Článek
Poslední dobou začínají z historické oblasti prosakovat informace, že Češi jsou vlastně příbuzní s Chorvaty.
Bylo by to možné? No jedna z legend říká, že Praotec Čech spáchal ve své rodné domovině nějaký zločin (mohla to být například pomsta za zneuctěnou příbuznou, a tento akt mohl vyvolat řetězovou krevní mstu), a tak sbalil svých pět švestek, k tomu svůj „kmen“ (tedy všechny příbuzné, dříve byly rodiny hodně rozvětvené, takže jich mohlo být všech například nižší stovky) a vydal se směr .. no vždyť víme, sever. Až došli k nám, rozhlédli se z Řípu, a když usoudili, že už je nikdo nepronásleduje, a že země kolem je relativně neobsazená a úrodná, tak se s oddechem usadili kolem.
Tedy neobsazená.. v zemi asi žily skupinky lidí, ale to takovéto velké skupině vůbec nevadilo, pokud měli svoje území kolem hory Řípu - tedy trvalou základu, nemohlo jim vadit, že dál po Ohři nebo na jihu Čech jsou už jiné skupiny. Oni získali svou oblast, kde se dá dobře žít, a to tehdy muselo bohatě stačit.
A proč by to nemohla být pravda? V době, o které mluvíme (tj. okolo 6. století našeho letopočtu), se to dělo velmi často - nastávaly velké přesuny celých národů, tak proč ne jedné kmenové části někde od Jadranu? Ze Slovinska, odkud se údajně měli vydat, to není zas tak nepřekročitelně daleko. Trvalo by to od jednoho do dvou měsíců - a to při tehdejší mobilitě nemusel být zas až takový problém, zvláště, pokud by měli v zádech pronásledovatele.
Každopádně, nějaké staré ohlasy z legend musely zůstat, vždyť cestou na Mladou Boleslav najdeme osadu Charváty, a u Berounky zase Srbsko. Srbsko mohlo vzniknout, když kněžna Ludmila obsazovala toto území, mohla tato osada sloužit jako zázemí pro lidi, kteří ji dělali služebný doprovod.
Ale spřízněnost je zřejmě i další. Napadlo mě to letos v Chorvatsku, když jsme procházeli jedno staré město. Bloumala jsem po starobylém náměstíčku a jelikož jsem stála u zlatnického krámu, koukla jsem zvědavě do výlohy. A málem jsem oněměla! Měla jsem pocit, že vidím celou Velkomoravskou říši, tedy její vykopávky, ale v moderní podobě. Ve výloze se třpytily velkomoravské gombíky, hrozníčkové a bubínkové náušnice ve všech možných velikostech a provedeních. (A to se opakovalo i ve všech dalších zlatnictvích ve všech městech, kudy jsme cestovali.)
To snad není možné! říkala jsem si, tak jsem vstoupila dovnitř, a zeptala se prodavačky, cože je to za tvorbu. „To jsou naše tradiční motivy („koše“) pro šperky, jsou tady odnepaměti“, dostala jsem odpověď.
To mě dostalo. Ony tedy ty Velkomoravské motivy, které se u nás objevily před 1200 lety a toto období trvalo pouze 100 let a pak skončilo, tedy nebyla naše provenience, ale tyto jadranské vlivy! Jak se k nám ale dostaly?
Jedna z možností je, že Velkomoravský vládce Rastislav, když zval učené bratry ze Soluně, tak oni při svém putování mohli přivést nějaký doprovod nebo průvod z jihu- možná řemeslníky, možná i celý svatební průvod pro nějakého velkomoravského velmože - či pro samotného Rastislava nebo Svatopluka. Svatební družina by i vysvětlovala možnou přítomnost zručných zlatníků - mistrů svého oboru. Tyto vlivy určitě přinesli s sebou vysoce zruční zlatníci, motivy jsou jednoznačné. Nalézají se totiž pouze v době Velké Moravy asi 60 let, a pak nějakou dobu u vás v Čechách, jak si kníže Bořivoj přivedl z Moravy pomoc při svém sjednocování Čech a potírání tehdejší pohanské opozice. Náušnice a šperky tohoto typu se totiž našly v Lumbeho zahradě na pražském hradě.
Je totiž divné, že by nějaký jednotlivý zlatotepec přišel sám, a začal pracovat pro cizího vládce. Toto se určitě dělo v rámci nějaké „mezikmenové výměny“ u nějaké významné příležitosti. Samotní jednotliví zlatníci by nevytvořili takovou svébytnou kulturu na moravské výspě, to muselo vzniknout v rámci něčeho většího. A to, že to byl rozhodně cizí vliv, svědčí i skutečnost, že po vymření Bořivojovy moravské družiny tyto motivy v podstatě v Čechách (i na Moravě) náhle končí a již se u nás neobjevují. Tomu nahrává i fakt, že v 9. století byl v Chorvatsku silný kmenový kníže Trpimír, který již vládl podobným územím, jakým vládl Rastislav. Jejich spojení skrz sňatek by tedy dávalo smysl, mohlo by jít i o alianční spojení dvou dotýkajících se území - např. namířené proti Avarům.
Je tedy možné, že v 9. století na území Velké Moravy přišla významná skupina jihoslovanských vyslanců, včetně řemeslníků (zlatníků) a začala se psát nová kulturní kapitola našich dějin. Je tedy docela možné, že naše česká krev je s tou chorvatskou spřízněna více, než se dnes domníváme. A to může být i důvod, proč se u Jadranu tak dobře jako Češi cítíme i dnes. Máme tady možná část naší identity.
