Z neúspěšného bandity se po smrti stala atrakce v lunaparku. Po letech zjistili, že nejde o atrapu.

Elmer J. McCurdy se narodil 1. ledna 1880 v malém městečku Washington ve státě Maine. Matce bylo sedmnáct, byla svobodná a otce nikdy oficiálně neoznámila – mezi možnými kandidáty se objevuje i příbuzný Charles Smith, jehož jméno pak Elmer později používal jako jedno z krycích jmen.

Aby se nešířily klepy a ostuda mladé svobodné matky, nechal si dítě zapsat její bratr George s manželkou Helen. Elmer je dlouho považoval za vlastní rodiče. Když George v roce 1890 zemřel na tuberkulózu, přestěhovala se rodina do Bangoru v Maine. Tam mu Helen pravdu nakonec řekla – že jeho pravou matkou je „teta“ a že otec je nejistý. Podle pamětníků a tehdejších zpráv to s ním dost zamávalo: začal být vzpurný a v pubertě sahal po alkoholu častěji, než bylo zdrávo.

Když mu bylo kolem dvaceti, dostal první větší ránu od života. Přišla hospodářská krize, ztratil práci a během krátké doby mu zemřely dvě nejbližší opory – matka i děda, u kterého nějakou dobu bydlel. Oba během pouhých dvou měsíců. Elmer se po jejich ztrátě rozhodl sbalit si věci a odešel z Maine – nejdřív na západ, pak na středozápad, do měst, kde braly horníky, instalatéry a dělníky.

Pracoval jako instalatér, horník, zkoušel různé brigády. Vždycky to vypadalo, že by mohl žít celkem normální život, jenže do všeho se stále pletl alkohol. Kvůli pití si žádnou práci neudržel dlouho. V roce 1905 skončil v cele kvůli opilosti na veřejnosti v Iole v Kansasu.

Tehdy by ještě nikdo nehádal, že z něj bude psanec. Působil spíš jako člověk, kterého život neustále trochu mele a on se neumí pořádně chytit a odrazit se ode dna.

V roce 1907 udělal krok, který jeho život nasměroval blíž k pozdější legendě: narukoval do armády. Sloužil u Quartermaster Corps ve Fort Leavenworth v Kansasu, obsluhoval kulomet a prošel výcvikem v používání nitroglycerinu a dalších výbušnin. Reálně to nejspíš nebyla žádná sofistikovaná pyrotechnická škola – spíš základní kurz, jak zničit překážku. Ale tohle školení si Elmer zapamatoval velmi dobře.

Z armády odešel v listopadu 1910 s čestným propuštěním. Krátce nato ho v Kansasu chytila policie i s kamarádem – u sebe měli sadu nástrojů, která vypadala jako výbava lupiče: pilky, páčidla, pytle na peníze, střelný prach a vybavení pro manipulaci s nitroglycerinem. Před soudem tvrdili, že pracují na zvláštním typu ručně ovládaného kulometu a nářadí k tomu potřebují. Porota je v lednu 1911 skutečně zprostila obžaloby.

Jakmile se Elmer z vězení dostal, začal dělat to, co si většina lidí myslela, že dělá už dávno: přepadávat vlaky a banky. A právě tady se z něj postupně stává tragikomická figurka, kterou by si člověk skoro uměl představit v černé komedii.

McCurdy si řekl, že když už umí zacházet s nitroglycerinem, bude to jeho „specialita“. V praxi to ale vypadalo tak, že vždycky naložil moc, nebo málo.

Na jaře 1911 si parta, ve které Elmer figuroval, vyhlédla vlak společnosti Iron Mountain–Missouri Pacific poblíž Coffeyville v Kansasu. Dozvěděli se, že veze trezor se zhruba 4 000 dolary – na tehdejší dobu velká suma. Vlak opravdu zastavili, trezor našli a přišla chvíle pro Elmera a jeho nitroglycerin.

Měl pravdu v tom, že výbušnina trezor otevře. Jenže přestřelil množství tak, že trezor včetně obsahu prakticky rozmetal. Stříbrné mince se roztavily a připekly na kovové kusy trezoru, bankovky obletěly okolí v ohořelých cárech. Kořist se smrskla na zlomek původního očekávání a ještě se pokoušeli seškrabat přiškvařené stříbro.

V září 1911 zkusil další akci – Citizens Bank v Chautauquě v Kansasu. S komplici se dokázal prokopat do budovy a pak umístil nitroglycerin kolem dveří trezorové místnosti. Exploze vyhodila dveře přes celou banku a zdemolovala interiér, ale masivní sejf uvnitř zůstal nedotčený. Následující pokus sejf vyhodit nevyšel, nálož ani neodpálil.

Nakonec tak pobrali asi 150 dolarů v mincích, které ležely volně v misce, a utekli.

Zlom přišel 4. října 1911. McCurdy slyšel, že přes Osage Hills v Oklahomě pojede vlak společnosti Katy s částkou 400 000 dolarů, určenou jako platba ropných licenčních poplatků pro kmen Osage. Přepadení takového vlaku by znamenalo životní úlovek.

Jenže banda lupičů udělala zásadní chybu: spletli si vlak. Zastavili obyčejný osobní spoj. Z „velké akce“ se stala fraška. V reálu odnesli 46 dolarů z pošty, dva demižony whisky, pistoli, kabát a hodinky průvodčího. Místní noviny to později označily za „jednu z nejmenších kořistí v historii vlakových loupeží“.

Elmer se vrátil na ranč známého Charlieho Revarda u Bartlesville a začal pít ukradenou whisky. Měl tuberkulózu z práce v dolech, k tomu lehký zápal plic a pravděpodobně i parazitární onemocnění trichinelózou – fyzicky byl v dost mizerné kondici.

Po velkém banditovi tak nezbylo nic. Jen nemocný chlap, který se schovává v seníku a pije.

Po přepadení vlaku se stal McCurdy oficiálně psancem – vypsali na něj odměnu 2 000 dolarů, což bylo na tehdejší poměry hodně.

7. října 1911 ho u seníku u Revardova ranče obklíčila trojice mužů zákona – bratři Bob a Stringer Fentonovi a jejich kolega Dick Wallace. Vypátrali ho pomocí stop a loveckých psů, počkali do svítání a doufali, že se vzdá.

Nevzdal se. Začal střílet zevnitř seníku, oni odpovídali. Přestřelka trvala zhruba hodinu. Podle výpovědi šerifa Fentona střílel Elmer po všech třech, jak se postupně objevovali, a nechtěl vyjít ven. Nakonec ho zasáhla jedna z jejich ran – kulka do hrudníku ho zabila, když ležel v seně.

Tím končí jeho krátká a dost nepovedená kariéra zločince. A začíná něco, co je vlastně ještě absurdnější.

Elmerovo tělo odvezli do pohřebního ústavu Josepha L. Johnsona v Pawhusce v Oklahomě. Nikdo si pro něj nepřišel. Žádná rodina, žádný přítel, nikdo. Johnson udělal to, co se tehdy dělalo s nevyzvednutými těly: nabalzamoval ho arsenikem, aby vydrželo dlouho, kdyby se příbuzní přece jen ozvali. Arseniková balzamace byla v té době běžná praxe pro dlouhodobé uchování těla.

Jenže týdny a měsíce plynuly a nikdo se stejně neozval. Johnson za svou práci nedostal zaplaceno a tělo mu doslova „leželo na skladě“, což ho rozčilovalo. V jednu chvíli se tak rozhodl, že z Elmera udělá reklamu, aby se mu peníze vrátily zpátky. Oholil ho, oblékl do slušného obleku, postavil ho se zbraní v ruce do rohu pohřebního ústavu a začal vybírat vstupné: za pět centů se mohl každý přijít podívat na banditu. Návštěvnost byla velká.

Elmer takto stál v pohřebním ústavu několik let jako atrakce. A začali se o něj zajímat lidé z cirkusů a karnevalů, kteří v něm viděli ideální „exponát“.

V říjnu 1916 se Johnsonovi ozval muž, který si říkal Aver. Tvrdil, že je Elmerův bratr z Kalifornie, a že chce tělo převézt domů a důstojně pohřbít. Měl papíry od šerifa i advokáta, všechno vypadalo v pořádku. Následující den dorazil s dalším mužem, který se představil jako druhý bratr, Wayne. Johnson jim tělo vydal.

Ve skutečnosti to byli James a Charles Pattersonovi. James Patterson vlastnil Great Patterson Carnival Shows – putovní karneval, který objížděl státy se „zázraky, obludami a zločinci“. Bratři si všimli, jak populární „balzamovaný bandita“ v pohřebním ústavu je, a vymysleli plán, jak ho získat. Elmerovo tělo místo do Kalifornie odjelo do Arkansas City v Kansasu a stalo se hvězdou jejich show.

Pod názvem „psanec, který se nikdy nenechal chytit živý“ jezdilo tělo s karnevalem až do roku 1922.

Když Patterson svůj podnik prodal, Elmer putoval dál. Nový majitel, Louis Sonney, provozoval „Museum of Crime“ – putovní expozici, kde návštěvníci viděli voskové repliky známých psanců Divokého západu, třeba Billa Doolina nebo Jesseho Jamese. Mezi voskovými figurínami tak stál skutečný mrtvý muž, o kterém už většina lidí vůbec netušila, že je skutečný.

Po Sonneyho smrti v roce 1949 skončil Elmer nějakou dobu ve skladu v Los Angeles. V 60. letech ho režisér David F. Friedman půjčil do hororového filmu She Freak (1967), kde se tělo krátce mihlo jako součást karnevalové dekorace.

V roce 1968 koupil Sonneyho sbírku Spoony Singh, zakladatel Hollywood Wax Museum. Elmerovo tělo prodal spolu s dalšími figurínami dvěma kanadským provozovatelům, kteří je vystavovali například u Mount Rushmore. Během jedné vichřice tam mumie utrpěla další poškození – přišla o části uší, prstů a palců u nohou. V té době už vypadala tak zuboženě, že ji Singh nebo další provozovatelé považovali za příliš „nehezkou“ a „málo realistickou“ na to, aby mohla reprezentovat jejich voskové muzeum.

Nakonec skončila na místě, kde se její příběh po letech uzavře: v lunaparku The Pike v Long Beach v Kalifornii, v strašidelném domě Laff in the Dark.

8. prosince 1976 se v lunaparku The Pike natáčel díl seriálu The Six Million Dollar Man s názvem „Carnival of Spies“. Jeden z členů štábu při přípravě scény manipuloval s „voskovou figurínou“ oběšence zavěšenou v koutě atrakce. Když za ni vzal, upadla jí ruka. Jenže v místě zlomu neviděl drát, ale kost a zbytky svalové tkáně.

Policie přivolala koronera a tělo odvezli na pitvu do Los Angeles. Vyšetřující lékař zjistil, že jde o mumifikované tělo muže zastřeleného ranou do hrudi. Bylo celé pokryté vrstvami vosku a barvy, vážilo asi 23 kilo a měřilo kolem 160 cm. Chyběly uši, několik prstů a palce u nohou, některé rány odpovídaly starým řezům po balzamaci. Analýza tkání potvrdila přítomnost arseniku (balzamace z počátku 20. století), našly se i známky tuberkulózy v plicích a další detaily shodné s historickými záznamy.

Když soudní lékaři zkoumali ústa, našli tam penny z roku 1924 a vstupenky do Sonneyho Muzea zločinu. To byl první pevnější spojovací bod – zavolali Danovi Sonneymu, synovi muzejníka, který potvrdil, že jde o tělo Elmera McCurdyho.

K identifikaci se přizval i známý forenzní antropolog Clyde Snow. Rentgenoval lebku a porovnával ji s dobovou fotografií Elmerova těla po smrti – tzv. superprojekcí. Tvar čelisti, obličejových kostí i dalších znaků seděl. Z mumie v lunaparku se rázem stal člověk se jménem, který byl více než 60 let považován za pouhý kus rekvizity.

Když se příběh dostal do médií, nabízelo několik pohřebních ústavů bezplatné uložení těla. Úřady ale chtěly nejdřív definitivně vyloučit možnost, že se ozvou nějací příbuzní. Nakonec tělo převzal Fred Olds z organizace Indian Territory Posse of Oklahoma Westerns a domluvil jeho návrat do Oklahomy.

22. dubna 1977 proběhl v Guthrie v Oklahomě pohřeb, kterého se zúčastnily asi tři stovky lidí. Elmer McCurdy byl pochován v části hřbitova zvané Boot Hill, symbolicky vedle hrobu známého psance Billa Doolina, jehož vosková figurína s ním kdysi sdílela „muzeum zločinu“. Nad rakev se údajně vylil betonový „poklop“, aby si jeho tělo už nikdo nikdy nemohl odnést jako atrakci.

Na náhrobku stojí:
„Elmer McCurdy. Zastřelen šerifovou četou v Osage Hills 7. října 1911. Vrácen z Los Angeles County, Kalifornie, k pohřbení 22. dubna 1977.“

Po skoro sedmdesáti letech cestování po parcích, skladech a karnevalech se z putovní atrakce stal zase člověk, který má konkrétní místo na mapě.

Z dnešního pohledu je těžké nemít z jeho posmrtné kariéry zvláštní pocit. Na jedné straně je to fascinující historka, o které by si člověk myslel, že je vymyšlená. Na druhé straně je v ní kus krutosti: desítky let se s lidským tělem zachází jako s kusem dekorace, která se přemalovává, vrtá, přenáší se z místa na místo.

Je to až smutný paradox - Elmer McCurdy se celý život snažil být někým, kdo něco dokáže, a většinou to nevyšlo. Až jako dávno mrtvý se stal součástí velkého příběhu americké kultury – jen už o tom nevěděl.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.notesfromthefrontier.com/post/the-long-strange-life-afterlife-of-elmer-mccurdy

https://blogs.loc.gov/headlinesandheroes/2018/07/elmer-mccurdy-traveling-corpse/

https://atlanta.broadway.com/buzz/the-wild-weird-true-story-of-elmer-mccurdy-broadways-dead-outlaw/

https://www.nativeoklahoma.us/untitled-18/

https://www.kcrw.com/shows/greater-la/stories/elmer-mccurdy

https://newenglandhistoricalsociety.com/strange-life-stranger-afterlife-elmer-mccurdy/

https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/smolar-elmer-mccurdy-kazdy-pokus-o-loupez-skoncil-fiaskem-po-smrti-si-jej-dokonce-spletli-s-figurinou_265796.html