Článek
Svatý Patrik, muž mnoha paradoxů. Nebyl Ir, původně se jmenoval Maewyn Succat a jeho svatou barvu byste hádali marně – byla totiž modrá. Přesto se 17. březen celosvětově nese v duchu zelené, piva a trojlístků.
Narodil se kolem roku 385 v Británii, než se jako otrok ocitl v Irsku, kde později šířil křesťanství. Podle legendy vysvětloval Svatou Trojici pomocí trojlístku a vyhnal z ostrova všechny hady – což archeologové s úsměvem komentují jako alegorii, neboť v Irsku hadi nikdy nežili.
První průvod ke cti svatého Patrika se konal v roce 1762 v New Yorku, což ukazuje, jak moc tento svátek formovali irští emigranti. V Irsku je to dodnes nejen náboženská událost, ale především oslava národní identity a hrdosti.
Tajná služba a trojlístkové „masakry“
Kdo by řekl, že nevinný trojlístek může způsobit diplomatický incident? Přesto se každoročně odehrává diplomatický rituál, při němž irský premiér daruje americkému prezidentovi křišťálovou mísu s čerstvými trojlístky – jenže poté, co si hlavy státu potřesou rukama, nastupuje americká tajná služba.
Podle přísných bezpečnostních protokolů je totiž dar z „potenciálně rizikového biologického materiálu“ po ceremonii promptně zničen. Tato bizarní tradice, přezdívaná „trojlístkový masakr“, trvá už desítky let, přičemž Irové tento přístup berou s typickým ostrovním humorem – hlavně že je zachována tradice předání.
Jsme Kelti, nebo nejsme? Genetická detektivka
Čtvrtina českých mužů nese haploskupinu R1b, zjednodušeně označovanou za „keltskou“. To by mohlo naznačovat, že každý čtvrtý Čech je Kelt. Jenže genetické zjednodušování je ošidné – za dva tisíce let se DNA výrazně promíchala a navíc takový pohled ignoruje mateřskou linii.
Archeologicky je přítomnost Keltů na našem území nepopiratelná. Byli dokonce prvními doloženě historickými obyvateli Čech, a dali jim i jméno. V Nasavrkách mají svůj archeoskanzen a dokonce i festival Lughnasad.
Keltofilie jako cesta k nové identitě
Proč jsme se jako národ tak zamilovali do keltských tradic? Religionista Jan Reichstäter nabízí zajímavou teorii. Vzestup české „keltofilie“ v 90. letech souvisel s potřebou nové identity po pádu komunismu. Slovanská identita byla zdiskreditována sovětskou okupací, germánská negativně spojena s nacismem – a tak přišli na řadu Keltové jako třetí, neposkvrněná alternativa.
Nejde tedy jen o zelené pivo, které si dáme na svatého Patrika. Keltská hudba, festivaly a rekonstrukce historických událostí nám dávají možnost přihlásit se k dědictví, které je dost exotické, aby bylo zajímavé, ale zároveň dost místní, abychom si na něj mohli činit nárok.
Průzkum z roku 2017 odhalil, že celá čtvrtina českých novopohanů se hlásí ke keltské tradici. V praxi to znamená, že mnoho z nás sice ocení irské hospody a zelené čepice, ale najdou se i tací, kteří vážně praktikují rekonstruované keltské rituály.
Zelené pivo jako brána ke keltským kořenům
Ať už je naše DNA jakkoli promíchaná, Den svatého Patrika je skvělou příležitostí, jak se alespoň na jeden den stát Keltem. Můžeme si užít zelené pivo, poslechnout irskou hudbu, a třeba i zapátrat po svých keltských kořenech. Koneckonců, jako první obyvatelé českého území si Keltové zaslouží, abychom na jejich odkaz nezapomínali.
A pokud vás někdo obviní, že slavíte svátek, který s českou tradicí nemá nic společného, můžete s klidným svědomím odpovědět: „Všichni jsme přece tak trochu Keltové a na svatého Patrika nejvíc.“
Zdroje:
