Článek
Záměrné propagandistické působení na děti a dospívající je prokazatelný jev. Existují doložené případy státem podporovaných mládežnických influencerů, politických animovaných filmů určených dětem, systematické státní indoktrinace a extremistické propagandy maskované jazykem her, memů a populární kultury.
Prošel jsem desítky nejrůznějších zdrojů a musím se přiznat, že je to hrůzostrašné čtení. Některé z cest, jimiž propagandisté, manipulátoři a protagonisté hybridních válek křiví myšlení našich budoucích pokolení, jsem si nedovedl představit ani v nejbujnější fantazii. Přesto je to realita. Hodně nebezpečná realita. Posuďte sami. V několika příštích článcích se ji pokusím rozebrat co nejpodrobněji.
České děti jsou na sociálních sítích prakticky permanentně
92 % dětí ve věku od 9 do 17 let denně používá denně chytrý telefon a 81 % denně sleduje videa na sociálních sítích [1]. Polovina dětí uvádí jako zdroj zábavy YouTube a zhruba čtvrtina pak TikTok. A přibližně třetina dětí čerpá informace o dění v Česku a ve světě především ze sociálních sítí [2]. Že o nic nejde?
Ale jde. 78 % českých dětí se během posledního roku setkalo třeba s konspiračními teoriemi. Přibližně 11 % je vídá denně. Dětí ve věku 12 až 14 let se s nimi někdy setkalo asi 67 %, patnácti až sedmnáctiletých téměř 89 %. A co je horší, skoro 60 % dětí je postupně vyhledává záměrně [3].
„Konspirační teorie“ samozřejmě mohou zahrnovat všechno možné, nejen propagandu, dezinformace nebo manipulace, ale ukazuje to ve vší nahotě, že české děti a dospívající nejsou vůbec nijak chráněni proti ideologickému a manipulativnímu obsahu na internetu. Jsou jím dnes a denně bombardováni a algoritmy už se postarají, aby na ně správně zapůsobil. Navíc jen asi 58 % dětí a dospívajících si myslí, že dokáže informace na internetu ověřovat, a jen 49 % má pocit, že umí rozpoznat důvěryhodný web.
A to všechno jsou data z let 2025 a 2026. No, neplačme, čeští dospělí jsou na tom ještě hůř. Polovina z nás není schopna rozpoznat pravdu od lži v každodenních tématech, jako jsou třeba válka na Ukrajině, klimatické změny nebo elektromobilita [4].
Od nevinných pohádek k teroristickým akcím
Vlivové působení na děti a dospívající nemusí vůbec vypadat jako propaganda. Naopak je nejúčinnější tehdy, když si dítě neuvědomuje, že se mu někdo snaží něco namluvit. Namluvit něco dítěti navíc není žádný velký problém. Politické nebo národní postoje mohou být schované v pohádkách, v seriálech, v krátkých videích nebo příbězích. Jedna země, národ nebo způsob života je v nich opakovaně zobrazován jako sympatický, silný, spravedlivý a bezpečný, zatímco jiné národy nebo lidé mohou působit směšně, nebezpečně nebo nepřátelsky. Dítě nemusí dostat žádný přímý politický názor. Stačí, když si postupně vytvoří k něčemu nebo k někomu určité sympatie či antipatie.
Životní styl jako politická agitace mladých
Ještě nenápadnější cestou je běžný obsah o životním stylu. Mladý člověk sleduje videa o módě, technice, hudbě, cestování, jídle, krásných městech nebo úspěšných influencerech. Takový obsah nemusí obsahovat jedinou politickou větu, přesto může vytvářet velmi silný obraz určité země či společnosti jako moderní, bohaté, přátelské a obdivuhodné. Později se mezi zábavu často začínají přimíchávat i jednoduchá politická sdělení. Protože je předává člověk nebo kanál, kterému už mladý divák důvěřuje, přijímá je snáz než otevřenou politickou reklamu.
Působení na emoce
Další cestou, která velmi silně působí právě na dospívající a mladé lidi, jsou záběry válek, násilí a lidského utrpení. Samotné video může být zcela pravdivé, problém ale vzniká v tom, jak je vysvětleno. Stejný záběr může být doplněn jiným komentářem, hudbou, titulkem nebo vystřižen z širších souvislostí. Divák pak může získat dojem, že zná celý příběh, přestože viděl jen jeho malou část. Silné obrazy mrtvých, zraněných nebo trpících lidí působí především na emoce. Mladý citlivý člověk pak snadněji přijme jednoduché vysvětlení, kdo je jednoznačně dobrý, kdo jednoznačně zlý a co by se mělo udělat, aby zabíjení skončilo a utrpení přestalo.
Zneužití běžných a populárních témat
Lidé sdílejí fotografie, pořádají sbírky, vyjadřují podporu jedné straně nebo protestují proti jednání druhé. Samo o sobě to není nic neobvyklého ani závadného. Právě velká popularita určitých témat a hesel ale umožňuje, aby se mezi běžný obsah přimíchaly také mnohem radikálnější zprávy. Dítě může například nejprve sledovat videa o utrpení civilistů a postupně se prostřednictvím stejných hashtagů dostat k příspěvkům, které ospravedlňují nenávist, násilí nebo terorismus.
Algoritmy sociálních sítí nemusejí mít politický záměr
Zmíněné přechody mohou být velmi pomalé. První video může být zpravodajské, druhé emotivní, třetí vysvětluje, že „média vám neříkají pravdu“, další tvrdí, že určitá skupina lidí je nepřítel, a po několika dalších krocích už může přijít obsah ospravedlňující násilí. Mladý člověk přitom nemusí aktivně hledat extremistickou propagandu. Stačí, když algoritmus zjistí, že na určitý druh obsahu často kliká, sleduje jej déle nebo ho sdílí. A začne mu ho servírovat víc a víc.
Vlivové kampaně působí ze všech stran
Vlivové kampaně samozřejmě mohou působit z více stran současně. Jedna skupina může vytvářet obsah zdůrazňující utrpení jedné strany, jiná zase její právo na obranu nebo zločiny protivníka. Může jít o skutečná fakta, účelový výběr pravdivých informací, směs pravdy a manipulace nebo úplně nepravdivá tvrzení. Pro dítě je přitom velmi obtížné poznat, zda sleduje spontánní názor běžného člověka, placeného influencera, politickou kampaň, účet řízený organizovanou skupinou nebo se baví s naprogramovaným chatbotem.
Využití umělé inteligence
Novým a velmi účinným nástrojem jsou uměle vytvořená videa a obrázky. Umělá inteligence dokáže vyrobit údajné záběry zničených měst, vojenských vítězství, zajatých vojáků, projevů politiků nebo událostí, které se nikdy nestaly. Obsah bývá vytvořen tak, aby vyvolal strach, vztek nebo pocit vítězství. Čím silnější emoci vyvolá, tím větší je šance, že jej lidé budou sdílet a algoritmus jej ukáže dalším uživatelům. Pro dítě, které nemá zkušenost s ověřováním zdrojů, může být velmi těžké rozeznat skutečný záznam od dobře vyrobeného podvrhu.
Dřív než začne sledovat zprávy
Podobně mohou působit domácí politici, aktivisté, dezinformační weby, influenceři nebo anonymní účty. Mohou zjednodušovat složité problémy, hledat snadného viníka, strašit, vyvolávat nenávist nebo opakovat tvrzení, která nejsou pravdivá. Dítě nebo dospívající se tak může s politickými názory setkávat dávno předtím, než začne číst noviny nebo sledovat televizní zpravodajství.
Zdánlivě nevinná zábava
Oblíbenou cestou propagandistů, dezinformátorů, manipulátorů a verbířů jsou počítačové hry i obyčejná zábava. Propaganda nemusí být přímo součástí hry. Herní videa, diskusní skupiny, streamy, chaty a komunity kolem oblíbených her ale představují prostředí, kde mladí lidé tráví velké množství času a kde si navzájem důvěřují. Politická nebo extremistická sdělení vložená mezi herní videa, humor a rozhovory kamarádů proto může působit přirozeněji než stejné sdělení v politické debatě. Stejně mohou fungovat memy, hudba, anime, krátké skeče nebo zdánlivě nevinný humor.
Největší problém tedy není v tom, že by dítě otevřelo stránku nazvanou „propaganda“
Ve skutečnosti může během několika minut přejít od pohádky k videu influencera, od něj k válečnému záběru, politickému komentáři, konspirační teorii a zase zpět ke hře nebo legračnímu klipu. A všechno se mu zapisuje do hlavy. Různé druhy obsahu se ve stejném informačním proudu mísí a algoritmus vybírá především to, u čeho dítě zůstane. Právě proto může být vlivové působení na děti tak obtížně viditelné: často nevypadá jako přesvědčování, ale jako obyčejná každodenní zábava. A dospělí si toho vůbec nemusí všimnout.
Nejen změnit názor, ale přimět k páchání terorismu
Snad nejnebezpečnější podobou vlivového působení je verbování. Mladý člověk už nemá pouze přijmout určitý názor, ale má něco konkrétního udělat. Začít to může velmi nenápadně: sdílet příspěvek, vstoupit do uzavřené skupiny, přeposlat zprávu, vyfotografovat určité místo nebo jen získat dalšího kamaráda.
Úkoly mohou postupně přitvrzovat a přejít k vandalismu, sledování lidí či objektů, přepravě věcí nebo dokonce k násilnému činu. Náboráři přitom využívají sociální sítě, chatovací aplikace i herní komunity a úkoly mohou podávat jako výzvu, hru, důkaz odvahy nebo možnost získat peníze a uznání. Mladý člověk tak někdy ani nemusí mít hluboké politické či náboženské přesvědčení. Stačí touha někam patřit, být důležitý, získat odměnu nebo prostě udělat něco vzrušujícího.
Europol [5] letos výslovně upozorňuje, že mladí jsou současně cílem manipulace i pachateli. V roce 2025 bylo v EU zatčeno 130 podezřelých z terorismu ve věku 18 let či méně, nejmladšímu bylo 12.
Část mladých pachatelů má navíc jen povrchní vztah k nějaké ucelené ideologii. Silnější bývá fascinace násilím, potřeba identity, uznání nebo příslušnosti ke skupině. Online prostředí, herní komunity a šifrované platformy přitom hrají stále větší roli.
V příštích částech si postupně rozebereme jednotlivé způsoby ovlivňování a manipulace dětí a dospívajících podrobněji. Uvidíme, kdo jsou hlavní aktéři, a na příkladech si ukážeme, jak takové vlivové operace vypadají a probíhají.
