Článek
Pamatuju si, jak jsem před patnácti lety poprvé vytáhl svou elektronickou cigaretu v hospodě. Lidé se na mě dívali, jako bych právě přistál z Marsu. „Co to máš? Nějakou USB nabíječku? Proč z toho vychází dým?“ Teď, o dekádu a půl později, když jsem se po dlouhé pauze k elektronické cigaretě vrátil, už nikdo nežasne. Ale jedno mě zaráží pořád - proč všichni říkají, že „vapují“?
Angličtina nám podstrčila termín „vaping“ a my jsme ho poslušně zčeštili. Přitom máme vlastní, dokonalé slovo - páření! Jasně, může vyvolávat asociace s rozmnožováním králíků, ale když se to vezme kolem a kolem, co jiného dělám, než že vytvářím páru? Pářím se! Teda, chci říct - pářím. Tečka.
Česká republika byla mimochodem pátou zemí na světě, kde se elektronické cigarety začaly distribuovat. Předběhla nás jen Čína, Izrael, Austrálie a Turecko. Jsme národ technologických nadšenců, ale s vlastní terminologií pokulháváme. Škoda.
Co musím po svém návratu do světa páření ocenit, je, jak moc technologie pokročila. První generace elektronických cigaret byly vlastně jen cigaretám podobné trubičky s mizernou baterií. Dnešní vaporizéry (promiňte, vypařovače, pařníčky, nebo výparníky) jsou malé technologické zázraky. Za pár týdnů jsem díky nim omezil kouření klasických cigaret o tři čtvrtiny.
Další věc, kterou nelze přehlédnout: e-cigareta prostě nesmrdí. Nemusím po každé cigaretě drhnout prsty savem, moje obnažená lebka nezachytává kouřový odér jako dříve mé vlasy, a dokonce ani moje manželka už se nezlobí že pařím v obyváku. Ta mimochodem páří už roky a byla to právě ona, kdo mě inspiroval k návratu. Když s vámi doma páří vlastní manželka, je těžké odolat a nepřidat se.
Mimochodem, slovo pařba získalo v naší domácnosti zcela nový význam…
S příchutěmi je to složitější. Moje drahá polovička nadšeně páří ovocné a dezertní variace, ale já si připadám, jako bych místo kouření mlsal ovocný dort. Musí to být kaloricky náročné. Držím se radši tabákových příchutí - méně kalorií, více autenticity. (Pokud jste to nepochopili, byl to vtip. Ale vážně, kdo chce kouřit borůvkovej koláč?)
Když už jsme u historie těchto zařízení, překvapivě, první patent na něco jako elektronickou cigaretu si přihlásil jistý Joseph Robinson už v roce 1927. Nicméně skutečnou revoluci přinesl až v roce 2006 čínský farmaceut Hon Lik. Inspirovala ho smrt jeho otce, který zemřel na rakovinu plic z kouření. Ironické, že země, která světu dala papír, střelný prach a kompas, v novověku většinou jen inovovala západní vynálezy. Ale tady je jejich přínos nezpochybnitelný.
Jsem sice teprve pár týdnů zpátky v klubu pařičů, ale musím uznat, že rozdíl oproti klasickým cigaretám je významný. Obsahují výrazně méně škodlivých látek než tradiční tabákový kouř, který má v sobě více než 4000 nebezpečných substancí. Aerosol z elektronických cigaret není zcela bez rizika, ale rozhodně představuje menší zdravotní zátěž.
Takže pokud mě uvidíte na ulici s malým technologickým zařízením, ze kterého vychází oblak páry odrážející se od mé lesklé hlavy, vězte, že nepáchám žádný technologický zločin ani neprovádím magické rituály. Já se prostě jen pářím. A ne, nejsou to kalorie ani rozmnožování králíků. Je to jen moderní způsob, jak si dopřát nikotin bez většiny škodlivin klasického kouření.
Jsem si však vědom, že moje snaha o zavedení ryze českého výrazu „páření“ namísto „vapování“ nejspíš skončí stejně neslavně jako pokusy obrozenců v 19. století. Ti ve své snaze o čistotu jazyka vymýšleli takové perly jako „hlubozník“ pro kontrabas nebo „nosočistoplena“ pro kapesník. Takže nakonec nejspíš zůstanu jediným Čechem, který se veřejně chlubí tím, že se páří.
A možná je to tak dobře – čeština už dost trpí i bez mých lingvistických experimentů.
Tak slastné páry vinšuju
