Článek
Když se dnes mluví o psancích amerického Západu, obvykle padají jména jako Jesse James nebo Butch Cassidy. George „Big Nose“ Parrot nepatří k těmto známým jménům, ale jeho příběh patří k těm nejpodivnějším, které se na hranici mezi zákonem a bezprávím odehrály. Nebyl to žádný hrdina, ani romantizovaný bandita, spíš oportunista, zlodějíček a občas i násilník, který měl víc štěstí než rozumu. Ale ani toho štěstí neměl moc. Jeho život skončil klasicky - vztek, dav, šibenice. U mnoha jiných byla šibenice a pohřeb to poslední, co se o nich dalo říct. U George Parrota však příběh pokračoval dál…
O poctivých letech toho moc nevíme
O prvních letech jeho života se toho spolehlivě ví málo. Podle dochovaných údajů se narodil kolem roku 1834, pravděpodobně na území dnešní Kanady. Už jako mladý se přesunul do Spojených států, kde se živil příležitostně jako dělník a kovboj. Svět rančů a západních osad ale často nabízel rychlejší cestu k penězům - a George se k ní přiklonil. Přidal se k partě zlodějů dobytka a později k malému gangu, který se specializoval na krádeže koní, přepadávání dostavníků a loupeže vlaků.
Svou přezdívku Big Nose dostal jednoduše - nos měl opravdu nápadný a v době, kdy popisy hledaných osob bývaly až krutě přímočaré, mu to nikdo neodpustil. Dobové záznamy ho popisují jako nenápadného muže střední postavy s „výrazným nosem“, který ho odlišoval natolik, že lidé věděli, koho mají sledovat.
George „Big Nose“ Parrot
Neúspěšná loupež a dvě mrtvá těla
Parrotův gang se proslavil hlavně jedním případem. V srpnu 1878 se pokusili vykolejit vlak Union Pacific, aby mohli vykrást jeho zásilku. Plán byl jednoduchý: odšroubovat kolejnice, schovat se a čekat. Jenže jejich přípravy si všimli dva železniční detektivové, Robert Widdowfield a Tip Vincent, kteří po stopě lupičů vyrazili. Jenže bandité si jich zavčasu všimli a neváhali je zastřelit.
Tato vražda způsobila obrovský rozruch. V oblasti Carbon County se rozjela rozsáhlá pátrací akce a George Parrot se ocitl na seznamu nejhledanějších lidí na celém Západě.
Prozradil se v opilosti
Parrot byl chycen až v roce 1880 v Montaně. Nebyla to žádná dramatická přestřelka, ale naprosto obyčejný lidský omyl. V hospodě se opil, začal se chlubit svými zločiny a někdo, komu se to nezdálo, zavolal policii. George pak putoval zpátky do Wyomingu, přímo do města Rawlins, kde měl čekat na řádný soud.
Jenže soud neproběhl. Ve chvíli, kdy měl předstoupit před porotu, se pokusil o útěk: napadl šerifa, zranil ho a málem se mu podařilo uprchnout. Tenhle incident už místní definitivně přesvědčil, že s Parrotem není žádná legrace.
Ilustrační obrázek
Lynč místo rozsudku
Dne 22. března 1881 se před věznicí shromáždil dav rozzuřených obyvatel Rawlins. Měli pocit - a bylo to tehdy poměrně běžné - že na soud není čas. Parrota vytáhli z cely, odvedli k telegrafnímu sloupu a bez jakéhokoli procesu ho oběsili. Patřil mezi poslední oběti veřejných lynčů ve Wyomingu, ale tehdy to bylo bohužel vnímané jako „rychlá spravedlnost“.
A zde by příběh většiny psanců končil. U Georga Parrota to ale teprve začalo být bizarní.
Hlava v rukou lékařů a boty z lidské kůže
Po lynči byl Parrotovo tělo předáno dvěma místním lékařům - Johnu Osborneovi a Thomasu Magheemu. Oba se věnovali tehdy populární kraniologii, která tvrdila, že z tvaru lebky lze vyčíst sklony ke zločinu. Parrot se jim tedy hodil jako „vzorek“. Jejich práce s tělem však překročila hranici čistě vědeckého zájmu.
Lebka byla rozříznuta a používána jako studijní materiál. Dr. Maghee ji později daroval své mladé asistentce, Lillian Heath, která se později stala první ženskou lékařkou ve Wyomingu. Lebku si nechala celý život a používala ji jako držák na tužky, dveřní zarážku nebo popelník.
Ještě podivnější je zachování Parrotovy kůže. Podle dochovaných a ověřených informací nechal Dr. Osborne kůži stáhnout a vyčiněnou ji použil k výrobě bot a peněženky. Tyto boty se dochovaly a dnes patří k nejznámějším exponátům muzea v Rawlins.
Osborne se mimochodem později stal guvernérem Wyomingu - a nosil na slavnostní události obuv vyrobenou z kůže svého někdejšího „pacienta“.
Návrat lebky po desetiletích
Po smrti Lillian Heath se Parrotova lebka během let několikrát ztratila a znovu objevila. Nakonec se dostala do vlastnictví muzea v Rawlins, kde je vystavena dodnes jako ukázka toho, jak daleko dokázala zajít zvědavost a morbidita 19. století. Je jedním z nejvýraznějších exponátů, protože připomíná nejen život psance, ale i lidskou fascinaci hranicí mezi vědou, trestem a groteskním nevkusem. V dnešní době je to pro nás něco nepředstavitelného.
George „Big Nose“ Parrot nebyl muž, který by změnil dějiny. Nebyl to ani legendární bandita, ani geniální zločinec. Přesto se jeho jméno udrželo - především díky tomu, co se stalo po jeho smrti. Jeho příběh ukazuje, jak drsný byl tehdejší Západ: soudy byly pomalé, lynče rychlé a s mrtvými těly se nakládalo někdy způsobem, který by byl dnes nepřijatelný.
A pokud něco vystihuje Divoký západ lépe než romantizované příběhy pistolníků, je to právě podobná směs násilí, improvizace a morbidní fascinace lidskými ostatky. George Parrot byl jen jedním z mnoha psanců - ale skončil jako jeden z nejpodivnějších.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://allthatsinteresting.com/big-nose-george
https://www.legendsofamerica.com/wy-bignose/
https://www.wyohistory.org/encyclopedia/big-nose-george-grisly-frontier-tale
https://www.notesfromthefrontier.com/post/the-grisly-tale-of-big-nose-george
https://husheduphistory.com/post/173127020013/bye-george-how-the-time-of-big-nose-came-to-a
https://www.atlasobscura.com/articles/big-nose-george-skin-shoes-wyoming
https://cowboystatedaily.com/2024/03/03/lost-for-decades-big-nose-georges-gun-found-in-wyoming-museum-archives/
