Článek
Už jste se s tím určitě setkali. Firma, do níž jste se hlásili, si na hledání nových zaměstnanců najala jinou firmu. Říká se, že si to autsórsovala. Pravděpodobně jste pak museli projít minimálně třemi „koly“ nějakých pohovorů.
O co jde, ptáte se? V každém kole tohoto pohovoru se vás ptali na to stejné. Jakou si představujeme pracovní dobu, jaké finanční ohodnocení, jak svůj den, svého nadřízeného a svou budoucnost. Tohle jste řekli po telefonu personalistce, pak jste jí to řekli osobně na pohovoru, a pak Vás poslala do firmy, kam jste se hlásili, kde jste to řekli potřetí - nyní již svému potenciálnímu zaměstnavateli. O co jde? Komunikace mezi HR firmou a zaměstnavatelem je nulová, hážou si Vás jako horkou bramboru. A to jen v případě, že ten, kdo se díval na váš životopis a motivační dopis (kde jste také již vše zodpověděli), se smiloval a seznal, že jste dobrý kandidát.
V čem je problém, ptáte se? Možná v tom, že o osudu profesionálních účetních, auditorů a právníků zde rozhoduje člověk naprosto nekvalifikovaný dělat jakoukoliv z těchto prací. To znamená, že nemůže objektivně posuzovat kandidáty, takže může jít jen podle nějakého pocitu a svých často zkreslených představ o tom, jak by měl vypadat životopis či daný kandidát.
HR a personalistika jednoduše nejsou obory, na které lze najímat lidi, kteří se jen označují za dobré komunikátory (tím nemyslím „mobilek“ ze Star Treku). To, že někdo vystudoval sociologii/humanitní vědy/andragogiku z něj nedělá experta na nábor programátorů. Často se jedná o lidi, kteří by dokonce jiný obor vystudovat ani nedokázali. A, z mé zkušenosti, i s původním oborem byl problém. Jak může někdo takový vědět, jaké jsou standardy pro auditora, co by měl umět? Že mu to řekli ve firmě? No dobře, vzor, ale stále nemůže posoudit vůbec nic a nejlepší talenty proklouznou mezi prsty, protože prochází tímto laickým „filtrem“.
HR a personalistiku, především pak nábor, by si firmy měly zajišťovat samy, protože jen jejich manažeři ví, koho hledají a kdo je potřeba. Nejde to hodit na člověka s titulem z genderových studií, o to hůře, když ho máte „in house“, na plný úvazek u vás. Je to pomyslný vřed ve vaší firmě, protože se tam nehodí svou osobností, ani zařazením.
Že může zlepšovat vztahy na pracovišti? A čím? Seznamovací hrou? Tím, že upozorní na nevhodné vtipy a jak si být více vědom potřeb Vašich kolegů?
Přestaňme si nalhávat, že HR a personalisté k něčemu jsou, jde o tzv. bullshit jobs, práce, která je jen proto, aby byla. Firmy by udělaly lépe, kdyby si kandidáty hledaly samy. Protože pak se stane, že můj omezený kolega údajně prošel stejně rigorózním procesem jako já.
