Článek
Vstupem do těchto světů jsou světla v bytech a velká okna, z nichž mizí žaluzie i záclony, takže jejich obyvatelé a jejich majetek jsou jako rekvizity na scéně.
Rekonstrukce hotelu Intercontinental se chýlí ke konci a s ní také poslední práce na detailech tohoto klenotu české socialistické architektury. Myslím, že něco ztratí, když se hotel přejmenuje, ale může se jednat jen o můj pocit - mou obecnou nedůvěru ke změnám.
Kráčejíc po Čechově mostě, můžu si jen představovat výhledy z brzy otevřeného hotelu, jen vzpomínat na to, jak asi bude vypadat lustr Reného Roubíčka, až bude svítit, nebo až se od něj bude odrážet světlo zapadajícího slunce, jak asi bude jednotlivé paprsky lámat a házet zpět, rozbité na tisíce kousíčků. Teď, v zimě, tam v pokojích hoří teplé oranžové světlo, jak řemeslníci ladí poslední maličkosti k dokonalosti. Miluju dojmy z těchto liminárních míst, hraničních prostorů mezi tím, co je moje a cizí; mezi svým reálným životem a pohádkovým jakoby snovým životem na dovolené. Tohle oranžové světlo provází člověka při pozdním příchodu z večerní procházky novým městem. Člověk přijde a nemusí nic dělat, jen odpočívat a hledět ven na ulice, kterými ještě před chvílí kráčel. Zažívá ticho a božský klid, jelikož se od něj nic nechce. Je to hranice, místo, které není spojené s ničím, jaksi mimo náš normální čas. Ten tam také plyne jinak, cestovatel vystupuje ze všedního času a vstupuje do linie bez něj, vznáší se. To je přepych, který nenalezneme v krátkodobém pronájmu - je unikátní.
Podobným prostorem jsou restaurace, o nichž vím, že se tam nikdy nepodívám, v centru Prahy, nedaleko Prašné brány, je podnik s luxusním, avšak neokázalým interiérem. Prostor je krásný a útulný, nekřičí, a přesto dýchá atmosférou přelomu 19. a 20. století, duchem biedermeieru a měšťanského blahobytu. Je to právě útulnost a tlumená světla, která prostoru dávají výjimečné kouzlo. Kdokoliv, kdo do tohoto prostoru vstoupí, octne se zase mimo obyčejný čas a prostor a mezilidské vztahy se v tomto místě proměňují. Teplé světlo uklidňuje a posouvá jej do otevřenějšího a vřelejšího naladění, alkohol rozpouští starosti a dobré jídlo člověka spolehlivě ukonejší. Sledovat scény tohoto blahobytu je jako hledět v portál vedoucí do jiné dimenze, která je mi uzavřena.
Prvorepublikové domy se pyšní prostornými pokoji, které podle tehdejší filozofie byly lepší pro hygienu. Světlé a prostorné byty se pyšní často velkými lustry a dlouhými řadami knihoven. Kdo asi v takovém prostoru bydlí, jak takový člověk žije a jaké konverzace slyší jejich zdi, otázky, na něž mi nikdo neodpoví, ale alespoň ve své představivosti na chvíli mohu být jejich součástí.
