení bylo zajisté mnohem lepší než nechat tehdejší důchodce živořit ze svého.
Jenže doba pokročila, a přesto se nikdo za těch 35 let po revoluci neodhodlal tento naléhavý problém vyřešit tak, aby to bylo spravedlivé pro všechny zúčastněné. To by ale bylo na celý další článek, který rovněž později vytvořím. Nyní se ale vrátíme zpět k původnímu tématu, a tím je rodičovství.
Mnozí podotknou, že nejdříve se mají dospělí zabezpečit, než si pořídí rodinu. S tím nelze nic jiného než souhlasit. Je zde ale jedno velké ale. Ženy mají biologickou reprodukci časově omezenou. Lékaři obecně doporučují porodit prvního potomka ve věku 26 let, což je ale v rozporu s finanční stránkou celé věci, když běžný člověk v tomto věku teprve dokončuje vysokou školu. Takže nemůže být ani finančně zajištěný, ani nemusí mít stálého životního partnera. Je tedy přirozené, že buď musí počít potomka, aniž by splnil tato kritéria, což je pro společnost nežádoucí, anebo mateřství odložit na později, což je zase nežádoucí pro matku a dítě, jelikož se zvyšujícím se věkem rostou rizika pro přirozené početí, průběh těhotenství, správný vývoj plodu i průběh porodu. Tak či tak, všechno je vlastně špatně.
Nesouhlasím s tím, co napsal Tomi Forik, cituji: „Považuji za milou podporu společnosti, že se skládá na podporu čerstvých maminek, aby se mohly po porodu soustředit na péči o miminko a sebe a nemusely řešit živobytí.“ Lidé se přeci na nikoho neskládají. Ty maminky před mateřstvím rovněž pracovaly a i po mateřské/rodičovské zaplatí nemalé odvody státu, stejně jako všichni ostatní. Nejedná se tedy o žádný milodar, ale o jakousi protislužbu za jejich odvedené peníze státu. Přeci občané neplatí daně, sociální a zdravotní pojištění pro nic za nic, ale proto, že na oplátku za ně něco od státu požadují. Kdyby věděli, že jim odvody nic nepřinesou, proč by to asi dělali že. A to zda někdo možnosti rodičovství využije či nikoli, na tom přeci nic nemění. To je stejné jako např. s cyklostezkou. Jednou ji obec postaví z peněz všech občanů a vy máte možnost ji využít či nikoli. Ale rozhodně kvůli vám se nezamítne její výstavba, i když ji pravděpodobně nevyužijete. A tak je to se vším.
„Proč by měla společnost mít povinnost se postarat o něčí dítě?“ Společnost nemá povinnost se doslova starat o něčí dítě, ale vláda má povinnost za vybrané peníze spravovat stát, nabídnout společnosti za ně odpovídající služby a s penězi hospodařit politikou řádného hospodáře. Každý má jiné priority, jiné životní cíle a jiné potřeby a stát musí umět všem něco nabídnout, čím je osloví, aby celý systém dával smysl. Pro stát je dobré, když umožní matkám umístit do nějakého školního vzdělávacího zařízení jejich potomky hned ze dvou důvodů. Za prvé, uvolní matkám ruce, díky čemuž mohou tyto matky pracovat, tudíž odvádět státu tolik potřebné finance na zajištění jeho fungování. A za druhé, tím, že státní instituce má pod palcem výchovu dětí, tak má přehled, kolik potenciálních nových daňových poplatníků může vychovat.
„Vláda se opravdu nevykašlala na děti narozené před lednem 2024.“ To je velmi odvážné tvrzení. Já mám na to opačný názor. Právě děti narozené mezi lety 2022-2023 nejvíce zasáhla vysoká inflace a stát to vyřešil tak, že přidal pouze maminkám dětí narozených až v roce 2024, kdy už se v podstatě inflace vrátila do normálu? To mi tedy spravedlivé nepřijde. Mnozí budou tvrdit, že někde hranice nastavena být musela, a já tvrdím, že to šlo vyřešit jinak. A to tak, že mohl být inflační příspěvek 50 000,- rozdělen poměrově dle doby čerpání u všech maminek aktuálně pobírajících rodičovský příspěvek. Jinými slovy, každý by něco dostal, i když ne plnou částku, což je dle mého názoru spravedlivé.
A že stát nemá peněz nazbyt? Měl by, kdyby lépe s nimi hospodařil. Kdyby nebyl až tak příliš solidární. I solidarita musí mít své meze a musí být kontrolována, aby nebyla zneužívána. Stát by měl především pomáhat všem dočasně, nikoliv stejným lidem dlouhodobě, to by rozhodně cílem být nemělo. Měl by svými příspěvky občany motivovat, aby změnili svou životní situaci sami. A ne je naopak štědrými dávkami odrazovat od zapojení se do pracovního procesu. To by ale rovněž bylo na další celý článek na toto téma. Možná i takový článek později napíšu.
A jak to vidíte vy? Jste pro zachování současného systému nebo byste měli nápady jak nynější společenský systém vylepšit či proměnit? Myslíte si, že je dobré obecně platit tak vysoké daně a nechat na státu, ať peníze přerozdělí nebo jste naopak pro vybírat menší daně, ale ať se každý stará sám o sebe? Podělte se s námi v diskusi.
