Článek
Předně musíme říct, že se bavíme o době cca 8.-9. století, a že tyto úvahy jsou velmi hypotetické, i když vycházejí z reálií tehdejší situace.
Tak předně, „Velká Praha“, jak ji známe dnes, neměla s tehdejším osídlením nic společného. Na jejím dnešním území se nacházelo několik osad, které ještě tehdy vůbec netušily, že se v budoucnu stanou jedním aglomeračním celkem. Koho by to také tehdy zajímalo, když okolo břehů žili převážně rybáři (jedna osada na Malé Straně se dokonce Rybáře jmenovala), dále také tam bylo několik brodů, přes které proudily početné karavany kupců, cestujících i přívozníků. Dále od řeky pak byly zemědělské osady a také několik hradišť. Například velevýznamná Šárka, o které stále nic moc nevíme, dále Zámky, Levý Hradec, stopy osídlení jsou i jižněji - od Vyšehradu po Závist. Určitě byly i zastávky při Vltavě pro lodě a prámy, které v té době také po řece určitě pluly, i když ne v takovém provozu, jak jsme zvyklí na Vltavě dnes.
Brody byly velevýznamným určovatelem „pražského života“. Přes dnešní Prahu jich vedlo hned několik. Jižní dálková trasa vedla přes Berounku (brod byl někde v místě dnešních Lipenců u Zbraslavi), a tato cesta vedla dále dnešní Malou Stranou, ulicí Úvoz pod Hradem až na Hradčanské náměstí, kde se napojoval na další trasu, která vedla od západu okolo budoucího Břevnovského a Strahovského kláštera a klesala dále okolo Hradu souběžně s Jelením příkopem, dnešní Chotkovou ulicí na Klárov až k dnešnímu Mánesovu mostu, kde právě kdysi stávala již zmiňovaná osada Rybáře. Tam byl brod na druhou stranu řeky, kde cesta pokračovala dále na východ Čech. Dalším brodem na sever byl brod, který byl pokračováním cesty v Holešovicích v severní části, kde je dnes Most Barikádníků, a tato cesta pak pokračovala na sever Čech.
Všechny tyto cesty se jako tepny sbíhaly a ovíjely kolem dnešního Hradčanského náměstí a jeho okolí. Tato lokalita je tedy něco jako „kokon“ dávného osídlení Prahy, místo, které bylo zřejmě osídleno mezi prvními a postupně nabíralo na významu, ať už sídelním, obchodním či duchovním. (Vzpomeňme hroby v Lumbeho zahradě z velkomoravské éry). Osídlení Hradčan navazovalo na prastarý skalnatý výběžek dnešního Pražského hradu, který musel být pro tehdejší obyvatele něčím velmi významným. A to jednak duchovně, jednak tím, že na jeho vrcholu vyvěralo několik pramenů, což je na skalním výchozu velice neobvyklé, až raritní. Z tohoto skalnatého ostrohu se v průběhu věků vyvinul Pražský hrad. Ale nepředbíhejme.
Kdo byli první obyvatelé a vládci hradčanského ostrohu? To bohužel nevíme a prameny o nich zarytě mlčí. Z temna historie se pak vynořují Přemyslovci a z nich kníže Bořivoj, který ovládl pozdější Pražský hrad tím, že na něm postavil druhý křesťanský svatostánek v Čechách (první byl na jeho rodovém sídle na Levém Hradci). No dobře, ovládl, ale kdo byl tedy před ním? To je právě záhada. Něco málo nám může napovědět například „hrob bojovníka“ ze 3. pražského nádvoří. Podle posledních analýz se jednalo o Vikinga. Buď sloužil tehdejšímu hradčanskému vládci, nebo to byl sám panující kníže cizího původu (podobně třeba jako Sámo). Situace v době Bořivojově byla tato: Čechy byly pod nadvládou Velké Moravy a probíhal boj mezi Velkomoravskou říší a Franckou říší o nadvládu a vliv v tomto regionu. Moravský Svatopluk při tomto měření sil vyhrál. Nicméně, při bitvě u Vltavy v roce 872 dle údajů z Fuldských letopisů, v ní v Čechách zvítězili Frankové, zbytek z českých vojů se však uchýlil do hradišť, kam je už frankové dále nepronásledovali. Zbytky českých vojsk tak byly ušetřeny a docházelo k postupné konsolidaci země.
Můžeme jen předpokládat, kam se zbytky českých družin po prohrané bitvě uchýlily? Možná i na hradiště výše zmíněná v tomto článku. Je možné, že i „pražský“ vládce v bitvě padl, a hradčanský ostroh tak zůstal osiřelý. Pak by dávalo smysl, pokud Bořivoj přežil, že obsadil Hradčanský ostroh, zkonsolidoval zbytky svých vojsk a sloučil obě do té doby rozdílné državy - Levý Hradec i pražskou ostrožnu - do jedné aglomerace. Sjednotitel je vždy silnější. Oslabené Hradčany by pak tuto pomoc jen uvítaly. Navíc, jak výše popsáno, hradčanská ostrožna měla ze všech nejvýhodnější polohu (obchodní stezky se ovíjely kolem ní) s dobrými zdroji vody, a s kontrolou nad řekou. Ideální místo.
Pokud je výše zmíněný konstrukt pravdivý, tak tedy nejstarší Přemyslovci přišli odněkud ze západnější části Čech. Tomu by odpovídaly i nejstarší pověsti, kdy např. Libušín u Kladna jako jedno ze starých slovanských hradišť, bylo přemyslovské hradiště. Dále je tu místní pověst, že i sám kníže sv. Václav se narodil ve Stochově (okres Kladno), místní pověst uvádí knížete Nezamysla jako objevitele a donátora slavného slaného pramene ve Slaném (dnešní pramen už ovšem slaný není). Dále místní pověst uvádí, že kněžna Ludmila chodívala do Přední Kopaniny uctívat své bohy před tím, než přijala křest. Také by tomu odpovídaly i teorie spisovatele Václava Tatíčka, který rozvíjel hypotézu, že sama bájná Libuše byla Lučanka se sídlem v Žatci (pak by to k tehdejšímu Přemyslovi do Stadic měla takříkajíc přes „kopec“ a 40 km cesty by její bělouš na den mohl opravdu hravě zvládnout). Zajímavé, že?
Ať je to jak chce, Přemyslovci zřejmě nejsou původními vládci vltavské kotliny, a je jen škoda, že tyto knížata neznáme jménem a nic o nich vlastně nevíme.
Zdroje:
Václav Tatíček: Nejstarší dějiny Čech a Moravy, Přemyslovské lustrování
místní pověsti
