Článek
Když se řekne mořský had, většina lidí si představí nebezpečného tvora z hlubin, kterého je lepší nechat na pokoji. U vlnožila užovkového to do určité míry platí - jed má jeden z nejsilnějších - ale pravda je, že tenhle žluto-černě pruhovaný krasavec je spíš tichý svědek života na útesu než predátor, který by měl potřebu se předvádět a aktivně útočit. Ve skutečnosti jde o jednoho z nejzajímavějších hadů Indo-pacifiku. Ne proto, že by byl agresivní, ale proto, že žije na pomezí dvou světů. A to doslova.
Vlnožil užovkový se pohybuje mezi vodním prostředím a souší
Had, který se rozhodl, že mu nestačí jen jeden biotop
Vlnožil užovkový (Laticauda colubrina)je zvláštně „dvoukolejný“. Většinu života tráví v moři - v mělkých lagunách, kolem korálových útesů, v pásmu, kde voda zůstává teplá a bohatá na úkryty i drobné ryby. Ale na rozdíl od většiny jiných mořských hadů se pravidelně vrací na souš. Ne na dlouho. Jen na pár hodin nebo dní, aby udělal věci, které v moři zkrátka nejdou.
Vlnožil na souši svléká kůži, odpočívá tam, zahřívá se a - především - klade vejce. To je zásadní rozdíl. Většina mořských hadů rodí živá mláďata. Vlnožil ne. Tenhle rod si ponechal ze suchozemského života víc, než bychom možná čekali.
Je to evoluční kompromis: výhody moře bez ztráty „péče“ o vajíčka. A tak je vlnožil tak trochu přistěhovalec mezi dvěma světy. A díky tomu je i pro biology tak cenný - ukazuje, jak mohl vypadat přechod od suchozemských hadů k plně vodním.
Jak vypadá had, který se učil plavat až po přestěhování do Indo-pacifiku?
Není velký, ale je výrazný. Obvykle měří kolem 1 až 1,4 metru, někdy o něco víc, a na první pohled upoutá pruhy. Střídají se pravidelně, jako by někdo použil pravítko: černá, světle žlutá, černá… Působí to skoro až graficky, a když had plave, pruhy se ve vodě lehce vlní.
Nejnápadnější je ale ocas zploštělý do tvaru pádla. Vypadá přesně tak, jak funguje - jako silná lodní vrtule. Vlnožil s ním dokáže prudce akcelerovat a pohodlně kličkovat v úzkých průrvách útesů. Je to přesně ten typ efektivního, jednoduchého řešení, které evoluce miluje.
Zajímavostí také je, že je díky nozdrám směřujícím směrem nahoru schopný se nadechnout hned u hladiny, aniž by musel vystrčit z vody větší část hlavy. Pod vodou pak vydrží kolem 30–40 minut - záleží na teplotě, aktivitě a velikosti jedince.
Je to nenápadná kombinace efektivních schopností, která dělá z vlnožila skvělého plavce a lovce.
Díky svému tvaru těla se dokáže dostat i do míst, kam jiní predátoři už nemohou
Lovec, který nepotřebuje rychlost, ale přesnost
Možná překvapí, že vlnožil nehoní ryby v otevřené vodě. To by neměl šanci - mořské ryby jsou příliš rychlé. On loví jinak: zajímají ho úhořovité ryby, malé druhy, které se schovávají ve štěrbinách korálů. Had si najde úzkou spáru a pronásleduje kořist tam, kde už ji jiní predátoři nemohou následovat. Díky dlouhému a pružnému tělu se dokáže prosmýknout kamsi mezi větve korálu nebo mezi kameny. V této disciplíně je konkurence mizivá a vlnožil je tam jako doma.
Jeho jed je silný neurotoxin, který působí velmi rychle. Často se uvádí, že jed mořských hadů je mnohonásobně silnější než jed nejjedovatějších suchozemských druhů - to je pravda v laboratorních měřeních, ale neznamená to, že by tito hadi byli nebezpeční plavcům. Ve skutečnosti je vlnožil velmi plachý až zdrženlivý. Na lidi útočit nepotřebuje a také to nedělá, raději odplave pryč, nebo se schová.
Drtivá většina incidentů nastane při rybolovu, když se had dostane do sítě a nemá kam uniknout. Úmyslné útoky? Prakticky neexistují.
Proč vlastně chodí na souš, když je moře tak pohodlné?
Vlnožil je jedním z mála mořských hadů, kteří jsou vejcorodí. To znamená, že potřebují pevnou zem. Samice kladou vejce do různých úkrytů - nejčastěji mezi kameny, do skalních puklin nebo do míst, kam nedosáhne příliv. Počet vajec není nijak ohromný, obvykle 2–10, což odpovídá spíš hadům, kteří investují do kvalitnějších, lépe vyvinutých mláďat.
I svlek je jednodušší na souši. Kůže se lépe uvolní, had se může opřít o kameny nebo drsné povrchy, což ve vodě dost dobře nejde.
A pak je tu termoregulace: voda odebírá teplo rychleji, takže vlnožil musí občas na břeh, aby se vyhřál. Je to běžné chování. Mnoho turistů ho takhle potkává - had leží mezi kořeny stromů, na kamenech nebo dokonce na betonovém molu. A většinou při prvním hluku nebo stínu sebou trhne a zmizí.
Na souš se chodí ohřát a klade zde i vejce
Setkání s lidmi: více nedorozumění než nebezpečí
Zkreslené představy o nebezpečí pramení často z toho, že vlnožil někdy vyleze i na loď. Nepůsobí to příjemně, ale není to útok. Had se orientuje pomocí čichu a zraku, a světlo na palubě nebo zvědavost jej nabádají k tomu, aby si „zkontroloval“ pevný povrch. Jen málokdy se stane, že by se tam choval agresivně. Pokud má cestu pryč, prostě se odplazí.
Potápěči naopak často popisují, že hady zaujme jejich výstroj. Ne kvůli potravě, ale nejspíš kvůli odrazům světla a zvuku, které se u neoprenu nebo masky mění. Když vlnožil připlave blíž, aby se podíval, většinou po pár vteřinách zase odpluje.
S úbytkem korálových útesů může být jeho populace ohrožena
Podle IUCN spadá do kategorie málo dotčený druh. To znamená, že jako celek není bezprostředně ohrožen vyhynutím. Ale neznamená to, že má vyhráno.
Vlnožil potřebuje živé korály - kvůli potravě i úkrytům. A úbytky korálů v Indo-pacifiku jsou dobře doložené. Znečištění, přehřívání oceánu, bělení korálů, vedlejší úlovky rybářů… to všechno mu přímo nebo nepřímo škodí.
Populace jsou místně rozdílné: někde jsou stabilní, jinde mají klesající tendenci. Nedá se ale říct, že by v nejbližší době hrozil akutní kolaps.
Proč právě vlnožil přitahuje tolik pozornosti?
U mořských hadů je běžné, že jsou specializovaní, ale vlnožil jde dál. Je specialista, který si uchoval i něco z obecného přístupu suchozemských hadů. Je to takový živý důkaz evoluční plynulosti. Plně vodní ještěrky už nemáme, ale díky vlnožilovi si můžeme představit, jak takový přechod ze souše do vodního prostředí mohl vypadat.
A současně je to tvor, který lidi fascinuje i uklidňuje. Působí exoticky, ale když se s ním člověk opravdu setká, zjistí, že jde o plachého souseda, kterému jsme až absurdně jedno.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Laticauda_colubrina/
https://worldfornature.org/yellow-lipped-sea-krait/
https://www.theanimalfacts.com/reptiles/yellow-lipped-sea-krait/
https://animal-pedia.org/snakes/sea-snake/
https://www.thainationalparks.com/species/laticauda-colubrina
https://www.thoughtco.com/banded-sea-krait-facts-4173116
