Článek
Mému bratrovi, pojmenujme ho pro tento článek Matouš, je pár let třicet. Vystudoval ekonomii s výborným prospěchem. Poté šel pracovat jako stážista, později jako zaměstnanec na plný úvazek v jedné ze čtyř největších konzultačních firem.
Jednalo se o velmi náročnou práci: dlouhé hodiny v kanceláři, často nezapočítané do systému. Před sebou měl zářnou budoucnost a každých pár měsíců dobré odměny a blýskající se hodnocení od nadřízených. Nadto dokázal stále chodit do posilovny a sem tam strávit večer s přáteli. Žil korporátní sen.
Můžete se ptát, proč se tedy rozhodl stát se bezdomovcem. Proč můj bratr nyní žije na ulici, spí ve stanu pod mostem, který si všude s sebou nosí, případně u kamarádů a rodiny, když přituhne? Proč dělá jen sem tam nějakou sezónní práci a malé manuální zakázky, kde dostane ještě ten den peníze na ruku, a svou firemní vestu od Patagonie a košili vyměnil za stará trička a těžké boty?
Několikrát jsem se ho na to už ptala a zbytek rodiny také stále nechápe. Kdykoliv je možnost, musí své důvody zas a zase vysvětlovat. Ale mně již přijdou naprosto srozumitelné.
Matouš žil sen, jak jsem napsala výše, ale ten sen nebyl jeho, byl to jakýsi společenský sen o tom, čeho by měl dosáhnout. Pravda je, že byl extrémně vyhořelý a po pár letech přemýšlel, proč to vůbec dělá. Pro klienty, pro akcionáře. Ale co to znamená ve skutečnosti? Všechno to jsou cizí lidé a věci, které dělal, na nichž stál svět, byly extrémně abstraktní; nic netvořil, nic nepřinášel společnosti, ani sobě.
V bezdomovectví našel bratr svobodu, kterou nikdy dříve nepocítil. Celé dny mohl přemýšlet nad svým životem, nad tím, co by vůbec v životě chtěl. Byl to jen on a město a nebe nad jeho hlavou, bez internetu a médií: přirovnává tento stav k meditaci. Vždyť budhističtí mnichové a stáří křesťanští proroci a poustevníci, řečtí filozofové, všichni hledali jednoduchý život, chvíli samoty a odpojení od ruchu civilizace a šumu názorů všech ostatních. Jak říká, dodalo mu to hluboké porozumění tomu, o čem život vlastně je.
Dokázal tak oddělit dobré přátele od těch, kteří se jen táhli za jeho úspěchem. Mnoho jich ztratil, ti opravdoví ho navštěvují, občas u nich přespí a berou ho vlastně jako jakýsi hlas moudrosti, člověka, který jim může poradit, protože má čas nad problémy přemýšlet a nic jej přitom neruší.
Matouš je zároveň pánem svého času, protože právě čas je to nejcennější, co máme. Kolik z něj darujeme nevděčným zaměstnavatelům, sociálním médiím a televizi? Ti z našeho času, života, toho, že ubíhá před obrazovkou, profitují.
Bratr na ulici porozuměl zákonitostem současné společnosti a stále se snaží porozumět i sám sobě. Není vyloučeno, že jednoho dne se vrátí ke kariéře, vrátí se do našeho světa. Možná až přijde na to, co je pro něj samotného nejdůležitější a co ještě v životě chce. Jeho současná situace mu však dává čas, svobodu a možnost tohle všechno udělat. Ne, není nemocný, nikdy nebral drogy; jednoduše pochopil, že musí žít svůj život, ne vysněný život ostatních.
