Článek
V pondělí 3. března jsme byli v Německu opět svědky události, která nám bohužel začíná být až příliš povědomá. Černé SUV vysokou rychlostí najelo do davu lidí na náměstí Paradeplatz v Mannheimu, kde se konal tradiční karneval. Bilance? Dva mrtví a 25 zraněných, z nichž 15 utrpělo vážná zranění. Ačkoliv zatím není jisté, kdo za útokem stál, je třeba zmínit, že německá policie již minulý týden vydala varování kvůli avizovaným útokům Islámského státu na karnevaly.
Deset let uplynulo od slavného výroku kancléřky Angely Merkelové Wir schaffen das! (Zvládneme to). Výrok, který se měl stát povzbuzením a potvrzením německé schopnosti integrovat statisíce příchozích, se postupně změnil v otázku, která rozděluje společnost. Je to jako déjà vu s tragickým koncem. Tento incident přichází jen několik týdnů po podobném útoku v Mnichově, kde řidič Mini Cooperu, 32letý muž afghánského původu, najel do skupiny demonstrantů a zranil 30 osob včetně dětí.
Statistiky, které nepotěší nikoho
Policejní statistiky ukazují nárůst počtu útoků s extremistickým pozadím o 37 % mezi lety 2023-2025. Celých 68 % těchto činů připisují vyšetřovatelé islamistickým motivům. Přitom Německo mezi lety 2022-2024 čelilo přílivu 596 000 žadatelů o azyl, nepočítaje v to 1,1 milionu ukrajinských válečných uprchlíků.
Když se tyto „individuální příběhy“ začnou opakovat s železnou pravidelností, je načase přestat mluvit o jednotlivostech a začít se bavit o vzorcích. Série násilných incidentů jako červnový útok nožem v Mannheimu, lednové bombové výhružky na berlínských nádražích a nyní opět Mannheim vytváří dojem systémového selhání bezpečnostních složek.
Politická alchymie strachu
Není překvapením, že tyto incidenty se staly živnou půdou pro politický vzestup krajní pravice. Alternativa pro Německo (AfD) dokázala těchto obav využít a ve volbách do Bundestagu v únoru 2025 dosáhla historického úspěchu se ziskem 20,8 % hlasů. Stala se druhým nejsilnějším politickým subjektem v zemi, předstihla dokonce tradiční sociální demokracii (SPD).
Etablované politické strany nebyly schopné nabídnout přesvědčivá řešení problémů, které občany skutečně trápí. Křesťanští demokraté pod vedením Friedricha Merze sice vyhráli volby se ziskem 28,6 %, ale jejich pokusy o převzetí protiimigrační agendy přišly pozdě. Návrh na zavedení horních limitů pro azylanty narazil na odpor spolkových zemí řízených SPD.
Automobily jako zbraně moderní doby
V Mnichově to byl Mini Cooper, v Mannheimu černé SUV. Oba automobily se staly zbraněmi. V moderních automobilech máme senzory, které zabrání srážce s překážkou, systémy, které udrží vůz v jízdním pruhu, technologie, které monitorují pozornost řidiče. Ale nemáme systém, který by rozpoznal úmysl použít dvoutunové vozidlo jako zbraň.
Mnichovský policejní prezident Markus Soeder varoval: „Naše jednotky řeší o 300 % více případů s migračním podtextem než před pěti lety. Nemáme kapacity na prevenci, jen hasíme nejhorší požáry.“ Tento výrok odráží frustraci bezpečnostních složek z přetížení systémů.
Kulturní puzzle, které neskládáme správně
Integrace není jen o ubytování a práci. Je také o hodnotách, normách a vzájemném pochopení. Když durynský premiér Bodo Ramelow přiznává, že „naši úředníci pracují s datovými systémy z 90. let“ a „digitální transformace se v migrační agendě prostě nedostavila“, neodhaluje tím jen technický problém, ale také hluboký kulturní rozpor. V zemi, která je proslulá svou efektivitou a technologickou vyspělostí, se nepodařilo vybudovat adekvátní systém pro zvládání jedné z největších společenských výzev poslední dekády.
Jak zajistit bezpečnost občanů a zároveň zůstat otevřenou společností? Tato otázka nemá jednoduchou odpověď. Možná je třeba připustit, že výrok „Wir schaffen das“ byl spíše vyjádřením naděje než realistickým hodnocením situace.
AfD překvapila analytiky zavedením „Kodexu bezpečnosti“ obsahujícího povinné deportace za jakýkoli trestný čin, zavedení preventivních detenčních center pro „rizikové migranty“ a financování 25 000 nových policejních míst. Tento komplexní návrh oslovil nejen tradiční pravicové voliče, ale i část střední třídy znepokojené destabilizací veřejného prostoru.
Profesor sociologie Heinz Bude z Kasselské univerzity identifikoval tři klíčové faktory strachu: percepci chaosu (61 % Němců souhlasí s tvrzením, že "stát ztratil kontrolu nad veřejným pořádkem"), generační propast (mladí voliči ve věku 18-25 let tvoří překvapivě 29 % voličské základny AfD) a urban-rurální rozdělení (venkovské oblasti vykazují třikrát vyšší podporu AfD než velkoměsta).
Co tyto faktory spojuje? Pocit ztráty kontroly. Pocit, že svět kolem nás se mění způsobem, který neovládáme a kterému nerozumíme. Zvládáme to tedy? Myslím že už dávno ne…
