Článek
Zaujalo mne, nakolik je podobné tvrzení věrohodné, a protože nerad stavím na dohadech, podíval jsem se na vliv sociálních sítí a internetu na děti a dospívající poněkud podrobněji. Vlastně dost podrobněji. Možná to budete považovat za nudné čtení, ale fakta jsou velice zajímavá.
Především musím konstatovat, že problematika zdaleka není tak jednoduchá a přímočará, jak se často v médiích prodává. Studií, které se působením sociálních sítí a internetu na děti a dospívající, je více než dost a jsou většinou natolik obsáhlé, zahrnují nezřídka tisíce ba i statisíce dětí, že jim lze věřit. Působení sociálních síti a internetu na děti a dospívající, a nejenom na ně, se dá zhruba rozdělit do tří oblastí: působení sociálních sítí na psychiku, útěk od reality a vlivové působení. Pojďme si je rozebrat podrobněji.
Dítě a sociální sítě
Na rozdíl od kategorických tvrzení, s nimiž se často setkáváme v médiích, výzkum zatím jednoznačně neprokazuje, že by sociální sítě samy o sobě způsobily populační nárůst psychických poruch u dětí. Poměrně přesvědčivě však ukazuje, že některé způsoby jejich používání představují riziko — zejména problematické či nutkavé používání, dlouhou dobu používání, poruchy spánku, sociální srovnávání, obsah zaměřený na vzhled, kyberšikanu a vystavování rizikovému obsahu. Účinky nejsou u všech dětí stejné. To ovšem neznamená, že schválit třináctiletému dítěti účet na sociální síti je v pohodě a rodič je z obliga.
Co ukazují nejdůležitější studie
Mezi používáním sociálních sítí a depresí či úzkostí existuje statisticky významná, ale v průměru ne příliš velká souvislost [1] (143 studí na více než milionu dospívajících). Rizika se projevují především ve srovnávání sebe sama se vzory na internetu, při hodnocení svého vzhledu, vyvolávají poruchy příjmu potravy, vedou k omezování doby spánku a špatnému soustředění. Důsledkem může být i obtěžování a šikana [2].
Studie JAMA Networks [3], která dlouhodobě sledovala 12 tisíc dětí ve věku 9 až 10 let prokázala, že u dítěte, které začalo více používat sociální sítě, následovalo zhruba o rok později zvýšení depresívních příznaků.
Účinek sociálních sítí se navíc mění s věkem a dalo by se říct, že nejohroženější skupinou jsou „puberťáci“, dívky ve věku 11 až 13 let, a chlapci ve věku 14 až 15 let. Delší pobyt na sociálních sítích u nich vedl zejména k nižší spokojenosti s životem.
Časté používání internetu bylo spojeno např. s vyšší pravděpodobností kouření, alkoholu, rizikového sexu, antisociálního chování či hazardu. Ještě silnější souvislosti byly zjištěny při vystavení obsahu, který takové chování zobrazoval [4].
Byl prokázán odlišný vývoj citlivosti mozkových oblastí reagujících na sociální odměnu a trest související s častým pobytem na sociálních sítích, nicméně to neznamená nějaké skutečné poškození mozku [5]. Při více než třech hodinách strávených dítětem na sociálních sítích se může zvýšit riziko poškození jeho duševního zdraví [6]. Rozhodně to ale neznamená, že tři hodiny je jakási hranice neškodnosti. Ani náhodou.
Zajímavější než počet hodin je ale způsob používání
Mnohem horší než počet hodin strávených na sociální síti je jejich problematické používání –nutkání neustále se dívat, co se na síti děje, neschopnost přestat či používání navzdory negativním následkům, jsou prokazatelně spojeny s depresí, úzkostí, horším pocitem ze života i problémy se spánkem [7].
To mimochodem velmi dobře zapadá do dnešních návrhů regulace. Nekonečné skrolování, automatické spouštění videí, upozorňování na novinky, lajky a algoritmické doporučování obsahu nejsou problém pouze proto, že „telefon svítí“. Jsou konstruovány tak, aby se dítě nemohlo od sítě odtrhnout, k opakovanému návratu a k prodlužování používání. A k větším ziskům provozovatelů sociálních sítí. A tudíž k horším budoucím následkům pro dítě.
Nejohroženější jsou dospívající dívky
Nová analýza zveřejněná v květnu 2026 [8] zahrnující 45 studií s více než 33 tisíci adolescenty našla statisticky významnou souvislost mezi sociálními sítěmi a nespokojeností s vlastním tělem, se sebeobjektivizací (hodnocením svého těla očima druhých jako nějakého vnějšího předmětu namísto vnímání vlastních pocitů a potřeb), důrazem na vzhled, přijímáním ideálů vzhledu a příznaky poruch příjmu potravy. Výsledky byly silnější u studií s vyšším zastoupením dívek a na Instagramu.
Důležité je, že nejde jen o jednorázové dotazníky. Devět dlouhodobých studií s 6 543 adolescenty ukázalo, že vyšší používání sociálních sítí předcházelo pozdějším problémům se „svým tělem“.
Škodí tedy dětem pobyt na sociálních sítích?
Věda neříká jednoduše „sociální sítě dětem škodí“. Říká ale už docela dost o tom, které vlastnosti sítí, které způsoby používání, v jakém věku a kterým dětem mohou škodit nejvíc.
Ale to je jen jeden aspekt, zbývající dva – útěk od reality a ovlivňování proberu v dalším článku.
