Článek
Lenochodi - tvorové, kteří vypadají, jako by je příroda navrhla v páteční odpoledne těsně před koncem směny. Pomalé pohyby, věčně přívětivý výraz a schopnost viset hlavou dolů tak dlouho, až se nám samotným zatočí hlava. Jenže čím víc se o nich dozvídáme, tím víc zjišťujeme, že jejich „lenost“ je spíš geniální strategie přežití než nějaká slabost. V tropech totiž vítězí ten, kdo zbytečně neplýtvá energií, a ne ten, kdo běhá nejrychleji.
Odkud se vzal tvor, který žije vzhůru nohama?
Lenochodi patří do skupiny zvané Xenarthra. To je starobylá skupina jihoamerických savců, kam kromě nich patří ještě pásovci a mravenečníci. Všichni sdílejí několik zvláštních anatomických rysů, které jim vysloužily status „divných příbuzných“ mezi savci. První předci lenochodů se objevili už před desítkami milionů let - a tehdy rozhodně nevypadali jako ta pomalá stvoření, která známe dnes.
Ve skutečnosti se mezi jejich předky najdou obří pozemní druhy, které vážily několik tun. Megatherium nebo Eremotherium byli býložravci velikosti menšího slona a v krajině působili jako něco mezi medvědem a bagrem. Tihle obři vyhynuli teprve během poslední doby ledové, když se klima měnilo a lidé postupovali kontinentem. Po všech těch kolosech zůstali jen jejich menší, mnohem lehčí příbuzní, kteří mezitím objevili výhodu v tom, že strom je bezpečnější než zem.
A tak z celé velké skupiny nakonec přežily dvě linie, které známe dnes: dvouprstí a tříprstí lenochodi. Zajímavé je, že to nejsou „dva druhy jednoho zvířete“. Každá větev má jinou evoluční historii a mezi sebou jsou si méně příbuzní, než se většině lidí zdá. Jen je prostředí donutilo vypadat podobně.
Kostra megatheria, předka dnešních lenochodů
Jak vypadá život, když se odehrává mezi větvemi
Jeho tělo se totiž přizpůsobilo životu v korunách stromů způsobem, který působí na první pohled až nepravděpodobně. Zrak není za denního světla moc dobrý, dá se říct, že sluneční svit je oslepuje. V tmavším prostředí, kde stromy vytvářejí stín, vidí lépe, ale stále se nemůžeme bavit o dobrém zraku. Kromě toho jsou barvoslepí.
Drápy má tak dlouhé, že působí pomalu jako Střihoruký Edward. Jenže jejich hlavní účel je úplně jiný - slouží jako háky, díky kterým se lenochod zavěsí a prakticky nic ho to nestojí. Svaly tu nepracují tak jako třeba u opic; většinu váhy drží šlachy a kostra. To je důvod, proč může viset vzhůru nohama hodiny a vypadat přitom, jako by spal.
Další zvláštností je srst. Není jen hustá a voděodolná, ale dokonce v ní rostou řasy. Ano, skutečně. Tahle zelenavá vrstvička funguje jako maskování a zároveň vytváří miniaturní ekosystém, ve kterém žijí specializovaní motýli a brouci. Žádný jiný savec nemá v srsti podobné obyvatelstvo.
A pak je tu trávení. Pokud by existovala olympiáda v pomalém trávení, lenochodi by ji vyhráli se zavřenýma očima. Trvá jim to týdny. Je to proto, že jedí převážně listí, které je tvrdé a má minimum živin. Aby se z něj něco získalo, musí se fermentovat. A fermentace je proces, který vyžaduje klid a čas - což jim evidentně nevadí. A v neposlední řadě také trochu tepla. Lenochodi jsou do velké míry závislí na okolní teplotě, protože v rámci energetických úspor nejsou schopní regulovat svoji vnitřní teplotu. Pokud by se příliš ochladilo a chladno by trvalo dlouho, mikroby v jejich trávicím traktu by odumřeli, fermentace potravy by se zastavila - a lenochod by tak mohl zemřít hlady, i když by měl plný žaludek.
Lenochod Bradypus variegatus
Dvouprstí vs. tříprstí: rozdíly nejsou jen v počtu prstů
I když se laikovi zdá, že jeden lenochod je jako druhý, příroda to zařídila trošku komplikovaněji. Tříprstí lenochodi působí jemněji, mají charakteristický „úsměv“ a jsou skoro výhradně listožraví. Jejich pohyb je ještě pomalejší než u dvouprstých a potkáte je převážně na konkrétních druzích stromů, kterým dávají přednost.
Dvouprstí jsou oproti nim takoví „přežívající univerzálové“. Jsou silnější, trochu šikovnější a jejich jídelníček je širší: listy, plody, květy a občas, když narazí, i drobný živočich. Jejich tělo je také stavěné trochu jinak — mají kratší čenich a celkově působí robustněji.
To hlavní ale sdílejí: celý život prožijí na stromech. Na zem jdou jen ve chvíli, kdy opravdu musejí. Je však trochu paradoxní, že jsou mnohem schopnějšími plavci než chodci po zemi. Za to vděčí své evoluci, neboť jeden z jejich předků žil ve vodním prostředí. Jeho schopnosti si ponechali až do dnešní doby.
Když lenochod sleze dolů, je to událost
A teď ta část, které málokdo věří, dokud si to neověří: lenochod sleze na zem většinou jen tehdy, když chce vykonat potřebu. Jednou týdně. U kmene „svého“ stromu. Pomalým, opatrným tempem. A přesně během těchto pár minut, jednou za sedm dní, je nejzranitelnější. Při vyprázdnění ztratí až třetinu své váhy.
Dlouho se nevědělo, proč to vůbec dělá. Někdo tvrdí, že tak hnojí strom, který ho živí. Jiní tvrdí, že tím pomáhá hmyzu, který žije v jeho srsti, protože jeho trus je pro jejich larvy zásadní zdroj živin. A další skupina vědců tvrdí, že prostě jde o starý zvyk, který nebyl dost nebezpečný na to, aby ho evoluce odstranila.
Jak vypadá všední den tvora, který nikam nespěchá?
Když je v pralese teplo a sucho, lenochod si hledá další větev, přemýšlí, jestli bude jíst, nebo odpočívat, a pak pomalu udělá několik pohybů, které vypadají spíš jako zpomalené houpání než chůze. Spí klidně i patnáct hodin denně, ale ne v kuse - spíš po kouskách. A protože jejich tělo má nižší a proměnlivou teplotu než většina savců, aktivita se u nich mění podle počasí. Chlad je zpomalí ještě víc, teplo je naopak probere.
Jsou to zvířata samotářská. Výjimkou je jen období, kdy se samice stará o mládě. To se jí drží na břiše jako malý batůžek a nepustí se celé měsíce. Matka ho učí, co jíst, kudy se bezpečně přesouvat a kde jsou dobré větve na odpočinek. Mládě se tak učí nápodobou, podobně jako je tomu i u jiných zvířat.
Nepřátel mají dost, člověk je největší
V pralese mají několik přirozených nepřátel. Jaguár je asi nejznámější, ale harpyje - obří orel - je pro ně možná ještě větší hrozba. Dokáže je sebrat přímo z větve, aniž by lenochod pořádně stihl zvednout hlavu. I přesto ale lenochodi přežili miliony let právě díky strategii neviditelnosti. V kombinaci s řasami ve srsti je těžké si jich všimnout, pokud se na ně přímo nezaměříte.
Dnes ale nejsou největší hrozbou predátoři. Je to člověk. Tropické lesy mizí a rozdrobená krajina nutí lenochody slézat na zem častěji, než je pro ně bezpečné. Silnice, obytné oblasti, volně pobíhající psi, elektrická vedení - všechny tyhle věci představují riziko, kterému se dřív vyhnuli jednoduše tím, že po generace nemuseli do blízkosti ničeho podobného. Jejich ohrožení je podle IUCN závislé na druhu - převážně jsou vedení jako ohrožení, ale třeba lenochod trpasličí je ohrožen kriticky. Záleží také na konkrétní oblasti - někde jsou ohrožení méně, jinde více.
Dopravní infrastruktura narušuje jejich prostředí. Zde se matka s mládětem snaží dostat přes silnici.
Ve světě, kde prim hraje rychlost, si lenochodi našli vlastní strategii
Možná lenochodi nepobíhají po lese a neskáčou z větve na větev jako opice a možná nevypadají jako symbol síly. Ale když si člověk uvědomí jejich životní strategii, těžko je vnímat jako „líná“ zvířata. Jsou to mistři úspor, specialisté na nenáročnost a dokonale přizpůsobení obyvatelé prostředí, kde většina savců rychle narazí na své limity.
A právě v tom je jejich kouzlo. Ukazují, že příroda nepotřebuje rychlost ani okázalost, aby něco fungovalo. Někdy stačí pomalost, trpělivost a schopnost nepouštět se do věcí, které stojí zbytečnou energii. Je jen na nás, jestli jim zachováme prostor, v němž tahle strategie může fungovat i dál. A možná bychom si z jejich strategie také mohli něco vzít.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.bbcearth.com/factfiles/animals/mammals/sloth
https://www.slothconservation.org/blog/10-incredible-facts-about-the-sloth
https://www.pbs.org/wnet/nature/group/mammals/sloth/
https://www.bbc.com/news/articles/cqj774l548po
https://animalcorner.org/animals/sloth/
https://www.si.edu/stories/little-known-facts-about-sloths
https://www.worldanimalprotection.org.nz/education/animal-facts/sloths/
https://animaldiversity.org/accounts/Choloepus_didactylus/
