Článek
Někdy mám pocit, že jsme národ věčných stěžovatelů a nespokojenců. Dřív se takhle reptalo v hospodách u piva, dnes se tak reptá zejména v různých diskusích, které svým diskutujícím zaručují mnohdy i anonymitu a tak se řada lidí odváže trochu víc, než by se odvázala v přímé komunikaci.
Poslední takové reptání, které mě zaujalo, pochází od maminky čtyř dětí. Stěžuje si, že 1250 Kč měsíčně z rodičáku jí nemůže stačit na čtyři děti a že hranici, která oddělila děti narozené před 1. lednem 2024 a po něm, a tím určila rozdílnou výši rodičovského příspěvku, nepovažuje za férovou.
1250 Kč měsíčně je vlastní volba
Maminka z článku sice popisuje, že si na počátku zvolila vyšší měsíční výplatu rodičovské a také spočítala, že kdyby si celou částku chtěla rozložit rovnoměrně na tři roky, dělalo by to měsíční příspěvek cca 8 333 Kč. Ale pak se věnuje už jen částce 1250 Kč, kterou si zvolila, aby si mohla protáhnout délku rodičovské dovolené.
Zamýšlí se nad tím, že vzhledem k naprosto nedostatečné měsíční výši 1250 Kč, musí rodinu živit její manžel, který se tak stává téměř samoživitelem. Samoživitelem čtyř dětí a manželky.
Nemohu si pomoci, ale napadá mě v tu chvíli otázka, proč si maminka stěžuje na svoji situaci a na nedostatečnou pomoc státu, když si tuhle situaci vytvořila sama? Nutil ji snad stát mít čtyři děti? Nutil ji mít děti dřív, než si vytvoří finanční polštář? Nebo se zajistí ještě jinak?
Asi mi to bude mít mnoho čtenářů za zlé, ale nejsem fanda podpory rodičovství. Mluví se o tom, že se musí rodit větší množství dětí, aby se pak zvládlo postarat o staré lidi. Když se narodí větší množství dětí, tak jednoho dne také zestárnou a opět bude potřeba ještě více dětí, aby se zase postaraly o větší množství starých lidí. A tak donekonečna a stále by se náš počet musel zvyšovat, aby to bylo udržitelné. Osobně v tom neshledávám smysl. Už takhle je nás dost (a nerozlišuji národy, jenom lidskou populaci jako takovou). Možná by bylo lepší se více soustředit na to, jak zajistit fungování společnosti i za předpokladu, že bude zkrátka větší poměr starších lidí než dosud.
Nejsem tedy přívržencem všemožných podpor pro rodiče, ale zároveň je nutně ani neodmítám, jen jsem toho názoru, že by to mělo mít rozumnou hranici a nebrat rodičovství jako něco nedotknutelného a posvátného. Kdo se rozhodne mít děti - super. Kdo se rozhodne pro bezdětnost - taky super.
Tím se vracím menší oklikou zpět k tématu. Považuji za milou podporu společnosti, že se skládá na podporu čerstvých maminek, aby se mohly po porodu soustředit na péči o miminko a sebe a nemusely řešit živobytí. Ale zdůrazňuji, že to považuji za milou podporu, nikoliv povinnost společnosti a nezadatelný nárok rodičky.
Mít dítě také není samozřejmým právem. A pokud se někdo rozhodne ho mít, měl by si nejdřív promyslet, zda se o něj dokáže postarat. Sám, bez pomoci někoho jiného. Proč by měla společnost mít povinnost se postarat o něčí dítě?
Vláda se opravdu nevykašlala na děti narozené před lednem 2024. Přispívá na ně docela velkou částkou, ale ta částka je příspěvkem, nikoliv výživným.
Maminka v článku si vyloženě nestěžuje, že by trpěla bídou, takže předpokládám, že tatínek dokáže vydělat tolik, že jsou i se čtyřmi dětmi schopni zvládnout rodinný rozpočet a nějak vyjít, což je obdivuhodné. A asi tak bych to i očekával - když si pořídím dítě nebo děti, tak se o ně taky dokážu postarat. Ale překvapuje mě její rozmrzelost, že stát nedává dost. Stát dává, kolik dává nebo kolik si může dovolit. A za tu částku může být rodič rád, nemusel by totiž dostat také nic.
Kromě rodičovského příspěvku podporuje stát rodiny s dětmi ještě řadou jiných způsobů podpory, např. slevami na děti na daních. Rozhodně si tak nemyslím, že bychom byli asociálním státem, který si rodičů nehledí.
Současně s možností výše příspěvku si tak rodič může přizpůsobit i délku čerpání, která činí v maximu tři roky. Ale pokud si ji zkrátí, bude brát měsíčně vyšší částku. Tato flexibilita je také fajn bonusem, ne všude mají rodiče tuto možnost.
Lednová hranice 2024
Dalším steskem maminky je mnohými proklínaná hranice mezi posledním dnem roku 2023 a prvním dnem roku 2024. Děti narozené po půlnoci totiž mají nárok na vyšší příspěvek než děti narozené do půlnoci.
Mnohým se to může zdát nespravedlivé, že o výši rozhoduje v podstatě i minuta. Dvě děti narozené těsně po sobě tak budou mít nárok na rozdílnou výši příspěvku. Jenže tak to prostě je. Je potřeba si uvědomit, že stát, potažmo tedy my jako celá společnost, jsme zadlužení a nemáme peněz nazbyt. I přesto si nadále dovolujeme podporovat různé skupiny lidí, protože tak je nastavená naše společnost a nějak jsme se na tomhle způsobu fungování společně domluvili.
Jenže se dostáváme do bodu, kdy hrozí, že pokud si budeme půjčovat i nadále, odnese to celá naše společnost a následek bude horší, než když prostě stáhneme různé podpory a příspěvky a soustředíme se na podporu těch opravdu nejpotřebnějších (což se zatím nestalo, v řadě oblastí jsme pořád velmi štědří).
Rozhodně to člověka nepotěší, že se zrovna jemu narodilo dítě před půlnocí a dostane tak méně než někdo druhý, kdo měl štěstí a dítě se narodilo po půlnoci. Ano, chápu to. Ale nějaká hranice být stanovena musela a pokud bychom měli přistoupit k navýšení příspěvku pro všechny, i stávající rodiče, pak na to zkrátka nebudeme mít.
Osobně bych byl pro ještě trochu jiné řešení, které by více reflektovalo potřebnost pomoci ve formě příspěvku, než pouhé stanovení časové hranice, ale už se stalo a je potřeba to tak brát.
Nespoléhejme se na stát, spoléhejme se na sebe
O zadlužení státu a potřebě úspor se mluví už dlouhá léta. Za tu dobu už bychom měli přijmout fakt, že peníze nerostou na stromě. Je potřeba, abychom se naučili fungovat tak, že se o sebe budeme schopni za běžných okolností postarat sami. A stát - který zastupuje celou naši společnost - podá pomocnou ruku těm, kteří se ocitli v nesnázích a vlastními silami se ze špatné situace nedokáží dostat.
Současně s tím bychom měli více „šlapat“ na naše politiky. Jejich úkolem má být vytvoření takového společenského prostředí, ve kterém nám bude umožněno takto žít, moci se postarat o sebe a svoji rodinu. A peníze, které od nás všech vybere, má použít na smysluplné účely, které budou sloužit opět celé společnosti, a pro ty, kteří potřebují naši pomoc. A to se mnohdy neděje.
-----------
Jak vnímáte podporu rodičovství vy? Přijde vám dostatečná, nebo ne? Co byste změnili? Napište do diskuse.
