Článek
Za problematické používání internetu se považuje jeho nadměrné a nekontrolované používání, které má na život a každodenní fungování uživatele negativní vliv [1]. Přitom obavy z důsledků dlouhého trávení času na zařízeních připojených k internetu pochází už z 90. let minulého století. Existuje celá řada kompetentních studií, které ukazují, že internet a sociální sítě u dětí a dospívajících mohou vyvolávat návykové chování podobné drogové či herní závislosti.
Online svět mám pod kontrolou
Internet sice nemusí být pro dítě nutně nekonfliktní a bezpečné prostředí, může být dokonce přesně opačný, panuje zde sociální srovnávání, odmítání, kyberšikana, tlak vrstevníků atd., ale dítě ho má mnohem více pod kontrolou a může si ho snadno přizpůsobit.
Zatímco v reálném světě dítě musí odpovědět učiteli nebo rodičům, vykonávat určité úkoly, řešit konflikty, snášet třeba trapné okamžiky, přijmout neúspěch, přizpůsobovat se okolí nebo čekat na odměnu, v online světě může nepříjemnost přeskočit, stránku zavřít, skrolovat dál, zablokovat nepříjemného uživatele, změnit video, přejít do jiné skupiny nebo okamžitě získat nový podnět. Navíc mu algoritmus aktivně hledá něco, u čeho pravděpodobně zůstane. Je to svět, v němž je mnohem snazší nepříjemnosti okamžitě opustit.
A současný výzkum celkem přesvědčivě ukazuje, že hlavními důvody, proč děti utíkají do virtuálního života, jsou právě stres, nepříjemné emoce, osamělost, obtížné vztahy a snaha vyhnout se problémům nebo před nimi uniknout.
V psychologii má takové chování i svůj vlastní název – kompenzační užívání internetu [2]. Běžně se používají také označení „escapismus“ – únik z reality – nebo „avoidant coping“ – vyhýbání se zvládání stresu.
Před skutečnými problémy do virtuálního světa
Velmi názorná je studie z roku 2024 provedená na 508 adolescentech ve věku 14 až 18 let. Autoři měřili problematické používání internetu, sociálních sítí, escapismus, upřednostňování virtuálního života a způsoby zvládání problémů [3].
Dospívající s problematickým používáním internetu dosahovali výrazně vyšších hodnot právě v preferování virtuálního života, v používání internetu k úniku od reality a k vyhýbání se řešení problémů. A čím silnější byla preference virtuálního života a escapismus, tím závažnější bylo problematické používání internetu. Autoři studie píší, že dospívajícím internet při stresu nabízí kontrolovatelnější podmínky než „nekontrolovatelná povaha skutečného světa“, a je pro ně jednodušší uchýlit se do virtuálního světa internetu, než řešit skutečné problémy.
Instagram jako lék na stres
Další obrovsky silnou motivací pro únik ze světa reality jsou negativní životní události prožité nebo právě prožívané dítětem či dospívajícím. Potvrzuje to i dvouletá studie 2 845 středoškoláků z roku 2023 [4]. Negativní životní události a problémy v rodině nebo mezi vrstevníky prokazatelně častěji vedly k pozdějšímu problematickému používání internetu, k uchýlení se do virtuálního světa a vyhýbání se zvládání problémů.
Že silná emocionální reakce na negativní události mezi vrstevníky předpovídá rychlejší růst problematického používání internetu, potvrdila i nejnovější studie z roku 2026 [5]. Studie z června 2026 [6] zase uvádí, že celé tři čtvrtiny středoškoláků v průměrném věku 16,7 let výslovně uvedly, že Instagram používají jako způsob zvládání stresu.
Začarovaný kruh, z něhož není úniku
A tak vzniká začarovaný kruh, z něhož je těžké uniknout. Jeho mechanismus je celkem jednoduchý: mám reálný problém → vyvolá u mne nepříjemný pocit → otevřu telefon → nepříjemný pocit na chvíli zmizí → mozek se naučí „když je ti blbě, jdi online“ → příště to udělám znovu. Uzavřu se do svého virtuálního světa, který si řídím sám.
Hlavními faktory, které mohou vést k pozdějšímu problematickému používání sociálních sítí, podle shrnutí nejrůznějších dlouhodobých studií chování adolescentů [7] jsou: negativní emoce, deprese, úzkost, nízká životní spokojenost, ruminace (nutkavé, opakované a neproduktivní přemílání negativních myšlenek a pocitů), špatné sebeovládání, slabší rodinná podpora, problematické vztahy s vrstevníky, FoMO (strach ze zmeškání něčeho důležitého) a nepříznivé zkušenosti v dětství.
Jak z toho ven?
Především je třeba si uvědomit, že za vývoj a výchovu dětí jsou zodpovědní rodiče, nikoliv internet. I když sociální síť nemusí vždy fungovat negativně, může např. dítěti umožnit získat podporu nebo zvládnout emoce, nesmí se z ní stát náhrada za řešení problémů.
Omezení doby pobytu na internetu a sociálních sítích a celkově řádné „šlápnutí na krk“ jejich provozovatelům sice mohou napomoci, ale rozhodně to není samosvorný lék. Je na rodičích, aby dokázali dětem nabídnout alternativu k algoritmům, poskytli jim jinou zábavu (nejlépe s vlastní účastí), naučili je zvládat stres a negativní emoce, překonávat úzkosti a strach, vyrovnávat se s nejrůznějšími výzvami, a připravili je na reálný život takový, jaký je. Na život, kde budou muset řešit problémy a na odměnu si budou muset vydělat, ne jen kliknout na obrázek nebo potáhnout prstem.
A příště o vlivu propagandy, dezinformací a lží na děti.
