Článek
Výroba salátu je proces, ve kterým se ne každý vyzná, to si musíme říct hned na začátku. To není jednoduchý proces, není. Člověk si myslí, že vezme brambory a je hotovo, ale takhle to prostě nefunguje.
Tak zaprvé, soudruzi, základ jsou brambory. Vařený ve slupce, žádný loupaný předem, to už je chyba. Brambory musej vychladnout, pak se oloupou a nakrájej, ne moc najemno, ne na kaši, ale tak akorát, aby držely pohromadě. To je disciplína, bez ní to nejde.
Pak si vezmete mrkev, taky vařenou, petržel může bejt, někdo dává, někdo ne, ale hlavně cibuli, jemně nakrájenou, žádný velký kusy, páč pak to přebije všechno ostatní. K tomu kyselý okurky, poctivý, žádný moderní náhražky. A teď důležitá věc, soudruzi, hrášek. Ten tam patří. To je osvědčená věc, to není žádnej výmysl. Hrášek tam dává rovnováhu, barvu a takovej, bych řekl, socialistickej řád.
A teď poslouchejte pozorně. Kečup do bramborovýho salátu nepatří. To je omyl, velkej omyl. A jablka? To už vůbec ne. To jsou cizí vlivy, který s bramborovým salátem nemaj nic společnýho. Kdo tam dává jablka nebo kečup, ten tomu procesu nerozumí, prostě.
Dochucení, soudruzi. Sůl, pepř, trocha hořčice, ne moc, aby to nepřebilo chuť, a majonéza. Nějaká ta okurková šťáva se může přidat, aby to nebylo suchý. Všechno se to musí promíchat s citem, ne zběsile, ale rozvážně, poněvadž salát se nesmí rozbít.
A teď k tomu původu, soudruzi. Bramborový salát, tak jak ho známe, k nám přišel ze Sovětského svazu. Tam se tyhle saláty dělaly ve velkým, kolektivně, s plánem, s řádem, a my jsme si to osvojili. Není to žádná buržoazní záležitost, je to poctivý pracující salát, bych řekl.
Na závěr vám řeknu jednu věc. Když se bramborový salát povede, tak drží pohromadě, chutná druhej den ještě líp a lidi jsou spokojení. Když se nepovede, tak je to průšvih. Proto říkám, soudruzi, respektujme proces, dejme tam, co tam patří, a necpěme tam kečup a jablka, páč to s bramborovým salátem nemá nic společnýho.
