Článek
Jsou dávné české pověsti pravdivé? Možná je na nich skutečně ono pověstné zrnko pravdy, tedy pokud se na pověsti díváme očima tehdejších historických reálií.
Pověst o Horymírovi se Šemíkem na straně jedné a Křesomyslovi na straně druhé asi všichni známe. Podle Václava Hájka z Libočan nechal vládnoucí kníže Křesomysl Horymíra uvěznit (a chtěl ho popravit) za to, že ničil jeho „důlní podnikání“ v Příbrami. Jedni říkají na adresu Hájka „pohádkář“, druzí (a těch je podstatně méně) naopak „znalec“. Mohl se takový příběh odehrát? A hlavně, jaké by byly příčiny, které by oba hlavní aktéry vehnaly do příběhu skoro biblického?
Zopakujme si pointu příběhu: Za knížete Křesomysla se v Čechách rozjelo něco jako „stříbrná horečka“. To odlákávalo mnoho tehdejší zemědělské populace do dolů, pryč od radlic a pluhů (tedy pokud již nějaké pluhy tehdy byly, a ty primitivnější asi skutečně oraly). Odchozí „pracovní rolnická třída“ (zdraví dospělí svobodní muži) tedy nechávala zbylé obyvatelstvo, aby se sami zapřáhli do pluhů a chopili se rádel a orali, seli, pleli, sklízeli atd. Včetně „lepších lidí“, ke kterým se již tehdy zřejmě počítal i uznávaný feudál Horymír. Horymíra mohlo naštvat, že se musí sám plahočit za pluhem, když jeho do té doby věrná pracovní síla toto vše zajišťovala ve své režii. Nepomohly sliby ani pohrůžky vrátit se k těžké dřině, když ta v dolech o hodně víc vynášela. Prostě dnešní řečí šlo o ekonomický odliv levné pracovní síly ze zemědělství do počínajícího hornictví. Co teď? „Zničit, spálit, zavalit“, tak by mohlo znít dobové heslo nespokojeného šlechtice, a příležitost už by se taky našla, vždyť z Neumětel je to do Příbrami cca 15 km. „Za den hotovo,“ řekl si vladyka a dokonal své dílo pomsty. Hornický šum v Příbrami na nějakou dobu svou ničitelskou akcí zabrzdil.
Co na to kníže Křesomysl? Soptil. A proč? Podívejme se na to tentokrát středověkými skutečnými reáliemi.
Po roce 806 a také 846 byli Čechové dvakrát fakticky poraženi franckými vojsky. Poprvé synem Karla Velikého Pipinem, podruhé jeho dalším nástupcem Ludvíkem Němcem. Cena porážky? Zřejmě „Daň míru“, oněch pověstných 500 hřiven stříbra a 120 volů. Ročně. Alespoň pro první léta od uvalení tohoto cla. Jedním z panujících knížat oněch dob mohl být v té době právě Křesomysl (dále Neklan, Hostivít a po něm už historický Bořivoj - časově to odpovídá realitě). Co tedy s tímto problémem Daně z míru udělat?
Těch 120 volů (či pěkných dojnic?) mohla zřejmě jednotlivá česká knížectví relativně dostupně zabezpečit. Při počtu 12-14 knížectví v naší zemi by to vycházelo na cca 10-12 volků na jednu zemičku, s tím, že asi panující kníže ve svém údělu mohl odvést více skotu (4 kusy), zbytek byl na ostatních klanech - zárodku budoucí české protošlechty - kteří také museli přispět svou kravkou do Bavor. Co je ale oněch 500 hřiven stříbra? Na dnešní váhu by to odpovídalo cca 150 kg čistého stříbra. Jenže, kde vzít mincovní kov a nekrást? Staří Čechové ještě tehdy zřejmě nevedli velké dobyvačné války, které by takovou kořist zajistily, neboť země nebyla ještě sjednocená a ani ekonomická ani organizační základna budoucího státu nebyla ještě na takové úrovni, aby takovýto penězostroj generovala. Ano, něco mohlo plynout z prodeje kůží, medu, zvěřiny, případně pár zotročených chudáků, i třeba z vyrýžovaného zlata z potůčků a řek cizím kupcům, ale zdaleka to nedosahovalo potřebného množství. Co tedy s tím? Nejjednodušší věc na světě: pokud je v zemi zlato, mohly by tam být i jiné vzácné kovy. Kníže proto mohl vyslat své prospektory, kteří při troše štěstí a znalosti krajiny mohli objevit výchozí žíly stříbra na Březových horách. Vždyť místní příbramská pověst praví, že byly takto objeveny žíly na vrchu u dnešního kostelíka sv. Prokopa u nynějšího Anenského dolu. A problém byl vyřešen!
Tedy - mohl by být - nebýt neposlušných renegátů jako byl Horymír. Dál už pověst známe všichni. Nyní bychom už dokázali pochopit, jak knížete Křesomysla mohla rozzuřit taková neposlušnost jednoho z jeho leníků. „Vlastizrada!“ mohl křičet kníže, když si uvědomil, že díky Horymírovi nenaplní knížecí truhlici a neodvede zmíněnou daň. To by v té době znamenalo porušení smlouvy a novou válku a tu zřejmě nikdo nechtěl.
To jsou tedy dobové reálie zmíněného „vybájeného“ příběhu Hájka z Libočan. Posuďme sami, mohlo by být v příběhu zrnko pravdy?
Václav Hájek z Libočan: Kronika česká
