Proč člověk nemůže mít chvíli klidu ani ve vlastním domě?!

Lidé, kteří jsou odsouzeni bydlet v panelovém domě nebo v jakémkoliv jiném bytovém domě, to zažívají bohužel na denním pořádku. Často řeší hluk od sousedů, nepořádek či naschvály. Někdy stačí domluva, jindy je nutno přitvrdit a volat policii nebo to řešit v rámci SVJ, když je to opravdu nadmíru nebo to ohrožuje chod celého domu. I v panelácích, které jsou umístěny v lepších lokalitách, je to o mnoho horší, než tomu bylo dříve.

Babička celý život bydlela v paneláku a říkala mi, jak to tam bylo dříve krásné. Jak se lidi navzájem znali, chodili k sobě na návštěvy, nezáviděli si a nedělali žádné naschvály, ani si nijak neztrpčovali život. Brali na sebe ohledy a učili takovým způsobům i své děti.

Když někdo potřeboval udělat větší rekonstrukci, která obnášela nadměrný hluk, tak to dělal obvykle po domluvě s ostatními sousedy, a protože si to dělal nejčastěji každý sám svépomocí nebo pouze s pár kamarády, tak to dělali párkrát po pár hodinách odpoledne a bylo hotovo. V současnosti si obvykle lidé na větší rekonstrukce najímají firmy, které to dělají většinou bez ohlášení od nevidím do nevidím, často po sobě nechávají nepořádek na chodbách a málo kdy to za ně majitel uklidí.

Jak postupně původní obyvatelé panelového domu vymírali, dědily byty jejich děti a mnoho z nich byt začalo pronajímat. S výběrem nájemníka si nedělali těžkou hlavu a podstatné pro ně byl bohužel jen zisk. A co se začalo dít v domě dál, to je moc nezajímalo. Na schůze vlastníků takoví obvykle nechodí, že s větším počtem nájemníků se zhoršila morálka celého domu, že je pravidelně porušován noční klid, že se zvýšil počet různých „nehod“, jednou to jsou rozbité vchodové dveře, několikrát do roka vykradené sklepy, nepořádek na chodbách, vypáčené poštovní schránky, zničené omítky, rozbité zábradlí, to vše je jim jedno, protože oni tam nebydlí. Některý byt dokonce sloužil jako průchoďák a předávali se v něm drogy. To jsme zjistili až poté, co vnuka jedné zesnulé sousedky zavřeli do vězení. Z jiného bytu si zase jedna nájemnice udělala soukromý bordel hotel. A tak bych mohla pokračovat dále.

Bohužel podobnou zkušenost jsem měla i já, když jsem vlastnila byt v panelovém domě, kde jsem začínala. Opět hluční sousedi a další patálie.

I v tomto domě jednou zasahovala protidrogová jednotka, kterou jsem potkala, když jsem šla večer venčit svého psa a oni na mě ukazovali, abych nemluvila, nadále mlčela a jen je pustila do domu. Z jednoho sklepního bytu vyvedli celkem 4 osoby, které byly zatčeny pro nedovolenou výrobu, přechovávání a prodej drog a jiných návykových látek.

Podruhé to byla ukradená rohožka, kolo, dokonce i ze dveří adventní věnec s ozdobami nebo odpadkový koš, který jsem si připravila večer na chodbu, že jej ráno vynesu, než půjdu do práce. Ráno ale zmizel i s odpadky. Zkontrolovala jsem i kontejner, zda ho někdo nevyhodil naschvál s odpadky celý, ale samozřejmě se už nikdy nenašel.

Poslední kapkou byla hlučná kotelna, která úplně nesnesitelně bzučela. Když jsme si stěžovali u předsedy SVJ, tak nám sdělil, že to dělá ochranná pojistka, která slouží pro případ úniku plynu, že s tím nejde nic dělat a že prostě vibruje.

My jsme si na vlastní náklady museli zaizolovat byt (koupili jsme ho v létě, kdy se samozřejmě netopilo, takže žádný hluk slyšet nebyl, navíc přes den toto bzučení přehlušují běžné denní zvuky, takže stejně by to nejspíše ani slyšet nebylo, ale v noci se v tom spát prostě nedalo).

Jednoho dne se ta pojistka natolik rozvibrovala a hlučela tak hrozně, že na nás v noci začali klepat a zvonit sousedi z vyšších pater, ať vypneme ten transformátor či sbíječku nebo co to je, že nemůžou spát. Tak jsme jim říkali, že my toto zažíváme celou dobu, co tu jsme, jen je to teď hlučnější a že za to může kotelna a ne my a poslali jsme je za panem správcem.

A je zajímavé, že když si mu chodili pravidelně stěžovat v noci lidi až ze 3. patra (on bydlel v 5. patře z celkových 9), tak pak najednou šlo úplně změnit způsob jištění proti úniku plynu a v podstatě ze dne na den to přestalo. Ale pouze kvůli nám nikdo nic neudělal.

V neposlední řadě jsme taky řešili sousedku bydlící nad námi, která bydlela společně s dcerou, mámou, pasteveckým psem a malým křížencem jezevčíka v malém bytě 2+kk o velikosti 44 m2 přímo nad námi.

Psi byli velmi hluční, dupali, skákali, štěkali a drápky škrábali o plovoucí podlahu ve dne v noci a v pohodě vás ty zvuky vzbudili i několikrát za noc. Dokonce jsme to řešili i s majitelem, který s tím prý nemůže nic dělat, že paní nemůže vyhodit, že je sociálně slabá, smlouvu má na dobu neurčitou a musel by jí prý najít jiné bydlení za srovnatelnou cenu a to by hledal těžko. Navíc, kde by ji vzali do bytu s pasteveckým psem?

Poté jsme to řešili i přímo s ní. Darovali jsme jí dokonce několik koberců, aby jimi pokryla plochy, kde pobývají psi, aby se eliminoval zvuk. Dále jsme jí koupili na psy takové návleky na tlapky, aby tolik neškrábali drápy o podlahu, ale veškerá snaha byla marná.

Po našem odchodu se věc vyřešila sama. Opodál město vystavělo nové menší sociální byty, o který samozřejmě měla tato paní zájem. Co ovšem udělala, bylo naprosto nepochopitelné.

V novém domě ji samozřejmě nevzali se všemi psy, ale podmínkou bylo, že dá pasteveckého psa pryč. A víte co udělala? Normálně se odstěhovala z původního bytu a toho pasteveckého tam prostě nechala na pospas osudu.

To už jsme tam nebydleli, ale říkala nám to jedna dobrá sousedka, se kterou jsme i po letech nadále v kontaktu. Že tam prý po ní zůstal v bytě neskutečný nepořádek, byt byl na kompletní rekonstrukci a sousedé volali policii, protože už druhou noc slyšeli vytí psa.

Když policisté vešli, tak byl byt opuštěný, plný nepořádku, smradu a psích výkalů. Pes byl převezen odchytovou službou do útulku.

Zajímalo by mě ale, jak mohl majitel dopustit, že se nájemnice jen tak odstěhovala a nechala tam psa? To si byt před předáním nezkontroloval? Celé je to divné.

A plně tedy doufám, že bude tato žena trestně stíhána za své jednání, protože nebýt sousedů, tak svého psa odsoudila k smrti. Takže jednoznačně by jí měli dokázat týrání a svévolné opuštění zvířete.

Přesně proto jsem se rozhodla byt prodat a přestěhovat se na vesnici, kde jsem očekávala pouze švitoření ptáčků, zvuky hospodářských zvířat a při žních akorát hučení kombajnů nebo traktorů. Realita byla ale jiná.

I zde jsem totiž hned prvním rokem narazila na „zvláštní“ sousedku. Do práce nechodí, celé dny je doma, její syn byl zavřený ve vězení a donedávna neměla dokonce ani zvonek (že by strach z exekutorů?).

Nejprve se z pozemku nenápadně ztratila naše popelnice a do týdne se objevila s nadepsaným jménem a adresou u této sousedky. Nešlo jednoznačně identifikovat, že šlo o jednu a tutéž popelnici, protože všichni v ulici mají stejné popelnice, ale není to podezřelá náhoda, když nikdo jiný nemá svou popelnici nijak označenou a ani nikde jinde nová nepřibyla nebo nikdo nevyměnil svou starou popelnici za novou? Přitom tato paní dříve měla obyčejnou plechovou a po tom, co se naše ztratila, najednou měla tu samou plastovou, co jsme měli my.

Další rok v létě, kdy jsme ještě v domě nebydleli, ale dojížděli jsme po práci a o víkendech do domu pracovat uvnitř na rekonstrukci domu, se nám stala ještě mnohem podivnější věc.

Na zahradě jsme měli napuštěný bazén. Jednalo se jen o takový ten obyčejný kruhový samostavěcí bazén, u kterého se nafoukne prstenec a tím, jak se do něj napouští voda, se bazén sám staví.

Bazén jsme napouštěli postupně dešťovou vodou přes takové udělátko, kdy zkapávající voda ze střechy tekla do okapů, z okapů do sudu a ze sudu to přečerpávala klasická kalovka hadicí přímo do bazénu, která se sama zapínala a vypínala podle objemu vody v sudu dle takového plováku, takže systém fungoval zcela automaticky a my nemuseli každý sud přepouštět ručně.

Když už byl bazén celý napuštěný, tak jsem do něj dala chemii na úpravu vody a čekala, až budou hodnoty v normě, abychom se v něm mohli po práci na baráku hezky ochladit. Bazén jsme dokončili v neděli i s úpravou vody, takže byl přichystaný na příští víkend k užívání.

V průběhu týdne nám ovšem znenadání volala jiná sousedka, že bazén asi praskl, že leží na zemi bez vody a že si toho všimla, když zalévala skleník, a proto nám volá, ať se přijedeme radši podívat, jestli je vše v pořádku.

Zpráva nás vyděsila, takže jsme ihned po práci nasedli do auta a jeli se podívat na tu spoušť, a víte co? Nikde nic. Terén naprosto suchý, nikde nebylo nic podmáčené, ale bazén byl prázdný a ležel na zemi.

Předpokládali jsme tedy, že praskl a holt to teklo jinudy a asi se to stačilo vsakovat do země, i když nám to přišlo divné. Ovšem kdyby to byla tak malá dírka, nestačil by se tak rychle vypustit. Kdyby tam zase naopak byla velká díra, tak bychom ji museli velmi rychle na stěně nebo spodku bazénu najít, ale my jsme žádnou nenašli, i když jsme bazén bedlivě prohlíželi.

Kdyby praskl, tak 14 m3 vody by bylo někde znát. Navíc my máme na zahradě hodně jílovitou půdu, která moc neprosakuje vodu, ale v případě větších dešťů voda stojí na zahradě i několik dní. Zde ale bylo naprosto sucho bez jakýchkoliv známek větší vody.

Říkali jsme si, že se 14 m3 vody přes noc jen tak nevypaří. Den předtím jsme tam totiž byli a bazén byl v pořádku. Mně pak napadlo podívat se podél plotu, kde máme túje a ještě byla vidět vymletá cestička, kudy zřejmě přečerpala tuto vodu k sobě do jezírka stejná paní sousedka, která si rok předtím přivlastnila i naši popelnici po bývalé majitelce.

I když nevím, proč by to dělala, když voda byla plná chemie, takže na zalévání byla absolutně nevhodná, bazén taky nemá, jen to jezírko, kde by ale taková dávka aktivního chlóru spolehlivě zabila veškeré její ryby a řasy.

Nebo je to mnohem jednodušší a chtěla nám jen škodit a vodu schválně vypustila do kanálu. Každopádně stopy vedly k ní, ale bez důkazů nemůžete nikoho jen tak obvinit.

A bazén skutečně nepraskl, protože jsme ho nově ještě v tutéž sezónu znovu napustili, nikde nic neteklo a bazén normálně sloužil dál celou sezónu, takže opravdová záhada, že? Někdo s ním tedy musel bez našeho vědomí manipulovat a vodu buď vypustil nebo přečerpal někam k sobě. A jediný, kdo na takovou věc přichází v úvahu, jsou právě nejbližší sousedé.

Další soused, který je o ulici dál od nás, pro změnu štípal a řezal dříví, zjevně na zakázku. Od rána do večera řezal dříví a hlučel s cirkulárkou. Ani 22 h ho nelimitovala a v létě i s reflektorem řezal až do 23 h.

To množství, které musel pořezat, mnohonásobně převyšovalo jeho potřeby na zimu, takže si musel udělat ze svého rodinného domu průmyslovou zónu a dělal to za peníze pro někoho jiného.

Než jsme my něco stačili udělat, protože tím hlukem nám budil čerstvě narozenou dcerku, tak mu nějací jiní sousedé vyčinili a je aspoň od něj pokoj a konečně jsme to nemuseli řešit my a být za ty věčné stěžovatele.

Loni se nám podařilo na základě petice přesvědčit vedení obce, aby nám udělali novou silnici v ulici. Ta původní byla v katastrofálním stavu. Vždy se opravila jen tak, že přijel sypač se štěrkem, který jej vysypal do největších děr a ten to pak s hlínou zaválcoval a bylo opraveno.

Taková oprava jednak vydržela jen chvíli, jednak byla velice nepohodlná právě pro nás, co jsme vozili miminka v kočárech nebo pro starší občany, kteří už ven chodili pouze s chodítkem, protože to děsně skákalo, takže právě uspané dítě vám ihned návrat domů zase vzbudilo a starší člověk si nemohl jít ani sám nakoupit do nedalekého obchodu, protože cesta pro něj byla kvůli větším kamenům nebezpečná.

V ulici je nás celkem 5 rodin s malými dětmi do 3 let. Původní asfaltová silnice byla udělaná před 80 lety a nikdo se pak o ni už bohužel nestaral, proto dopadla tak, jak dopadla.

To jsme ovšem netušili, že nový asfalt zase přiláká piráty silnic a motorkáře. Proč má vůbec někdo potřebu jezdit bezcílně po ulicích sem a tam a otravovat hlukem a zplodinami lidi, kteří v zastavěné oblasti bydlí? Dříve jezdili taky, ale v menším množství, ovšem byla potíž v tom, že stará cesta navíc šíleně prášila.

S novou cestou se jich ale vyrojilo mnohem víc. Ten hluk je nesnesitelný, i když máte doma zavřená okna, natož když venku sedíte na lavičce či houpačce a chcete si na chvíli odpočinout.

Zrovna včera, když jsem odpoledne uspala dceru po obědě, začala jedna skupinka motorkářů jezdit sem a tam. Už jsem se vážně naštvala a šla jim vyčinit.

Můj přítel se ke mně připojil, aby to mělo váhu a nedovolili si na samotnou ženskou. Dceru to naštěstí nevzbudilo, ale po půl hodině chrčení pod okny jsem toho měla už vážně plné zuby.

Naštěstí to proběhlo v poklidu. Sice se neomluvili, ale přestali. Na motorce jezdil otec a zřejmě jeho čerstvě plnoletá dcera. S námi komunikovala hlavně jejich máma, která si našeho zrychleného tempa chůze všimla a bylo jí zřejmě už z dálky jasné, že jdeme právě k nim.

Jednali jsme ale s klidem a požádali je, zda nemůžou jezdit jinde, že konkrétně v této ulici je 5 rodin s malými dětmi, které právě teď spí a že už jezdí minimálně půl hodiny v kuse a ten hluk ani smrad nemůže být pro nikoho zrovna dvakrát příjemný, navíc o víkendu. Upřímně nechápu, proč prostě radši nejedou někam na výlet, co má takové popojíždění pro ně za smysl? Nato neodpověděli nic a jejich máma jen říkala, že si dají poslední kolečko a končí.

Já to prostě nechápu. Proč se lidi tak k sobě chovají? Proč nemají ani špetku empatie a je jim jedno, jaké vztahy budou mít se svými sousedy v budoucnu? Proč jim je úplně jedno, že někoho jiného svým chováním omezují a ztrpčují jim život?

Když jsme my dělali různé rekonstrukce, posledně to byla rekonstrukce střechy, tak jsme se s řemeslníky domluvili, aby nejezdili už od 6 h ráno, ale až od 9 h, že tu má mnoho rodin malé děti a aby se měli šanci vyspat. Nebyl žádný problém a řemeslníci jezdili na 9. h. Dále jsme se domluvili, aby hlučnější práce nechali, pokud to jde, ještě na pozdější hodinu, samozřejmě jsme se předtím i domluvili se sousedy, aby o tom věděli a zeptali jsme se, kdy jim zhruba spí děti, aby to bylo snesitelné pro všechny a mohli jsme práce naplánovat.

My dodržujeme v neděli klid, jak je to psáno ve vyhlášce obce. I přesto se vždy najde někdo, kdo nařízení porušuje, a buď seká trávu, dělá na cirkulárce nebo s jiným stejně hlučným strojem.

Jediné účinné řešení, jak předejít sousedským sporům, hluku či krádežím je asi bydlet na samotě u lesa, tedy bez jakýchkoliv sousedů.

Protože v každé lokalitě se vždycky někdo najde, kdo prostě druhým jakkoliv škodí nebo ztrpčuje život.

Ovšem čím je více sousedů, tím je samozřejmě větší pravděpodobnost, že na takového souseda narazíte, nebo jich budete mít v okolí hned několik.

Čím jsem starší, tím mi ovšem přijde, že lidi se od sebe vzdalují, že už nemají k sobě tak blízko, že morálka upadá, děti vychovává jen hrstka lidí a ostatní rostou, jak dříví v lese. A od koho má taky nastupující generace pochytit vychování, lásku, empatii, solidaritu, když je k tomu nikdo od mládí nevede, jelikož mnohdy ani jejich rodiče těmito vlastnostmi dávno neoplývají.

Kam to ale s takovou půjde dál? To si každý bude dělat, co chce na úkor jiných? Takže bude všude nepořádek a hluk, lidi se budou vraždit navzájem kvůli pitomostem a banálním neshodám nebo jak? Tímto způsobem se celý svět šíří pomalu ale jistě do záhuby.

Článek byl sepsán na základě vlastních zkušeností a nebyly použity žádné jiné zdroje.