Článek
Je i není. Zapomínání je jen první stadium nemoci, následují však horší a závažnější fáze, a bohužel toto onemocnění zatím stále končí stejně - exitem.
Alzheimer je dle definic neurodegenerativní onemocnění, kdy se v mozku tvoří škodlivé amyloidní plaky, které postupně obalují neuronové spoje, ty pak degradují a daná neurologická dráha se „rozpojí“. To znamená, že mozkové hmoty postupně ubývá. Ubývají bohužel ale i dráhy spojů, řídících nejen paměť, ale i pohyb, reflexy, pocity atd.
První stadium je o zapomínání nebo matení běžných věcí, mluvení stále stejného obsahu; občas pacient udělá něco, co okolí nečeká. Ze začátku se to přičítá stáří, a okolí nemusí dlouhou dobu nic pozorovat.
V této první fázi ale začínají nastupovat příznaky, kdy by měli lidé okolo zpozornět. Senior (nebo člověk trpící tímto druhem demence) si nepamatuje, co bylo včera k obědu, ale ví, co bylo před 40 lety. Může se u něj projevit opakování stejných slov či vět, špatným vybavováním si některých slov, ale i ztráta schopnosti ovládat počítač, mobil, nebo obecně elektroniku, i když to dříve uměl.
Pokud v této fázi senior nezačne být léčen, může se jeho stav začít poměrně rychle zhoršovat, ale je to individuální u každého pacienta.
Pak ovšem přichází střední fáze, kdy nemocný:
- ztrácí chuť k jídlu
- přestává se smát (má jakýsi „kamenný obličej“)
- začne být podezřívavý a vztahovačný ke svému nejbližšímu okolí (to si často myslí, že senior „zahořknul“, či je zlý)
- pomalu přestává dělat své domácí práce a vůbec rutinu, kterou dělal celý život (pokud jde o ženy, přestávají uklízet, vařit atd.)
- začíná zhoršovat svou osobní hygienu, až ji začne úplně vynechávat
- ztrácí věci (klíče, peněženku atd).
- občas si plete rodinné příslušníky a přátele
Tato fáze trvá několik let, a opět záleží na individuálních podmínkách každého jedince, jak nemoc postupuje.
Ovšem závěrem přichází poslední fáze, která je pro všechny nejhorší. Nemocný:
- začíná mít halucinace (vidí něco, co není)
- přestává si kontrolovat pitný režim (je nutné mu dávat častěji napít)
- může být agresivní ke svému okolí
- budí se v noci a bloudí po bytě
- neumí dokončit větu (nemůže si vzpomenout na některá slova)
- není schopen sám si někam dojít a vrátit se zpět
- neorientuje se v čase, někdy i prostoru
- nepoznává své blízké
- nakonec přestává chodit, stává se spastickým (tato fáze ležení může také trvat i roky) - tato fáze se může pojit s tzv. vaskulární demencí, kdy odumřou i cévky v mozku. Mozek pak přestává pracovat v daleko závažnější míře než dosud.
- a úplně nakonec přestává i polykat. To pak následuje konec v dohledné době.
Veřejnost toto bohužel neví, asociují si Alzheimera pouze se ztrátou paměti a jistou zmateností. Ale s těmito finálními stádii - kdo projevy nezažil, zkušenost nemá.
Bohužel tyto pozdější fáze (a hlavně ta poslední) se už musí obstarávat přes Alzheimerovy domy, péče o ležící pacienty většina rodin nemůže fyzicky zvládnout.
Tato péče pak stojí velké peníze jak pečující rodiny, tak stát ve formě příspěvků na péči.
Rýsuje se ale už snad na lepší časy, vyvíjejí se léky nové generace, které budou mít snad potenciál tuto nemoc (hlavně v časných stadiích) „zastavit“. Tj. zastavit např. na dalších 30 let, což bude bohatě dostačovat na to, aby senior v pořádku dožil a byl stále „soběstačný“ a vnímal v pořádku své okolí. A měl právo na důstojný odchod.
Jenže… Máme vůbec informace o tom, jaké léky se připravují a kdy budou k dispozici? Víme to od svých zdravotních pojišťoven? Existují programy prevence, kdy se budou senioři testovat krevním testem, případně CT, a bude jim lék podán včas? Mají nemocní to „pověstné světlo v tunelu“?
CO VY NA TO, ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY?
